Achájskou kulturu jsem předběžně představil v článku Mykény a zrození první řecké civilizace. Pro kontext památek, o kterých bude řeč nyní, je dobré předeslat něco o objeviteli většiny z nich. Heinrich Schliemann (1822-1890) nebyl jen tak někdo, nýbrž značně excentrický archeolog a obchodník, jako z dobrodružného filmu. Umanul si, že odkryje slavná místa, na nichž se díky společně sdílenému prostoru setká s nejslavnějšími postavami mýtů, a k tomu najde hromady zlata. Aby na akci získal prostředky, stal se obchodníkem v mezinárodním (i mezikontinentálním) stylu; nálezy pak měly zajistit slávu jeho představám. První přišla na řadu Trója, pak Mykény. Mnohdy až naivní důvěra v řeckou literaturu, umanutost, plus neomylný čich na zlato a významná místa ho přivedly k řadě objevů i omylů. Archeologie byla v jeho pojetí spíše oborem mytologie a zlatokopectví. Přišel na místo, začal kopat – a kopal tak dlouho, dokud nenarazil na zlato, většinou tedy až na dno. Při této metodě práce není divu, že opakovaně podceňoval stáří svých nálezů. Připisoval je slavným postavám konce doby bronzové a nerad by slyšel, že většinou jsou sice starší, jenže bez vazeb na známá jména. V 19. století byla archeologie značně dobrodružnou vědou, přesto se Schliemannovo pojetí dost vymykalo i ze zvyků oné doby.
V očích řady archeologů zůstal amatérem, jehož úspěchy mohou jen těžko omluvit jeho způsoby. Schliemannovi se podařilo získat velice akademicky orientovaného spolupracovníka, Wilhelma Dörpfelda (1853-1940), jenže ten se vykopávek v Mykénách účastnil až od roku 1882, to už bylo to hlavní rozkopané.
Agamemnonova maska (ve skutečnosti bůhví čí)
Když Schliemann v Mykénách roku 1876 našel krásně zachovanou zlatou pohřební masku, okamžitě odeslal telegram: „Pohlédl jsem do tváře Agamemnona.“
Už před Schliemannem někteří řečtí archeologové (asi taky spíše amatérští) nasbírali v Mykénách zajímavé střepy z různých dob, včetně raně heladské keramiky, tedy z rané doby bronzové, ale Schliemannova touha mířila jinam.
Traduje se, že jeden z nich mu pak pod rukou zachraňoval lecjakou keramiku, která nebyla hodna asociace se slavnými mytickými vládci. Kousek za Lví bránou vpravo našel oblast dávných hrobů, které nebyly vyloupené. Dnes se označuje jako hrobový okruh A. Jsou to šachtové hroby, velké pravoúhlé díry ve skalním podkladu.
Na jižním konci pohřebiště, v hrobě dnes označovaném římskou číslicí V, našel tři neobvykle velké kostry, obložené zlatými předměty, i s pohřební maskou. Tu největší kostru prohlásil za Agamemnonovu, takže dotyčná pohřební maska dodnes nese populárně tradovaný název „Agamemnonova“.
Podle Homéra byl Agamemnón králem Mykén a vrchním velitelem řeckých vojsk u Tróje, kterého (podle tragiků) hned po návratu do Mykén zavraždila jeho žena Klytaimnéstra. Pokud válku o Tróju traktujeme také jako historickou událost, což je možné, tak ji můžeme ve shodě s antickou literaturou datovat do doby kolem roku 1185 před n. l., tedy asi dvě generace před pád Mykén, poměrně blízko konce pozdní doby bronzové.
Identifikace masky se setkávala s kritikou už v době krátce po nálezu. Např. Ernst Curtius (1814-1896), známý tím, že vykopal antickou Olympii, se snažil myslet skepticky, ale moc mu to nevyšlo. Zlatý plech se mu zdál být na poměry takového hrdiny příliš tenký, proto masku považoval až za byzantskou. Ve 20. století proběhly hyperkritické spory o autenticitu masky, až se ustálilo mínění o jejím naopak starším původu.
