V palácových centrech mykénské kultury se fresky objevují ve vrcholné době kolem roku 1400 před n. l. Později, v 13. století před n. l., se běžně vyskytují i mimo paláce, v domech, hrobkách, dokonce v některých dílnách, často i mimo hlavní centra této civilizace. Fresky z paláců a hrobek většinou zobrazují náboženské rituály, někdy také přírodní scenerie.

Tzv. Dáma z Mykén. Bohyně s náhrdelníky a náramky drží v ruce další náhrdelník, asi dar. Fragment nástěnné malby z mykénské akropole, vysoký 53 cm, 13. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 11670. Kredit: Paolo Villa, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Problémem je ovšem zachování v takovém stavu, aby zbytek stál za ukázku i mimo čistě odbornické prostředí. Při velkých požárech se omítky uchovávají špatně a zemětřesení i půdní vlhkost zkázu dovrší. Náhoda tomu chtěla, že pohledné a relativně souvislé fragmenty fresek se našly prakticky jenom v Mykénách, a to až z 13. století před n. l. (Pomíjím spor o to, zda se pro tyto malby má používat specifický pojem „fresky“, nebo raději obecnější pojem „nástěnné malby“, rozdíly v technice provedení se víc projeví asi až v pozdějších dobách. A malované larnaky, tedy keramické rakve, nechávám na jindy.)

Dáma z Mykén

Nejznámější je tzv. Dáma z Mykén, kterou vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách. Našla se na mykénské akropoli, kde byla součástí obnovené výstavby a výzdoby, provedené v 13. století před n. l. Zachovaný zbytek je vysoký 53 cm a je vystavován bez dokreslení, jen s obvyklými restaurátorskými (spíše jen konzervačními) zásahy.

Dáma je ozdobena čelenkou nebo páskem ve vlasech, trojitým náhrdelníkem, na obou zápěstích má náramky a v pravé ruce drží další náhrdelník. Složitý účes přechází nad čelem do spirál málem starokykladkého dekoru, celková stylizace ovšem připomíná minojskou Krétu a zprostředkovaně i Egypt té doby. Dlouhý pramínek vlasů před uchem je ovšem typický právě pro zobrazování mykénských dam.

Většinou se freska interpretuje tak, že bohyně přijímá darem náhrdelník. To je v souladu např. s častým zobrazováním řecké bohyně Démétér, hlavně na drobných terakotách z archaické doby, pro kterou bývají velice podobné náhrdelníky typické (viz např. ZDE).

Freska z místnosti 31 na akropoli v Mykénách, 1250 před n. l. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 385. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ze sakrální výzdoby na akropoli v Mykénách

Archeologické muzeum v Mykénách vystavuje malby z místnosti 31 na tamní akropoli, zachované v několika velkých fragmentech. Celek pochází z doby kolem poloviny 13. století před n. l.

Na levém dolním panelu je postava ženy(?), která stojí v místnosti vedle sloupu. Má zvláštní zdobnou „čepici“ a v obou rukou drží kytice klasů, snad obilných. Doprovázelo ji nějaké zvíře, snad prý gryf. Dole vybíhá kolmo dopředu pás ornamentů. Na pravém horním paneluje je nejprve rosetami vymezený prostor pro něco, co se nezachovalo (nad dolní postavou); pak torza dvou vysokých bosých žen v dlouhých bohatě zdobených sukních. Jedna z nich drží dlouhý meč, opřený o zem; druhá, zcela vpravo a líp zachovaná, drží kopí nebo žezlo. Mezi zbraněmi se vznášejí dvě maličké postavy mužů. Ta lépe zachovaná (dolní) postava muže vypadá, že něco nese.

Bohyně nebo kněžka s klasy, levá dolní část (dolní panel) fresky Kredit: AlMare, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Detail bohyně nebo kněžky s klasy na levé dolní části fresky z místnosti 31 v Mykénách. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 385. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Interpretovat tento soubor maleb je obtížné. Velikost a insignie postav nejspíš ukazují na bohyně, zatímco muži by mohli představovat lidský obětní děj. Těžko říct.

Bosé nohy, sukně a hrot meče bohyně nebo kněžky na levé straně hlavního panelu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.	Bohyně nebo kněžka drží kopí, před nímž se vznášejí dvě malé postavy mužů. Pravá strana hlavního panelu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Maličká postava muže uprostřed hlavního panelu, možná nese obětní dary. Archeologické muzeum v Mykénách, MM 385. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Další fresky z Mykén

Nejčastějšími náměty achájských nástěnných maleb jsou obětní průvody. Z mladé dámy nesoucí lilii se bohužel zachovala jenom hlava.

