Jak jinak oslavit den dětí než článkem o dětech a jejich často velmi pozitivním vztahu k jisté velmi populární skupině druhohorních plazů. O tom, že je dobré podporovat dětský zájem o dinosaury, jsem již na svém blogu psal (ačkoliv musím přiznat, že u mé sedmileté dcery stále vyhrávají princezny od Disneyho). Proč jsou dinosauři populární a důležití pro vědecké poznání už nicméně také víme. Rozhodně bychom se ale měli zastavit u jedné zajímavé vědecké práce, která si vzala na paškál tyranosaura, kreslení a reprezentativní vzorek mladé populace. Výsledkem je zajímavá studie o tom, proč většinou kreslíme zástupce druhu Tyrannosaurus rex zcela špatně.[1] Ať už se jedná o pětileté děti, středoškolské studenty nebo seniory, v drtivé většině případů jsou jejich podobizny „krále dravých dinosaurů“ zoufale zastaralé a odpovídají představám přibližně z poloviny 20. století.[2] Tyranosaurus je totiž často znázorněn ve vzpřímené, vertikalizované poloze s ocasem těsně nad zemí nebo dokonce taženým po zemi. Je opravdu původní rekonstrukce obřího dravého dinosaura z minulých dob natolik silně zakořeněná, že ji nedokázal odstranit ani vliv populárních filmů jako je Jurský park a jeho pokračování? Na tuto otázku se v roce 2013 pokusila odpovědět trojice vědců z Instituce paleontologického výzkumu při Cornellově univerzitě v Ithace. Profesor paleontologie Warren Allmon a jeho kolegové přišli na tento neobvyklý výzkumný úkol po dlouhých letech, kdy pozorovali studenty přírodovědných oborů, jak často velmi nesprávně zobrazují ikonického dinosaura. Namísto horizontálního držení těla a dynamického, pohyblivého tělesného rámce, převažovaly zastarale působící rekonstrukce se vzpřímenou postavou a na pohled těžkopádně vyhlížející tělesnou stavbou. Novější představa o anatomii a fyziologii velkých teropodů je přitom akceptována již od 70. let minulého století a od 90. let se projevuje i u kosterních exemplářů ve většině muzeí.[3] Významný vliv mají v tomto směru také produkty populární kultury, které počínaje hračkářstvími a konče filmovými trháky obvykle již zobrazují dravé dinosaury v duchu tohoto novějšího pohledu. Neplatí to samozřejmě ve všech případech, ale kvalitnější hračky a dokumenty už toto pravidlo téměř třicet let bezvýhradně respektují. Jak je tedy možné, že většina lidí, a to včetně studentů biologie nebo dokonce paleontologie, pojímá anatomii populárního dinosaura až do takové míry chybně?
Odpovědí je podle výzkumníků jakási kulturní setrvačnost, která zde představuje prakticky nepřekonatelnou bariéru v myšlenkovém pokroku. Představa tyranosaura jako vzpřímeného tvora, tyčícího se šest metrů vysoko nad okolní krajinou, byla paleoumělci, gumovými modely, kuřecími nugetami i dětskými omalovánkami natolik pevně otisknuta do našeho povědomí, že ani tři desetiletí po předělání slavné kostry tyranosauřího exempláře z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku do lépe odpovídající pozice nebylo toto chybné kolektivní pojetí překonáno.[4] Ostatně může tak trochu souviset i s naší vlastní anatomií. Jsme vzpřímení primáti s výrazně vertikalizovanou páteří, takže představa vzpřímeného tyranosaura je nám možná bližší než správnější koncept horizontálního držení těla. Sám Allmon nechával od roku 2000 své studenty kreslit tyranosaura, přičemž museli vycházet pouze ze své paměti. Asi 63 až 72 % z nich, tedy přibližně dvě třetiny všech, nakreslily dravého dinosaura s páteří v úhlu 50 až 60 %, tedy v souladu s již překonanou představou o držení jeho těla. Vzhledem k tomu, že šlo o generaci vyrůstající již dlouho po období „Dinosauří renesance“, je tento fakt ještě zvláštnější.[5] Populárně-naučné knihy a pořady již v drtivé většině případů po roce 2000 znázorňují tyranosaura víceméně správně, Allmon a kolegové proto přišli s jiným pravděpodobným „viníkem“. Tím jsou podle nich hlavně hračky a dětské pořady, ve Spojených státech amerických pak především postavička růžového tyranosaura Barneyho, zeleného tyranosaura z populárního Příběhu hraček, již zmíněné kuřecí nugety pro děti a další podobné produkty. Děti už proto nesprávnou podobu tyranosaura přebírají do povědomí v útlém věku a nezbaví se jí obvykle ani po zhlédnutí filmových Jurských parků nebo při četbě nových knih o dinosaurech. Výzkum Allmona a jeho kolegů tak mimo jiné znovu doložil skutečnost, že žáci i studenti vstupují do procesu vzdělávání s jistými vlastními očekáváními a představami, které získali často již v předškolním věku. Tyto zpravidla nevědomé úsudky o okolní realitě mohou být nápomocny jejich učebnímu procesu, ale také jej mohou významně znesnadňovat. A to je ve vzdělávacím procesu vždy potřeba brát v úvahu – přinejmenším stejně jako fakt horizontálního držení těla druhu Tyrannosaurus rex!
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.
Short Summary in English: An interesting study, published in 2013, revealed that the concept of Tyrannosaurus rex body anatomy in students is mostly outdated and obscured. Children and adults alike are drawing it in an outdated upright posture most of the time, despite the fact that more accurate T. rex body posture is known for over forty years.
Odkazy:
https://news.cornell.edu/stories/2013/02/blame-barney-students-perception-t-rex-outdated
https://www.popsci.com/science/article/2013-02/t-rex-doesnt-look-way-you-think-it-looks/
https://www.livescience.com/27071-t-rex-anatomy-correct-posture.html
[1] Ross, R.; Duggan-Haas, D.; Allmon, W. (2013). The posture of Tyrannosaurus rex: Why do student views lag behind the science? Journal of Geoscience Education. 61: 145-160.
[2] Breithaupt, B. H.; Southwell, E. H.; Matthews, N. A. (2005). In Celebration of 100 years of Tyrannosaurus rex: Manospondylus gigas, Ornithomimus grandis, and Dynamosaurus imperiosus, the Earliest Discoveries of Tyrannosaurus rex in the West. Abstracts with Programs; 2005 Salt Lake City Annual Meeting. Geological Society of America. 37 (7): 406.
[3] Bakker, R. T. (1972). Anatomical and ecological evidence of endothermy in dinosaurs. Nature. 238 (5359): 81–85. doi: 10.1038/238081a0
[4] Paul, G. S. (2000). A Quick History of Dinosaur Art. In Paul, Gregory S. (ed.). The Scientific American Book of Dinosaurs. New York: St. Martin’s Press (str. 107–112). ISBN 978-0-312-26226-6.
[5] Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. (str. 675–706). ISBN 978-0-253-33349-0.
Diskuze:
