Pokud jde o paleolit, tak jsme my Středoevropané značně rozmazlení místními nálezy. Na území dnešního Řecka je takto stará vrstva méně častá a až na výjimky i méně přitažlivá. Významnou výjimkou je právě jeskyně Franchthi, včetně mezolitu a neolitu. Zajímavost této lokality nespočívá jen v časovém rozsahu profilu, ale taky kvůli diskuzi o místním vzniku zemědělství v Evropě nebo spíše jeho šíření migrací. A časová hloubka umožňuje sledovat technologický vývoj nářadí, od neolitu i vývoj keramiky a estetiku figurek bohyň. S proměnami technologií souvisí použití obsidiánu, viz článek Obsidián – dávná materiálová inovace, věnovaný využívání obsidiánu od paleolitu po dobu bronzovou, plus mezolitickému sídlu Maroulas na kykladském ostrově Kythnu. Stylizace figurek bohyň je v egejském prostoru velice zajímavá od počátku neolitu (viz článek Egejský neolit), s pokračováním v době bronzové (Kykladské idoly).

(Když jsem loni v muzeu v Naupliu znovu potkal dávný obsidián, tak jsem chystal článek typu „ještěk“, mohl se jmenovat třeba Ještě k mezolitickému obsidiánu v egejském prostoru. Díky dalším zdrojům z toho vyšlo tohle.)

Jeskyně Franchthi

Tato jeskyně (Σπήλαιον Φράγχθι) patří mezi nejdůkladněji prozkoumané lokalit z doby kamenné (resp. z dob kamenných) v jihovýchodní Evropě. Nachází se na dosti odlehlém poloostrově na východě Peloponésu, na pobřeží zálivu Kilada. Jeskyně to byla užitková, nikoli sakrální, i když nějaká její část mohla mít rituální význam, s jistotou lze tvrdit, že pohřební. V paleolitu bylo ovšem moře o 120 m níž, takže velká část zálivu byla úrodnou rovinou. Výkopy prováděli archeologové z Indiana University v USA v letech 1967 až 1976, a od té doby stále probíhá výzkum nálezů. Výběr nejzajímavějších z nich vystavuje Archeologické muzeum v Naupliu (Nafplionu).

Nálezy z paleolitického a mezolitického osídlení jeskyně Franchthi, 28 až 6 tisíc let před n. l. (podle muzejních popisek). Archeologické muzeum v Naupliu (Nafplionu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jeskyně Franchthi. V paleolitu bylo ovšem moře o 120 m níž. Kredit: Efi tsif, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Příležitostné leč celkem pravidelné osídlení jeskyně začalo přibližně před 30 tisíci lety, s pauzami sloužila přinejmenším jako úkryt po velice dlouhou dobu. Definitivně byla opuštěna (včetně blízkého okolí) kolem roku 3 tisíce před n. l., tedy na předělu neolitu a rané doby bronzové. (Různé prameny se v datacích trochu liší, v popiskách obrázků přejímám muzejní.)

Paleolit

Ve svrchním („mladém“) paleolitu tady žili už lidé typu našinců. Není jasné, zda začátek osídlení nějak souvisí s poslední velkou erupcí vulkánu Ciomadul na území dnešního Rumunska. Nenašel jsem ani spolehlivá klimatická data, ale nešlo o tundru nebo okraj ledovce. Dnešní průměrná roční teplota je zde 19 C. Pokud bychom pro pozdní fáze posledního glaciálu předpokládali paušálně o něco přes 10 C chladněji než dnes, odpovídalo by tehdejší podnebí v okolí jeskyně současným českým poměrům, s menším ročním rozkmitem díky blízkosti moře. To je samozřejmě jen velice hrubý nouzový odhad.

(1-11) Pazourkové nástroje. (12-13) Kosti jelena. (14) Kosti orebice horské). (15) Kosti zubra. (16) Kosti divokého osla. Paleolit, 28 až 15 tisíc let před n. l., z jeskyně Franchthi. Archeologické muzeum v Naupliu (Nafplionu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vlevo nahoře jsou hroty z obsidiánu nalezené v jeskyni Franchthi, pod nimi pazourky. Obsidián přivezli z kykladského ostrova Mélu. Závěr paleolitu, 10 až 8 tisíc let před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jeskyni sezónně obývaly menší skupiny lidí, asi desítky, nosili s sebou kamenné nástroje, většinou z pazourku. Podle nálezů kostí zvířat se živili hlavně lovem divokých oslů (Equus hydrantinus) a jelenů (Cervus elaphus), ale nepohrdli ani zubrem (Bos primigenius) nebo orebicí (Alectoris graeca, taková větší a barevnější koroptev). Toto se dělo do doby kolem 15 tisíc let před n. l.

