Fosilie přední části čelistí ceratosaurida druhu Genyodectes serus (exemplář ve sbírkách Přírodovědeckého muzea v La Plata). Na základě této zkameněliny byl středně velký teropod ze souvrství Cerro Barcino v roce 1901 formálně popsán. Kredit: Patricia Curcio; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Právě před 120 lety, tedy roku 1901, byl z argentinské Patagonie formálně popsán teprve druhý tehdy známý neptačí dinosaurus z území Jižní Ameriky. Prvním se o dva roky dříve stal Loncosaurus argentinus, pochybný taxon ornitopodního dinosaura, pocházející ze souvrství Cardiel na území argentinského státu Santa Cruz.[1] Protože je však Loncosaurus vysoce pochybný z hlediska své platnosti a není ani zcela jisté, zda objevené fosilie všechny náležejí stejnému dinosaurovi, můžeme za první zcela validní taxon neptačího dinosaura považovat právě druh Genyodectes serus. Tohoto středně velkého ceratosauridního teropoda popsal britský paleontolog Arthur S. Woodward na základě fosilií přední částí čelistí (a fragmentu zadní části lebky), dochovaných spíše v nižší kvalitě.[2] Přesto jsou diagnostické znaky na fosilii dostatečné, aby bylo možné stanovit samostatnou systematickou pozici tohoto dravého dinosaura. Až do 70. let minulého století se také jednalo o jednoho z nejkompletnějších druhohorních teropodů, známých z celé Jižní Ameriky. O systematickém zařazení tohoto dinosaura panovaly velké pochybnosti, a to až do roku 2004, kdy odstranění matečné horniny z okolí fosilie typového exempláře vedlo k dalšími podrobnému výzkumu.[3] Toho se ujal německý paleontolog Oliver Rauhut, který vyloučil všechny předchozí nesprávné varianty (neobjevil například žádné anatomické znaky, typické pro tyranosauridy, abelisauridy nebo megalosauridy). Naopak byly objeveny znaky, kterými se Genyodectes značně podobal některým zástupcům kladu Neoceratosauria. Argentinský teropod byl zkrátka blíže příbuzný pozdně jurskému rodu Ceratosaurus, než všichni známí vývojově vyspělí abelisauridi. Přitom abelisauridi se patrně vyvinuli právě z předků, majících ve svém rodokmenu ceratosaury a jejich příbuzné.[4] Bylo zřejmé, že Genyodectes, ačkoliv žijící o tisíce kilometrů jižněji (a západněji) a zhruba o 40 milionů let později, představoval zástupce čeledi ceratosauridů, do níž patřil právě i na konci jury značně rozšířený Ceratosaurus. Holotyp dnes nese označení MLP 26–39 a je uložen ve sbírkách instituce Museo de La Plata v oblasti La Plata na území provincie Chubut. Fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Cerro Barcino na území Cañadón Grande, v oblasti Paso de Indios. Sám Rauhut se domnívá, že zkameněliny náleží ke geologickému členu Cerro Castaño a jeho stáří tak činí zhruba 112 milionů let (přelom geologických věků apt a alb, raná křída). Nápadným anatomickým znakem genyodekta jsou jeho velmi dlouhé a výrazně vyčnívající zuby, které v případě maxilárních zubů dokonce překonávají délkou minimální šířku spodní čelisti.

