Ovce alfa beranům postojí, ale ve styku a intimnostech upřednostňují nedominantní samce „outsidery“. Foto: Keith Weller, USDA, volné dílo.

Existuje celá řada výzkumných prací v nichž se tvrdí, že samice mají tendenci si jako otce svých potomků vybírat ty nejlepší, takzvané alfa samce. K takovému závěru nabádá fakt, že dominantní berani mají sklon pářit se s více ovcemi, v porovnání s berany, kteří jsou v hierarchii stáda na nižším stupni pomyslného žebříčku. Ostatně to je i logické, neboť z titulu svého majestátu mají k samicím vždy snazší přístup. Nejen, že ti nejsilnější jsou ke svým rivalům agresivní, ale jak zjistil tento výzkum, také při páření jdou „tvrdě na věc“ a ke svým partnerkám se chovají poněkud neurvale. Méně dominantní samci sklony k tak násilnému chování vůči svým partnerkám, nemají. Nejsou tak agresivní a namlouvací rituál i vlastní akt, jsou ohleduplnější, chcete-li, něžnější.

Z dřívějších prací se už vědělo, že dominantní berani potřeby svého harému často fyzicky nezvládají. Jejich sperma je řídké a spolu s tím pochopitelně klesá pravděpodobnost oplodnění. Snížená plodnost dominantních beranů je ale jen jeden problém, kterým by dominantní samec svému stádu mohl přivodit újmu. Nejspíš ani to ale ještě není tím hlavním nebezpečím. Silná dominance jednoho plemeníka, by kromě snížené plodnosti, kvůli nedostatku spermií, mohla zkomplikovat přežitelnost populace zvýšenou inbredizací stáda. Jednolitá a genově uniformní populace po jednom plemeníkovi, se stává méně schopnou se přizpůsobovat změněným podmínkám prostředí. To byl také důvod, proč se jihoameričtí vědci začali o páření v hierarchické pyramidě ovčího stáda víc zajímat.

Pokusili se najít odpověď na otázku, jak silná je ze strany samičího pohlaví, preference vůdčí samčí osobnosti. Měli totiž jakési podezření, že budoucí matky nějak vycítí, že by spojení s dominantním samcem nemuselo, kvůli jeho „vytíženosti“, vést k úspěchu a že to tak trochu ve svém vztahu „hrají raději na jistotu“ preferencí méně dominantních jedinců. Jenže, jak se v tomto směru dobrat pravdy?

Aby si své podezření potvrdili (nebo vyvrátili) vymysleli pokus, v němž si ovce mohly svého partnera k páření, svobodně vybrat. Dominantního berana jednoduše přivázali na jednom konci výběhu a jemu podřízeného soka, na konci opačném. Pak už jen do výběhu pouštěli říjné ovce a šmírovali.

Do kolbiště se dvěma přivázanými berany vždy pouštěli 7 říjných ovcí. V dalších dnech totéž opakovali se sedmi jinými ovcemi a berany z jiného stáda. Tak to s příslušnicemi a příslušníky různých komunit opakovali ještě několikrát. Nutno předeslat, že v každém ze sledování vždy šlo o jedince náležející ke stejnému stádu. Se všemi samci v době pokusů cloumal testosteron a s neskrývanou ochotou byli sto dostát všem svým povinnostem se ctí. Aby si byli jisti, že i ovce budou k techtle mechtlím v den pokusu patřičně naladěny, ke svolnosti je připravovali intravaginální hormonálním tamponem evokujícím říji.

Universidad Autónoma del Estado de Morelos – rektorát mateřského pracoviště Arisveta Díaze (prvního autora studie). Kredit: JorgeBarreraM. CC BY-SA 4.0

Jak myslíte, že to dopadlo?

Chovaly se ovečky způsobně a dávaly přednost tomu nejsilnějšímu a nejváženějšímu? Vyhledávaly a preferovaly spojení s dominantním samcem, aby v souladu s teorií měly silné a zdatné potomky?

Ó nikoliv. Když to vědátoři všechno sečetli a podtrhli, opak se ukázal být pravdou. Ovečky vyhledávaly „outsidery“, trávily v jejich blízkosti mnohem více času a čistě numericky se s nimi pářily dvojnásobně delší dobu. Celá čtvrtina všech oveček si s dominantním samcem dokonce ani nic nezačala. Ostatní se pářily s oběma berany. Skóre ale jednoznačně patřilo outsiderům. Podle vědců jde o chování, které je evolučně výhodné a že ho mají samičky vrozené. Také ale poznamenávají, že to na ně dělalo dojem, že si samičky „něžnější“ přístup ze strany méně dominantních samců, jakoby „užívaly“. Takže kdo ví, jestli on za tou „kódovaností“ není jen obyčejný „chtíč“ a snaha si to užít. Ale nakonec, proč ne, nejen cesty Páně, i ty evoluční mohou být nevyzpytatelné.

Závěr

Mohli by se mexičtí s uruguayskými vědci, kteří na výzkumu rovněž participovali, ve svých závěrech o preferenci méně dominantních samců mýlit? Nejspíš ne, a pokud by to platilo pro obratlovce obecně, plynulo by z toho poučení: I když nejsme zrovna alfa, netřeba házet flintu do žita předčasně.

Literatura

Arisvet Díaz et al. Ewes prefer subordinate rather than dominant rams as sexual partners, Applied Animal Behaviour Science (2021). DOI: 10.1016/j.applanim.2021.105306