V pozdním paleolitu je jeskyně opět obývána pravidelně. Podle některých zdrojů už kolem 13 tisíc let před n. l., podle jiných až v 10. tisíciletí před n. l. Shoda je v tom, že po konci posledního glaciálu, tedy od přibližně poloviny 10. tisíciletí před n. l., je využívání jeskyně výrazně hojnější. Objevují se i kosti divokých prasat a lahůdkové ryby pražmy královské (alias mořena zlatého, Spaurus aurata). Nejasná je role množství skořápek hlemýžďů Helix figulina. Nové osazenstvo jeskyně se hojně věnovalo také sběru plodin.

Objevují se také obsidiánové nástroje, prý patří k nejstarším dokladům použití obsidiánu z kykladského ostrova Mélu (Milosu), vzdáleného vzdušnou čarou 140 km, reálné plavby o něco víc. Literatura k nim uvádí různé datace, tu 13 tisíc let před n. l., tu spíše až 9. tisíciletí před n. l. Nejčastějším materiálem nástrojů však zůstává pazourek.

Hroty z mélského obsidiánu z jeskyně Franchthi jsou opět vlevo nahoře, a pod nimi pazourky. Mezolit, 7500 až 7000 let před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu (Nafplionu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mezolit

Mezolitu je v Řecku málo. Ve Franchthi je však zastoupený ještě hojněji než v Maroulas na kykladském ostrově Kythnu, navíc v kontextu starších i pozdějších epoch.

Samozřejmostí je častější používání obsidiánových nástrojů, i když pazourky ještě pořád převažují. Zjevně se zlepšila mořeplavba, vedle importu obsidiánu o tom svědčí i natolik úspěšný lov tuňáků, že v části tohoto období představoval základní zdroj potravy. Skořápky hlemýžďů Helix figulina jsou stále přítomné, avšak koncem mezolitu se začínají objevovat i drobné mušličky Cyclope neritea a ozdoby z nich, a také kamenné přívěšky. (Možná právě odklon od lovu větších suchozemských zvířat a jemnější opracování ozdob představují důvody, proč je teprve tato vrstva klasifikována jako mezolit.)

Neolit

Nový rozmach zdejšího života je patrný v raném neolitu, tedy někdy v 7. tisíciletí před n. l. Osídlení je trvalé, lokalita se rozšířila na rozsáhlé sídliště v krajině mimo jeskyni, nazvané archeology Paralia („Pláž“). Dál se rozvíjí mořeplavba, obsidiánové i pazourkové nástroje jsou dokonalejší a četnější, umožňují výrobu hlazených ozdob, téměř šperků, z kamene i kostí, ale také z mušlí, např. druhu Cerastoderma glaucum. Místní obyvatelé se hojně věnovali také výrobě korálků z mušlí. Většinu z nich asi za něco vyměňovali, byl to exportní artikl. Našly se nástroje pro jejich výrobu i různé fáze rozpracovaných výrobků, umožňující rekonstrukci výrobního postupu.

Nálezy z neolitického osídlení jeskyně Franchthi, 6500 až 3200 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu (Nafplionu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Neolitické nástroje z jeskyně Franchthi a rozpracované ozdoby z mušlí Cerastoderma glaucum. Obsidián (5800 až 3700 před n. l.) a pazourek (5800 až 5300 před n. l.). Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

To, co dělá neolit neolitem, je však zemědělství, které také souvisí s novým rozvrhem trvalého sídliště; se vznikem neolitické vesnice, s jeskyní pouze v roli zázemí. Od raného 7. tisíciletí (podle jiných zdrojů až krátce po 6 tisíc před n. l.) se v jeskyni objevují pozůstatky domácích zvířat a zbytky plodin. V téže době se Mezi „Pláží“ a okolím vchodu jeskyně objevily terasovité zahrady. V širším okolí se předpokládá rozsáhlejší neolitické osídlení v místech pod dnešní hladinou moře, potopená neolitická vesnice, ale zatím se v moři našly jen zbytky městečka z rané doby bronzové, které možná bylo jejím nástupcem. Pátrání pokračuje.

Ozdoby vyrobené z mušlí Spondylus gaederopus. Jeskyně Franchthi, 6800-3200 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ozdoby vyrobené z kamene a kostí. Jeskyně Franchthi, 6800-3200 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ke slávě lokality Franchthi přispělo, že místní nálezy byly vykládané jako doklady pro autochtonní vznik zemědělství. Zdejší lidé je prý postupně zavedli sami od sebe. Nebyla to nijak bláznivá hypotéza, neboť východněji, v teplejší levantské oblasti, se postupně objevují a zase mizí ostrůvky zemědělství už v pozdním paleolitu, a počátek neolitu je tam dán spíše tím, že tyto ostrůvky přestaly mizet. (Mezolit se tam nevede.) Na Peloponésu měli pro podobný vývoj jen o něco málo méně času, přinejmenším v mezolitu, možná už od oteplení v polovině 10. tisíciletí před n. l.

Nadšení z domácího původu peloponéského zemědělství už ale stačilo vystydnout. Postupně se navrací tradiční migrační představa, že peloponéské zemědělství zavedli noví osadníci, kteří přišli z Malé Asie v době kolem roku 6900 před n. l. Místní mezolitičtí lovci a sběrači prý přijali novinky neolitických kolonistů tak rychle, že z obrovského časového odstupu chvíli vypadaly jako jejich samostatné dílo. Nejspíš zde pak pokračovala takto smíšená kultura.

Keramika a figurky bohyň

Znakem pokročilejšího neolitu je také hojná keramika. Jednotlivé kousky (zejména figurky) se v této lokalitě objevují už v polovině 7. tisíciletí před n. l., ale běžnou se zde keramika stává přibližně od doby kolem 5800 před n. l.

Místní keramika působí na svou dobu velice pokročile, ale nevybočuje z toho, co v egejském neolitu potkáváme.

Keramika z neolitického osídlení jeskyně Franchthi, 5800 až 3200 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Neolitická nádoba typu „na ovoce“ (Fruitstand) z jeskyně Franchthi, 5800 až 5300 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Figurky bohyň, většinou provedené jako malované drobné terakoty, jsou výrazně stylizované, v typických případech ve výrazně menším tělesném objemu než většina paleolitických „Venuší“. Na rozdíl od neolitické kultury Sesklo v severním Řecku se zde nenašly maskulinní sexuální idoly.

Fragmenty figurek z jeskyně Franchthi. Drobné terakoty, neolit, 6500 až 3200 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Fragmenty stylizovaných postav žen z jeskyně Franchthi, 5300 až 4500 před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jedna torzovitě zachovaná figurka (43, vpravo) má přes prsa namalované zkřížené pásy, což připomíná „kšíry“ pozdějších velkých bohyň, v Řecku třeba Artemidy (na některých krétských ikonách je má ještě i Panenka Maria, a do nedávné doby se vážně nemocní podobně přepásali a odevzdali se do její moci, hop a nebo trop). Vzhledem k velké variabilitě dochovaných způsobů zdobení to však může být jenom náhoda, takže na doklad hluboké kontinuity tohoto rituálního prvku si nejspíš musíme nechat zajít chuť.

Zpátky do jeskyně

Jeskyně Franchthi je nyní archeologickým areálem, legální vstup je prý nutné objednat, ale neměl by s tím být problém. Leží sice v zálivu naproti vesnici Kilada, ale rozumný přístup je z opačné strany, od severu. Od jižního konce pláže Paralia Fournon, kde končí silnice z obce Fourni, vede k jeskyni asi 1 km dlouhá značená pěší cesta. Ideálním východiskem autovýletu je Epidauros, ležící 40 silničních km severněji. Jeskyně je 120 metrů dlouhá, ale čistě jeskyňářsky prý není zajímavá.

Okolí vchodu jeskyně. Kredit: Efi tsif, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V jeskyni Franchthi. Kredit: Nikos Laskaridis, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Literatura

Stránka Franchthi Cave na oficiálním webu Správy památek kraje Argolis.

Thomas W. Jacobsen: Franchthi Cave and the Beginning of Settled village life in Greece – HESPERIA, The Journal of the American School of Classical Studies at Athens; část volně on line.

The Genomic History of Southeastern Europe, PDF.

Fotogalerie nálezů z jeskyně Franchti v Archeologickém muzeu v Naupliu (Nafplionu) v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Kategorie fotografií Franchthi Cave na Wikimedia Commons.

Heslo Franchthi Cave na anglické Wikipedii.