Američtí vojenští vývojáři DARPA očividně našli zalíbení v leteckých dronech, které operují z mateřských letounů, čili z létajících „letadlových lodí“. Ostře sledovaný je vývoj dronového systému X-61A Gremlin, který je výsledkem spolupráce se společností Dynetics. Gremlini by měli v startovat v hejnech z velkých letadel, jako je -130J Super Hercules. Jejich úkoly budou rozmanité, od elektronického boje, vyhledávání cílů protivníka, sledování pohyblivých cílů v reálném čase, až po zhodnocení výsledků útoku letectva či raketového úderu.
Postupně se ukazuje, že gremlini nejsou jedinými leteckými drony tohoto typu, jimž se DARPA věnuje. V těchto dnech oznámili, že udělili kontrakty třem společnostem v rámci programu LongShot. Jeho cílem je letecký dron, vypuštěný z mateřských letounů, který bude vyzbrojen raketami vzduch-vzduch. Dron LongShot by měl zajistit podstatné zvětšení dosahu a efektivity zbraní pro letecké souboje, což zároveň sníží riziko pro lidské piloty. General Atomics, Lockheed Martin a Northrop Grumman mohou zahájit předběžné práce na designu dronu LongShot v první fázi jeho vývoje.
Soudobé koncepty vzdušné nadvlády spoléhají na pokročilé pilotované bojové letouny. Ty mají zajistit průnik k protivníkovi a zasáhnout jej svými zbraněmi. LongShot by na to měl navázat a zařídit, že bude možné napadat protivníkovy letouny na mnohem větší vzdálenost od strojů s lidskými piloty. LongShot bude odpalovat střely vzduch-vzduch, takže pilotované stroje mohou zůstávat v diskrétní vzdálenosti od protivníka.
Jak uvádí programový manažer DARPA Tactical Technology Office Lt. Col. Paul Calhoun, program LongShot mění podobu a průběh leteckých operací tím, že zavádí bojový dron, startující z mateřských letounů, který bude vybavený pokročilými zbraněmi pro moderní letecké bitvy. LongShot představuje pozoruhodnou alternativu ke klasicky operujícím bojovým letounům, ať už pilotovaným nebo nově i nepilotovaným. V dalších fázích tohoto programu dojde na konstrukci a testování prototypu, jeho startu z mateřského letounu, samostatného letu i jeho opětovné vyzvednutí ve vzduchu.
Video: Second X-61A DARPA Gremlins Air Vehicle Flight Test
Literatura
DARPA vyvíjí gremliny pro budoucí letecké operace
Autor: Stanislav Mihulka (06.09.2015)
Američané úspěšně otestovali hejno mikrodronů vypuštěných z letadel
Autor: Stanislav Mihulka (12.01.2017)
DARPA vyvíjí hejnovou taktiku pro drony na městských bojištích
Autor: Stanislav Mihulka (09.01.2018)
Hejno bojových dronů US Army uspělo proti těžké elektronické obraně
Autor: Stanislav Mihulka (24.11.2018)
Pozoruhodný americký vojenský dron X-61A Gremlin absolvoval první let
Autor: Stanislav Mihulka (25.01.2020)
Diskuze:
A po použití co?
Martin Prokš,2021-02-11 15:12:04
Dobrý den,
To už tu několikrát bylo. Třeba vzducholodě za WWI s vlastními stíhači, pak za WWII to byly věci jako TB3/I16, do určité míry by se tam daly zařadit německé mistely, nebo pak za proudové éry Gemliny někdy v padesátých letech snad.
Tak nějaký letounový nosič s velkým doletem co do cílové oblasti přinese několik těchto bezpilotních jedinců, kteří budou vykonávat tu riskantnější část mise. Ty budou mít sice výhodu že jsou malé, nemusí řešit vzlet a přistání takže jsou mnohem kompaktnější a díky tomu hůře protivníkem sledovatelné a tím budou vojensky nebezpečnější. Ale druhá stránka mince bude omezený dolet a výdrž.
