Objev kostry člověka, kterému se dostalo vědeckého jména Homo floresiensis, vzrušil svět. Objevitelé "hobita" došli k závěru, že tento člověk je potomkem zástupců druhu Homo erectus a že žil na indonéském ostrově Flores ještě před 18 000 roky. Objevily se dokonce spekulace, že báje o pralesním tvorovi Ebu Gogo popisují střety člověka se zástupci Homo floresiensis z doby před několika staletími. Dokonce se uvažovalo, že mohl přežít kdesi v pralese až do dnešních dní.
Stejně rušno ale bylo i v laboratořích. Tahanice o to, kdo bude a kdo nebude zkoumat jedinečné kosterní ostatky, nabrala na intenzitě. Australští objevitelé byli hodně dlouho odříznuti od svých nálezů, jež jim "zabavil" indonéský tým. To by Australané ještě "skousli". Doběla je rozžhavilo až zjištění, že indonéský tým kosti dále půjčuje, odebírá z nich vzorky a ty rozesílá do jiných laboratoří k analýzám, např. ke klíčovým analýzám DNA, jež by měl podle posledních zpráv provést tým Svanteho Pääba v Německu. Podle posledních zpráv se ale klíčové části kostry "hobita" už vrátily nálezcům. Naštěstí vědci stihli vedle třenic a sporů také pracovat.
Řada badatelů považuje "hobity" za zakrslé představitele druhu Homo sapines postižené navíc chorobným zmenšením mozku, tzv. mikrocefalií. Podle nich byl "hobit" jen zakrslý trouba, protože mikrocefalie je spojená s mentální retardací. Jejich pozicí by snad mohla otřást studie
studie mozku zveřejněná on line časopisem Science. Jde o mozek ryze virtuální, který vytvořil na základě snímků počítačového tomografu lebky "hobita" příslušný software. Je to tedy jakýsi počítačový "odlitek" mozkovny, protože pořízení skutečného odlitku stav lebky nedovoluje. Australský objevitel "hobita" Michael Moorwood stihl pořídit tomografické snímky lebky v jedné jakartské nemocnci těsně před tím, než musel lebku na dlouhou dobu vydat "guru" indonéské paleoantropologie Teuku Jakobovi působícímu na universitě v Yogyakartě.
Výsledky studie provedené týmem Deana Falka z Florida State University vyvracejí možnost, že by lebka patřila jedinci stiženému mikrocefalií. Porovnání s lebkou člověka stiženého mikrocefalií odhalilo závažné rozdíly. Tvar mozku "hobita" připomíná tvar mozku lidí druhu Homo erectus, i když s některými pokročilejšími rysy připomínajícími Homo sapiens. Ty jsou patrné především v čelní části, na spánkových lalocích a v týlní oblasti mozku. Na druhé straně je ale poměr hmotnosti mozku a těla u "hobita" výrazně nepříznivější než u Homo erectus a blíží se poměrům typickým pro naše zvířecí předky - australopiteky. Není divu, že první verze rukopisu, který poslali objevitelé "hobita" do časopisu Nature, řadila tohoto tvora právě mezi australopitéky. Podle Falka vyplývá z hodnocení "hobitova" mozku fakt, že člověk může být překvapivě chytrý i s hodně malým mozkem. Diskusím ale není konec. Někteří vědci považují "mikrocefalickou" teorii z 95% za vyvrácenou. Podle jiných odborníků ale tato teorie stále ještě žije.
"Jestli někdo chce výsledky naší práce zpochybnit, tak ať se do toho pustí," říká Falk. "To jen vítám a těším se, až si jeho argumenty přečtu ve vědeckém časopise, kde jsou přijímané články podrobeny serióznímu oponentnímu řízení."
Téměř již kultovní obrázek hobita s desetikilogramovou krysou přes rameno.
Pramen: Science
Diskuze:
