Minojská Kréta musela být opravdu kouzelná, přestože rozumný člověk nevezme doslova občasná tvrzení některých antických i novodobých autorů, že byla založena na účinnosti kouzelných rituálů. Kréťané prostě uměli žít, a v podmínkách doby bronzové to samozřejmě propojovali taky s úctou k bohům – a zvláště k bohyním – i s mnoha pozornostmi vůči zemřelým.
Některé jejich výtvarné památky, nejvíc fresky, působí až snově odlehčeným dojmem, což zavdalo příčinu ke spekulacím o „květinové kultuře“ a málem i roli psychotropních látek. Skutečnost asi bude prozaičtější. Zčásti je to výsledek hodně secesní rekonstrukce, zčásti exotický dojem krétské krajiny. Ta na zobrazeních působí o něco tropičtěji, než očekáváme, což je však dáno tím, že tam tehdy bylo opravdu o něco tepleji a vlhčeji než dnes. (Bohužel nemám rozumně kvalitní volné fotky krajinářských fresek.) A hlavní kulturní drogou bylo víno, i když v některých obdobích a místech asi ne jedinou.
Zvláštní byl jejich vztah k moci, síle a násilí. Král byl nepochybně ctěn a jeho moc byla velká, včetně sakrální role. Moc božstev prostupovala přírodou i životem města. Častou reprezentací síly byli býci. O konkrétních podobách kultu býků nevíme skoro nic, známe jen zobrazení „skoků přes býky“ (Skoky přes býky na minojské Krétě) a zobrazení divokých býků určených k oběti. Jak vypadala hospodářská a sociální moc minojské vlády nevíme, můžeme jen usuzovat z centralizace zásob zhruba na úrovni okresů, včetně třeba standardizace závaží velkých i maličkých – a hlavně z toho, že dobře fungovala po velice dlouho dobu. Proto lze aspoň trochu věřit antickým pověstem o dobře fungující a prý až pohádkově spravedlivé společnosti. Málokdy si vítěz legendarizuje své bývalé nepřátele tak idylicky jako Řekové Minojce.
Detail býčí hlavy z černého steatitu. Oko je z horského křišťálu, zornička a obrys oka z červeného jaspisu. Knóssos, 1600-1450 před n. l. Kredit: Camille Gévaudan, Wikimedia Commons
|
Volské spřežení, rhyton. Pozdně minojská terakota z Karfi, 11. století před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
|
Je opravdu velice specifické, že nepotkáváme prakticky žádná zobrazení násilných scén, dokonce ani násilných činů božstev. Tím se tato kultura ostře odlišuje zvláště od blízkovýchodního prostředí té doby, ale také od pozdější řecké. Řekové se pokusí násilí limitovat představou spravedlnosti a řádu, navíc budou násilné činy bohů, bohyň i lidí dost dlouho zobrazovat silně stylizovanou estetikou, teprve v klasické době v Řecku propukne móda realistického zobrazování násilných scén. Minojci tento problém jako by vůbec neměli. Přitom se správa a rozšiřování krétské moci těžko mohla ve všech případech obejít bez násilí. Pravděpodobnou odpovědí je, že násilné děje se nezobrazovaly analogicky k absenci scén vyměšování. Minojská estetika nevidí násilí ráda, přitom je otevřená zobrazování lidských těl i přírody. Nejspíš nešlo o zákazy, nýbrž o určité pojetí krásy a s ním spojený estetický kánon.
