Skvamocelulární karcinom (spinaliom). Kredit: Nephron / Wikimedia Commons. CC BY-SA 3.0

Sigleky (anglicky Siglecs – Sialic acid-binding immunoglobulin-type lectins), jsou membránové signální proteiny, lektiny z imunoglobulinové rodiny, na které se váže kyselina sialová. Vyskytují se především na povrchu buněk vrozené imunity, což jsou například fagocyty, žírné buňky (mastocyty), nebo NK buňky, čili „přirození zabijáci“. U savců jsme objevili celkem 14 sigleků, které zřejmě zajišťují spoustu různých funkcí, především v rámci imunity.

Jedním ze sigleků je i protein Siglec-XII, který je u lidí produktem genu SIGLEC12. Jako často v podobných případech není úplně a do detailů jasné, jak vlastně funguje. Zřejmě má významnou roli v regulaci makrofágů, u nichž funguje jako inhibující receptor, tedy v podstatě jako brzda.

Nebo přesněji řečeno – měl by fungovat. Protein Siglec-XII má totiž poměrně zásadní problém. Jak uvádí manželská dvojice badatelů Ajit a Nissi Varki z medicíny americké University of Californi, San Diego, vše nasvědčuje tomu, že se tenhle siglek u lidí rozbil. Není schopný navázat kyselinu sialovou a podílí se na abnormální buněčné signalizaci.

Ajit Varki. Kredit: UC San Diego.

Jak říkají Varkiovi, nejen že je Siglec-XII rozbitý, je dokonce vyloženě nebezpečný. Významně se podílí na rozvoji nádorů a je nejspíš minimálně z části zodpovědný za to, že se u lidí objevuje mnohem více karcinomů než u našich nejbližších příbuzných primátů. To jsou nádory vznikající z buněk epitelů, jako je například kolorektální karcinom (čili rakovina tlustého střeva), karcinom plic, karcinom prostaty, karcinom prsu nebo karcinom žaludku. Karcinomy představují asi 80 procent všech zhoubných nádorů.

Někdo by mohl namítnout, že třeba jen nerozumíme všem souvislostem (což by nebylo nic divného), a že Siglec-XII určitě nějaký přínos má. Zdá se ale, že opravdu nemá. Asi 70 procent lidí má totiž mutaci, která vyřazuje nešťastný Siglec-XII z činnosti. Funguje tím pádem jen asi u 30 procent lidí. Tým vedený Varkiovými objevil protein Siglec-XII v cca 80 procentech vzorků karcinomů.

Když badatelé experimentálně zesílili produkci proteinu Siglec-XII v lidské buněčné linii nádoru prostaty, tak došlo ke zvýšení exprese genů souvisejících s růstem a šířením nádoru. Zároveň zjistili, že například u pacientů s rozvinutým kolorektálním karcinomem znamená nezablokovaný Siglec-XII podstatně horší prognózu.

Imunolog JunWang z NYU Langone Health, který nebyl součástí výzkumného týmu, připomíná, že k definitivnímu potvrzení role proteinu Siglec-XII v rozvoji nádorů bude ještě nutný další výzkum. Je také velmi zvědavý, jak vlastně Siglec-XII ovlivňuje růst nádorů.

Logo. Kredit: UC San Diego.

Případ proteinu Siglec-XII podporuje představu, podle které je nápadně častý výskyt rakovin u našeho druhu přinejmenším z části důsledkem „poruch“ v imunitním systému. Tyto poruchy mohly vzniknout během naší překotné evoluce v posledních milionech a tisících let. Rychlá evoluce může fixovat i takové znaky, které nejsou úplně žádoucí. Právě geny imunity náležejí k těm, v nichž se nejvíce lišíme od svých nejbližších příbuzných, tedy šimpanzů. A jak se zdá, ne vždy to musela být změna k lepšímu.

Video: How are Humans Different from Great Apes? - Ajit Varki

Literatura

The Scientist 1. 4. 2021.

FASEB BioAdvances 3: 69–82.