Na podobné otázky odpovídá kniha, jejíž spoluautor Edward Wilson je znám spíše jako sociobiolog (a kritici jedovatě poznamenávají, že jeho sociobiologické knihy nezapřou, že jejich autor je právě odborníkem na mravence, tedy myrmekologem). Takže - co se můžeme dozvědět z Cesty k mravencům?

Sociální organizace se u řady blanokřídlých vyvinula mnohokrát nezávisle na sobě - například jen u samotných včel vznikla podle všeho paralelně alespoň desetkrát. Totéž platí pro vosy. A ač se to nezdá, většina druhů včela i vos žije ale stále  samotářsky.
Termiti vznikli na uprostřed druhohor před asi 200 miliony lety, zřejmě jako první společenský hmyz vůbec. Jejich předkové byli nejspíš příbuzní současným švábům. S mravenci nemají termiti vlastně nic společného, respektive podobnost vzhledu i sociálního uspořádání je výsledkem konvergence. Mravenci, společenské vosy a včely se podle všeho objevily v křídě asi před 100 miliony lety. Dominantní roli získali v rámci hmyzu mravenci i termiti ovšem až později, nejspíše na počátku třetihor, možná ale až v oligocénu (dominantní rolí se myslí jak počet druhů, tak i třeba počet jedinců či celková hmotnost mravenců obývajících určité území v porovnání s jinými skupinami hmyzu). Mravenci nalezení v eocénních sedimentech či kouscích jantaru jsou už velmi blízcí současným skupinám.
V jantaru, přesněji řečeno pryskyřici sekvojí rostoucích před asi 90 miliony let, byl poprvé nalezen i chybějící "přechodný" článek, z něhož můžeme odhadovat, jak asi evoluce mravenců probíhala. Nález svými anatomickými detaily stojí někde mezi mravenci a vosami. Sphecomyrma freyim, jak byl tento druh nazván, dorůstal velikosti asi 5 milimetrů. Později pak byla nalezena celá řada obdobných archaických mravenců, a to na obou tehdejších kontinentech, Laurasii i Gondwaně.
Jaký tehdejší mravenci vedli způsob života? Nálezy z této doby ukazují, že první mravenci se už podle všeho dělili na kasty (někteří jedinci jsou identifikováni jako dělnice, jiní jako samečci či královny). Jinak můžeme leccos odhadovat na základě analogie - totiž ze života současného australského druhu Nothomyrmecia macrops, kterého řada primitivních znaků zřejmě spojuje s evolučně staršími formami mravenců.

 

Mravenci většiny stávajících druhů mají dělnice. Dělnice bývají malé, ale silné. Například dělnice Formica japonica váží pouhých 0,004 gramu ale nosí objekty o pětkrát větší hmotnosti. Zvednout dokáží dokonce 25 násobek hmotnosti svého těla.

Sociální organizace Nothomyrmecia macrops je ještě poměrně jednoduchá, královna se vzhledem ani velikostí příliš neodlišuje od dělnic. Všechny dělnice vykonávají stejnou činnost, neexistují žádné specializované kasty, jako jsou u jiných druhů například vojáci. Kolonie jsou malé, dospělých jedinců není najednou více než kolem stovky. Vajíčka jsou v hnízdě volně poházena, nestaví se pro ně žádné speciální komůrky. Sběr potravy není koordinován a dělnice ji do mraveniště dopravují jednotlivě. Spolupracují pouze v případě vyhlášení poplachu, což je jeden z mála signálů, kterými spolu komunikují. Při zakládání hnízda často spolupracuje více královen, nakonec však zůstane jen jediná a ostatní jsou vyhnány.
Wilson a Holldobler shrnují, že kolonie mravenců vznikly nejspíš ze solitérních vos, které přinášely svým larvám potravu (což řada vosiček činí dodnes). Nějaká matka-královna pak začala zůstávat se svými potomky i poté, co dospěli. V dalším kroku dcery omezily vlastní reprodukci a pomáhaly vychovávat matce více svých sester. (Což bylo mj. umožněno známými zvláštnostmi blanokřídlého hmyzu, kdy je míra příbuznosti ovlivněna tím, že samci se rodí z neoplodněných vajíček.) Zní to celkem logicky, třebaže k jistotě má tato "pohádka" samozřejmě daleko...

Zdroj: Bert Holldobler, Edward O. Wilson: Cesta k mravencům, Academia, Praha, 1997