Maska pochází z 16. století před n. l., nejspíš z jeho 2. poloviny, tedy z doby asi 350 let před trójskou válkou. Je vyrobena ze zlatého plechu tloušťky 1,7 mm. Má průměr 26 cm a váží 169 g. Rysy tváře jsou individuální, ne pouze typologické, ale neumíme je přiřadit žádné nám známé postavě. V hrobovém okruhu A se našlo 5 pohřebních masek, vesměs společně s kryty hrudi ze zlatého plechu, plus další zlaté předměty celkové hmotnosti 15 kg, k tomu bronzové předměty, včetně zbraní, a keramika. Určitě šlo o pohřby mužů z řad nejvyšší aristokracie, pravděpodobně přímo vládců Mykén.
.
Nejstarší pohřební maska z Mykén
Okruh hrobů A poutal pozornost svou mohutností a také tím, že se díky rozšíření městských hradeb v 13. století před n. l. ocitnul za Lví bránou. Starší oblast hrobů dál od akropole a níže však unikla pozornosti nejen vykradačů hrobů, ale i Heinricha Schliemanna
Při jiné archeologické práci bylo roku 1951 objeveno o něco starší pohřebiště, složené také ze šachtových hrobů. Dnes nese označení „hrobový okruh B“, což řadě průvodců navozuje mylný dojem, že je mladší než okruh A. Naopak, pochází z let 1675 až 1550 před n. l., takže obsahuje i památky na synkretickou konstituci achájské kultury.
Pohřební maska se zde našla jenom jedna, a to z doby kolem roku 1600 před n. l. Je z přirozené slitiny zlata a stříbra zvané elektron (electrum, neplést s jantarem). Patřila muži, vedle něhož byla pohřbena i jeho sestra, jak ukázala analýza DNA. Z neznámého důvodu ji ovšem ten nebožtík neměl na obličeji, nýbrž v dřevěné schránce položené vedle.
Problémy kolem zlatých pohřebních masek
Prvním překvapením je, že takové bohatství nacházíme v Mykénách už v poměrně časné době jejich rozvoje, navíc s patrně veristickými výrazy tváří, nikoli pouze typologickými. Nálezy z okruhu A reprezentují už v pokročilejším 16. století prakticky „hotovou“ achájskou kulturu, už takto brzy patří k jejím vrcholům. Nálezy z okruhu B jsou ještě o několik generací starší. Genderově jsou hrubě nevyvážené, všechny patří mužům, i když zdaleka ne všem, a to i v aristokratických hrobech. Pohřby žen jsou sice také velmi okázalé, jenže zlato se při nich uplatní na šperky, nikoli na pohřební masky. Můžeme se ptát, k čemu ty zlaté pohřební masky měly být, co měly znamenat. Nevíme. K jasným závěrům nevede ani pátrání po analogiích. Minojská Kréta pohřební masky nezná. Tak nás může napadnout hledat egyptský vliv.
V Egyptě pohřební masky souvisí se zvykem mumifikace těl nebožtíků. Přibližně od doby Střední říše (20. až 18. století před n. l.) měla pohřební maska dávat mumii lidský vzhled, a tak jí umožnit přístup do záhrobí. Většinou to ovšem byly jenom malované kartuše, tedy lepené vrstvy plátna. Takové masky zakrývaly i horní část zad a hrudníku. Pokud bychom uvažovali o egyptském vlivu, mělo by se z chronologických důvodů jednat o Egypt druhého přechodného období (přibližně 1650 až 1550 před n. l.); je ovšem otázka, jak to tam s pohřebními maskami zrovna bylo. Zatím nevím o ničem, co by vypadalo jako předloha mykénských masek. Ty obecně známé fascinující egyptské kusy jsou pozdějšího data, z období Nové říše, přibližně 1500 až 1100 před n. l. Tam se objevují opravdu pořádné zlaté obličejové pohřební masky. Vyniká např. Tutanchamonova z 18. dynastie, zemřel kolem 1325 před n. l. Je docela realisticky tvarovaná a má 10 kg, viz patřičná kategorie na Wikimedia Commons.
