Rekonstrukce vzezření pozdně křídovégho titanosaurního sauropoda druhu Ampelosaurus attacis. Podobně vypadal podle některých svědectví také záhadný středoafrický kryptid Mokele-mbembe. Na rozdíl od tohoto fiktivního tvora však ampelosauři skutečně žili, a to v době před 70 až 66 miliony let na území současné Francie. Kredit: ДиБгд; ruská verze Wikipedie (volné dílo)

V kryptozoologii, tedy kontroverzní přírodovědné disciplíně, jejímž cílem je pátrat po dosud vědě neznámých druzích živočichů, existuje mnoho legend. Mezi těmito legendárními kryptidy, tedy záhadnými tvory, kteří dosud unikli pozornosti vědců (anebo vůbec neexistují) se řadí i několik stvoření plazího vzhledu, považovaných některými fantasty za přežívající dinosaury. Zatímco lochneská nestvůra má být plesiosaurem, tedy dravým vodním plazem dinosaurům nepříbuzným, v rovníkové Africe existují zprávy o podivných tvorech, kteří bývají někdy označovány za přežívající sauropodní, teropodní nebo rohaté dinosaury. Asi nejznámějším příkladem je Mokele Mbembe (či Mokele-mbembe) z pralesů Demokratické republiky Kongo. Po tomto středoafrickém kryptidovi pátralo již mnoho týmů nadšenců, lovců senzací ale i seriózních vědců, zatím ovšem bez úspěchu. Jako by tento domnělý sauropodní dinosaurus vůbec neexistoval nebo přinejmenším před nedávnou dobou zcela vyhynul. A to by byla velká škoda, pokud dokázala jeho populace jako jediný druh neptačího dinosaura přečkat uplynulých 66 milionů let! Jaká je tedy šance, že podobný tvor skutečně donedávna žil nebo dokonce ještě žije v pralesích rovníkové Afriky? Bohužel prakticky nulová, a to z více důvodů. Nejprve se ale musíme seznámit se samotnými sauropodními dinosaury, a říci si o nich více. Sauropodi představují velmi početnou skupinu mohutných plazopánvých dinosaurů. Přestože někteří vykazovali jen menší velikost, drtivá většina příslušníků této skupiny dosahovala velkých až gigantických rozměrů. Patří sem ostatně také největší suchozemští živočichové všech dob. Mezi sauropody se řadí dobře známé a populární rody, jako jsou svrchnojurští obři Diplodocus a Brachiosaurus.

Sauropodi se objevují již ve svrchním triasu a během následující jury se stávají dominantními býložravci pevninských ekosystémů. Na konci svrchní jury, asi před 150 miliony let, jsou již rozšířeni téměř po celém světě. V křídovém období postupně mizí většina skupin s výjimkou titanosaurů, kteří jsou ve svrchní křídě téměř kosmopolitní a extrémně úspěšnou skupinou. Jako všichni neptačí dinosauři vymírají také sauropodi na konci druhohor před asi 66 miliony let. Sauropodi byli ve fosilním záznamu objeveni již na všech kontinentech, a to včetně Antarktidy. Byli téměř výhradně býložravými čtvernožci, s listovitými nebo kolíkovitými zuby pro ukusování velkého množství rostlinného materiálu. Typickým tělesným schématem sauropodů byla malá hlava, velmi dlouhý krk i ocas, mohutný soudkovitý trup a čtyři sloupovité končetiny, zakončené tupými chodidly s pěti prsty. U některých druhů byla natolik prodloužena špička ocasu, že s ním zřejmě dokázali švihat rychlostí vyšší než zvuk a vytvářet tak sonický třesk. Dlouho panoval názor, že sauropodi neměli žádný kostěný pancíř, který by jejich tělo chránil před útokem predátorů, jako tomu bylo například u „obrněných“ ankylosaurů. Jedinou zbraní proti nebezpečí jim měly být jejich obří rozměry. Jak ale ukázaly nálezy z pozdější doby, určité vývojové linie sauropodů si vyvinuly jako prostředek obrany hrozivé hřbetní ostny nebo menší kostěné palice na konci ocasu. Někteří zástupci titanosaurů pak měli na některých částech těla dokonce „pancíř“ tvořený malými kostěnými destičkami – osteodermy. Zajímavé v této souvislosti je, že podle některých svědectví mělo mít i Mokele-mbembe jakýsi tělní pancíř.

