Modelová situace v prosinci po roce 2035 postavená na povětrnostní situaci a spotřebě v prosinci 2020. Je předpokládáno odstavení uhelných zdrojů v roce 2033, odstavení Dukovan po 50 letech provozu a velice razantní budování obnovitelných zdrojů (téměř 3 GWp větrných, 10 GWp fotovoltaických a 0,9 GW zdrojů na biomasu, vodní zdroje zůstanou na současné úrovni) i akumulace, u které se počítá s instalací 20 GWh. Označení zdrojů: vodní – tmavě modrá, biomasa – hnědá, jaderné - oranžová, větrné – světle modrá, fotovoltaické – žlutá. Červená je pak to, co by nám při daném mixu, spotřebě a povětrnostím podmínkám chybělo.

V poslední době se někteří politici předhánějí v tom, kdo se více zasadí o rychlý odchod České republiky od využívání uhelných elektráren. Uhelná komise i s využitím analýzy společnosti ČEPS, která zajišťuje provoze české elektrické sítě, doporučila uzavření všech uhelných elektráren až v roce 2038. A to ještě s podmínkou, že se podaří postavit potřebné zdroje, které ty uhelné nahradí. Je třeba připomenout, že není potřeba zajistit jen potřebnou celkovou roční výrobu, ale také regulaci elektrické sítě.

Termín, který prosazuje velká část politiků, a zelení aktivisté i ten považují za opožděný, je rok 2033. V té době se bude naplňovat padesát let provozu jaderné elektrárny Dukovany. Technicky i ekonomicky by se nejspíše mohla provozovat i šedesát let, ale je otázkou, jestli nám to tlak našich protijaderných sousedů v Rakousku a Německu dovolí. Pokud by se musely Dukovany vypnout, tak i v případě, že by se podařilo velice masivní budování obnovitelných zdrojů i s akumulací, tak budeme mít v zimních měsících extrémní problémy

K čemu povede odstavení uhelných bloků v roce 2033

Je to vidět na modelovém příkladu. V něm se předpokládá, že nám z jaderných bloků zůstanou pouze dva v Temelíně (oranžová barva) a po roce 2033 se odstavily všechny uhelné zdroje. Zároveň se podařilo vybudovat téměř 3 GWp větrných zdrojů, což reprezentuje téměř 1000 nových turbín (světle modrá barva). Většina těch současných už v té době doslouží. Dále se postavilo téměř 10 GWp fotovoltaických panelů (žlutá barva). Musí v tom být obsažena i náhrada těch současných, z nichž velká část už doslouží. K nim se předpokládá bateriová podpora o velikosti 20 GWh. Dalším posíleným obnovitelným zdrojem je zde zhruba 0,9 GW v biomase (hnědá). Výkon hydroelektráren je předpokládán na současné úrovni.

Je třeba zdůraznit, že jde hlavně v oblasti výstavby větrných zdrojů o nerealisticky optimistickou představu. V případě jaderných bloků máme schválené místo stavby, řada schvalovacích procesů okolo umístění stavby a environmentálních dopadů už byla dokončena a místní obyvatelé stavbu podporují. V případě tisíce turbín té největší velikosti, která se u nás staví, nic takového není. Jednotlivé turbíny se někde určitě dají v těch patnácti letech postavit, ale postavit jich přes odpor obyvatel tisíc není příliš realistické.

Graf ukazuje spotřebu a povětrnostní situaci v prosinci 2020. Pochopitelně můžeme spoléhat na úspory, ale proti bude u spotřeby působit elektromobilita, masivní nasazení tepelných čerpadel a elektrifikace dalších oblastí. Takže předpoklad zachování velikosti spotřeby je spíše optimistický. Dodávky větrných a fotovoltaických zdrojů byly přeškálovány na uvedené výkony. Tyto prosincové povětrnostní podmínky při daném mixu neumožňují využít akumulaci, protože kromě jednoho dne v době vánočního minima spotřeby nedodají OZE více elektřiny, než je potřeba. Stejně tak je potřeba neustálá dodávka hydroelektráren a zdrojů na biomasu, takže je nebylo možné využít pro regulaci.

