Město Pripjať zarůstá zelení, bude třeba řešit problémy se statikou chátrajících budov (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

Půlkulaté výročí černobylské katastrofy má symbolizovat přechod k obnově a znovuzrození oblasti. Jak už jsem popisoval v předchozích článcích, je to umožněno dokončením a zprovozněním nového sarkofágu. Jeho vybudováním přestalo hrozit nebezpeční ze zničeného reaktoru a lze přistoupit k revitalizaci doposud uzavřených území. Pomoci by tomu měl rozvoj v několik směrech.

Samotný výzkum zničeného reaktoru a likvidace původního sarkofágu a později i zničeného reaktoru bude potřebovat velmi vyspělé technologie a špičkový výzkum, který by mohl posunout i další technologické oblasti. Proto se předpokládá vybudování vědeckotechnického inkubátoru, který by umožnil využít potenciál výzkumu a prací v této oblasti. Obsahoval by i zázemí pro ukrajinské i zahraniční vědce a techniky, kteří zde budou pracovat.

Je také třeba vybudovat úložiště a zařízení, které umožní dlouhodobější uložení vyhořelého paliva a jaderného odpadu nashromážděného při likvidaci vysloužilých elektráren i zničeného bloku. Vhodné podmínky budou také využity pro vybudování uložiště pro vyhořelé jaderné palivo z ostatních ukrajinských jaderných elektráren.

V těsném okolí elektrárny se pak vytváří prostor pro vybudování technologického parku, který využije místní dopravní a energetickou infrastrukturu. Už v předchozích přehledech byl zmíněn počátek výstavby fotovoltaické elektrárny, jejíž plocha se bude postupně zvětšovat. Nejen tato, ale i další aktivity by mohly do oblasti přilákat investory.

Téměř 80 % zasažených zaujímá Černobylská radiologicko-biosférická ekologická rezervace, která je už nyní rájem zvěře a přírodovědců. Jde o největší evropský prales. V budoucnu by se zároveň mohl stát magnetem i pro turisty. Je však potřeba budoucí rozvoj turismu skloubit s ochranou přírodní rezervace. Ta zatím byla před člověkem chráněna statutem zakázané oblasti.

Areál Černobylské jaderné elektrárny s novým sarkofágem (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Turistickým lákadlem budou i památníky havárie, které by měly připomínat hrdinství a oběti těch, kteří jí čelili nejen v prvních dnech. Měly by nám připomínat, že je třeba mít pokoru a respekt. Atrakcí bude nový sarkofág, určitě se ponechají některé části elektrárny, část města Pripjať, město Černobyl i některé vesnické budovy a pohřebiště techniky využité při likvidaci následků havárie. Ovšem velká část ze zmíněných objektů se musí zabezpečit tak, aby budoucí turisti nebyli při jejich návštěvě ohroženi.

Práce v sarkofágu

Nový sarkofág už je na místě více než čtyři roky. Nejen, že chrání své okolí, došlo i k dramatickému snížení úniku radioaktivních látek ze starého sarkofágu. Ten totiž není hermetický. Nyní však je chráněn pře sluncem a dramatickými tepelnými změnami, které vyvolávaly vzdušné proudy uvnitř starého sarkofágu, i před větrem. V červnu roku 2020 začalo po intenzivním zkušebním období průmyslové využívání nového sarkofágu. Nejdůležitějším prvním úkolem je pečlivá kontrola stavu jeho konstrukci a zařízení. Zároveň proběhlo 3D skenování vnitřního objemu a konstrukcí starého sarkofágu. Získaná radiační data by měla umožnit urychlení prací při demontáži a likvidaci staticky nestabilních částí starého kontejnmentu. Měla by umožnit detailní naplánování prací a zajištění co nejkratší doby pobytu pracovníků v silně kontaminovaných částech.

3D skenování vnitřních prostor nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Připomeňme, že starý sarkofág byl dokončen a uveden do provozu 30 listopadu 1986. Hmotnost jeho ocelových konstrukcí je okolo 7000 tun a použilo se okolo 345 000 kubických metrů betonu. Na realizaci sarkofágu se postupně podílelo okolo 90 000 pracovníků. Od zahájení provozu se provedla celá řada výzkumů v okolí i uvnitř sarkofágu. Podařilo se identifikovat místa, kde jsou zbytky roztaveného materiálu s palivem.