Vzdálenou paralelou, která dokládá velice starou tradici zlatých pohřebních výbav na jihovýchodě Balkánu, jsou nálezy z pozdně neolitických hrobů (4600 až 4200 před n. l.) na území dnešního Bulharska, které vystavuje Archeologické muzeum ve Varně. Kromě bohatství mnoha předmětů ze zlata a polodrahokamů se tam najdou i náznaky zlatých obličejových masek. Časová propast je ovšem nesmírně hluboká, od indoevropských předků pozdějších Thráků (případně i Řeků) tyto věci dělí více než 2 tisíciletí. Viz v albu. Zvláštní je, že zlaté masky docela podobné mykénským se v Bulharsku nacházejí i z naopak mnohem pozdější klasické doby Thráků (5. století před n. l.), tedy potomků dávných nepřátel Řeků, spojenců Trójanů, v klasické době zase Peršanů.
Hrobky pod megalitickými kopulemi
Představené zlaté masky pocházejí z šachtových hrobů, zatímco z mnohem majestátnějších kopulových hrobek se uvnitř nic nezachovalo, všechny byly vyloupené, patrně už dávno. Lupiči odnesli nejen zlato a drahé kamení, ale skoro všechno, co se vůbec dalo odnést. Tyto hrobky jsou příliš nápadné. Skutečná hrobka je sice většinou až v boční komoře, často ve skále, ale vchod do ní je z velké kruhové prostory zastřené velkou kopulí technikou nepravé klenby. Velké kameny se v jednotlivých vrstvách prostě přikládají pořád blíž ke středu, takže nemají jak padat; nakonec se to zahrne vrstvou drobnějšího kamení, asi takového, co už by našinec po jednom možná unesl, a vrstvou zeminy, pak to drží velice pevně po řadu tisíciletí i bez oprav. (Nechci se pouštět do diskuze, zda se nemá správně psát „kupole“; příznivci tohoto staršího pravopisu se dovolávají skutečnosti, že slovo pochází z italštiny, nikoli ze slovesa kopulovat.)
.
V Mykénách je takových hrobek vícero. Přímo v dolní části hlavního archeologického areálu najdeme „Hrob Klytaimnéstry“ i „Hrob Aigistha“. Jména jsou samozřejmě schliemannovská a není nejmenší důvod je brát vážně. Turistům ale většinou působí radost jako setkání s dotyčnou osobou, takže jsou u průvodců oblíbená. Hned u muzea je zase Lví hrobka. Mimo hlavní areál je v okolí řada dalších podobných hrobek, dole uvádím link na jejich fotky. Tady se nakonec zaměřím na nejvelkolepější z nich, které se mylně říká Átreova pokladnice. Není to pokladnice, ani Átreova, nýbrž majestátní místo posledního odpočinku nám neznámého krále Mykén, který zemřel někdy kolem roku 1250 před n. l. K dovršení zmatku se jí občas říká taky „Agamemnonova hrobka“.
Tento památník neznámého krále a současně příklad ultimátní podoby megalitické hrobky potkáme kousek níž od hlavního areálu, směrem k novodobé vsi Mykény. Stavba nebyla nikdy ztracená ani zapomenutá. Byla považovaná za příkladné dílů Kyklópů, Pausaniův antický cestopis (II, 16, 4) ji popisuje jako podzemní pokladnici Átrea a jeho synů. Jako pozoruhodnost ji uvádí i zobrazuje řada cestopisů doby evropského romantismu. Segmenty sloupů a ozdobných architrávů odvezl na počátku 19. století lord Elgin do Britského muzea.
SRoku 1810 odvezl lord Sligo fragmenty polosloupu do Irska. Hlavice sloupů napodobovaly egyptské vzory, jedna skončila v Berlíně. Friedrich Thiersch popisuje, že ve vchodu byly dvoukřídlé dveře z mramorových desek; nevíme, kam zmizely. Nějaké fragmenty výzdoby jsou také v muzeích v Mnichově a v Karlsruhe. Rozhodovat, co z toho byla krádež a co záchrana, je v takových případech velice obtížné, pro obě pojetí bývá dostatek argumentů, tedy krom těch dveří. Schliemannovy vykopávky roku 1879 obnášely vyčištění vstupu (byl průchozí i předtím, ne však esteticky) a vyvezení neuvěřitelného množství netopýřího trusu zevnitř. To málo, co ještě zbylo z výzdoby, se odstěhovalo do Národního archeologického muzea v Athénách.
Stavba je to nesmírně impozantní. Zdálky ji vidíme jako pahorek, zepředu vykousnutý. Zblízka spatříme dromos, tedy přístupovou cestu ke vchodu, lemovanou po obou stranách holým megalitickým zdivem. V tomto případě je přístupová cesta dlouhá 36 metrů. Vstupní brána do kopule má podobu důkladného dolmenu tvaru Pí. Vysoká je 5,7 m; široká 2,7 m dole a 2,45 m nahoře.
Překlad nad bránou sestává ze dvou kamenů za sebou, větší z nich má 120 t, při rozměrech 8,30 x 5,20 x 1,20 m. Prázdný trojúhelníkový prostor nad bránou mohl klidně nést velkou plastiku, přesto mu zůstala role odlehčení překladu od tlaku vyšších vrstev stavby v daném místě. Kopule sestává z 33 vrstev kamenů, má průměr 14,6 m a výšku 13,5 m. Na nich byly bronzové ozdoby, jenže zmizely už dávno. Tato stavba prý bylo dlouho největší kopulí (nemám to ověřené), skoro 14 století, až do výstavby římského Pantheonu v raném 2. století n. l. Pantheon je ovšem stavěný zcela jinou technologií, s použitím pucolánového betonu.
Velký prostor pod touto kopulí ještě nebyl samotnou hrobkou, nýbrž její předsíní. Nejspíš zde byly vystaveny předměty, které vyjadřovaly moc pohřbeného vládce. Pohled na ně nejspíš nebyla určen lidským očím, snad leda při kultu mrtvých. Výstava moci, významu a bohatství se možná pokoušela obstát před zmarem sil smrti. Leckde si mocní lidé myslí, že si svou slávu a význam vezmou s sebou, málem i majetek. Antické legendy o pokladnici átreovské dynastie mohou mít jakési věcné jádro, které Schliemanna přilákalo na toto místo.
Do skutečné hrobky se vcházelo dalším dolmenem, který už má jen mírněji nadlidské proporce. Za ním je pohřební komora vytesaná do skály, přibližně krychle o straně 6 m.
Tento typ hrobek se běžně potkává přinejmenším od 4. tisíciletí před n. l., ale tady máme jasný kontext zbytků města i dalších hrobů s nálezy. Achájci se v lecčem překvapivě podobali dávným kulturám pobřeží Atlantiku, jenže současně disponovali zděděnými minojskými technologiemi.
Fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons:
Kategorie Wikimedia Commons:
Hrobový okruh B a nálezy z jednotlivých hrobů
Hrobový okruh A a nálezy z jednotlivých hrobů
Další prameny: Muzejní popisy, archeologické popisy staveb, anglická a německá Wikipedie.
Diskuze:
Rád
Mojmir Kosco,2021-03-16 09:49:24
čtu příspěvky o starověkých kulturách .Ovšem už dřív a často jsem si všiml že profesionálové archeologie všelijak od doby kdy začal kopat shazují p. Schliemanna nejpr. pro jeho "romantickou nezdravou a dětsky naivní " představu o možnosti reálného přínosu historických zdrojů zejména antických . Což je velmi dobrý přiklad i pro dnešek , že zdroje se musí prověřit a ověřit . Schliemann šel a antická tvrzení prověřil . Už jen vzhledem k znalostem svým ale i jeho současníků nebyl je schopen dostatečně ověřit , to často děláme až teď. Potom se mu vyčítalo že si nálezy nechal udělat na zakázku "Priamův poklad" a dnes je hlavně obviňován že šel na vykopávky dynamitem na alespoň zůstaly sice z dnešního hlediska značně poničené ale zůstaly a nejsou pod asfaltem nebo zalité do betonu
Re: Rád
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-16 12:40:06
Jedna věc je rivalita škol a firem. Jako když si domů zavolám instalatéra a ten po prohlídnutí trubek prohlásí, že takhle se to nedělá. Když ho ubezpečím, že to není moje práce, tak dodá: "Který prase to dělalo?"
Jiná věc je, že jsou postavy hodné spíše obdivu než následování.
Schliemann to schytával z obojích důvodů. Byl svéráz.
Ono je to dvojsečné a rozumný člověk nemá v úmyslu soudit, nýbrž ocenit přínos a varovat před opakováním škod. (Jak škod hmotných, tak důrazem na "osobnosti" a nacionalitu.)
dekopulace
Jan Moravec,2021-03-15 20:15:56
Díky za prima článek.
A, s prominutím, malý úlet k té kupoli a kopulaci. Jako (bývalý) astronom jsem mnoho času trávil v kopulích. Tam jsme uvažovali o tom, že naše činnost je vlastně kopulace a jejím opakem musí být dekopulace. Jak vypadá správná dekopulace, je v Čechách s bohatou defenestrační tradicí zřejmé: je to vyhození zkorumpovaného astronoma z kopule. To lze dobře realisovat v kopulích hvězdáren na vysokých kopcích. Pokus o dekopulaci v „Átreově pokladnici“ by byl asi stejně pošetilý jako Cimrmanova defenestrace v zemljance... :-)
analogie alobalem?
Daniel Fiala,2021-03-15 16:41:50
Vážený pane profesore,
pohledem na fotky (moje z Pelly a Vergíny a vaše et al. z Mykén ... ano viditelně propracovanější tepání, ale také +1000 a něco let navíc) bych hádal, že chyba bude v tloušťce. Že by se muzejníci sekli ve váze, nota bene zlata? ... (sotva). Že by to nebylo na obličej, ale na míček ... (říkáte, že jste ji viděl vícekrát a podle stále živého slohu to na Alzheimra 100% nevypadá :-). Když vezmete alobal na petrisky, ten má 0,03 mm (na samolepce v laborce), Au fólie na výtvarku pro děti (a iluminaci středověkých knih) má 3 mí (ale to je na štětec a nedýchat). 2mm by byla podle mého skoro helma do boje a muselo by to pod hlínou a kamením dost praskat a lámat se (asi jako č.3?).
Ale měl bych 2 otázky:
1) kdepak kutali staří Mykéňané? Ví se to? Makedonci hodně spěchali s dobytím pohoří Pangaion, aby pak mohli házet ramena, že zlatem pohrdají (míněno přehršlem kilogramů Au v jejich hrobkách). Mj. počet dámských a pánských masek v muzeu v Pelle je pohlavím přesně 1:1 ... asi dáno recentní délkou chodby a tehdejším počtem pohlaví :-)))
2) Jak velký je tumulus v Mykénách (zvenčí na průměr)? Thrácké kolem Kazaňlaku (Ostuša, Světnica, Goljama Kosmatka atd.) mají průměr kolem 40 m (6-4 stol. BC) a je jich tam jak bobků na poli, zatímco ten Filipův ve Vergíně má 120 m, ale zas je jen jeden.
P.S. Díky za sérii, je to jeden z mála stabilních jevů v současné tekutosti.
Re: analogie alobalem?
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-15 18:45:12
0) Naštěstí nejsem profesor. Ty věci pelly a spol. vypadají už od oka hodně jinak, podobně i část mykénských pohřebních šperků, jsou viditelně fóliové. Tyhle masky (a část starých pohřebních šperků) nevypadají tak fórově. Možná je to jen tím, že plech je sice tlustší jen o málo (ne řádově), ale je nějak vtipně zpracovaný, třeba i zaoblený na okrajích. Taky se přimlouvám spíš za ten tenčí údaj a menší hmotnost, ale jistotu nemám. Určitě to není porovnatelné s těmi fóliemi. Dostatečně čisté zlato je navíc hodně "vláčné", nepraská - naopak elektron je tvrdé.