Téměř všechny zastaralé ilustrace zobrazují sauropody ponořené po krk nebo dokonce až po hlavu ve vodě. Takové pojetí odpovídalo obecně přijímané představě, že tito dinosauři byli vodní živočichové, brodící se jezery a močály. Důvodem měla být jejich vysoká hmotnost, která podle představy tehdejších vědců vyžadovala nadlehčování vodou. Sauropodi se zkrátka zdáli být příliš těžcí pro aktivní pohyb po suché a pevné zemi. I tento popis by záhadnému kryptidovi z Afriky dobře odpovídal. Dnes však zcela převládá přesvědčení, že sauropodi byli plně suchozemští tvorové, kteří se snad pouze občas brodili mělčími močály a řekami. Objevené stopy navíc jasně dokazují, že se tito dinosauři pohybovali ve stádech po suché zemi. Dokonce i ti nejmenší známí sauropodi, jejichž délka dosahovala asi 5 metrů, patřili k největším živočichům svých ekosystémů. Ti největší pak svými rozměry nemají konkurenci a jediným vážným soupeřem jim je současný kytovec plejtvák obrovský, který sice hmotností až kolem 180 tun překonává všechny dosud známé sauropody, maximální délkou 33,5 m však zaostává hned za několika rody těchto vyhynulých dinosaurů. Je pochopitelné, že mořský živočich může dorůst větších váhových parametrů vzhledem k faktu, že je neustále nadnášen vodou. Naproti tomu u suchozemských zvířat se hmotnostní limit předpokládá zhruba v rozmezí 120 až 140 tun. Kdyby jakýkoliv živočich dosáhl na pevné zemi vyšší váhy, jeho končetiny by musely být tak silné, že by jimi prakticky dřel o sebe a nemohl se tak efektivně pohybovat. To ale nebyl případ Mokele-mbembe, což má být tvor dosahující délky asi 10 metrů a hmotnosti slona.

Pygmejští lovci-sběrači v pralese rovníkové Afriky. Právě na základě svědectví těchto domorodých lidí vznikly pověsti o Mokele-mbembe i mnoha dalších kryptidech. Kredit: JMGRACIA100; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Největším dnes dostatečně dobře známým dinosaurem je titanosaur Argentinosaurus huinculensis. Tento jihoamerický sauropod žil zhruba před 95 miliony let a některé velikostní parametry jeho kostry (pažní kost o délce 181 cm, obratel vysoký přes 1,5 m) svědčí o délce kolem 35 metrů a hmotnosti v rozpětí 70 až 100 tun. Naopak nejmenšími dnes známými zástupci sauropodů byly například „trpasličí“ titanosaur Magyarosaurus z Maďarska a Rumunska (délka jen 6 metrů) nebo podobně velký brachiosaurid Europasaurus, objevený na severu Německa. V případě těchto rodů byla malá velikost způsobena druhotným zmenšováním rozměrů, daným jejich geografickou izolací (šlo zřejmě o ostrovní formy sauropodů). A zde se opět vracíme k Mokele-mbembe. Pokud by byl skutečně přežívajícím sauropodem, musel by představovat trpasličí formu, žijící na omezeném geografickém území. Velikostně by tedy problém nebyl, známe i druhy sauropodů s menšími rozměry, než které jsou připisovány africkému kryptidovi. Problém je spíše v tom, že aby se tento druh až do současnosti „udržel“ a nevyhynul, musel by po desítky milionů let udržovat stabilní, poměrně početnou populaci (a spíše více populací), což by znamenalo relativně vysoký počet jedinců. Toto číslo by muselo jít přinejmenším do tisíců, spíše pak do desítek nebo stovek tisíc. A je prakticky jisté, že v takovém případě už bychom Mokele-mbembe objevili a popsali. Další problém spočívá v tom, že nebyly objeveny žádné fosilie „neptačích“ dinosaurů mladších než hranice mezi křídou a paleogénem (66 milionů let). Je sotva představitelné, že by jediný druh dinosaura ze všech dokázal přežít desítky milionů let v početně malé populaci. Ačkoliv je tedy myšlenka přežívajícího dinosaura v pralesích rovníkové Afriky lákavá, můžeme ji s klidným svědomím odmítnout. O žijícího dinosaura se prakticky s jistotou nejedná…

---

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.

---

Short Summary in English: Mokele-mbembe is a mysterious entity living in Congo River Basin, sometimes described as a living dinosaur that survived from the Cretaceous until modern times. Sometimes it is described as a living animal, sometimes as a spirit. Although nobody knows what kind of creature it is (if it even does exist), there is virtually no chance it could be a surviving sauropod dinosaur.

---

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Mokele-mbembe

https://en.wikipedia.org/wiki/Sauropoda

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1995/cislo-2/mokele-mbembe.html

https://blogs.scientificamerican.com/tetrapod-zoology/misreading-the-mokele-mbembe-the-mokele-mbembe-part-1/

https://www.livescience.com/38871-mokele-mbembe.html