Mikrokvasar. Kredit: NASA.

GRS 1915+105 nebo též V1487 Aquilae je rentgenová dvojhvězda v souhvězdí Orla. Tento extrémní hvězdný systém, vzdálený od nás asi 36 tisíc světelných let, zahrnuje běžnou hvězdu a také černou díru. Tato černá díra přitom váží asi 10 až 18 Sluncí, což z ní dělá největší známou černou díru hvězdné velikosti v Mléčné dráze. Zdá se, že rotuje rychlostí zhruba 1 150 otáček za sekundu.

Soustava GRS 1915+105 rovněž funguje jako mikrokvasar, tedy kvasar hvězdné velikosti. Černá díra je obklopená akrečním diskem hmoty, která je nesmírně žhavá a září v rentgenové oblasti. Mikrokvasar také vysílá výtrysky hmoty o rychlosti blízké rychlosti světla, které vyzařují intenzivní rádiové vlny.

Mayura Balakrishnan. Kredit: University of Michigan.

V červenci 2018 se ale v soustavě GRS 1915+105 něco stalo. Její záření začalo slábnout. Od objevu této soustavy v létě 1992 jsme tam nic podobného nepozorovali. Mayura Balakrishnan z americké University of Michigan a její kolegové jsou přesvědčeni, že záři rentgenové dvojhvězdy něco z našeho pohledu zakrylo. Podle Balakrishnanové je ovšem těžké určit geometrii struktury, která by měla záři soustavy GRS 1915+105 clonit. Žádný soudobý teleskop bohužel není natolik výkonný, že by odhalil detaily soustavy GRS 1915+105.

Když se černá díra nachází ve dvojhvězdném systému s velkou hvězdou, tak se může stávat, že záři takového systému zacloní hvězdné vichry, tedy vyvrhovaná hmota dotyčné hvězdy. Jenomže, jak upozorňuje Balakrishnanová, hvězda v soustavě GRS 1915+105 není moc velká. Podle všeho by nemohla vytvořit dost mohutné hvězdné vichry na to, aby dostatečně zaclonily záři akrečního disku.

University of Michigan.

Badatelé se domnívají, že za pozorované zatmění rentgenové dvojhvězdy GRS 1915+105 je zodpovědné něco, co se nachází přímo v akrečním disku. Povaha této struktury ale zůstává záhadou. Soustava GRS 1915+105 je přitom už dlouho v hledáčku astronomů. Jako mikrokvasar představuje malý model motoru galaktických kvasarů, v nichž supermasivní černá díra pohlcuje hmotu okolních mračen plynu a prachu, případně hvězd.

Literatura

Live Science 5. 2. 2021.

arXiv:2012.15033.