Červená barva ukazuje, co nám bude chybět. Německo se od roku 2022 stane čistým dovozcem. V zimním inverzním období, kdy větrné a sluneční zdroje dodávají málo, bude dokonce trpět značným nedostatkem elektřiny. Představa, že dovezeme v té době elektřinu od našich sousedů, není realistická. Pochopitelně můžeme uhelné bloky nahradit plynem. Problém je, že plyn sice má při spalování poloviční až třetinové emise oxidu uhličitého, ale pokud započítáme emise metanu při jeho těžbě a dopravě, tak se z hlediska emise skleníkových plynů od uhlí příliš neliší. Stejně tak by ho mohly v budoucnu diskvalifikovat vysoké ceny povolenek a tlak Evropské unie a uhlíkovou neutralitu.

Realizovatelný nízkoemisní mix

Evropská unie i Česká republika se hlásí k tomu, že přejdou k nízkoemisnímu mixu, a dokonce k uhlíkové neutralitě. Francie, Švédsko, Švýcarsko a provincie Ontario ukázaly, že lze vybudovat nízkoemisní energetiku na bázi kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů. Naopak, kromě velice specifických geografických podmínek, jako jsou například v Norsku a na Islandu, se nikde nepodařilo vytvořit nízkoemisní mix pouze s pomocí obnovitelných zdrojů. Německo naopak jasně ukazuje, že se to nedaří ani s extrémními náklady a úsilím. Právě Německo skončí u intenzivního využívání zemního plynu. Vždyť právě kvůli tomu buduje plynovod Nord Stream II. Co by to však mohlo zhatit, je velmi vysoká cena povolenek a započtení emisí skleníkových plynu uvolňovaných při těžbě a dopravě. Jak by Německo řešilo tuto situaci, není vůbec jasné.

To, že francouzská a švédská kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů funguje excelentně je vidět i na videu, které shrnuje emise oxidu uhličitého států Evropské unie za rok 2020. Ve vývoji sledovaném na Electricitymap je vidět, že kromě Islandu a Norska právě Francie a Švédsko jsou celý rok zelené a s nízkými emisemi. Německo je většinou hnědé a někdy i velmi tmavě. A to zatím ještě využívá jaderné bloky. Připomeňme, že k nízkoemisní elektroenergetice založené na jaderných a obnovitelných zdrojích se dostává i Finsko, které nyní obdrželo povolení k zavezení paliva do reaktoru EPR Olkiluoto 3. V říjnu by tak měl blok začít produkovat elektřinu a na začátku příštího roku by měl být v komerčním provozu. Finsko tak bude mít 90 % produkce elektřiny z nízkoemisních zdrojů. K podobné kombinaci nízkoemisních zdrojů spěje i Slovensko a snaží se o ni i Velká Británie.

Video zobrazující emise z elektroenergetiky u evropských států v roce 2020. Jasně je vidět, že Francie a Švédsko mají nízkoemisní energetiku.

Jak je to s novým jaderným blokem u nás?

Je tak jasné, že Česká republika se k nízkoemisnímu mixu bez nových jaderných zdrojů nepropracuje. Podívejme se, jak to u nás vypadá s novým jaderným blokem. Zásadním problémem, který v současné době provází cestu k výstavbě nových jaderných bloků, které by nahradily dosluhující Dukovany, případně i část odstavených uhelných bloků, je neschopnost politiků se shodnout na rozumném kompromisním návrhu financování a způsobu výběru dodavatele. Žádný z realistických způsobů financování, který reflektuje ohraničení danými podmínkami, mezi které patří třeba existence minoritních akcionářů ve firmě ČEZ, není ideální. Stejně tak není ideální způsob výběru dodavatele. Každý má svá pozitiva i negativa. Bohužel, dominantní část našich politiků není ochotná hledat řešení a přispět k realizaci výstavby, ale využívají dané téma pouze k politickému boji a politikaření. Využívají toho, že se nemusí vyjádřit pro žádnou variantu a mohou tak oslovit voliče pro i proti jádru. Vše pak dorazí intenzivní ideologizace tohoto odborného tématu.

Reaktor AP1000 se buduje v americké elektrárně Vogtle, do provozu by se měl dostat v příštím roce (zdroj Georgia Power and Southern Nuclear).