Při tavení aktivní zóny a písku s bórem, kterým se hořící reaktor zasypával vznikla tavenina označovaná jako korium. Vytvořil se při tom nový úmělý krystalický nerost, jde o křemičitan zirkoničitý s vysokým obsahem uranu. Vytvořené krystalky mají rozměr mezi 5 až 500 mikrometrů. Struktura objevena v roce 1986, ze které se odebraly první vzorky tohoto nerostu se začala označovat jako Sloní noha. Její první fotky a analýza radiační situace u ní byly pořízeny pomocí automatů. Průběžně se našlo i více míst, kde se tavenina nachází. V roce 1996, kdy radiace přece jen poklesla, pořídil zástupce ředitele sarkofágu Artur Kornejev asi nejznámější fotografie zmíněné Sloní tlapy.

V budoucnu, kdy se laboratoře i vybavení uvnitř nového sarkofágu plně rozběhnou, se po odstranění staticky narušených částí starého sarkofágu začne intenzivně pracovat i na úplné identifikaci všech míst, kde se zbytky aktivní zóny a silně kontaminovaného grafitu vyskytují. Postupně také bude možné přistoupit i k vyzvednutí těchto silně kontaminovaného materiálů. Předpokládá se však, že dokončení tohoto úkolu se dočkáme až zhruba za padesát let.

Nejproslulejší fotografie Sloní tlapy, kterou v roce 1996 pořídil Artur Kornejev. Obrázek je dostupný na Wikipedii, ale je u něj poznámka nesvobodný obsah, a proto na něj uvádíme jen odkaz: ZDE.

V areálu elektrárny bude třeba vykonat velmi rozsáhlé práce v prostředí se silnou radiací a s radioaktivním materiálem. Zároveň jsou však zde ideální podmínky pro realizaci výcviku a zaškolování pracovníků, kteří se na takovou práci připravují, nebo je potřeba jejich kvalifikaci zvýšit. Na takových školeních, které jsou zatím dominantně určený pro pracovníky černobylského komplexu spolupracuje i belgická firma ENGIE SOLUTIONS. Tato firma se podílí i na hledání metod dekontaminace zařízení likvidovaných jaderných bloků v Černobylu, které přispívají ke snížení množství jaderného odpadu, který musí jít do úložiště. Prostředí využívají i firmy, které chtějí testovat své roboty v takto náročných podmínkách s vysokou radiací. Na podzim roku 2020 zde testovala své roboty vědci z Univerzity v Bristolu. Vyřádil se tu tak i robopes navržený firmou Boston Dynamics.

Práce v areálu elektrárny a jejím blízkém okolí

V novém sarkofágu se testoval spolu s dašími roboty a automaty i robopes (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Během posledního roku se výrazně pokročilo v uvádění do provozu suchého úložiště ISF-2 pro palivo, které se nahromadilo při provozu černobylských jaderných reaktorů. Zatím jsou vyhořelé palivové soubory v mokrém úložišti (bazénu) ISF-1. Samotné suché úložiště má řady betonových kójí, do kterých se zasouvají kontejnery s palivovými soubory. Ty se však před vložením do kontejneru musí upravit. Hlavně je třeba oříznout části bez paliva. Tato úprava probíhá v horkých komorách. Jde o hermeticky uzavřené místnosti, kde se pracuje s materiálem s velmi vysokou radioaktivitou. Všechny manipulace zde musí probíhat automaticky s využitím na dálku řízených manipulátorů. Celkově by se mělo upravit okolo 21 000 palivových souborů a uložit do kontejnerů, v každém z nich jich bude 93.