Luxusní meče se slonovinovými rukojeťmi. Symi, 1450–1370 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons
|
Larnax s malbou lodě. Kréta, asi postpalácová doba. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Hmotným dokladem toho, že ani minojská Kréta se bez násilí neobešla, jsou nalezené zbraně: meče, dýky, hroty kopí a oštěpů. (Mám málo kvalitních fotek, protože ani přátelé tyhle věci moc nefotí, zato nekvalitních fotek od davu turistů je obrovské kvantum, což je výpověď o naší civilizaci.) A nepřímým dokladem minojského násilí jsou rozbořené hradby na Kykladách. Přesto neumím najít žádné minojské zobrazení válečné scény! Nanejvýš zobrazení bojeschopných mladých mužů s dýkou za opaskem, ale vždycky po jednom, žádná armáda. Nenašel jsem žádné zobrazení muže s mečem nebo kopím. Možná nějaké někde je, ale rozhodně nešlo o nic obvyklého. Projevy násilí si drželi mimo svůj obytný prostor (záchodovou mísu taky nemíváme uprostřed obýváku) a k této příjemné optické iluzi jim sloužila i pověstná síla jejich námořní flotily. O to větší škoda, že neumíme přečíst, co si zapisovali. Bylo by velice zajímavé vědět, jak vypadala slovní kultura bez kultu takových agonických (soupeřivých) prvků odvozených z kultu vojenství, jako např. dialog. Na rozdíl od Achájců to prostě nebyli rytíři. A rytíři jim samozřejmě vyčetli kouzelnictví a úskočnost. Tyto vlastnosti zůstaly z hlediska Řeků jakýmisi poskvrnami na jinak skvělé pověsti Minojců. Rytíři si nedokážou představit, že společnost může velice spořádaně fungovat bez agonických prvků cti, takže jim byla kombinace příslovečné minojské spravedlnosti a úskočnosti záhadou. Minojský muž sice měl nůž a byl notně sebevědomý, ale neprezentoval se jako bojový hrdina.
Hrozbu urgentní moci představují snad jen příšery typu sfing a gryfů. (Nechávám stranou hady, s těmi Minojci vycházeli tuze dobře.) Sfinga je v egejském prostoru obvyklá záhadná bytost, sfingy přece známe i z okolí, z Egypta, Blízkého východu a z Malé Asie. S gryfem je to zapeklitější. Gryfón nějak záhadně přicestoval až ze středoasijského kulturního prostoru rané doby bronzové. Příšery však jsou do značné míry neutralizovány estetizací zobrazení, jako později v Řecku.
Larnax s malbou rostlin a okřídelného zvířete, snad gryfa. Kréta, asi postpalácová doba. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Tenhle gryfón nevypadá typicky, ale lepší fotku nemám. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
|
Tzv. Pařížanka. Drobná minojská freska z Knóssu, 1450-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons.
|
Muži a ženy si na většině minojských zobrazení užívají náboženských i světských slavností (nakolik má vůbec smysl rozlišovat v době bronzové kategorie náboženských a světských činností), obklopeni jídlem, pitím, upraveným městským prostorem a krásnou přírodou. Samozřejmě, že tohle se týká aristokracie, resp. nějak privilegované vrstvy, ale je dost důvodů k domněnce, že ani „normální“ lidé na tom nebyli zase o tolik hůř.
Žňová Váza. Rhyton z jednoho kusu steatitu, s reliéfem procesí 27 mužů, kteří nesou nástroje ke žním. Skupina mužů zpívá za doprovodu sistra. Agia Triáda, asi 1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Žňová Váza. Detail s úředníkem nebo knězem. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kromě řady slavnostních i vyloženě obětních scén najdeme taky zobrazení výjevů pracovních, byť s mnohem menší četností. Ani tehdy se však nezobrazuje práce sama, nýbrž příprava k ní nebo veselý návrat od ní. Zobrazovat námahu by patrně nebylo slušné ani pěkné. Nádherným příkladem je tzv. Žňová váza (The Harvester Vase). Větší skupina mužů, prý jich je 27, kráčí se zpěvem, jsou oděni v minojských ithyfalických „plavkách“, přes ramena nesou zemědělské náčiní. Mezi nimi je jeden se sistrem, tedy s chrastítkem, což není jen nástroj k udávání rytmu, ale taky jedna z obvyklých rituálních pomůcek.
Kréťané rádi rámusí, ale činí tak ve specifickém řádu. V čele průvodu jde starší muž, který nese znamení úředníka nebo kněze a je oděný ceremoniálním pláštěm, což se pozná podle specifického vzoru tkaniny. Váza je vyřezaná ze steatitu. Tento měkký ozdobný kámen (ušlechtilá a tudíž malinko tvrdší forma mastku) byl oblíbený, ale zvládali brousit i podstatně tvrdší materiály, třeba křišťál.
Luxusní Rhyton z křišťálu. Zakros, komplex centrální svatyně, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion), AE 2721. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Přívěsky a náhrdelníky s korálky z různých materiálů, včetně polodrahokamů. Z hrobů na severu Kréty a v oblasti Mesara. Archeologické muzeuám v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Minojci dokázali vybrousit i složitě konkávní nádoby, přesto si občas trochu pomohli trikem. Například rhyton z křišťálu udělali ze dvou kusů. Hrdlo vybrousili zvlášť a k tělu nádoby je připojili prstencem z křišťálových korálků a pozlacených kroužků slonoviny. Možná jenom neměli dost velký kus křišťálu, rhyton má na výšku 16 cm. Rukojeť udělali z křišťálových korálků na bronzovém drátě. Velice důmyslná byla i šperkařská technika, ať už šlo o polodrahokamy nebo o zlato. Minojskou „optiku“ jsem už kdysi popisoval, viz Optika z mínójské Kréty doby bronzové?. Museli být neuvěřitelně trpěliví hračičkové, málem jako dávní Kyklaďáci (viz Krásné kamenné nádoby z Kyklad rané doby bronzové).
Alabastrové rhyton tvaru tritona, nádoba pro úlitby. Knóssos, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Rhyton tvaru tritona. Zelený serpentin, s rytinou dvou minojských daimonů. Malia, 1550-1500 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Zvláštní kapitolu představuje obliba mořských mušlí. Řekové by ji pochopili jako minojský kult Poseidóna. Najdeme ozdobené přírodní mušle, ale taky jejich velice věrné napodobeniny z fajánse i z kamene. Nebýt popisky, tak by člověk leckdy nepoznal, o který z těch případů zrovna jde. A ještě se to může kombinovat, když kamenná replika mušle nese reliéf náboženské scény.
Například Rituální nádoba (rhyton) ve tvaru velké mořské mušle, tritona, vyrobená ze serpentinu, s rytinou minojských zprostředkujících božstev s obětním džbánem. Tato rytina obětní scény je prý inspirována egyptským kultem boha Taweret, ochráncem přirozenosti, přírody a života.
Egyptské výtvarné vlivy v pozdní minojské době sílí, zatímco na začátku zde působily spíš motivy z Kyklad a z Libye. Přesto však minojskou Krétu nakonec nepohltil Egypt, nýbrž překryli achájští a později dórští Řekové.
Literatura
Nejvelkolepější z krétských archeologických muzeí, tedy to v Irakliu (Hérakliu, Herakleionu), nabízí návštěvníkům svého oficiálního webu velkorysý dárek. Můžou si volně číst i stahovat elektronickou knihu Archaeological Museum of Herakleion, což není žádná PR cetka k odbytí netrpělivých turistů, nýbrž 414 stránková publikace s přibližně tisícovkou kvalitních fotek, ve formátu PDF. K dispozici je samozřejmě i řecká verze, tu však u nás ocení méně potenciálních čtenářů.
Diskuze:
No
Mojmir Kosco,2021-01-12 14:51:53
když jsem byl v galerii dnes .Tak je velice nápadné jak časté je zobrazení ženy i jako kněžky(světice) .V dokumentovaných dobách .Co když prostě je zobrazení krásné mladé kněžky s erotickým symbolem hadem
případně mladého artistu pro umělce mnohem a) zajímavější? b)zpeněžitelné ? .Nevěřím že mínojci byly tak odlišní od nás. Předpokládám že je chránilo moře a určitá technologická lodní vychytávka.
Taky to možná ukazuje že malíři a sochaři štukatéři byli muži .Tanečnice , údržba domácího krbu ženy?
Re: No
Eva M,2021-01-12 15:58:40
("údržba domácího krbu ženy" - to asi myslíte Héru,bohyni s válečkem na nudle, před jejímž zjevením se Zeus prchá, brblaje "no tak pár nemanželských dětí v tom či onom dosud cizím kraji - se snad tak moc nestalo né" ;-) ... zdá se, že pro kréťany byli lidé středního věku... moc staří a neestetičtí... nekultovní...)
Zapomněl jsem
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 12:45:30
v článku poděkovat panu Moravcovi za diskuzi.
Tématem nezobrazování náslií v minojském umění v kontrastu k řeckému se sice zabývám dlouhodobně, v kontextu vzniku dialogu a logiky, ale zmíněná diskuze mi to nějak aktualizovala a zpřehlednila. Je taky zvláštní, že od řecké archaické doby po římskou kult násilí nápadně roste s časem.
hadí kult?
Eva M,2021-01-12 11:28:51
Úskočnost? zbraně jsou přítomny, ale nikdo se s nimi zvlášť nechlubí, stejně jako s "hrubou silou"? to by těm hadům odpovídalo, ne?...
...Naopak se možná cení mrštnost (hry s býky, kteří snad dokáží hady rozdupat - byly skákající dámy za "hadice")? ...
co na té Krétě měli za hady? byli jedovatí?
Našla jsem pouze zde https://www.recko.name/diskuze.php?id=5355 vyjádření kohosi, že na Krétě t.č. žije pouze mírně jedovatá hlavatka kočičí - mohlo to být v historii jinak?
:) třeba by z toho byla hezká spekulativní publikace :)...
Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 11:30:16
p.s. nějaký biolog/nějaké historické nálezy hadích kostřiček? (ty ale asi moc nevydrží...)
Re: hadí kult?
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 12:16:10
Hadi byli na minojské Krétě evidentně ctění, např. v Knóssu byl i zvláštní hadí chrám s hodně kuriozními nálezy (nádoby s hady, možná i krmítka). Přesto bych nerad extrapoloval evropskou pověst hadů na toto prostředí, řada věcí tam byla (a občas i je) jinak.
Dnes na Krétě není hadů nijak moc, tedy s výjimkami jako např. planina Lassiti nebo nad jižním pobřežím okresu Sfakia (Foinix), kde se to hemží a potkáte plno hadích kůžiček.
Běžně se říká, že tam nežijí výrazněji jedovatí hadi, ale moc o tom pochybuju. Zoologové na to mají různé názory. Jednak není úplně jasné (aspoň mě) nakolik můžou být nebezpečné různé dost velké štíhlovky (rodu Coluber a podobných), jednak jsem např. v Bílých horách (Lefka Ori) potkal těžké kusy, které podezřívám z přináležitosti k nějakým maxi-zmijím, ale nevyaznám se v tom.
(Podobně se říká, že na Krétě nežijí štíři, ale kus pod Kamarskou jeskyní byl takový zvlášní, menší než běžně v Řecku bývají, zato divně zeleno-fialový.) Ono tam nejspíš žije v malém počtu leccos, o čem není úplně přehled. A co teprve mořští hadi.
Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 13:20:17
PS no a poslední můj vstup /:) omlouvám se za "zahnojení" diskuze, ale aspoň jste jednou měl fakt zaujatého čtenáře :)/ - pokud se našly "nádoby s hady" ve smyslu biologických zbytků hadů, nikoli výzdoby, pak by Vám biologové mohli udělat nějakou tu analýzu DNA, kterou by se zjistilo, co za hady tam měli..... když to jde s pozůstatky neandrtálců a pod. ....
Re: Re: Re: hadí kult?
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 17:30:19
Ti hadi jsou spíš terakotový, aspoň nakolik vím, viz
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sacred_serpent_vessel,_Knossos,_1700-1600_BC,_AMH,_145169.jpg
Re: Re: Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 17:52:16
Ještě Vám pošlu toto
https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/italy/12076680/Scientists-in-Italy-rediscover-snake-that-was-used-by-ancient-Greeks-as-a-weapon-of-war.html
bohužel si to nepřečtu, protože po mně chtějí schválit, že mi nasadí nějaké další cookies...
/:) v rychlosti čtu různé wiki a tak - "The early twentieth-century scholar Martin Persson Nilsson argued that the Minoan snake goddess figurines are early representations of Athena.[11][12]" v článku o Athéně -- :) pozdě.... no a "Zeus má na Krétě hrob" - ještě tak aby byl Zeus víceméně historická postava... nějaký ten zmytizovaný král.../
Re: Re: Re: Re: Re: hadí kult?
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 18:13:48
Je úplně běžné, že bůh (Zeus, Dionýsos...) má několik jeskyní narození a klidně i větší počet hrobů, od toho je to věčný, nezrozený a prvorozený bůh, nedělám si srandu, před vznikem logiky to byl znak nadlidské nadřazenosti.