Problém je, že i u dobře známého předmětu člověk těžko zodpovědně popíše něco, co nebylo otázkou v situacích, kdy se na ten předmět díval. To je obecný problém rozličných svědectví.
1) Ví, ale já ne.
2) Metry nevím, prostě o hodně víc než světlost, protože plus 2 velikosti stavebních kamenů a hlavně plus ta suťivá zátěž.
Raritnost téhle stvaby je prý však taky ve využití prostoru vnitřní objem / celkový objem, tedy na poměry této technologie. Plus perfektní provedení a původně i hojná výzdoba. Je to vlastně už relativně "moderní" megalit.
Re: Re: analogie alobalem?
Daniel Fiala,2021-03-16 17:38:39
Ad 0) Omlouvám se za nepatřičné oslovení. Myslel jsem a takhle to dopadlo.
O tloušťce, myslím (hrome, už zas?!), svědčí exponáty 7381 (odhad +/-1 mm), 7382 a 7383 (odhad pod 1 mm), tam je z boku přehledně vidět.
Ad 1) ... téééda toho zlata je v muzeu taky pořádná fúra, odkud se ta pohrdlivost (verbální) Makedonců asi vzala?
Ad 2) Rozměry: Vlastně ten tumulus ve Vergíně je celý překopaný a znovu uměle navršený a hrobky/hroby jsou tam 4, takže kdo ví, jak velké to bylo před prof. Andronikem. Mj. tam a v Kazaňlaku (ten nejslavnější tumulus hned na kraji města za Eninskou řekou, objevený náhodou na konci WWII) mě nejvíc oslovily fresky. Gombrych tím začíná ... dosud jsme neznali jejich barvy ... jak to asi vypadalo výtvarně v Mykénách?
Ad megalitičnost: Baže, mnou uvedené thrácké lokality jsou vesměs 1-3 pokojové hrobky, půdorysně tu kruh tam čtverec, pak zavalené hlínou a kamením a dveře tak na výšku člověka, tady ... uf, 120 tun jenom překlad (zůstaly ještě otvory po úvazech). Ono to na fotce vůbec (!) nevypadá, dokud tam nestojí pidilidi (r.1820 nebo děti na následující foto) ... inu, vždyť tam chybí Vaše Slavné Měřítko!
Ale fotky z liduprázdných Mykén (2020) = nádhera, jenže za co se budou dělat vykopávky v dalších letech? Pompeje byly vloni taky prázdné a už rovnou z poloviny zavřené, Muzea v Novém Městě jakbysmet. Neudělal von ten Schliemann taky tu ohromnou publicitu/senzaci pro masy?
Ad masky ... asi nejpodstatnější rozdíl bude v ritu. V Mykénách byly položené postmortem na tvář, ale 1000 r. ve Vergíně to celé hořelo na hranici i se štítem a brněním a pak šup smetáčkem do krabičky (viz hezky moderní forenzní výzkum: https://brewminate.com/the-ancient-royal-macedonian-tombs-at-vergina/) ... no, taky popletli výšku a šířku tumulu, prostě se stane.
Díky za podněty!
Re: Re: Re: analogie alobalem?
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-16 18:03:03
0) Nevadí, stávají se horší pády. Tu tloušťku se podle fotek ani podle paměti neodvažuju odhahovat, protože by to vycházelo nějak divně mezi, což by vedlo i k divné váze. Ty masky vypadají docela festovně, ne jako ňáké pouťové fólie, ale to může být klam. Včera jsem psal znalcům, uvidíme, jestli a kdy některý odpoví.
2) Fresky dělali pod minojským vlivem, ještě se tady budou ukazovat.
Moje Živé Měřítko už dávno přerostlo a badá vědecky buňky.
