Tenhle dotaz slýchám na přednáškách opakovaně. Podle času, který mi zbývá volím buď krátkou či delší odpověď. Ta krátká je: „Asi moc ne“. Ta delší se točí kolem složek obsažených v mléce a jejich vlivu na toxikokinetiku vybraných látek. Nedávno jsem si ale při čtení knihy Faktomluva od Hanse Roslinga uvědomil, že možná studentům poskytuji zastaralé a neúplné informace, jelikož při své odpovědi lovím z paměti informace, které jsem si osvojil zhruba v jejich věku. Takže jak to s tím mlékem vlastně je?
Mléko bylo již v předminulém století běžně doporučováno jako profylaktický prostředek dělníkům, kteří při své činnosti přicházeli do styku s olovem. Radu tohoto typu můžeme nalézt např. v knize „Lead Diseases: A Treatise. With Notes and Additions on the Use of Lead Pipe and its Substitutes“ z roku 1848, jejímž autorem je významný francouzský lékař zabývající se mimo jiné hygienou práce Louis Tanquerel des Planches. Uvedená praxe patrně vycházela z dobového zjištění, že u dělníků trpících podvýživou se projevují příznaky chronické otravy olovem mnohem častěji než u jejich lépe živených kolegů. Mléko bylo v té době aplikováno jako jeden z levnějších prostředků, který byl schopen korigovat ty nejvážnější dopady nedostatečného příjmu nutričně významných látek a jeho obecně pozitivní vliv na špatně živený organizmus tak mohl být lehce zaměněn za specifický antitoxický účinek. V dalších letech však byla daná praxe podpořena i celou řadou experimentálních studií. V roce 1930 popsal S. Miyasaki sníženou míru vstřebávání Pb z trávicího traktu myší do krve, pokud jim byla příslušná sloučenina podávána spolu s mlékem. V dalších letech byl podobný jev pozorován i u potkanů, psů a králíků. Mléko mělo pozitivní vliv také na množství Pb deponovaného v kostech a na stav hemoglobinu. Dala se tedy předpokládat nižší míra poškození kostní dřeně, což je jedna z klíčových tkání velmi citlivých na toxické účinky olova. Vědecký konsenzus ohledně schopnosti mléka zabraňovat projevům chronické otravy olovem v období kolem druhé světové války tedy jednoznačně vyzníval ve prospěch uvedené praxe.
Později se však situace začala trochu komplikovat. Ve studii H. Wittgense a D. Niederstadta z roku 1955 byl potkanům po dobu 15 týdnů podáván roztok octanu olovnatého. Mléko jim bylo nabídnuto vždy až poté, co zkonzumovali celou denní dávku (2.3 g/kg/den) toxické látky. Příznaky otravy jako je úbytek váhy, pokles hladiny hemoglobinu a degenerativní změny na játrech a ledvinách byly výraznější u skupiny jíž bylo podáváno mléko než u skupiny pijící vodu. Experiment měl celou řadu nedostatků, z nichž tím nejdůležitějším byla extrémně vysoká dávka toxikantu, ovšem i tak bylo zjištění, že mléko stav zvířat nezlepšuje, ale naopak zhoršuje, celkem překvapivé. Následně došla k podobným zjištěním většina autorů, kteří nepodávali experimentálním zvířatům olovo a mléko ve stejný čas, ale s určitým časovým odstupem.
Předpokládaným mechanismem pozitivního působení mléka mělo být zejména ovlivnění vstřebávání Pb v trávicím traktu. Už od třicátých let dvacátého století je známo, že absorpce olova ve střevech je významně ovlivněna příjmem vápníku, železa a vitamínu D. U lidí i zvířat s nedostatečným příjmem vápníku byl opakovaně popsán inverzní vztah mezi denním příjmem tohoto prvku a koncentrací olova v krvi. Za příčinu byla považována kompetice obou prvků na klíčových transportních proteinech důležitých pro vstřebávání vápníku do organismu (např. Ca2+–Mg2+–ATPáza, NCX a DMT1 proteiny atd.). U potkanů s vysokým příjmem Ca a nízkým příjmem fosforu bylo však kromě nižší míry absorpce Pb pozorováno i snadnější ukládání vstřebaného podílu Pb v kostech a ledvinách, čímž byl pozitivní vliv vápníku na výsledné projevy toxicity olova významně redukován. Další důležitou složkou mléka jsou proteiny (zejména kasein) a tuky. U novorozených potkanů bylo sice pozorováno zvýšené vstřebávání proteinových micel obsahujících Pb přes trávicí trakt, jehož vývoj ještě nebyl zcela ukončen, ale tento efekt lze nejspíš považovat za druhově specifický. Z pohledu lidské toxikologie má patrně mnohem větší význam vazba olova na SH skupiny aminokyselin v jednotlivých proteinech a vznik snadněji vylučitelných hydrofilních komplexů. Vliv tuku na toxikokinetiku olova je nejednoznačný, spíše však množství vstřebaného olova zvyšuje. Z mechanistického pohledu lze tedy konstatovat, že mléko obsahuje složky, které teoreticky mohou snižovat míru absorpce Pb v trávicím traktu, ale jejich působení bude silně závislé na celkovém příjmu živin daného organismu. V případě dostatečného příjmu klíčových nutričních prvků a látek bude vliv mléka na toxicitu olova zanedbatelný, v extrémních případech může mléko dokonce projevy chronické otravy olovem zhoršovat.
