Zvětšit obrázek

Holeň pravěkého hominida tak, jak byla nalezena v etiopské lokalitě Mille týmem Bruce Latimera z Cleveland Museum of Natural History. Podle prvních analýz jde o pozůstatek nejstaršího hominida chodícího po dvou.

Koncem února se usmálo štěstí na americko-etiopský tým působící v nové lokalitě Mille, jež se nachází v etiopském Afaru vyhlášeném řadou významných paleontologických nálezů. Jde o celkem zachovalé zbytky kostry, které dávají celkem jasnou představu o tělesné stavbě tvora, jemuž kosti patřily. Stářím spadají do „přechodového“ období. Jsou mladší než 4,5 milionu roků starý Ardipithecus ramidus, o jehož vzpřímené chůzi po dvou řada odborníků pochybuje. Zároveň jsou ale starší než 3,2 milionu roků starý Australopithecus afarensis, o jehož vzpřímené chůzi díky otiskům chodidel v sopečném popelu nalezených v keňské lokalitě Laetoli nepochybuje nikdo.

Zvětšit obrázek

Jeden z nesporných důkazů vzpřímené chůze našich dávných předků – otisky chodidel, které nechali v sopečném popelu zástupci druhu Australopithecus afarensis.

O ardipitekovi víme jen málo, protože jeho ostatky jsou velmi sporé. Zdá se, že byl ještě menší než Australopithecus afarensis  - a ten rozhodně nepatřil  k čahounům. Odhaduje se, že tento druh australopiteka známý především díky dobře zachované kostře pojmenované Lucy (v Etiopii jsou asi větší poetové, protože tam je kostra známá jako Denkeneš, což znamená „Jsi překrásná“) v mnoha případech nedorůstal ani metru, i když největší jedinci mohli snad měřit 140 cm.

Nález z Mille zatím nebyl taxonomicky určen. Není jasné, jestli tento tvor spadne pod australopiteky, ardipiteky anebo zda dostane svůj vlastní taxonomický „chlíveček“. A tak si musíme počkat, až vědci sepíšou článek do Science nebo Nature a ten projde ohněm nezávislé (a někdy nenávistné) oponentury.

Zvětšit obrázek

Ten okamžik, kdy si to australopiteci ruku v ruce ťapali kaší, kterou vytvořil déšť z vrstvy sopečného popela mohl vypadat asi takhle.

.