O něco lépe dopadli kozlové v roli nosičů při procesí. Tato možná nejstarší jakž takž dochovaná freska z Mykén svědčí o úžasné fantazii tvůrce. Maně připomíná mořské koníky v podobné roli na jednom pečetním prstenu z Tiryntu (NAMA 6208).

Fragment fresky z Mykén, 13. století před n. l. Žena v obětním průvodu nese lilii. Národní archeologické muzeum v Athénách, 11651. Kredit: Marsyas, Tatoute, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.	Kozlové jako nosiči, asi v obětním průvodu. Drobný fragment fresky z budovy „Na rampě“ v Mykénách, asi 13. století před n. l. nebo o málo starší. Národní archeologické muzeum v Athénách, 11670. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Vysoký štít na fragmentu fresky z Mykén, 13. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 11670. Kredit: Sharon Mollerus, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.	V Mykénách si na zeď vymalovali také vysoký štít tvaru osmičky. Takové štíty se používaly na obranu, zatímco do útoku byly určené menší štíty kruhového tvaru.

Malba na štuce obětního stolku, Tiryns, 16 až 14. století před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Fresky a malby z Tiryntu

Nejstarší fresky z Tiryntu (ze 14. století před n. l.) se bohužel zachovaly jen velice fragmentárně. Proto začnu ukázkou malby na štuce obětního stolku. Sice to není freska v obvyklém smyslu slova, není na zdi, zato snad jde o jednu z nejstarších achájských maleb mimo keramiku, snad z doby kolem roku 1500 před n. l. Představuje drobnější ptáky v přírodním prostředí.

Freska ornamentu sestávajícího z běžících dvojitých spirál a roset je spíše příkladem žánru „užitého umění“, maleb na architektuře, podobně jako malba delfínů na štukové podlaze paláce uvnitř pevnosti v Tiryntu. Obě vznikly v 13. století před n. l.

Freska s běžícími spirálami a rosetami z paláce v Tiryntu, 13. století před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Malba delfínů na štukové podlaze paláce v Tiryntu, 13. století před n. l. Archeologické muzeum v Naupliu. Kredit: Davide Mauro, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Fresky a malby z Pylu a Théb

Z tzv. Nestorova paláce v Pylu stojí navzdory špatnému zachování za ukázku malý fragment fresky zobrazující lov jelena.

Lovec a jelen. Fragment fresky z horního patra „Nestorova paláce“ v Pylu, 13. století před n. l. Archeologické muzeum v Chóře Pylu (Nestorias). Kredit: Fae, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Fragmenty obětního procesí dam v oděvech podobných minojským. Archeologické muzeum v Thébách. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Fragmenty Delfínů z Gla. Archeologické muzeum v Thébách. Kredit: George O. Mustafin, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.

Vícero fresek vystavuje také Archeologické muzeum v Thébách, bohužel velice fragmentárně zachovaných, takže jsou dokreslované. Vznikly v 14 nebo 13. století před n. l. Obligátní procesí dam se našlo v „Kadmově“ paláci v Thébách. Delfíni, podezřele podobní těm z Knóssu, zase v citadele Gla v okolí Théb.

Fresková malba mykénské kultury (viz Mykény a zrození první řecké civilizace (achájské)) zaniká s poklesem moci paláců už v raném 12. století před n. l. Nedočkala se tedy ani konce této kultury, ani pak nepřešla do její chudší dědičky, do submykénské kultury. Tradice, která se táhla od hlubší vrstvy bronzové doby na Krétě, tak zaniká. Mimo Egypt se fresky v egejském prostoru a jeho okolí znovu objeví až průběhu antiky u Řeků a Etrusků, ale tyto fresky budou vypadat jinak. V pozdní antice si zvláště Římané oblíbí veristické fresky s perspektivní malbou, ale to už je jiná kapitola.

Ornamentální dekor na štuce omítky bude oblíbený v celé řecké antice, na chrámech i lepších domech, až v novověku jej ve vnitřních prostorách z velké části nahradí tapety. Bohatí lidé si však už v klasické řecké antice nechávali na zdi vymalovat i realistické výjevy, což Platón komentoval asi v tom smyslu, že jelikož je kapacita trávicího traktu i pohlavních orgánů omezená, tak si zbohatlíci nechávají objekty uspokojení aspoň vymalovat. A místo málo praktických maleb na podlaze si pozdější řecká a římská antika oblíbí mozaiky.

(Možná je už mykénská vrstva začátkem soumraku starého umění fresek. Nutno upřímně doznat, že freskám mykénské kultury občas chybí až taková elegance, jaká byla charakteristická třeba pro minojsko-kykladské fresky, viz článek Akrotiri na Théře (Santorini).)

Literatura

Část anglického blogu The Stream of Time, věnovaná mykénským freskám

Kategorie fotografií Mycenaean frescos in Greece na Wikimedia Commons.