Záchrana lidského života patří k hrdinským činům. Kryštof jej zvládl ve věku pouhých sedmi měsíců a vlastně o tom ani nevěděl. Ve chvíli, kdy se tenhle malý človíček prodral na svět, odebrali lékaři z jeho placenty necelé deci krve.

Zvětšit obrázek

Kryštof „záchranář“. Spasit lidský život jako sedmiměsíční batole – to je tedy výkon.

Pupečníková krev obsahuje kmenové buňky, z nichž mohou vznikat bílé i červené krvinky. Výborně se proto hodí pro pacienty, kteří jsou odkázáni na transplantaci kostní dřeně, ale nemohou najít vhodného dárce. Kryštofova pupečníková krev prodělala příslušné testy a pak odpočívala ve zmraženém stavu v kontejnerech s tekutým dusíkem, kde vládne třeskutý mráz -196 °C. Mohla tu tak čekat léta či desetiletí. Ale nečekala. Putovala do nemocnice, kde jejími buňkami lékaři nahradili nemocnou kostní dřeň dětského pacienta trpícího leukémií. Malý pacient zbavený vlastních nemocných krvetvorných buněk „adoptoval“ buňky z Kryštofovy pupečníkové krve, které zajišťují tvorbu zdravých krevních buněk.

Případ Kryštofa „záchranáře“ jasně dokládá, že odběry a skladování pupečníkové krve a její následné využití k transplantacím patří k obrovským výdobytkům moderní medicíny. Současná medicína však nachází ještě další možnosti využití pupečníkové krve. Ta totiž obsahuje nejen krvetvorné kmenové buňky, které jsou schopné proměnit se v krvinky. Mimo to v ní jsou obsaženy i tzv. mezenchymální kmenové buňky, které mají schopnost proměňovat se v buňky některých orgánů, jako například srdeční nebo nervové buňky. Výzkumem v této oblasti se zabývá tzv. regenerativní medicína. Z vybraných studií se blíží k závěru klinická studie využití vlastní pupečníkové krve k léčbě dětské mozkové obrny nebo diabetu prvního typu.
A právě v tomto bodě se dostáváme k tolik v minulosti diskutované otázce: uchovat pupečníkovou krev v rámci rodiny nebo ji darovat do dárcovské banky? I toto téma zažilo během několika let obrovský posun. Pokusme se nyní problém rozklíčovat. Příběhy transplantací, na jejichž počátku stálo dítě, jako je třeba Kryštof, vyvolávaly řadu velmi emotivních reakcí. Původní záměr uchovávat pupečníkovou krev v rámci rodiny pro případ potřeby velmi rychle padnul do rukou nejprve amerických marketingových specialistů. A co je snazšího pro obchodní výsledek, než právě vyvolání silných emocí? A tak začali bez znalostí medicíny propagovat uchovávání pupečníkové krve. Rázem se z ní stal zázračný všelék a rodiče, kteří si za finanční obnos pupečníkovou krev neuložili, byli doživotně vinni na zdraví vlastního dítěte. To se samozřejmě nelíbilo odborné veřejnosti. A tak ve snaze uvést věci na pravou míru, se začala vytvářet obrovská propast mezi dárcovskými bankami a bankami, které uchovávají pupečníkovou krev v rámci rodiny.
Mezi tím však medicína dále pokročila. Krom transplantací darované pupečníkové krve proběhly a probíhají ve světě také transplantace z vlastní pupečníkové krve. Snad nejbližším případem je slovenská transplantace, kdy byla podána vlastní pupečníková krev chlapci, který podstupoval chemoterapii pro mozkový nádor, a bylo třeba dosáhnout obnovy léčbou poškození krvetvorby. Počet transplantací vlastní pupečníkové krve je však celosvětově výrazně nižší. A je třeba podotknout, že je to samozřejmé, vezmeme-li v potaz jednoduchou statistiku. Pupečníková krev pro vlastní potřebu dítěte se uchovává relativně krátkou dobu a tedy lidé, kteří ji mají uloženou, ještě nedospěli do věku, kdy se nejčastěji vyskytují diagnózy, u kterých je možné vlastní pupečníkovou krev transplantovat. Pro úplnost informací je také třeba objasnit, že se jedná o spektrum diagnóz, které je odlišné od diagnóz k transplantaci darované pupečníkové krve. Druhým velmi důležitým směrem, kterým se vydal výzkum využití vlastní pupečníkové krve, je i regenerativní medicína, která v rámci rodiny uchovávání pupečníkové krve ještě více opodstatňuje. Stejně jako skutečnost, že vlastní pupečníkovou krev lze za určitých podmínek použít jako dárcovskou pro nemocného sourozence. Rozhodujícím kritériem pro to, zda transplantolog zvolí, zda bude transplantovat cizí nebo vlastní pupečníkovou krev, je to, zda pacient potřebuje obnovit vlastní krvetvorbu, nebo do organismu dosadit novou, cizí.

Zvětšit obrázek

Tak vidí komerční skladování pupečníkové krve ilustrátor PLoS Medicine.

Významný vývoj také prodělala cena za odběr a uchování kmenových buněk z pupečníkové krve. Zatímco v minulosti se pohybovala pro uchování v rodině mezi 20 – 40 tisíci Kč, nyní se dá tato služba získat pod 10 tisíc Kč. Oproti tomu cena darované pupečníkové krve se stále pohybuje okolo 25 tisíci Kč. Je to proto, že u darovaného štěpu je třeba vyšetřit řadu dalších parametrů, které určí, zda a komu bude moci být transplantát podán. Lidé často podléhají iluzi, že darovaná pupečníková krev je zdarma. Skutečnost je však taková, že tyto dárcovské štěpy pupečníkové krve podporují sponzoři a částečně i stát. Z etického pohledu vznikla zjednodušená, ale velmi intenzivní iluze, že to, co je zdarma, je správné, co je placené je špatné. K tomuto tématu se opakovaně vyjádřil i MUDr. ThLic. Jaromír Matějek, Ph.D, člen etické komise Ministerstva zdravotnictví ČR. (http://pupecnikova-krev.cz/pro-odborniky/etika). Stejně jako on, většina odborníků v současnosti zastává názor, že je zcela na svobodném rozhodnutí rodičů, zda svému dítěti nechají uložit pupečníkovou krev, či nikoliv. Úkolem lékařů potom je v tomto rozhodování podávat pravdivé a objektivní informace o možnostech využití pupečníkové krve. V České republice v roce 2011 vznikla z těchto důvodů mezinárodní pracovní skupina, kterou tvoří jak nezávislí odborníci, tak i spolupracovníci dárcovské Banky pupečníkové krve a rodinné banky pupečníkové krve CORD BLOOD CENTER. Krom osvětové činnosti této skupiny vznikla pod její záštitou poradenská linka pro pomoc rodičům, na které byl vyvíjen nátlak, či se cítili citově manipulováni některou společností k odběru pupečníkové krve.
V současnosti, kdy je v platnosti nový tkáňový zákon, jsou v ČR velmi přísně regulována pravidla pro odběr a uchovávání lidských tkání, tedy i pupečníkové krve. Zatím, co v minulosti ji mohla uchovávat prakticky jakákoliv obchodní společnost, dnes jsou k tomu oprávněna pouze zdravotnická zařízení, která dále získala akreditaci Státního ústavu pro kontrolu léčiv jako tkáňová banka.

Uložte dítěti do zásoby náhradní imunitní systém.

Výhodou pupečníkové krve, ať již darované nebo uchované pro vlastní potřebu dítěte je skutečnost, že ji lze při nedostatečném množství kombinovat s kmenovými buňkami kostní dřeně nebo periferní krve. Běžné jsou i dárcovské transplantace pupečníkové krve, při kterých se transplantují štěpy od dvou dárců. Dříve často opakovaný fakt, že pupečníkovou krev lze transplantovat pouze dítěti, je minulostí. V současnosti dokonce ve světě probíhá více transplantací pupečníkové krve u dospělých než u dětí.

Prameny:  PLOS  http://medicine.plosjournals.org/
Banka pupečníkové krve ČR  www.bpk.cz
Cord Blood Center  www.cordbloodcenter.cz