O gigantickém teropodním dinosaurovi druhu Spinosaurus aegyptiacus už padla na tomto webu nejedna zmínka. Tento nejdelší (ale nikoliv nejtěžší) známý dravý dinosaurus ze severní Afriky byl objeven před více než stoletím českým rodákem německého původu Richardem Markgrafem a v roce 1915 jej formálně popsal německý paleontolog baron Ernst Stromer von Reichenbach.[1] Zkameněliny typového exempláře spinosaura byly bohužel zničeny při spojeneckém bombardování Mnichova ve válečném roce 1944, o půl století později však byly objeveny další fosilie. Právě díky těmto novým objevům z posledních tří desetiletí už známe celkové vzezření, anatomii, fyziologii i ekologii spinosaura podstatně lépe než paleontologové předchozích generací. Přesto však zůstává mnoho věcí nevyjasněných, a právě způsob života spinosaura je onou největší záhadou. Spinosaurus aegyptiacus je největším známým zástupcem čeledi Spinosauridae, spadající do nadčeledi Megalosauroidea a infrařádu Carnosauria.[2] Fragmenty lebky a postkraniálních částí kostry tohoto severoafrického teropoda dokládají, že největší jedinci pravděpodobně přesahovali délku 15 metrů a vážili kolem 7 tun.[3] Z hlediska délky se tedy jedná pravděpodobně o rekordní druh, ačkoliv hmotnostně možná mírně zaostávající za obřími tyranosauridy a karcharodontosauridy.[4] Spinosauři obývali území dnešních států Egypt, Maroko a Niger v období počínající pozdní křídy (geologický věk cenoman, asi před 100 až 94 miliony let).[5] Dlouhou dobu panovalo přesvědčení, že tito dávní predátoři byli plně suchozemskými formami dravých dinosaurů a stavbou těla ani tvarem lebky se příliš nelišili od většiny ostatních obřích teropodů. Na přelomu tohoto a minulého století se ale díky novým objevům začalo ukazovat, že spinosauři byli naopak velmi neobvyklými dravými dinosaury.
Jejich čelisti byly úzké a protáhlé, podobné čelistem dnešních rybožravých gaviálů. Ani zdaleka se nepodobaly masivnímu čelistnímu aparátu, známému například u tyranosauridů. V roce 2010 byla publikována studie, spočívající v detailním rozboru izotopů některých chemických prvků přítomných ve fosiliích spinosauridů.[6] Ta prokázala, že tito dinosauři trávili značnou část svého života ve vodním prostředí. Když pak byla o čtyři roky později publikována stěžejní práce o anatomii kostry spinosaura, mělo mnoho vědců, popularizátorů vědy i paleo-umělců jasno.[7]
Teropod se stejně dlouhými předními i zadními končetinami, chodící patrně po všech čtyřech, jednoduše musel být obyvatelem vody! A nejen to, nedávný popis ocasní „ploutve“ spinosaura měl doložit již i tak rozšířené a obecně akceptované mínění, že spinosauři byli s vodním živlem spjati ještě více.[8] Někteří badatelé se dokonce domnívali, že spinosauři skvěle plavali, potápěli se na dlouhou dobu do velkých hloubek a žili ve vodě prakticky více než na souši. Objevily se sice i opačné názory, reprezentované například výzkumem z roku 2018, podle kterého nebyly fyzické parametry těla spinosaurů zcela vhodné pro plavání ani potápění, celkově se ale obraz aktivně plavajících spinosaurů úspěšně uvedl a zakořenil v obecném povědomí přinejmenším poučené části veřejnosti.[9] Nová odborná práce paleontologů Thomase R. Holtze, Jr. a Davida W. E. Honea, publikovaná v lednu tohoto roku v periodiku Palaeontologia Electronica, však ukazuje, že je vždy dobré nenechávat se strhnout nadšeným davem a zachovat si pokud možno chladnou hlavu a zdravý úsudek.[10] S onou obojživelností spinosaurů to totiž ve skutečnosti nemusí být zase až tak „žhavé“. Stručně řečeno, oba vědci provedli zevrubnou revizi dokladů pro zmíněnou oblíbenou hypotézu, že spinosaurus byl specializovaný vodní predátor a skvělý plavec.
K velké nelibosti mnoha nadšenců přitom paleontologové zjistili jednu nemilou věc. Důkazy pro tuto favorizovanou hypotézu jsou totiž ve skutečnosti velmi slabé. Autoři odborné práce analyzovali množství anatomických znaků na lebce, páteři i kostře končetin spinosaura a do úvahy vzali také informace z izotopové analýzy i fylogeneze.
Výsledkem je zcela jiný pohled na charismatického dinosaura, který sice nevylučuje možnost, že se jednalo o plavce a příležitostného lovce vodní kořisti, zcela ale vyvrací představu o spinosaurovi coby dinosauří obdobě kytovců a ploutvonožců, případně pak jurských mořských krokodýlů. Holtz s Honem spatřují v tomto teropodovi spíše oportunistického predátora, brodícího se mělčinami severoafrických řek a jezer a chytajícího zde různé druhy ryb i jiných vodních obratlovců. V podstatě si ho tedy představují jako nespecializovaného příbřežního predátora, podobajícího se obří „dinosauří“ verzi dnešních čápů a dalších brodivých ptáků. Podle názoru obou paleontologů sice spinosaurus možná dokázal skočit i do hlubší vody a ulovit tam pomaleji plavající kořist, stejně tak se ale mohl pohybovat aktivně po souši a vylepšovat si svůj jídelníček suchozemskými obratlovci, od želv přes ptakoještěry až po býložravé dinosaury. Přestože byl tedy spinosaurus pomyslným králem svých pobřežních ekosystémů, nejednalo se nejspíš o skvělého plavce, potápěče a vrcholového vodního predátora v jednom.[11] Namísto toho byl „trnitý ještěr“, jak zní v překladu jeho rodové jméno, spíše potravním oportunistou, který si snad mohl po nějakou dobu vystačit i ve vnitrozemí, dále od vodních břehů. Až případné další dobře zachované fosilní nálezy a nové výzkumné metody nám snad v této pozoruhodné problematice udělají více jasno.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: A new study showed that the evidence for Spinosaurus aegyptiacus being a specialist aquatic predator and a very good swimmer and diver is in fact quite weak. This giant theropod was more likely a shoreline generalist.
Odkazy:
https://www.livescience.com/spinosaurus-dinosaur-mediocre-swimmer.html
https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/spinosaurus-was-a-terrible-swimmer/
[1] Stromer, E. (1915). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.
[2] Rauhut, O. W. M.; Pol, D. (2019). Probable basal allosauroid from the early Middle Jurassic Cañadón Asfalto Formation of Argentina highlights phylogenetic uncertainty in tetanuran theropod dinosaurs. Scientific Reports. 9 (1): 18826. doi: 10.1038/s41598-019-53672-7
[3] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos, Larousse. Barcelona, Spain. p. 259.
[4] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118
[5] Symth, R. S. H.; Ibrahim, N.; Martilla, D. M. (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research. 114: 104520. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104520
[6] Amiot, R.; et al. (2010). Oxygen isotope evidence for semi-aquatic habits among spinosaurid theropods. Geology. 38 (2): 139–142. doi: 10.1130/G30402.1
[7] Ibrahim, N.; et al. (2014). Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur. Science. 345 (6204): 1613–6. doi: 10.1126/science.1258750
[8] Ibrahim, N.; et al. (2020). Tail-propelled aquatic locomotion in a theropod dinosaur. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-020-2190-3
[9] Henderson, D. M. (2018). A buoyancy, balance and stability challenge to the hypothesis of a semi-aquatic Spinosaurus Stromer, 1915 (Dinosauria: Theropoda). PeerJ. 6: e5409. doi: 10.7717/peerj.5409
[10] Hone, D. W. E.; Holtz, T. R. Jr. (2021). Evaluating the ecology of Spinosaurus: Shoreline generalist or aquatic pursuit specialist? Palaeontologia Electronica. 24(1): a03. doi: https://doi.org/10.26879/1110
[11] Candeiro, C. R. A.; Gil, L. M.; de Castro, P. E. P. (2018). Large-sized theropod Spinosaurus: an important component of the carnivorous dinosaur fauna in southern continents during the Cretaceous. Bulletin de la Société Géologique de France. 189 (4-6): 15 pp. doi: https://doi.org/10.1051/bsgf/2018010
Diskuze:
