Příběh prvního objeveného mezihvězdného návštěvníka, tedy objektu 1I/ʻOumuamua dostává rozměr shakespearovského dramatu. A není divu. Těleso, které přilétlo z končin mimo Sluneční soustavu, má hodně divné parametry a teď už nám zase uniká z dosahu. Kolem původu takové návštěvy se roztočila celá řada hypotéz, včetně pořádně odvázaných. Každopádně se zdá, že to bude něco mimořádného.
Odborníci americké Arizona State University (ASU) navrhují, že objekt ʻOumuamua, který jsme poprvé detekovali v říjnu 2017, by mohl být bizarně tvarovaným kouskem exoplanety nebo spíše trpasličí exoplanety, jako je naše Pluto. Měl by to být takový lívanec ze zmrzlého dusíku.
Steven Desch a Alan Jackson jsou přesvědčeni, že jejich model vysvětluje všechny podivnosti, které provázejí neobyčejného návštěvníka Sluneční soustavy. Podle nich je to prostě kus dusíkového ledu, pravda zvláštního tvaru, který se zřejmě dostal do vesmíru při kataklyzmické srážce, co postihla nějaké exopluto.
Badatelé detailně analyzovali různé typy ledu a jejich chování, kdyby cestovaly Sluneční soustavou jako ʻOumuamua. Uvažovali přitom i rozměry a tvary takového kusu ledu. Nakonec dospěli k závěru, že pozorování objektu ʻOumuamua nejlépe odpovídají lívancoidu z dusíkového ledu. Odhadnuté albedo takového lívance nejvíce připomíná povrchy Pluta nebo Tritonu, které jsou pokryty dusíkovým ledem.
Podle autorů studie je nejvíce pravděpodobné, že se objekt ʻOumuamua vydal do vesmíru po kosmické srážce, ke které došlo asi před 500 miliony lety, v nějakém jiném planetárním systému. Na Zemi v té době probíhalo období kambria a náš předek vypadal jako něco, s čím byste raději nešli do kina. Ta srážka měla objekt ʻOumuamua odpálit pryč z jeho rodného systému. V roce 1995 vstoupil do Sluneční soustavy, kterou zase opustí kolem roku 2040, aniž bychom ho kdy viděli zblízka. Podle Desche a Jacksona by ʻOumuamua měl mít rozměry cca 45 krát 44 metrů a tloušťku asi 7,5 metrů. Dusíkový ledovec je vlastně podobný hypotéze s vodíkovým ledovcem, která byla navržena loni. Led z dusíku je ale mnohem snáze představitelný.
Jak se zdá, objekt ʻOumuamua se mohl chovat divně, aniž by to byla mimozemská sonda. Avi Loeb, propagátor technologického původu objektu ʻOumuamua, bude nejspíš smutný, ale přežije to. Je to snílek, nikoliv idiot. Na druhou stranu, aby si autor textu rýpl, počet doposud spolehlivě detekovaných lívanců dusíkového ledu z exopluta ve Sluneční soustavě byl úplně stejný jako počet spolehlivě detekovaných mimozemských sond. Ať tak či onak, ʻOumuamua zůstává fascinujícím objektem, který by nás mohl značně inspirovat, v mnoha ohledech.
Video: Interstellar object 'Oumuamua
Literatura
AGU Journal of Geophysical Research: Planets online 16. 3. 2021. part I
AGU Journal of Geophysical Research: Planets online 16. 3. 2021. part II
Odkud přiletěla první mezihvězdná planetka ʻOumuamua?
Autor: Stanislav Mihulka (12.11.2017)
Sluneční soustavou prolétávají mezihvězdné objekty. Co je zkusit chytit?
Autor: Stanislav Mihulka (01.12.2017)
Harvardský astronom považuje Oumuamuu za mimozemskou technologii
Autor: Stanislav Mihulka (08.02.2021)
Diskuze:
Jak k tomu přišli,
Pavel Nedbal,2021-03-19 18:02:04
že je to tuhý dusík, vždyť by to kolem Slunce nemohlo ani proletět, musel by být vidět mohutný plazmový ohon z ionizovaného dusíku, a kromě toho pochybuji, že by dusík byl čistý, určitě by v něm byl prach, takže celkem kometa jak vyšitá. Ale nebyla. Takže žádné, nebo skoro žádné těkavé látky a dostačující soudržnost materiálu. Deschovi škrtnout grant.
Re: Jak k tomu přišli,
Pavel Hudecek,2021-03-20 16:14:07
Tak on nemusí bejt čistej a nikdo rozumný to nepředpokládá:-) Stejně jako na zemi máme místa s grafitem, křemenem, jílem, ledkem, ... kde se materiál určitého druhu nahromadil, tak na "skoroplanetách" kdesi na periferii, kde mezi normální horniny patří i naše plyny, můžou být oblasti s dusíkem.
Prostě se ulouplo naleziště dusíku a proto ta věc má barvu jako dusík a závislost urychlování odpařováním na osvětlení jako dusík, v tom bych problém neviděl.
Ale taky mi připadá, že by se ten odpařenej dusík měl UV zářením ionizovat a dělat krásně fialovej iontovej ohon.
Re: Re: Jak k tomu přišli,
Pavel Hudecek,2021-03-20 22:43:43
Na druhou stranu, odhadovaná velikost asi 400 m, přiblížení ke Slunci asi na dráhu Merkuru. NEOWISE má 5 km a přiblížení na asi 60 % poloměru dráhy Merkuru. Takže odhadem 12x menší průměr = 144x menší plocha, 1/60% vzdálenosti = 36 % výkonová hustota, celkem 0,25 % výkonu k uvolňování materiálu. navíc ta dusíková "krásně fialová" je z velké části UV, takže suma sumárum iontový ohon asi byl, ale neviditelnej.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