Budova suchého úložiště ISF-2, kde se upravují palivové soubory a dávají se do kontejneru (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Úložiště vybudovala firma Holtec a do velké míry bylo financováno evropskými státy. Zařízení se mi podařilo navštívit před pěti lety, kdy byly horké komory dokončeny a začínalo se s instalací vnitřního vybavení. Dokončeno bylo v prosinci 2019 a na podzim roku 2020 začaly první reálné testy. Dne 18 listopadu 2020 se mohl uložit první kontejner do betonové kóje a 14. prosince jej následoval druhý. To byly jedny z vrcholů komplexních horkých zkoušek celého zařízení. Během nich pak také sbírali praktické zkušenosti operátoři vyškolení firmou Holtec. Dne 22. dubna 2021 tak přesně podle plánu obdrželo zařízení licenci pro standardní operační provoz.

Stejně důležité pro efektivní práce na likvidaci vyřazovaných bloků Černobylské jaderné elektrárny je závod na přepracování kapalného jaderného paliva. Zde se kapalný odpad zahušťuje a zbytky se fixuji pomocí cementace ve dvě stě litrových sudech, které se posílají do úložiště.

Uložení druhého kontejneru do kóje suchého úložiště ISF-2 (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Velice dobře pokračuje i dokončování první etapy budování suchého úložiště pro vyhořelé palivo z bloků VVER1000 ostatních ukrajinských jaderných elektráren. I ten realizuje firma Holtec. V současné době jsou dokončeny všechny budovy, konstrukce a zařízení pro příjem souborů a jejich ukládání pro zmíněnou první část úložiště. Je připravena i plocha, kde budou stát kontejnery s palivovými soubory. První etapa výstavby je tak dokončena. Na konci prosince 2020 bylo zahájeno testování veškerého vybavení. Nyní se čeká na dokončení trati o délce 43 km, která propojí úložiště s ukrajinskou železniční sítí. V květnu 2021 by se tak mělo toto suché úložiště uvádět do provozu. Ukrajina tak v roce 2021 skončí s vývozem vyhořelého paliva do Ruska. První dovezené palivové soubory budou z Jihoukrajiské jaderné elektrárny. Do roku 2040 se vybuduje v dané lokalitě ještě dalších 14 podobných komplexů. Postupně by se zde měly ukládat palivové soubory ze tří ukrajinských jaderných elektráren: Rivenské, Chmelnické a Jihoukrajinské. Zaporožská jaderná elektrárna má své vlastní suché úložiště.

Černobyl se začíná otevírat turistům

Budování suchého úložiště pro vyhořelé palivové soubory z ukrajinských elektráren VVER1000 (zdroj Energoatom).

Velice důležitý je v tomto směru rozvoj infrastruktury pro turistiku. Postupně je potřeba konzervovat objekty, které jsou symbolem havárie. Ukrajina připravuje návrh jejich zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO. Pro turisty je potřeba připravit zázemí. Je třeba připravit turistické trasy a zajistit bezpečnost v oblastech, které se pro turisty otevřou.

Otevírání zóny turistům trochu zdržela epidemie COVID-19 a omezení cestování. Možnosti dané popularitou seriálu HBO Černobyl se tak plně nevyužily k získání návštěvníků hlavně ze zahraničí. Je však naděje, že po odeznění epidemie bude rozvoj turistiky rychlejší.

Při likvidaci následků havárie byla intenzivně využívána letecká technika. I ta je dnes symbolem a památníkem této události. (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

Pro stále větší počet turistů budou rostoucím lákadlem místní lesy. Velkou atrakcí bude bohatství zvěře. Její populace se díky odchodu člověka velice rozvíjely. Kromě jelenů, losů, zubrů i koní převalských jde i o velké šelmy, jako jsou vlci, rysové, a dokonce i medvědi. Je však třeba zlepšit právě i péči o lesy a najít prostředky, jak omezit rizika požárů. V roce 2020 byl rozsah požárů neobvykle velký. A zkušenosti z jiných přírodních rezervací ve světě ukazují, že s příchodem masivnější turistiky se riziko vzniku ohnisek požárů zvyšuje.

K otevření se připravuje první cyklostezka, která povede prozatím uzavřenými územími. Její celková délka bude okolo 45 km a zatím bude možná jen pro skupiny cyklistů s průvodci. Buduje se samotná cyklostezka i místa pro odpočinek a zázemí.