Takže až jim dojde palivo tak co? Budou obětované ať spáchají kamikaze operaci? Velmi nákladné. Nebo se je mateřský letoun nějak pokusí znovu zachytit a dovézt domů - velmi komplikované, ale ne nereálné. Ale třeba se pomocí masivního elektronického řízení podaří problematiku návratu vyřešit. Konec konců, trefit se do hubice tankeru také jde, tak by možná šlo je lovit na háček a pak přitahovat navijákem do mateřského letounu nebo táhnout jako větroň a přistání na břicho na speciální dráze (namydlená gumová dráha, to už se také zkoušelo a jde to). V každém případě to nebude úplně jednoduché a levné.
V každém případě stávající zkušenosti z Ukrajiny, Libye, Sýrie a Arménie ukazují enormní nárůst důležitosti bezpilotních systémů a jejich vysokou efektivitu, když se dobře používají.
Re: A po použití co?
Vít Výmola,2021-02-11 16:38:10
Podle všeho je základním úkolem dronů LongShot dopravit několik řízených střel do prostoru zájmu a tam je vypustit. Svým způsobem tedy bude fungovat jako přídavný pohon těchto střel, dost možná bez schopností působit jakkoliv jinak. To není vůbec malá služba: Takové prodloužení účinného doletu střel přináší obrovské výhody a je doslova smrtící. Asi můžeme předpokládat, že ty drony budou jednorázově použitelné. Vyplatí se to. Ostatně, cena nesených střel může cenu toho dronu docela klidně převyšovat... v (americké) armádě se na cenu tak nehledí.
Re: Re: A po použití co?
Martin Prokš,2021-02-11 21:15:41
Dobrý den,
Toto je krajně nepravděpodobný scénář. Pouhé prodloužení doletu střel je nejjednodušší zařídit návrhem upravené střely s výkonějším motorem a aerodynamikou. To co popisujete je jen relativně hloupá střela/nosič s plochou dráhou letu, nultý stupeň střely.
Ale to co střelu limituje je způsob identifikace cíle a jeho zaměření. Cíl vzdálený od mateřského letounu stovky km musíte najít a rozhodnout na který konkrétní zaměřit a odpálit střelu. A to neuděláte na 200km, to jste moc daleko a cíl o tom bude vědět (detekce radarového ozáření a tepelná stopa za raketou) a mít mraky času na reakci. Takže Vaše střela ho v nejlepším případě pouze přinutí neřešit jeho taktiku útoku, ale na chvíli přejít do obrany/úhybu střelám. To je konec konců hlavní úkol dnešních střel s dlouhým doletem. Jejich pravděpodobnost zničení cíle (který na ni reaguje) není příliš vysoká, ale je důležité že cíl přinutí přejít do obrany právě v době kterou vy potřebujete pro své záměry.
Takže nalezení a volbu cíle by měl umět ten nosič v blízkosti cíle, kdy jednak cíl lépe vidí a rozliší a druhak cíl nemá čas na obranu. Takže potřebuje mít pokročilý radar a opto-elektronické senzory, dostatek výpočetního výkonu a chytrý SW pro taktické rozhodování a nejlépe i zabezpečenou komunikaci s velitelstvím/operátorem. Teprve pak může z předsunuté polohy odpálit střelu, z pohledu nosiče na cíl vzdálený typicky do 20 km a v případě střel krátkého dosahu do 5km. Jenže to nebude levný spotřebák za hubičku. To bude věc našlapaná cennou a tajnou elektronikou, SW a "komunikačními klíči".
Konec konců na videu je "Gremlin" (stejný název jako ten projekt z padesátých let) v prvním záběru, který je vypouštěn z lana (evidentní zkouška mechanismu křídel a stability gremlina při tomto manévru). Další záběr je jak se blíží k mateřskému letounu s vysunutým závěsným zařízením. V dalším je už zachycen a vtažen do nosiče (otázka zda to není jen zkouška vysunutí a zasunutí jak se bude mateřský letoun chovat). V dalším sestřihu přistává na padáku. Čili zkouší různé způsoby návratu ceného stroje.
Re: Re: Re: A po použití co?
Vít Výmola,2021-02-11 22:06:47
Kdepak, tak to není. Dnešní stíhací letadla mají výrazně větší dosah radaru než je účinný dolet používaných střel. Myšlen je samozřejmě dosah pro navedení, nikoliv pouze zachycení cíle. Případně k tomu můžou využít datalinku z jiných zrojů průzkumu.