Výtvarná rekonstrukce genyodekta v jeho přirozeném prostředí (scéna, v níž tento teropod loví malého vývojově primitivního savce). Celkovým tvarem těla i svými rozměry se patrně podobal mnohem staršímu příbuznému rodu Ceratosaurus. Při celkové délce přes 6 metrů a téměř tunové hmotnosti představoval ve svých ekosystémech průměrně velkého predátora, schopného lovit například mláďata velkých sauropodů. Kredit: Paleocolour; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Od rodu Ceratosaurus se argentinský taxon liší přítomností čtyř zubů v premaxile (přední kosti horní čelisti), přičemž zástupci jurského taxonu měli pouze tři.[5] V současnosti tvoří oba zmíněné rody jediné nepochybné zástupce čeledi Ceratosauridae, rody Eoabelisaurus a Ostafrikasaurus sem ovšem mohou spadat také.[6] Nedávno byl mimochodem oznámen objev fosilních zubů potenciálních ceratosauridů také z území státu Uruguay.[7] Zkameněliny ceratosauridů, čeledi stanovené již O. C. Marshem v roce 1884[8], jsou tak dnes známé s jistotou ze Severní a Jižní Ameriky a pravděpodobně i ze západní Evropy a východní Afriky[9]. Vraťme se ale ke genyodektovi. Jeho rodové jméno znamená doslova „kousající čelist“ nebo „čelist vhodná ke kousání“, což samozřejmě odkazuje k výrazným zubům, vystupujícím z přední části čelistí. Druhové jméno lze přeložit jako „pozdní“, což je zase odkaz k výskytu tohoto teropoda v geologickém čase, jelikož se objevil až dlouhé desítky milionů let po svém známějším příbuzném. A jak byl genyodektes vlastně veliký? Na základě objevených fosilií si nemůžeme být zcela jisti, přibližné odhady ale k dispozici máme. V roce 2012 americký paleontolog Thomas R. Holtz, Jr. uvedl, že genyodektes vážil asi tolik, co současný nosorožec (zhruba 2 tuny), což by z něj činilo poměrně velkého teropoda.[10] O čtyři roky později byl publikován poněkud nižší odhad, a to se 790 kilogramy při délce kolem 6,25 metru.[11] Tím by argentinský ceratosaurid představoval spíše průměrně velkého teropoda, plnícího ve svých ekosystémech úlohu svižného aktivního predátora. Lovil by tak především menší a středně velké obratlovce, včetně různých býložravých dinosaurů. Dominantním dravcem v ekosystémech souvrství Cerro Barcino byl patrně obří karcharodontosaurid Tyrannotitan chubutensis, dosahující délky asi 13 metrů a hmotnosti přes 5 tun.[12] Oba draví dinosauři i jejich dosud málo známý příbuzný ze skupiny abelisauridů mohli pojídat zdechliny a lovit mláďata nebo nemocné a přestárlé jedince velkých až obřích sauropodních dinosaurů z rodů Chubutisaurus a Patagotitan. Fosilie dalších dosud formálně nepopsaných dinosaurů – zejména karcharodontosauridních teropodů a titanosaurních sauropodů – byly v této geologické formaci v minulosti rovněž objeveny.[13] Dokazují nám, že Genyodectes serus žil v druhově bohatém ekosystému, o kterém stále ještě nemáme dostatek informací. Snad se tato skutečnost změní spolu s dalšími výzkumy v souvrství Cerro Barcino.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.

Short Summary in English: Genyodectes is a genus of middle-sized ceratosaurian theropod dinosaur from the Lower Cretaceous (Aptian-Albian) of the Chubut Province, Argentina. It was described already in 1901, becoming the second formally recognized South American non-avian dinosaur in history.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Genyodectes

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/g/genyodectes.html

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/what-is-genyodectes-144686459/

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_g/genyodectes.php

http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=57033

[1] Ameghino, F. (1899). Nota preliminar sobre el Loncosaurus argentinus un representante de la familia de los Megalosauridae en la Republica Argentina. Anales de la Sociedad Científica Argentina. 47: 61–62.

[2] Woodward, A. S. (1901). On some extinct reptiles from Patagonia, of the genera Miolania, Dinilysia, and Genyodectes. Proceedings of the Zoological Society of London. 1901 (1): 169-184. doi: 10.1111/j.1469-7998.1901.tb08537.x

[3] Rauhut, O. W. M. (2004). Provenance and anatomy of Genyodectes serus, a large-toothed ceratosaur (Dinosauria: Theropoda) from Patagonia. Journal of Vertebrate Paleontology. 24 (4): 894–902. doi: 10.1671/0272-4634(2004)024[0894:paaogs]2.0.co;2

[4] Pol, D.; Rauhut, O. W. M. (2012). A Middle Jurassic abelisaurid from Patagonia and the early diversification of theropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 279 (1804): 3170–5. doi: 10.1098/rspb.2012.0660

[5] Madsen, J. H.; Welles, S. P. (2000). Ceratosaurus (Dinosauria, Theropoda): A Revised Osteology. Utah Geological Survey. str. 1–80. ISBN 978-1-55791-380-7.

[6] Delcourt, R. (2018). Ceratosaur palaeobiology: New insights on evolution and ecology of the southern rulers. Scientific Reports. 8: 9730.

[7] Soto, M.; Perea, D. (2008). A ceratosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Late Jurassic-Early Cretaceous of Uruguay. Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (2): 439–444. doi: 10.1671/0272-4634(2008)28[439:ACDTFT]2.0.CO;2

[8] Marsh, O. C. (1884). Principal characters of American Jurassic dinosaurs, part VIII: The order Theropoda (PDF). American Journal of Science. 27 (160): 329–340. doi: 10.2475/ajs.s3-27.160.329

[9] Mateus, O. (2006). Jurassic dinosaurs from the Morrison Formation (USA), the Lourinhã and Alcobaça Formations (Portugal), and the Tendaguru Beds (Tanzania): A comparison. In Foster, J. R.; Lucas, S. G. (eds.). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36. Albuquerque, New Mexico: New Mexico Museum of Natural History and Science. str. 223–231.

[10] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 4). New York: Random House.

[11] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse. (str. 255)

[12] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759-1797. doi: 10.1111/brv.12638

[13] Carballido, J. L.; Pol, D.; Otero, A.; Cerda, I. A.; Salgado, L.; Garrido, A. C.; Ramezani, J.; Cúneo, N. R.; Krause, J. M. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860). doi: 10.1098/rspb.2017.1219

Poznámka redakce

Doporučujeme ke shlédnutí nejnovější video autora: