Kostra dospělého jedince druhu Tyrannosaurus rex smontovaná v „odpočívací“ pozici. Pokud se autoři nově publikovaného výzkumu nemýlí, takto nějak obří predátoři skutečně odpočívali, spali a možná také číhali na svoji kořist. Kredit: ssr ist4u; Wikipedie (CC BY-SA 2.0).

Na tomto webu jsem již představoval první nepochybnou fosilní stopu obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex, popsanou roku 1994 z území Nového Mexika.[1] Dnes už známe ichnofosilií, patřících právě tomuto obřímu dravci, poněkud více. Kromě méně známých otisků, jejichž původce nelze s jistotou ověřit, byla například v roce 2007 objevena jedna fosilní stopa také v souvrství Hell Creek na území Montany[2] a dokonce celá série stop byla popsána roku 2016 ze souvrství Lance na území Wyomingu[3]. Na začátku roku 2021 nyní přibyl popis dalších stop ze stejného souvrství, z kterého byl Lockleym a Huntem popsán ichnotaxon Tyrannosauripus pillmorei (ona 85 cm dlouhá stopa z Nového Mexika). Vedoucí autor nové studie William „T“ Caneer (který zemřel roku 2018) totiž po identifikaci tohoto fascinujícího exempláře nadále pátral v Ratonské pánvi a během osmi sezón na konci 90. let minulého století a na začátku století tohoto měl štěstí – nalezl dvě ichnofosilie patřící pravděpodobně tyranosaurovi, jednou z nich pak byla právě zajímavá „vícečetná“ stopa.[4] Oba nově objevené fosilní otisky svojí velikostí zhruba odpovídají tomu původnímu, jednalo se tedy nejspíš o výtvor velkého dospělého jedince „T. rexe“ o délce přes 11 metrů a hmotnosti několika tun (pro původní stopu odhadli velikost původce Larramendi a Molina v roce 2016, a to délku 11,4 metru a hmotnost 5,8 až 6,9 tuny).[5] Nejedná se nicméně o „obyčejný“ izolovaný fosilní otisk stopy, nález totiž dokládá jakousi neobvyklou aktivitu svého původce. Hned na úvod je třeba v této souvislosti konstatovat, že hypotézy o chování pravěkých živočichů, a tedy i o samotném způsobu vzniku ichnofosilie, jsou velmi „vachrlaté“ – nikdy si nemůžeme být jisti, zda je naše představa správná, pokud nepozorujeme dotyčného živočicha přímo při tvorbě oné stopy. Zde se tedy spolu s autory popisné práce musíme pustit na tenčí led vědecky podložených spekulací. Pokud se ale autoři této studie nemýlí, máme před sebou jednu z nesmírně cenných „pohlednic“, zachycujících jakýsi střípek ze života tvorů v období nejpozdnější křídy.

Podobný objev totiž může vrhnout světlo na funkční morfologii, způsob chování a paleoekologii populárního obřího dinosaura, který v současné přírodě nemá žádný ekvivalent. Může se, poeticky řečeno, jednat o nádherný příklad „chování, zamrzlého v čase“. Co tedy o neobvyklé stopě zatím víme a jak asi před více než 66 miliony let vznikla? Fosilie byla objevena na exponované skalní ploše sedimentů náležejících ke geologickému souvrství Raton, uložené jen několik desítek metrů pod hranicí K-Pg.[6] Původce stopy tedy žil řádově jen desítky až několik stovek tisíc let před koncem křídové periody, a patří tak k posledním neptačím dinosaurům vůbec.[7] První stopa byla po průzkumu izolovaných pískovcových balvanů objevena nedaleko města Ludlow na území Colorada. Otisk velké tříprsté stopy měří stejně jako první exemplář asi 85 cm na délku a 55 cm na šířku, je ale přibližně o polovinu „mělčí“ (první stopa byla hluboká asi 23 cm). Druhá stopa, která nás zde zajímá více, byly původně interpretována jako krátká série tří stop. Nález byl učiněn opět v Ratonské pánvi, tentokrát ale na severovýchodě Nového Mexika (nedaleko města Cimarron). Výrazné vypouklé tvary na pískovcovém podloží představují podle novější interpretace otisky předních i zadních končetin tyranosaura, vstávajícího zde ze země. Porovnáním tvaru otisků a vyloučením všech nepravděpodobných možností dospěli vědci k závěru, že se nepochybně jedná o ichnofosilie přiřaditelné druhu T. rex. Co ale tento obří teropod na tomto místě kdysi prováděl? Jak už bylo uvedeno, jistého nic není. Poměrně pravděpodobnou variantou je právě zmíněný postup vstávání ze země, kdy se dinosaurus snažil opatrně a obezřetně napřímit ze své „odpočívací“ pozice (kdy pravděpodobně spočíval plnou vahou na rozšířeném konci své stydké kosti, vytvářející oporu pro vnitřní orgány právě při takovém způsobu odpočinku). Opatrnost byla rozhodně na místě, protože pád několikatunového těla, tedy konkrétněji trupu a hlavy z výšky 1,5 a 3,5 metru (resp.) by mohl odrostlému tyranosaurovi snadno přivodit smrtelné zranění.[8]

Fosilie ichnotaxonu Tyrannosauripus pillmorei, pravděpodobně stopy vytvořené před 66 miliony let dospělým jedincem tyranosaura. Formálně popsána byla roku 1994 a nové exempláře patrně stejného ichnotaxonu byly představeny právě v aktuálně publikované studii. Délka tohoto fosilního otisku činí asi 85 centimetrů. Kredit: Rufous-crowned Sparrow; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Představa autorů popisné studie je taková, že dospělý jedinec tyranosaura zde vstával ze země buď po odpočinku, nebo například při lovu (kdy v této pozici číhal na kořist a náhodně zde byl zachycen moment zahájení útoku). Je ovšem otázkou, zda by se takto fyzicky náročný a nebezpečný úkon mohl stát běžnou součástí lovu tyranosaura. Jak už bylo uvedeno, v případě několik tun vážícího tvora nesoucího svou váhu na dvou nohách je při takové aktivitě neustále přítomno nebezpečí těžkého zranění nebo i smrti v případě uklouznutí nebo zakopnutí a následného pádu. Obří dravec měl vstávat tím způsobem, že zatímco jeho váha spočívala na mohutném kýlu stydké kosti[9], naklonil svůj trup více dopředu, až se zapřel o své malé přední končetiny, čímž se celkově stabilizoval (jak vyvozovaly už některé dřívější výzkumy).[10] Následně teropod podsunul levou zadní nohu pod své těžiště a rychle tak nabyl rovnováhy. Proto se otisk přední a zadní končetiny nacházejí ve velké blízkosti za sebou. Tato představa je konzistentní s podobou samotných otisků, samozřejmě ale nejde o jistou a potvrzenou rekonstrukci jejich vzniku. Nález každopádně vyvolává další zajímavé otázky. Mohli například právě v této pozici tyranosauři spát? Ichnofosilie z Nového Mexika skutečně nasvědčují představě, že neleželi na boku (což by bylo velmi nepohodlné a vzhledem k tlaku na hrudní koš i nebezpečné), ale spíše ve snížené přirozené pozici s nohama pod tělem. Při ní veškerá hmotnost spočívala na rozšířeném konci stydké kosti, distální části pokrčených zadních nohou a případně i na ocasu, který mohl být zapřen o zemi a sloužit jako pomocný orgán pro stabilizaci. Tato verze by zároveň definitivně vyloučila názor některých vědců ohledně nulové funkčnosti drobných předních končetin tyranosaurů.[11] Autoři studie konstatují, že jejich interpretace je plně konzistentní se známými fakty o tyranosauridních teropodech i ichnofosiliích a poskytují podnětný základ pro další výzkumy. Můžeme se tedy těšit, co dalšího se ještě o „odpočívajících“ tyranosaurech v budoucnu dozvíme…

Napsáno pro webové stránky DinosaurusBlog a Osel.

Short Summary in English: A new study provides a description of a possible fossil tracks made by an adult Tyrannosaurus rex individual, standing up from a prone position 66 million years ago in what is now New Mexico. This is the first ever ichnofossil, documenting this kind of behaviour, attributed to a giant theropod dinosaur.

Externí odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosaurus

https://www.amnh.org/exhibitions/permanent/saurischian-dinosaurs/tyrannosaurus-rex

https://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosauripus

https://en.wikipedia.org/wiki/Bellatoripes

http://www.nmnaturalhistory.org/online-exhibits/new-mexico-tyrannosaur-state

https://www.mindat.org/taxon-4822627.html

http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=142075

[1] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos. 3(3): 213-218. doi: https://doi.org/10.1080/10420949409386390

[2] Manning, P. L.; et al. (2008). A probable tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Upper Cretaceous), Montana, United States. Palaios. 23(10): 654-647. doi: 10.2110/palo.2008.p08-030r

[3] Smith, S. D., Persons IV, W. S., Xing L. (2016). A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. Cretaceous Research. 61: 1-4. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2015.12.020

[4] T. Caneer, Tom Moklestad & Spencer G. Lucas (2021). Tracks in the Upper Cretaceous of the Raton Basin possibly show tyrannosaurid rising from a prone position. In: Lucas, S. G.; Hunt, A. P.; Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 29–37.

[5] Molina-Pérez & Larramendi (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Spain: Larousse. (str. 46)

[6] Pollastro, Richard M.; Pillmore, Charles L. (1987). Mineralogy and Petrology of the Cretaceous-Tertiary Boundary Clay Bed and Adjacent Clay-Rich Rocks, Raton Basin, New Mexico and Colorado. SEPM Journal of Sedimentary Research. 57. doi: 10.1306/212F8B61-2B24-11D7-8648000102C1865D

[7] Orth, C. J.; et al. (1981). An Iridium Abundance Anomaly at the Palynological Cretaceous-Tertiary Boundary in Northern New Mexico. Science. 214 (4527): 1341–1343. doi: 10.1126/science.214.4527.1341

[8] Farlow J. O.; Smith, M. B.; Robinson, J. M. (1995). Body mass, bone “strength indicator”, and cursorial potential of Tyrannosaurus rex. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (4): 713–725.

[9] Brochu, C. R. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 7: 1–138. doi: 10.2307/3889334

[10] Newman, B. H. (1970). Stance and gait in the flesh-eating Tyrannosaurus. Biological Journal of the Linnean Society. 2 (2): 119–123. doi: 10.1111/j.1095-8312.1970.tb01707.x

[11] Arp, D.; Jr. (2020). Developing an Assessment to Evaluate Tyrannosaurus rex Forelimb Use Cases. Biosis: Biological Systems. 1(3): 102-108. doi: https://doi.org/10.37819/biosis.001.03.0060