Typické střely letectva USA jsou AMRAAM. U nich se podle verze dá najít jejich dolet, který vypadá na první pohled vysoký: Nejpoužívanější verze C něco přes 100km, verze D pak asi 160km. Jenomže, toto jsou maximální dosahy. Raketový motor těchto střel ve skutečnosti pracuje jenom v počáteční fázi letu, dál střela letí pouze setrvačností a její kinetická energie postupně klesá a s tím i možnosti manévrování. Za polovinou dosahu už je lze vymanévrovat a ty maximální dosahy jsou účinné pouze na těžkopádné cíle, jako jsou třeba letadla systému AWACS a podobně. Proto se u střel posuzuje vzdálenost "no escape zone" (český ekvivalent neznám), což je vzdálenost, ve které má střela ještě dostatečně vysokou energii, aby vymanévrovat nešla. Jenomže tato vzdálenost je někde kolem třetiny maximálního dosahu! Takovou pěknou ilustrací tohoto stavu byl vzdušný střet mezi Pákistánem a Indií v roce 2019 (během operace „Swift Retort“). Ne úplně zkušení pákinstánští piloti vystříleli na velkou vzdálenost množství AMRAAMů, přičemž indické Su-30MKI dokázaly dokázaly 4-5 střel vymanévrovat.
Zásadním úkolem je tedy rozšířit no escape zone. To jde, jak správně uvádíte, udělat přídavným pohonem. Touto cestou jde například evropská střela Meteor, která je poháněná malým proudovým motorem a díky tomu má dvou až trojnásobnou no escape zone oproti AMRAAMu. No jo, ale když máte ve výzbroji (deseti?)tisíce střel, tak je všechny přezbrojíte? Pro dokreslení, cena AMRAAM verze D je přes 1 milion $, Meteor je ještě dražší... Nebo zavedete prostředek, který jejich no escape zone nafoukne ne na dvojnásobek, ale třeba na 150-200km? A jsme u LongShotu.
Přitom LongShot umožní takto dopravovat i jiné střely. AMRAAM byl příklad. Ještě výhodnější je totiž dopravit střely krátkého dosahu, v přípdě USA by to byly střely Sidewinder. Ty jsou totiž určené pro manévrový boj a vymenévrovat je téměř nelze. V tomto případě se to ovšem komplikuje způsobem navedení, které je infračervené.
V každém případě bude potřebovat LongShot oboustranný datalink. To je ale dnes téměř standardní věc a mají ho i běžné řízené střely.
Re: Re: Re: Re: A po použití co?
Martin Prokš,2021-02-12 15:33:54
Dobrý den,
Jak vidím, již sám pomalu picházíte na to, že pouhý pasivní nosič který prodlouží dolet nedostačuje a je to plýtvání možností. Už uvažujete o oboustranném datalinku a problematice zaměření ne jen radarem vedených střel... Za chvíli skončíte právě na dost komplexním a drahém stroji který si nemůžete dovolit ztratit při každém nasazení.
Také je dobré se nefixovat na čistě vzduch-vzduch operace. Ale i kdyby jsme teď na chvíli řešili pouze vzduch-vzduch situaci.
Ad vymanévrování střel o kterém mluvíte v tom zmiňovaném konfliktu. Nemám jej nastudovaný (moje chyba já vím), takže nevím jak to probíhalo. Ale to že těm střelám Indové museli uhýbat vůbec neznamená, že ty střely neplnily svůj úkol, spíše jde o to o co šlo přesně Pákistáncům a zda to použili správně pro své záměry. Když uhybáte, nemůžete efektivně útočit a dáváte protivníkovi čas a prostor aby se přiblížil, zaměřil vás a znovu a lépe po vás vystřelil na krátkou vzdálenost na kterou už neuhnete. Někdy ani není nutné Vás přímo sestřelit, stačí že úhybem prošvihnete časové okno kdy by jste mohli proklouznout obranou než obránci přiletí posila, spálíte palivo, vzdálíte se a často musíte další útok vzdát a vrátit se s nesplněnou misí - protivník ubránil své pozice.
Správně píšete, že jednou stránkou věci je prodloužení aktivní fáze motoru pro střelu, že to samo o sobě hodně zvýší nebezpečnost střely. Nicméně dlouhý dolet = relativně dlouhá doba letu = dost času na detekci a vymetení klamných cílů, rušení protivníkova radaru za účelem znemožnit raketě rozpoznat cíl/klamný cíl a úhyb. A musí se to dobře načasovat. Ta zóna s vysokou pravděpodobností zásahu cíle je pro cíl který se takto nebrání. Také je strašně důležitá takticko-informační situace, zda a která strana má další podporu a přehled o bojišti a nechá se spíše zmást, nebo má přesnější informace...
Je také nutné rozlišovat výchozí situaci:
A) Vstřícný režim - zastavení pronikajícího. Identifikace cíle na 160 km, odpal při cca 100 km / 1M, střela zasahuje/míjí ve vzdálenosti cca 40 km. Zde samotné prodloužení doletu moc neřeší a může být i kontraproduktivní, pokud se to špatně použije - cíl má po vymanévrování střely čas se zase zaměřit na mě než se dostanu na dosah střel s krátkým doletem. Zde potřebuji inteligentní předstíhač, který provede předsunutý vícestupňový útok a mě vyčistí nebe abych prošel jako stíhací bombardér nad cíl. No pak už ani nebudu nad cíl chodit, budu to jen z dálky koordinovat a řídit a veškerou špinavou práci udělají drony - když budou dostatečně inteligentní a řiditelné aby na zemi rozpoznali co potřebuji a neútočily systematicky místo na tanky na vrby.
B) Odpal ze zadní polosféry typicky z nižší pozice - stíhání unikajícího. Vzdálenost účinného odpalu do 20 km. Cíl má horší možnost detekce střely i obrany, zde je prodloužení aktivní fáze klíčový bod úspěchu, inteligentní předstíhač tu asi moc nepomůže.
C) Přepad z malé blízkosti, často z horní polosféry nebo z ostrého úhlu. Typicky objevení skrytého či špatně viditelného cíle - malý manévrující letoun nebo bezpiloťák v menší výšce. Rakety krátkého dosahu, palubní zbraně. Prodloužení dosahu je k ničemu. Spíše by několik robo-CAPu pokrylo větší oblast/cílů typicky bezpilotních a zajistilo veliteli větší bezpečí - riziko srážky s troskami při útoku palubními zbraněmi ze zadní polosféry.
No a pak je celý soubor vzduch-země misí a průzkumných misí a tam už vám hloupý nosič/pouhé prodloužení doletu nic neřeší. Na pouhý dlouhý dolet na předem známé souřadnice jsou určené specializované střely s plochou dráhou letu, na průzkumné mise průzkumné stroje. I když sem by se operativní předprůzkum občas také mohl hodit.
Ale to je jen takové teoretické plkání ode mě jakožto fandy amatéra letectví a taktiky moderního vzdušného boje.
Nerozumiem tomu
Daniel Slovák,2021-02-11 10:33:13
U S Air Force vyvíja drony pre vzdušný boj v rámci programu Skyborg. Sú vyvíjané 2 stroje Kratos XQ 58 Valkyrie a Boeing Loyal Wingman...oba majú tú istú úlohu ako LongShot...v čom je teda rozdiel ? Alebo sa jedná len o spôsob ako podojiť rozpočet na obranu?
Re: Nerozumiem tomu
Tatana Vilimova,2021-02-11 11:21:14
Jestli to není tim, ze tech hracek chteji mit valecnici víc a vic a ekonomove taky, davaji zamestnanost, kdyz kvuli mizerne slapajici ekonomice neni odbyt na jine veci. A kdyz je typu vic, tak se pak protivnikovi hure zajistuje obrana, kdyz typy maji jine vlastnosti, jako treba dolet, rychlost manevrovani, zpusob navigace, specializace cilu, ....
Re: Nerozumiem tomu
Vojtěch Kocián,2021-02-11 13:03:37
Mně to přijde jako úplně jiný letoun. Program Skybog se zaměřuje na stroje, které by měly plnit stejné úkoly jako ty pilotované často i v jejich doprovodu. Tohle vypadá jako jednodušší zbraňová platforma zajišťující větší odstup od nepřítele. V podstatě chytrý první stupeň ke svazku raket, u kterého nebude sestřelení tolik bolet jako u plnohodnotného letadla byť robotického.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