Ta interpretace hadí bohyně jako předchůdkyně Athény není od věci, je to jedna z tradičních intepretací.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 20:26:49
(na druhou stranu u těchto Přemyslů oráčů, Haremhebů a podobných exemplářů se považuje za žádoucí nerovný sňatek nějak opentlit; kdo ví.
no a s těmi hady - nejenže "The javelin sand boa was one of A NUMBER OF SPECIES (sic!) of snake used by ancient Greeks as projectiles during naval battles in order to cause fear and confusion on enemy vessels. Its habitat spread from its original location to the areas conquered and settled by the Greeks.[5]") - navíc více článků o biologických zbraních starověku tvrdí, že se hadím jedem napouštěly šípy-- což by mohlo vysvětlovat hada jako zbraň u válečnických bohyní. ... inu, možná těmi zbraněmi nechrastili, ale.)
Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 12:20:47
Jinak t.č, stejný zdroj na Krétě uvádí výskyt užovky levhartí a užovky podplamaté; oba hadi mají výraznou kresbu, připomínající zmije. Na kontinentu se vyskytují výrazně jedovatá zmije růžkatá, levhartí a turecká; nevím, do jaké míry byli starověcí obyvatelé schopni rozlišovat mezi druhy plazů, dle pověsti o Meduse i logiky (v typických sandálcích či bosí byli zranitelní) by se dalo předpokládat, že obecně se jim spíše hleděli vyhnout.
Pokud byl výskyt druhů hadů podobný a :) obecná vzdělanost v biologii hadů za starověku nevalná, lze předpokládat, že pověst o ostrovu, kde "byli zadobře s jedovatými hady, kteří je chránili" - dokonce člověka napadne, zda pověstná Gorgona nemohla být ozvěnou "hadí bohyně" - mohla mít u obyvatel míst, kde se vyskytovali opravdoví jedovatí hadi, určitý odstrašující účinek.....
Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 12:22:44
:) jen spekuluji, ale člověka to napadne... možná by opravdu mohlo být zajímavé angažovat nějakého biologa. pěkný den.
Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 12:24:49
...:) umím si představit i scénář "napadli nás - vypusťte hady"
Re: Re: hadí kult?
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 12:40:56
Moc bych se divil, kdyby to rozlišovali jinak než podle míry rizika. Navíc tam ani zmije vůbec nemusí mít onu "typickou" kresbu, ostrovní formy jsou zrádné, jedůvky tam bývají spíš krátké, zato hodně široké. Herpetologové tam jezdí, ale ti, které znám, tvrdí, že když tam nejsem já, tak potkají málo hadů.
Dneska místní lidi vždycky napřed tvrdí, že tam hadi nejsou (asi jako vši), když pak pochopí, že tam chci chodit i mimo cesty, tak řeknou, ať dávám pozor a připojí rady typu "had před tebou ujede, pokud na něm nestojíš, aspoň pokud to není (následuje výčet větších a méně plachých druhů)". K tomu děda povypráví, jak potkal tak dlouhatananáánskýho hada, že před ním splašeně prchala i jeho nesmírně statečná mula. Ostatní to uvedenou na pravou míru, že nic přes 2,5 m tam nežije a většinou že se to vejde pod 2 m.
V Řecku hady zdědí nejen Gorgó, ale kupodivu hlavně Athéna, ta jich bývá plná, její socha z athénské akropole dokonce jednoho drží v ruce jako zbraň. Přitom k Athéně rozhodně nepatří úskočnost. Přesto nemyslím, že by to byla zbraň reálně, spíš jenom mytologicky. Je to s těmi hady celé divné. Doteď se tam s nima místy čaruje. Přitom se jich bojí, ale klidně je amatérsky vysazují kvůli plodnosti pole nebo zahrady. A když se jdou koupit nové boty, tak se ze srandy říká: Proti hadům!
Re: Re: Re: hadí kult?
Eva M,2021-01-12 13:00:32
:) třeba Athénu po vítězství "ukradli" mínojcům, jako že když tam vyhráli, tak teď bude sloužit jim..