Sklady techniky využité k likvidaci následků havárie bude třeba zlikvidovat nebo zabezpečit tak, aby mohly být památníkem události, ale neohrožovaly budoucí turisty (foto Václav Vašků – další využití jen se svolením fotografa).

Výročí jako příležitost pro připomínku události

Tento rok je půlkulaté výročí, které chce Ukrajina využít k urychlení rozvoje zóny a připomínku havárie. V rámci oslav výročí byla vyhlášena i sbírka historických fotografií ze života elektrárny a okolí, samotné havárie i likvidace jejich následků. Výročí je velmi dobrá příležitost shromáždit a zachránit nejen fotografie, ale i dokumenty a vzpomínky ze soukromých archívů. Jde o zachování paměti o události pro budoucí generace.

Při historickém zkoumání důvodů vzniku havárie, jejího průběhu i likvidace následků by mohlo pomoci otevření utajovaných dokumentů z období Sovětského svazu z let 1937 až 1987, ke kterému přistoupilo Ministerstvo obrany Ukrajiny během roku 2020.

Koncem března 2021 došlo v Kazani k první projekci filmu Danily Kozlovského Černobyl. Kvůli epidemii se premiéra zpozdila o zhruba půl roku. Do sítě ruských kin se pak film vydal v polovině dubna, těsně před 35. výročím havárie a během následujícího víkendu se dostal do čela návštěvnosti v ruských kinech. Film nejde příliš srovnávat se seriálem Černobyl. Nesnaží se ukázat vznik a průběh havárie s následnou likvidací následků a poukázáním na příčiny a viníky, jak se snažil seriál. V tomto případě jde o filmové zobrazení jednoho lidského osudu na pozadí havárie. Bude zajímavé sledovat, jaký ohlas bude mít film mimo Rusko.

Závěr

Jedna z historických fotografií (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Zahájení standardního provozu nového sarkofágu je klíčové pro realizaci postupné likvidace zničeného reaktoru. Jde o završení velkého úsilí Ukrajiny velmi významně podpořené evropskými státy. Nejdříve se odstraní staticky nestabilní části starého sarkofágu. Postupně se pak bude podrobně zkoumat situace uvnitř něho a postupně se začnou odstraňovat i části roztavené aktivní zóny. Ovšem tyto práce budou trvat řadu desetiletí.

Velmi důležitým zlomem je zprovoznění suchého úložiště pro vyhořelé palivové soubory z Černobylské jaderné elektrárny. Znamená to pokrok v pracích na likvidaci elektrárny. K urychlení tohoto procesu přispívají i další dokončená zařízení v elektrárně. Důležitou součástí průmyslového areálu, který se rozvíjí v bezprostředním okolí zničeného reaktoru je suché úložiště vyhořelého paliva z ostatních jaderných elektráren na Ukrajině. Jeho provoz se rozběhne v tomto roce.

Současná doba je klíčová pro otevírání dosud uzavřených oblastí pro turistiku i další aktivity. Symbolické je otevření prvních turistických stezek, z nichž některé jsou zaměřeny na vodáckou a cykloturistiku. Zde je hlavní výzvou zakonzervování a vytvoření památníků havárie. V tom by mohlo pomoci jejich zapsání na Seznam památníků UNESCO. Další je pak skloubení turistiky s ochranou jedněch z nejcennějších partií evropského pralesa s bohatou zvířenou. Pokud se to podaří, je velká šance, že oblast přispěje k rozvoji Ukrajiny i Evropy jako celku.

Napsáno pro servery Osel a oEnergetice.

35. výročí havárie v Černobylu je věnován i nedávný podcast AV ČR.

Video: Rozdíly mezi realitou a seriálem HBO jsou podrobněji rozebrány v přednášce nahrané na Teplické hvězdárně.

K letošnímu kulatému výročí havárie ve Fukušimě I vyšlo druhé vydání knihy Fukušima I poté. V této E-knize je dodatek s vylíčením událostí, které proběhly od prvního vydání do letošního března.