Vedle mechanistického přístupu však existuje i hledisko epidemiologické. Prací na toto téma není mnoho, ovšem ty, které existují, mléko nijak nezatracují. Ve studii H.Y. Chuanga a kol. z roku 2004 byl sledován vliv konzumace mléka na stupeň poškození periferního nervového systému vlivem olova u dělníků z tchajwanského závodu na výrobu olověných akumulátorů. Hlavním sledovaným faktorem byl práh citlivosti na proud o frekvenci 5 a 250 Hz, přičemž v případě horních končetin byl tento práh statisticky významně nižší u skupiny zahrnující osoby konzumující 700 g mléka denně než u skupiny složené z osob s intolerancí k laktóze, které se konzumaci mléka vyhýbají. Brazilská studie z roku 2017 zaměřená na studium stejného typu profesní expozice zase konstatovala nižší koncentraci olova v krevní plazmě a plné krvi u pracovníků, kteří konzumovali 3 a více porcí mléka a mléčných výrobků za týden, v porovnání s těmi, jejichž spotřeba byla menší než tři porce týdně. Slabinou podobných publikací však je, že v nich není nijak hodnocen celkový příjem nutričně významných prvků a látek u osob zahrnutých do studie.
Otázka v úvodu práce se však netýkala výhradně olova. Jak je to s vlivem mléka na toxicitu jiných látek? Toxikologická literatura je v tomto ohledu poměrně skoupá, užitečné informace se však dají nalézt v literatuře farmakologické. Dvojmocné ionty (Ca2+, Mg2+) přítomné v mléce mohou vytvářet komplexy s léčivy, která mají povahu chelatačních činidel jako jsou bifosfonáty (léčba osteoporózy), tetracykliny či fluorochinolony (antibiotika). Tvorba chelátů podstatným způsobem snižuje vstřebávání, a tedy biologickou dostupnost těchto léčiv. V případě některých farmakologicky aktivních látek může být tvorba těžko vstřebatelných chelátů potlačena, pokud je spolu s mlékem konzumována nějaká další potravina s vysokým obsahem tuku. Další složkou mléka, která může ovlivňovat vstřebávání léčiv a toxických látek je protein kasein. Pokud je např. antiepileptikum fenytoin podáváno spolu s mlékem, může jeho biologická dostupnost klesnout až o polovinu. Méně obvyklá je pak interakce léčiva s enzymy obsaženými v mléce. Enzym xantin oxidáza např. urychluje odbourávání cytostatika merkaptopurinu na neaktivní produkt. Lze předpokládat, že na toxikokinetiku látek se strukturou podobnou daným léčivům bude mít souběžná konzumace mléka podobný vliv.
A závěr?
Opatření, které mohlo být celkem funkční na konci devatenáctého a začátku dvacátého století, dnes může být dost neúčinné či dokonce škodlivé, ovšem dost záleží na tom, v jakých konkrétních podmínkách je dané opatření aplikováno. Tahle myšlenka rozhodně není nijak objevná, podle mě však přece jen tu a tam stojí za připomenutí….
Literatura
-
des Planches, Louis Tanquerel. Lead Diseases: a Treatise from the French of L. Tanquerel Des Planches: With Notes and Additions on the Use of Lead Pipe and Its Substitutes. D. Bixby, 1848.
-
Stephens, R. and Waldron, H.A., 1975. The influence of milk and related dietary constituents on lead metabolism. Food and cosmetics toxicology, 13(5), pp.555-563.
-
Miyasaki, S., 1930. Zur Pharmakologie des Bleies. Naunyn-Schmiedebergs Archiv für experimentelle Pathologie und Pharmakologie, 150(1-2), pp.39-46.
-
Wittgens, H. and Niederstadt, D., 1955. Tierexperimentelle Untersuchungen zur Frage der prophylaktischen Wirksamkeit der Milch bei chronischer Bleivergiftung. Archiv für Gewerbepathologie und Gewerbehygiene, 13(6), pp.544-572.
-
Rădulescu, A. and Lundgren, S., 2019. A pharmacokinetic model of lead absorption and calcium competitive dynamics. Scientific reports, 9(1), pp.1-27
-
Mushak, P., 1991. Gastro-intestinal absorption of lead in children and adults: overview of biological and biophysico-chemical aspects. Chemical Speciation & Bioavailability, 3(3-4), pp.87-104.
-
Chuang, H.Y., Tsai, S.Y., Chao, K.Y., Lian, C.Y., Yang, C.Y., Ho, C.K. and Wu, T.N., 2004. The influence of milk intake on the lead toxicity to the sensory nervous system in lead workers. Neurotoxicology, 25(6), pp.941-949.
-
Gomes, W.R., Devóz, P.P., Araújo, M.L., Batista, B.L., Barbosa, F. and Barcelos, G.R.M., 2017. Milk and dairy products intake is associated with low levels of lead (Pb) in workers highly exposed to the metal. Biological trace element research, 178(1), pp.29-35.
-
Koziolek, M., Alcaro, S., Augustijns, P., Basit, A.W., Grimm, M., Hens, B., Hoad, C.L., Jedamzik, P., Madla, C.M., Maliepaard, M. and Marciani, L., 2019. The mechanisms of pharmacokinetic food-drug interactions–A perspective from the UNGAP group. European Journal of Pharmaceutical Sciences, 134, pp.31-59.
Střela plná jedu v podivné historce z 2. světové války
Autor: Miloslav Pouzar (20.10.2017)
Kladivo na hadí olej
Autor: Miloslav Pouzar (28.06.2018)
Sacharin a příliš mnoho karcinogenů
Autor: Miloslav Pouzar (21.12.2018)
Hořčík transdermálně?
Autor: Miloslav Pouzar (19.07.2019)
Lepší je zjistit něco, nežli nic…
Autor: Miloslav Pouzar (09.01.2020)
Mají genotoxické karcinogeny práh účinku?
Autor: Miloslav Pouzar (05.02.2020)
Diskuze: