Když nalistujete v učebnicích zabývajících se reprodukční biologií savců příslušnou úvodní kapitolu, dostane se vám celkem nekomplikovaného výkladu o tom, jak každý z nás vznikl. Na počátku stojí vajíčko. To pod vlivem hormonálních změn v těle matky dozraje a zastaví svůj vývoj. Tohle všechno se odehrává uvnitř matčina vaječníku ve zvláštních „váčcích“ označovaných jako folikuly. Vajíčko může pokračovat v dalším vývoji až po oplození. Pro rande se spermií se ale nejprve musí zbavit „domácího vězení“ ve folikulu. To se stane při tzv. ovulaci, kdy stěna folikulu praskne a vajíčko „vypadne“ ven. Buňka o průměru 120 mikrometrů zahalená do závoje početných ale mnohem menších buněk tzv. vejconosného hrbolku je na tom stejně jako astronaut, který opustil mateřskou kosmickou loď a ocitl se ve volném vesmíru – tím je pro uvolněné vajíčko nedozírný prostor pánevní dutiny. Naštěstí se v něm neztratí. Zachytí jej trychtýřovitá nálevka vejcovodu a vtáhne jej dále dovnitř do vejcovodového „potrubí“. Jím už z druhé strany od dělohy pospíchají spermie. V horní třetině vejcovodu pak dojde ke „konzumaci sňatku“ – nejlepší z nejlepších spermií splyne s vajíčkem. Zároveň za sebou spermie „přibouchne dveře“, protože pozmění vlastnosti vajíčka tak, aby do něj už žádná další z mnoha dychtivých spermií nemohla proniknout. V té chvíli se začne vyvíjet embryo.
Katolíci vidí v tomto okamžiku vznik člověka. Biolog většinou ne (pokud není shodou okolností ještě ke všemu katolík). Nic to ale nemění na faktu, že tohle je jeden z největších zázraků přírody. A nepřestává nás překvapovat. Ony i prostory vejcovodu jsou pro pohlavní buňky takovým menším vesmírem a jejich setkání je zajištěno důmyslnou souhrou. Spermie je lákána k vajíčku jednak teplem, protože vejcovod je v místě, kde hostí vajíčko, o něco málo teplejší. Když spermie při cestě „za teplem“ dorazí do blízkosti vajíčka, dohledá ho podle navigačních molekul, které ji v ústrety vysílá jak samotné vajíčko, tak i jeho buněčný „závoj“.
A teď se dostáváme k jádru pudla. V posledním čísle vědeckého časopisu Fertility and Sterility (pro zájemce je to Fert. Steril. 83(2), 457-461, 2005) popsal tým ze saudsko-arabské Nemocnice krále Fahda případ jednatřicetileté ženy, jenž popírá vše, co jsme si právě sáhodlouze a pracně vysvětlili. Žena se s manželem snažila osm let otěhotnět a nakonec se připravovala na oplodnění ve zkumavce. Byla ošetřena hormony, které navodily na jejích vaječnících růst folikulů a v nich i zrání vajíček. Tato vajíčka se nenechávají ovulovat, ale odeberou se ještě před ovulací pomocí jednoduchého chirurgického zákroku z nitra folikulu. To také tým lékařů provedl.
A když pak embryologové připravovali vajíčka na oplození manželovými spermiemi v laboratorních podmínkách, nevěřili svým očím. Zjistili, že oplození už není třeba, neboť na 6 z devíti vajíček našli nalepené spermie. Tři vajíčka už vykazovala neklamné známky oplození. Ale oplozeno jich zřejmě bylo více, protože čtyři vajíčka se začala zdárně vyvíjet v embryo. Lékaři ženě tři z nich přenesli zpět do dělohy v naději, že se embrya uchytí a aspoň z některého se vyvine zdravé děcko. Jestli se to povedlo, to zpráva neuvádí. Ale to nevadí. I tak postavil tato „case report“ (zpráva o jednotlivém případu) zákonitosti oplození u savců na hlavu.
Vysvětlení se nabízí jen jediné. Spermie, které se dostaly do pohlavního traktu ženy při pohlavním styku dokázaly proniknout celým vejcovodem přes nálevku až k vaječníku. Tam pronikly stěnou folikulu (to vypadá stejně pravděpodobně, jako kdyby někdo z nás chtěl projít zdárně a bez úhony zdí) a oplodnily vajíčko, které mezitím ve folikulu dozrálo. Chce se křičet: „Blbost! Nesmysl! Nemožné!“ Ale člověk by si při tom připadal trapně. Hodit vše za hlavu s odůvodněním, že saudsko-arabští lékaři něco zvrzli nebo jsou to neumětelové, kteří nerozumějí svému řemeslu, by bylo velmi laciné gesto. Chovali bychom se stejně i v případě, že by zpráva přišla z vyhlášené kliniky v Belgii, Izraeli nebo USA?
Jak napsal ve svém deníku Henry Thoreau : „Někdy je domněnka velmi důležitá. Například když najdete v mléce pstruha.“ Tady máme v mléce asi hned lososa a kapitálního.
Takže nezbývá, než představit domněnky. Můžeme se domnívat, že pozorovaný fenomén rozhodně není běžný. Je otázka, nakolik se podílel na neplodnosti oné nejmenované ženy. Zda by například ona vajíčka oplozená uvnitř folikulu nakonec ovulovala? Můžeme se ptát, nakolik se na všem podílelo i hormonální ošetření oné ženy. A samozřejmě se nabízí nápad, že tu došlo k interakci dvou faktorů – vrozené unikátní dispozice oné ženy a hormonálního ošetření. Co si máme představit pod pojmem „unikátní dispozice“, který jsme si tak rychle vytvořili. Je možné, že „navigační“ signál vajíčka byl v jejím případě velmi silný? Je možné, že folikulární stěna jejího vaječníku je pro spermii výjimečně prostupná? Je možné, že tu sehrává svou roli i výjimečná „průraznost“ spermií partnera této ženy? Nevíme, nevíme, nevíme. Jisté je jedno. Ti zatroleně chytří staří Řekové doporučovali všem žákům nevěřit slovům učitelovým. K tomu zbývá dodat : Nevěřte jim, ani když to napíšou do učebnic. Někdy je všechno jinak.
„Blízké setkání třetího druhu“ – spermie a vajíčko se skutečně střetly.
Jedna ze spermií pronikne do nitra vajíčka a „přibouchne za sebou dveře“ – změní vlastnosti obalu vajíčka i jeho membrány tak, aby jím už další spermie neprošly. 
Oplozené vajíčko má dvě „očka“ – to jsou prvojádra vzniklá z mateřské dědičné informace vajíčka a otcovské dědičné informace spermie. Po jejich splynutí (tzv. syngamii) je už vytvořena dědičná informace potomka kombinující dědičné vlohy obou rodičů. Od této chvíle je namístě klást obligátní otázku: „Po kom ten holomek je?“
Jenže někdy je všechno jinak. Než stačí vůbec dojít k ovulaci
A důkaz pro nevěřící Tomáše. Jen dva dny uplynuly od odběru „vajíček“ z folikulů pacientky a čtyři se začala vyvíjet jako embrya. Přitom vajíčka neviděla po odběru spermie z „laboratorních zdrojů“ ani z rychlíku. (foto Fertility and Sterility)
Pramen: Fertility and Sterility
Diskuze:
