Grafické schéma nové léčebné metody infarktu. Kredit: CÚRAM.

Infarkt je prevít hlavně proto, že se nám v místech, kde jsme měli svalovou tkáň (buňky myocyty), vytváří jizva. To, že přicházíme o část svaloviny, by tolik nevadilo. Horší je, že v místech se vytváří tkáň, která je pro signály nevodivá. Přes barieru vaziva se buňky nejsou schopny domluvit a pokyny ke smrštění se do dalších svalových snopců nedostanou. To, co na zdravém srdci připomíná šíření „vlny“ na stadionu, se v místě jizvy zastavuje. Za překážkou se začnou šířit jiné vlny. Rozhádaný sval, kde jedna jeho část táhne hot a druhá čehý, se rychle unaví a má tendenci stávkovat. Ve snaze zamezit tomu nejhoršímu, se vědci snaží vyvíjet stále nové a nové metody léčby.

Jedna z novinek paradoxně připomíná štupování fuseklí z dob našich prababiček. Nedávno ji představil tým tým kardiologů sdružených v AHA (American Heart Association). Problém navozený infarktem, v místech výpadku předávaného signálu prostřednictvím membránového potenciálu, vyřešili látáním tkáně vodivými stehy z uhlíkového vlákna. Šest let trvalo, než  se jim vlákna z neprůstřelných vest a karoserií monopostů, podařilo zušlechtit tak, aby se nechovala jako drát, byla dostatečně pružná i pevná, neprořezávala tkáň,... I když technická literatura karbonová vlákna mezi polymery neřadí, kardiologové těm svým tak říkají. Tvrdí, že ta jejich splňují kritéria pro vodivé polymery, neboť jde o kovalentně vázané makromolekuly v nichž jsou atomy uhlíku plně konjugovány. Ať už je v budoucnu budeme řadit mezi polymery, nechme stranou. Důležitá je přítomnost a v té se americkým chirurgům s pomocí karbovláken, daří zajistit, aby se buňky z opačných konců infarktového bloku domluvily, synchronizovaly svůj rytmus a staly se z nich opět týmové hráčky.

Profesor Mark Lionel Athaide Da Costa, hlavní spoluautor studie. Kredit: M. Da Costa,Galway University Hospital.

Jinou cestou, se k něčemu podobnému podařilo  dospěl nyní i  Evropanům. O nové metodě týmů z Irska, Španělska, Švédska, Francie a Itálie píše nejnovější číslo časopisu Science Translational Medicine. Našinci vyvinuli přirozenější metodu, než Američané. Více ve stylu „pomozme tělu, aby se s tím vypořádalo samo“. Základem jejich metody je aplikace hydrogelu. Ten se injekčně vpravuje do míst, která infarkt vyřadil ze hry, kde se rozvíjí zánět a buňky houfně odumírají. K tomu účelu vyvinutý hydrogel je materiál z rodiny rekombinamerů. Jde o látku podobnou elastinu a tudíž to není nic, co by se tělu mohlo zdát nepřirozené a provokovalo imunitní systém. Opakovaná aplikace hydrogelu do postiženého místa snižuje fibrózu a dovoluje remodelaci tkáně. Přeloženo do lidštiny to znamená, že nevzniká rozsáhlé poškození a „hutné“ zjizvení (po třech týdnech v místech umělého infarktu měla hydrogelem léčená tkáň o polovinu méně kolagenových vláken).

Řez zdravou srdeční svalovinou (vlevo), tkáň postižená navozeným infarktem (uprostřed), Regenerovaná tkáň po aplikaci hydrogelu (vpravo). Kredit: CÚRAM, publikováno v  Science Translational Medicine. Obrázek v plném rozlišení na stránce https://twitter.com/ScienceTM

Napsáno pro UNILABS Slovensko a OSEL.

Literatura

National University of Ireland Galway

Contessotto, P., D. Orbanić, M. Da Costa, C. Jin, P. Owens, S. Chantepie, C. Chinello, J. Newell, F. Magni, D. Papy-Garcia, N. G. Karlsson, M. Kilcoyne, P. Dockery, J. C. Rodríguez-Cabello and A. Pandit (2021). “Elastin-like recombinamers-based hydrogel modulates post-ischemic remodeling in a non-transmural myocardial infarction in sheep.” Science Translational Medicine 13(581): eaaz5380. https://doi.org/10.1126/scitranslmed.aaz5380

https://twitter.com/curamdevices

https://stm.sciencemag.org/content/13/581/eaaz5380 .