..jinak to trošku vypadá - např. "místy čaruje" - na možnost (ne nutně) udržení nějakých starších tradic či stereotypů... "byla zbraň reálně, spíš jenom mytologicky" - no to nevím, to by mne docela i zajímalo, zda být "knězem kultu" ve starověkém pojetí znamená jen bezvýhradně "věřit", nebo znát a využívat nějaké technické věci "pro chvályhodný účel" -
- a možnost působit zastrašováním bych nepodceňovala (:) se koukněte na All Blacks - :) možná troch naivně, ale myslím, že tehdejší bitvy měly blíže k tomu zápasu v rugby než dnešní "tak hlavně abychom měli technickou převahu");
navíc starověké dochované pověsti a pod. často vypadají na bublinu kolem racionálního jádra... :) nejen Achiles si po přetětí stejnojmenné šlachy (což muselo být jistě těžké, pokud možné) už moc nezabojoval...
pěkný den!
larnax
Ludvík Urban,2021-01-12 09:38:37
Když na Krétě viděl ty larnaxy, připadaly mi krásné, ale zase děsně malé na to, aby se tam vešlo tělo. Bylo to nad Retymnem, když se jede do Pylosu, podle dnešní mapy "Armeni" archeologické pohřebiště. Já si to pamatuju podle karavanu u silnice, kde prodávali čerstvý chleba.
Tam ty larnaxy měli krásně malované, ale malé. No, stejně jako pak v muzeu.
Tuším, byl u toho popisek, že to vzniklo nějak náhle, snad epidemie.
Pohřbívali žehem a popel dávali do larnaxu?
Re: larnax
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 11:23:00
Literatura i zvěst znalejších lidí říká, že do larnaku se tělo ukládalo v leže na zádech a s notně pokrčenýma nohama (v kolenou). Oni nebyli velcí, navíc většinou štíhlí. V obyčejnějších poměrech roli larnaku plnila jakákoli terakotová "truhla" nebo vana, z takových věcí vlastně lrnaky vyvinuly.
O epidemii nevím, ale samozřejmě ji nevylučuju. Je ovšem otázka, zda běžné užívání larnaků od konce předpalácového období není dáno spíš módou, která obecně začíná zohledňovat egyptské vlivy.
Gryfové
Tomáš Novák,2021-01-12 08:25:49
Velmi zajímavé - měl jsem za to, že Gryf se dostal do Evropy až prostřednictvím Řeků v 7. století př. n. l. A on si poklidně proniká i do mytologie Minojské Kréty :-) Takže i Mínojci po Skytech převzali pověst o Gryfech, založených možná na objevech fosilií protoceratopsů v poušti Gobi :-)
Re: Gryfové
Zdeněk Kratochvíl,2021-01-12 11:39:15
S gryfy je celkem dost legrace. Každopádně představují důležitý indikátor vztahů mezi východním Středomořím a hlubokou Asií. V Řecku se objevují už kolem 700 před n. l., nejpozději. Kontakty se Skythy jsou v té době dobře možné, ale jasné jsou až o století později. Někteří proto vidí spojitost těch řeckých s gryfy u pozdních Chetitů, nebo s dožíváním minojských motivů na řecké Krétě. Těžko říct.
Kamarád tibetanista říká, že za masivní rozšíření gryfů může "tádžická kulturní oblast", od archaické doby vlivná od Kaspiku po západní Tibet, s výběžky ještě dál, např. do vnitřního Íránu a na Kavkaz. Ale už dávno předtím prý napříč touto oblastí fungovala jakási "pre-tadžická" kultura, jejíž prostor i některé motivy ti indoeropští Tádžikové překopírovali.
Jak se gryfové dostali na Krétu, nikdo neví, ale oni Minojci exportovali leckam, takže si mohli zpátky přivést třeba gryfa, teda jako motiv.
Řekové bronzové doby sice převzali mnoho minojských motivů, už na pevnině, ještě před invazí na Krétu, ale gryfy nejspíš ne. Některé achájské sfingy sice vypadají malinko gryfoidně, ale skutečného gryfa tam asi nepotkat. Viz
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Griffins
kde bohužel nejsou žádní ti tádžičtí, ale spousta jiných ca od -900, včetně řady pěkných minojských.
Re: Re: Gryfové
Ludvík Urban,2021-01-12 12:32:17
Tím "pre-tadžický" se asi myslí tocharský. To byli indoevropané obývající dnešní Sintiang a Tadžikistán.
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Tocharian_(Agnean-Kuchean)_peoples
Ale o žádném tocharském vyobrazení gryfa nevím...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