Bezpečnostní kritéria jsou něco jiného než geopolitická

Nemožnost dohody zvyšuje to, že politici zaměňují bezpečnostní otázky s těmi geopolitickými a ideologickými. Je to vidět na diskuzi okolo možnosti zařadit do soutěže reaktor VVER1200 firmy Rosatom. Jde o reaktor, který vznikl evolucí reaktorů VVER, které využíváme v Dukovanech i Temelíně. Z bezpečnostního i technologického hlediska může dokonce být i jedním z nejlepších z těch pěti potenciálně nabízených. Palivo i servis pro tyto bloky lze objednat na východě i na západě. Temelín byl dokončen bez účasti Rosatomu s využitím kontrolního systému firmy Westinghouse. Bez účasti Rosatomu probíhá i dokončování dvou bloků v jaderné elektrárně Mochovce. V Evropské unii v současné době probíhá výstavba těchto reaktorů ve dvou místech. Jedním je finská elektrárna Hanhikivi a druhým pak maďarská elektrárna Paks. V tomto případě reaktory buduje širší konsorcium, kde Rosatom dodává reaktor, GE Power turbínu a kontrolní systém Framatom.

Pro otupení ideologických ostří se rýsuje možnost ještě dalšího potlačení účasti firmy Rosatom v případné soutěži. Podle tohoto návrhu by při výběru reaktoru VVER1200 byl náš nový blok v Dukovanech budován konsorciem českých a zahraničních firem, kterému by Rosatom předal veškerou projektovou dokumentaci. Rosatom by byl jen v roli generálního projektanta a poradce. Subdodavatelem by byl jen v případě, že by to české firmy považovaly za výhodné. České firmy by zodpovídaly za projektování prováděcí dokumentace a úplnou inženýrskou realizaci projektu. Českými firmami vedené konsorcium by realizovalo plný objem dodávek zařízení a komponent a služeb, jako jsou projektové, stavební, montážní a spouštěcí práce a záruční parametry systémů. Model by měl v principu blízko k návrhu předního českého jaderného odborníka Františka Hezoučkého, který byl u všech spouštění jaderných bloků v Československu. Ten navrhoval koupit pouze projekt VVER1200 a stavbu realizovat čistě v české režii. Popsaný model se tomu hodně blíží, jen by se realizační konsorcium mohlo daleko více spolehnout na zázemí dodavatele projektu. Je pochopitelné, že ideologický a politický boj není o faktech, ale o symbolech, takže není moc pravděpodobné, že by se názor ideologicky zaťatých politiků změnil i v případě této varianty.

České firmy jsou velice široce zapojeny do stavby bloků VVER1200, které se ve velkém počtu budují v Rusku i zahraničí. Dodávaly řadu komponent a zařízení pro běloruskou elektrárnu Ostrovec, tureckou elektrárnu Akkuyu a jsou i mezi dodavateli pro projekty Paks a Hanhikivi. Rosatom má ve výstavbě nebo v přípravě pro nejbližší léta téměř třicet reaktorů. Bude tak potřebovat dost významně posílit kapacity subdodavatelů. Pokud se tak rozšíří zkušenosti i potenciál českých firem v oblasti dodávek pro jaderné elektrárny, tak to může Rosatom využít pro další budoucí zakázky. I proto mu nemusí vadit, když na realizaci dukovanského bloku na bázi svého projektu i dramaticky sníží svoji účast pro posílení lokalizace v Česku. Pokud se mu podaří úspěšně realizovat projekty Paks a Hanhikivi, i projekt s jiným modelem konsorcia, pokud by se realizoval v Dukovanech, bylo by to velmi dobré našlápnutí Rosatomu k dalším zakázkám nejen v Evropské unii. Ta bude, alespoň podle mého názoru, muset rychle řešit vybudování nových jaderných bloků, aby dosáhla uhlíkové neutrality.

Blok VVER1200 se nedávno rozběhl v elektrárně Ostrovec v Bělorusku (zdroj Rosatom).

Různé možnosti přístupu k výběru dodavatele.

Je pochopitelně možné využít pro výběr dodavatele různá kritéria a dát jim různou váhu. Na jedné straně je možné jako prioritní zvolit kritéria bezpečnostní, technologická a ekonomická. Tato kritéria opravdu nevedou k vyřazení ruské a čínské nabídky. Naopak tyto nabídky mají v takovém případě velmi dobrou šanci uspět. Na druhé straně lze jako hlavní zvolit kritéria geopolitická a ideologická. Ta pochopitelně vedou k vyřazení ruských a čínských dodavatelů. Prvním případem byl náš tendr do té doby, než se do něj opřely nevládní strany a někteří vládní politici hlavně ze sociální demokracie. Druhou cestu zvolilo Polsko, které vybralo dodavatele dominantně na základě politických kritérií. Obě cesty jsou korektní a umožňují čestný a transparentní postup.

Naši politici bohužel svým politikařením a zneužitím tématu pro politický boj způsobili, že u nás vznikla situace, kde není jasné, jak a podle jakých kritérií se vůbec dodavatel vybírá. Tendr původně zaměřený na bezpečnostní, technologická a ekonomická kritéria začali politici předělat na výběr podle vlastních ideologických a politických pravidel. Aby to však zdánlivě zapracovali do již existujícího tendru, začali očerňovat bezpečnostní a technologické parametry některých projektů i firmy, které za nimi stojí, a jejich subdodavatele. Což zvláště kvůli velice silným výrokům významných našich politiků, kteří sice mají nulové odborné znalosti, ale velmi razantní ideologický postoj, přispělo k diskreditaci tendru v očích potenciálních uchazečů ještě před jeho vyhlášením. Obrovským problémem se také stala snaha o zavedení geopolitických a ideologických podmínek na vlastníky dodavatele i subdodavatelů. Podmínku členství v NATO nesplňuje jihokorejská firma, která by tak byla vyřazena také. Vlastnická struktura by pak mohla vést k vyřazení řady českých firem a snížení lokalizace stavby. Tedy nastává to, co si ti, kteří úpravy kritérií prosazují, vlastně nepřáli. Nalezení vhodného nakřivení tendru, které by vedlo k tomu pro dané politiky ideologicky nejvhodnějšímu kandidátu, tak začíná být hodně náročné a vede k jeho netransparentnosti a diskreditaci.

První čínský reaktor HPR1000 v elektrárně Karáčí se rozběhl na začátku roku (zdroj CNNC).

Velký dlouhodobý projekt potřebuje politickou shodu

Investičně náročný projekt, který se bude budovat řadu let a provozovat řadu desetiletí, nelze realizovat bez rozsáhlé politické shody. A té nelze dosáhnout v situaci, kdy jedinou snahou všech hlavních politických stran je politikaření, politický boj a využití každého tématu k němu. A to v atmosféře, kdy nejsou ochotné ke konstruktivní spolupráci i tváří v tvář plným nemocnicím a tisícům mrtvých. Je pak těžké očekávat snahu o spolupráci v energetice.

Na jedné straně tak opozice kritizuje vládu, že nekoná v postupu ke stavbě nového jaderného bloku v Dukovanech a odkládá vypsání tendru až na dobu po volbách. Na druhé straně pak hází vidle do všech řešení, které by nevedly už nyní k neodvolatelnému vyřazení reaktorů HPR1000 a VVER1200 ze soutěže. Pro každého ministra průmyslu je velice těžké před nadcházejícími volbami vyřadit uchazeče, který patří z bezpečnostních, technologických a ekonomických mezi nejlepší. Hlavně však jde o uchazeče, který by potenciálně mohl vést k nejvyššímu zapojení českých firem a nejvyššímu podílu lokalizace.

Výsledek je pak hluboce nestandardní, který situaci ještě více zkomplikuje. Aby se už přece jen výběr dodavatele pohnul vpřed a zároveň se konečný výběr pro budoucí politickou reprezentací neomezil příliš, rozhodl se ministr Havlíček poslat další podklady k zadávací dokumentaci čtyřem z pěti potenciálních účastníků a požádat je o vyjádření k bezpečnostním omezením. Nemělo by jít o pozvání do tendru, to by měla realizovat až vláda vzešlá z říjnových voleb. Přesto však to vyvolalo velice ostrou reakci opozice. Jde sice opravdu o nestandardní řešení, ale ministra k němu dotlačila právě opozice. Pokud by se rozhodovalo podle bezpečnostních, technologických a ekonomických parametrů, tak nemá smysl vyřazovat čínský reaktor HPR1000. Pokud by se naopak mělo postupovat podle geopolitických a ideologických kritérií, tak by měl být vyřazen i ruský reaktor VVER1200. Zde prostě byl ministr průmyslu a obchodu ochoten obětovat ze soutěže kvůli uspokojení opozice čínský reaktor, ale z popsaných důvodů u toho ruského to nešlo.

Do bloku EPR v elektrárně Olkiluoto se začalo zavážet palivo (zdroj TVO).

Závěr

Je bohužel třeba přiznat, že i v budoucnu lze jen těžko čekat nějaký pokrok. V současné době neexistuje v Česku politická strana, která by preferovala snahu o spolupráci při řešení problémů v této zemi před politikařením a politickým a ideologickým bojem. A je tomu i v energetice. Žádná s formací neprezentovala jasný ucelený program pro energetiku a přechod k nízkoemisnímu mixu. Takže je možné slyšet jen jednotlivé politiky daných stran. V téměř všech stranách někteří vyjadřují podporu výstavbě nového jaderného bloku. Jiní jsou naopak razantně proti. Strany si tak nechávají prostor k získání všech voličů, tedy těch, kteří jsou pro i proti využívání jaderné energie. Když tak vezmeme formaci Spolu, mluví za ní v oblasti energetiky razantní odpůrce nových jaderných zdrojů Luděk Niedermayer, který tyto své postoje prosazuje na evropské úrovni. Stejně tak jsou v protijaderné koalici na evropské úrovni zapojení Piráti. I oni mají členy, kteří se hlásí k podpoře výstavby nových jaderných zdrojů. Frakce, které jsou v Evropském parlamentu součástí, je však ostře protijaderná. Podobně jsou na tom všechny strany. Žádná z nich neukázala alespoň trochu konkrétnější energetickou koncepci, kterou hodlá v případě účasti v budoucím parlamentu a vládě realizovat.

Rozhodnutí o směřování české energetiky je výsostně politické rozhodnutí a je na politicích. Na druhé straně by se však tito měli při něm opírat o znalosti a návrhy odborníků. Vzhledem k tomu, že jsou odborníci k dispozici a politici mohou bez problémů využívat jejich znalosti i rady, měly by mít strany už předem představu, jak chtějí u klíčových problémů České republiky postupovat. Bohužel se tak naši politici nechovají ani v krizové situaci, která nás stojí tisíce zbytečných úmrtí.

Jihokorejské bloky APR1400 v elektrárně Barakah v Spojených arabských emirátech (zdroj ENEC).

Je jasná statistika případů infekcí koronaviru, obsazenost nemocnic i počty mrtvých, je řada odborných skupin, jako třeba Sníh, i jednotlivých odborníků, se kterými je možné konzultovat a jejichž názory jsou známy. A pochopitelně by měla mít každá strana svůj odborný tým pro ty nejdůležitější problémy státu. Je pak opravdu absurdní, když politici prohlašují, že se nemohou rozhodnout, zda podpoří prodloužení nouzového stavu, a rozhodnou se až podle toho, co řekne ministr zdravotnictví nebo premiér v den hlasování v parlamentu. To opravdu jasně ukazuje, že čistě politikaří. Cílí tak na voliče, kteří jsou pro i proti protiepidemickým opatřením. A ať už vše dopadne jakkoliv, mohou pak prohlašovat, že za vše může vláda a oni by to udělali lépe. Pro ně je to pořád jen hra o voliče a likvidaci politického soupeře.

Bohužel se tak obávám, že ani v budoucnu nebudou naši politici schopni se spojit ve spolupráci na řešení naší energetiky a jejího přechodu k nízkoemisnímu mixu. Utvrzuje mě v tom i to, jak v poslední době politici ODS začali velice ostře napadat politiky Pirátů, a to čistě na ideologické bázi jen proto, že se Piráti dostali do čela anket politických preferencí. Jak bylo zdůrazňováno vícekrát, je pro dlouhodobé velké investice potřeba mít širokou politickou shodu. To se týká zvláště jaderné energetiky, kde se dá čekat velký politický tlak od našich protijaderných sousedů. A stejně tak, jako v případě epidemie, nás politikaření všech našich politických stran přivede nejspíše i v případě energetiky k hodně špatným koncům.

Rozbor situace v české energetice je na konferenci organizace Equilibrium, Dvě videa lze spustit zde.