On sám provoz a údržba areálu stojí dost peněz. Nikdy jsem ale nepochopil, jak se k sobě má tržba z návštěv a peníze na nové akce, nejspíš nijak, tak to dneska na světě chodí. Kope se za granty, stojí to hodně peněz.
Schliemann udělal obrovskou publiitu, nejdůležitější asi bylo, že se podílel na vytvoření konceptu jakýchsi mezinárodních závodů v archeologii. Velmoci se pak prezentovaly výkopy a sbírkami, jako později kosmickým výzkumem a ještě později sportem a pak influencerama...
Zdravím!
Re: analogie alobalem?
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-15 18:53:57
Ještě jsem zapomněl:
Archeologové i muzejníci samozřejmě umí vážit i měřit velice dobře. Jiná věc je správně vyplnit formulář, celkem nezávisle na tom, jestli tak činí učenec nebo úředník. A další věc jsou korektury.
Situaci ilustruje porovnání oficiálního (ministerského) webu a vlastního webu NAMA:
Ten první je zastaralý a s nekvalitními fotkami, ale někdy obsahuje dost faktografie, v tomto případě bohužel naprosto zmatečné, jindy často dobré.
Ten druhý je graficky perfektní a interaktivní, spíš rozláčnější a s miminem údajů, protože se odkudsi vzala představa že lidi nechtějí "suchá čísla", zvláště pak ne opatřená rozumnými jednotkami. Takže sice skoro všichni čtenáři mají maturitu, kteréžto vzdělání jsou však nuceni používat k tomu, aby si např. plochy udávané ve fotbalových stadionech a objemy v plaveckých bazénech převedli na rozumné jednotky.
Skutečně pohlédl do tváře?
Tomáš Novák,2021-03-15 15:50:03
Dobrý den - nějak se mi nezdá, že by byl Schliemann jako zkušený dospělý archeolog natolik naivní, aby si skutečně myslel, že maska kdysi určitě patřila samotnému Agamemnónovi...
Re: Skutečně pohlédl do tváře?
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-15 18:58:40
Zkušený byl velice, dospělý ve fyziologickém smyslu taky, archeolog zvláštní: mix geniálního čichu a drsného zlatokopectví. Navíc dozvuky romantismu a úsvit nacionalismů.
Hlavně asi echo školního i mediálního kultu "významných osobností".
Prý si to skutečně myslel. Ověřit už jde jenom to, že chtěl, aby si to mysleli všichni!
(Ostatně, divil byste se, kolik obdivovatelů památek i průvodců působí dospěle spíš telěsnými proporcemi než chováním a řečmi.)
Chyba se někde vloudila,
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-14 20:07:52
konkrétně v údajích o velikosti a hmotnosti "Agamemnonovy" masky. Přišel jsem na ni před chvílí, když jsem po sobě kontroloval dostupnost linků. V domnění, že jsem to špatně opsal, jsem se chystal psát redakci prosbu o opravu. Leč literatura uvádí to, co jsem "správně" opsal (aniž bych myslel na hustotu zlata, protože jsem myslel na jiné věci a citovaný vážený autor asi taky).
Velikost je dobře, ale buď je tloušťka přibližně 10x menší, nebo hmotnost 10x větší.
Chtěl jsem to rozhodnout údaji z oficiálního webu muzea, ale tam jsou úplné absurdity, viz
http://odysseus.culture.gr/h/4/eh430.jsp?obj_id=4503
Tu masku jsem dostkrát viděl, ale ze své paměti tu tloušťku plechu nevykouzlím.
Budu pátrat a v případě úspěchu dám vědět. (Taky z toho už možná blbnu?)
Re: Chyba se někde vloudila,
Zdeněk Kratochvíl,2021-03-15 10:53:19
Nahlédnutím do staršího i novějšího papírového katalogu NAMA jsem nezchytřel. Citýrováním jejich vlastního webu taky ne, i když je pěkný:
https://www.namuseum.gr/en/
Kdybych to býval byl věděl, tak bych tu tloušťku a hmotnost neuváděl a byl by klid.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
