Keramika minojské Kréty je sama o sobě pozoruhodná – a kamarský styl (Kamares ware, Kamares style pottery) patří k nejzajímavějším. Tohle nádobí tenkrát exportovali i do Egypta, byl to prostě luxus nad jiné. A nejen do Egypta, ale taky na Kyklady a řeckou pevninu; někdy i dost daleko od Kréty, na Sicílii a do levantské oblasti na východě.

Kamarský džbán z Faistu, 1800-1700 před n. l., nebo možná starší. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleon), stejně tak další fotky, pokud není uvedeno jinak. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kamarská miska z Knóssu, 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .

Část těchto nádob sloužila při rituálu, další na stolech v palácích. Typické kousky se snadno poznají podle relativně tenkých stěn a kontrastního vícebarevného dekoru, tedy „polychromního“, avšak variabilita je dost velká.

Větší džbán v ranějším kamarském stylu z konce předpalácového období. Faistos, 2000 až 1900 před n. l. Kredit: Wolfgang Sauber, Wikimedia Commons.

Vývoj (fylogeneze)

Tento typ keramiky najdeme na Krétě po celou střední dobu bronzovou (2100 až 1600 před n. l.), objevuje se koncem předpalácového období, nejspíš synchronně s použitím hrnčířského kruhu, i když zatím pomalého. Tvary a barevnost dekoru asociují nádoby broušené z barevně žilkované kamene, což bylo velice oblíbené, zčásti zase kovové nádoby, možná v kombinaci bronzu, mědi a stříbra. Přitom nejde o imitaci, možná okrajově, nýbrž o novou tvorbu na základě těchto výtvarných inspirací.

Většina produkce a slávy kamarské keramiky je spojena s obdobím prvních paláců (1900 až 1700 před. n. l.), kdy tento styl dominuje luxusnímu palácovému nádobí i votivním darům na posvátných místech. Přitom se rozvíjí do řady specializovanějších forem. Od roku přibližně 1750 před n. l. navíc využívá i rychlý hrnčířský kruh, což paradoxně omezuje původní výtvarné prostředky tohoto stylu, takže musí hledat nové.

Učenci diskutují, nakolik se kamarská keramika proměňuje také s ohledem na změny dekoru hyksóských kovových nádob, které byly v Egyptě oblíbené. Exportní strategie Minojců zřejmě spočívala ve skloubení dokonalé techniky a výtvarného svérázu, který mohl v cizině působit exoticky, s prvky, které tam zrovna byly v oblibě. Egyptský technologický i výtvarný vliv byl na minojské Krétě dost velký, ale zrovna tohle je příklad obousměrného působení.

Po pádu prvních paláců a začátkem období nových („druhých“) paláců se kamarská keramika naposledy proměňuje, včetně inspirace freskami – a pak mizí, nejpozději kolem roku 1550 před n. l.

Džbán z barevného kamene, bohužel otlučený. Jenda z inspirací kamarského dekoru, i když blíže k věci by byly opravdu žilkované a barevnější materiály. Mochlos na Krétě, 2600 až 1900 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Pozdní kamarská keramika „se skrápěnou dekorací“, přímo z Kamarské jeskyně, 1700 až 1550 před n. l. Britské muzeum, GR 1938.11-19.1. (Časná stadia kamarského stylu jsem mimoděk ukázal už v předchozím článku, takže zbývá tenhle zajímavý dojezd.) Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

První kousky se našly už v 19. století, kupodivu v Egyptě. Už tehdy se soudilo na jejich egejský původ. Dnes jsou v Britském muzeu. Hlavní předností těchto nálezů je, že umožnily poměrně přesnou a hlavně spolehlivou dataci, v různých případech do 19. a 18. století před n. l. Navíc se v Egyptě našla i místní keramika, která napodobovala onu kamarskou. Ta kamarská tedy byla v očích Egypťanů 12. a 13. dynastie (Střední říše) opravdu něco!

V posledních letech 19. století se kamarská keramika konečně našla přímo na Krétě. Nejprve v Kamarské jeskyni, pak při výkopech v palácových centrech, nejvíc ve Faistu, ale taky v Knóssu i jinde.

Jednoduše zdobený hrníček v kamarském stylu, z Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Pohled od okraje palácového komplexu ve Faistu směrem na sever, k pohoří Ída, s označeným místem jeskyně. Kredit: Archiv autora článku.

Novodobá analýza doprovodných stopových prvků ukázala, že drtivá většina těchto nádob byla vyrobena na jihu střední Kréty, tedy v Mesarské nížině, v širším okolí Faistu. V typickém případě tedy palácová centra nebyla místem výroby, ale odbytištěm, podobně jako posvátná místa, třeba Kamarská jeskyně.

Kamarská jeskyně

Jeskyňáři Kamarskou jeskyni moc neobdivují. Je to „jen“ veliká díra do skal, i když krasová, kousek za velkou přirozenou terasou pod závěrečným svahem hory Mavri (Černá, 1980 m n. m). Minojské posvátné jeskyně jsou prostě různé. Tahle je navíc odlehlá a dlouho zapomenutá. (Řečtí jeskyňáři uvádějí nadmořskou výšku vchodu 1780 m, dostupné mapy 1710 m. Odtud už je to jen něco přes dvě hodinky cesty k Ídské jeskyni, a je to moc pěkná cesta přes sedlo kolem mitát. Ídská jeskyně je dál a níž, nyní tudy část lidí chodí v protisměru, je to mnohem snadnější. Méně informovaná literatura tyto jeskyně spojuje.)

Vchod Kamarské jeskyně, 1710 m n. m. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Konvička v kamarském stylu, přímo z posvátné Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Většina obětin byla do Kamarské jeskyně přinášena z Faistu a okolí, i když asi nejen. Hora Mavri je při pohledu z Faistu dominantou severního obzoru a při šikovném úhlu slunečního svitu je odtud vidět i vchod jeskyně. Vzdušnou čarou to je z Faistu 15 km, ale reálně nejmíň dvojnásob, navíc o 1630 m výš, plus nějaké to nahoru dolů po vysočině před Kamares. Takže 2 dny cesty pro zdatné chodce, první mírně zvlněnou zemědělskou nížinou a pak přes kostrbatější vysočinu v podhůří, druhý den už mimo civilizaci.

Kamarská keramika z Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Vajíčko zdobené zlatem, což z něj udělalo nádobku, nález z Kamarské jeskyně. Archeologické muzeum Hérakleion, skříň 23. Kredit: Archiv autora článku.

Jak většinu té keramiky po cestě nepotloukli, to nechápu. Museli to umět dobře zabalit a nemít po cestě smůlu na špatný došlap po velkých šutrech, někdy vratkých. Byli prostě šikovní. Když to dokázali exportovat za moře, tak zvládli i tenhle výšlap. A to tam nosili taky vyfouklá drobná ptačí vajíčka, někdy barevná, umně okovaná zlatem. Tímto dotvořením z nich vznikly nádobky. Nemáme tušení, co obsahovaly.

Ukázky typické produkce a verzí

Kamarské keramiky je strašně moc, nejvíc v Archceologickém muzeu v Irakliu (Heralion, Hérakleion) na Krétě. Kdo by chtěl trávit svátky nebo karanténu rozjímáním nad ní, najde pod článkem odkazy.

Kamarská keramika z Knóssu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.	Kamarské hrníčky z Faistu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons.
Kamarská keramika z Faistu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.	Kamarský šálek z Knóssu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Chci však ukázat ještě dvě zvláštnosti. První je sada větších palácových nádob z Faistu, poznamenaná posunem k „barokizaci“ stylu.

Druhou je naopak tak obyčejná věc jako pithos, tedy zásobnicová nádoba, taky z Faistu. Malba na ní zobrazuje ryby chycené v síti, jak praví popiska. Je to často ukazovaný příklad jednoho z prvních zobrazení živočichů na kamarské keramice, pak přistoupí chobotnice a přijde nový styl, zvaný mořský. Zajímavé je další hledisko, totiž že malba ryby a sítě nebo čeho připomíná taoistický znak dvojice vzájemně se doplňujících a prolínajících sil. Náhodně jsem narazil na dalekosáhlé úvahy, založené touto podobností. Nejspíš však z oné podobnosti není rozumné vyvozovat nic víc, než že tento motiv je emočním atraktorem, ať už pro malíře nebo pro diváka. Určitě tady není žádný čínský vliv.

Velké zdobné nádoby v kamarském stylu, z Faistu, 1850-1750 před n. l. Kredit: C messier, Wikimedia Commons.

Menší pithos v kamarském stylu, ryby ulovené v síti. Faistos, 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Místo literatury

Kategorie Kamares_style_pottery_in_AM_Herakleion na Wikimedia Commons.

Kategorie Cave of Kamares na Wikimedia Commons.

Nejpodrobnější a nejspolehlivější volně dostupný popis tohoto stylu keramiky je na německé Wikipedii.