Keramika minojské Kréty je sama o sobě pozoruhodná – a kamarský styl (Kamares ware, Kamares style pottery) patří k nejzajímavějším. Tohle nádobí tenkrát exportovali i do Egypta, byl to prostě luxus nad jiné. A nejen do Egypta, ale taky na Kyklady a řeckou pevninu; někdy i dost daleko od Kréty, na Sicílii a do levantské oblasti na východě.
Kamarský džbán z Faistu, 1800-1700 před n. l., nebo možná starší. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleon), stejně tak další fotky, pokud není uvedeno jinak. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kamarská miska z Knóssu, 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
|
Část těchto nádob sloužila při rituálu, další na stolech v palácích. Typické kousky se snadno poznají podle relativně tenkých stěn a kontrastního vícebarevného dekoru, tedy „polychromního“, avšak variabilita je dost velká.
Vývoj (fylogeneze)
Tento typ keramiky najdeme na Krétě po celou střední dobu bronzovou (2100 až 1600 před n. l.), objevuje se koncem předpalácového období, nejspíš synchronně s použitím hrnčířského kruhu, i když zatím pomalého. Tvary a barevnost dekoru asociují nádoby broušené z barevně žilkované kamene, což bylo velice oblíbené, zčásti zase kovové nádoby, možná v kombinaci bronzu, mědi a stříbra. Přitom nejde o imitaci, možná okrajově, nýbrž o novou tvorbu na základě těchto výtvarných inspirací.
Většina produkce a slávy kamarské keramiky je spojena s obdobím prvních paláců (1900 až 1700 před. n. l.), kdy tento styl dominuje luxusnímu palácovému nádobí i votivním darům na posvátných místech. Přitom se rozvíjí do řady specializovanějších forem. Od roku přibližně 1750 před n. l. navíc využívá i rychlý hrnčířský kruh, což paradoxně omezuje původní výtvarné prostředky tohoto stylu, takže musí hledat nové.
Učenci diskutují, nakolik se kamarská keramika proměňuje také s ohledem na změny dekoru hyksóských kovových nádob, které byly v Egyptě oblíbené. Exportní strategie Minojců zřejmě spočívala ve skloubení dokonalé techniky a výtvarného svérázu, který mohl v cizině působit exoticky, s prvky, které tam zrovna byly v oblibě. Egyptský technologický i výtvarný vliv byl na minojské Krétě dost velký, ale zrovna tohle je příklad obousměrného působení.
Po pádu prvních paláců a začátkem období nových („druhých“) paláců se kamarská keramika naposledy proměňuje, včetně inspirace freskami – a pak mizí, nejpozději kolem roku 1550 před n. l.
Džbán z barevného kamene, bohužel otlučený. Jenda z inspirací kamarského dekoru, i když blíže k věci by byly opravdu žilkované a barevnější materiály. Mochlos na Krétě, 2600 až 1900 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Pozdní kamarská keramika „se skrápěnou dekorací“, přímo z Kamarské jeskyně, 1700 až 1550 před n. l. Britské muzeum, GR 1938.11-19.1. (Časná stadia kamarského stylu jsem mimoděk ukázal už v předchozím článku, takže zbývá tenhle zajímavý dojezd.) Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
První kousky se našly už v 19. století, kupodivu v Egyptě. Už tehdy se soudilo na jejich egejský původ. Dnes jsou v Britském muzeu. Hlavní předností těchto nálezů je, že umožnily poměrně přesnou a hlavně spolehlivou dataci, v různých případech do 19. a 18. století před n. l. Navíc se v Egyptě našla i místní keramika, která napodobovala onu kamarskou. Ta kamarská tedy byla v očích Egypťanů 12. a 13. dynastie (Střední říše) opravdu něco!
V posledních letech 19. století se kamarská keramika konečně našla přímo na Krétě. Nejprve v Kamarské jeskyni, pak při výkopech v palácových centrech, nejvíc ve Faistu, ale taky v Knóssu i jinde.
Jednoduše zdobený hrníček v kamarském stylu, z Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Pohled od okraje palácového komplexu ve Faistu směrem na sever, k pohoří Ída, s označeným místem jeskyně. Kredit: Archiv autora článku.
|
Novodobá analýza doprovodných stopových prvků ukázala, že drtivá většina těchto nádob byla vyrobena na jihu střední Kréty, tedy v Mesarské nížině, v širším okolí Faistu. V typickém případě tedy palácová centra nebyla místem výroby, ale odbytištěm, podobně jako posvátná místa, třeba Kamarská jeskyně.
Kamarská jeskyně
Jeskyňáři Kamarskou jeskyni moc neobdivují. Je to „jen“ veliká díra do skal, i když krasová, kousek za velkou přirozenou terasou pod závěrečným svahem hory Mavri (Černá, 1980 m n. m). Minojské posvátné jeskyně jsou prostě různé. Tahle je navíc odlehlá a dlouho zapomenutá. (Řečtí jeskyňáři uvádějí nadmořskou výšku vchodu 1780 m, dostupné mapy 1710 m. Odtud už je to jen něco přes dvě hodinky cesty k Ídské jeskyni, a je to moc pěkná cesta přes sedlo kolem mitát. Ídská jeskyně je dál a níž, nyní tudy část lidí chodí v protisměru, je to mnohem snadnější. Méně informovaná literatura tyto jeskyně spojuje.)
Vchod Kamarské jeskyně, 1710 m n. m. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Konvička v kamarském stylu, přímo z posvátné Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Většina obětin byla do Kamarské jeskyně přinášena z Faistu a okolí, i když asi nejen. Hora Mavri je při pohledu z Faistu dominantou severního obzoru a při šikovném úhlu slunečního svitu je odtud vidět i vchod jeskyně. Vzdušnou čarou to je z Faistu 15 km, ale reálně nejmíň dvojnásob, navíc o 1630 m výš, plus nějaké to nahoru dolů po vysočině před Kamares. Takže 2 dny cesty pro zdatné chodce, první mírně zvlněnou zemědělskou nížinou a pak přes kostrbatější vysočinu v podhůří, druhý den už mimo civilizaci.
Kamarská keramika z Kamarské jeskyně, 1900-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Vajíčko zdobené zlatem, což z něj udělalo nádobku, nález z Kamarské jeskyně. Archeologické muzeum Hérakleion, skříň 23. Kredit: Archiv autora článku.
|
Jak většinu té keramiky po cestě nepotloukli, to nechápu. Museli to umět dobře zabalit a nemít po cestě smůlu na špatný došlap po velkých šutrech, někdy vratkých. Byli prostě šikovní. Když to dokázali exportovat za moře, tak zvládli i tenhle výšlap. A to tam nosili taky vyfouklá drobná ptačí vajíčka, někdy barevná, umně okovaná zlatem. Tímto dotvořením z nich vznikly nádobky. Nemáme tušení, co obsahovaly.
Ukázky typické produkce a verzí
Kamarské keramiky je strašně moc, nejvíc v Archceologickém muzeu v Irakliu (Heralion, Hérakleion) na Krétě. Kdo by chtěl trávit svátky nebo karanténu rozjímáním nad ní, najde pod článkem odkazy.
Kamarská keramika z Knóssu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kamarské hrníčky z Faistu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons.
|
Kamarská keramika z Faistu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kamarský šálek z Knóssu, asi 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Chci však ukázat ještě dvě zvláštnosti. První je sada větších palácových nádob z Faistu, poznamenaná posunem k „barokizaci“ stylu.
Druhou je naopak tak obyčejná věc jako pithos, tedy zásobnicová nádoba, taky z Faistu. Malba na ní zobrazuje ryby chycené v síti, jak praví popiska. Je to často ukazovaný příklad jednoho z prvních zobrazení živočichů na kamarské keramice, pak přistoupí chobotnice a přijde nový styl, zvaný mořský. Zajímavé je další hledisko, totiž že malba ryby a sítě nebo čeho připomíná taoistický znak dvojice vzájemně se doplňujících a prolínajících sil. Náhodně jsem narazil na dalekosáhlé úvahy, založené touto podobností. Nejspíš však z oné podobnosti není rozumné vyvozovat nic víc, než že tento motiv je emočním atraktorem, ať už pro malíře nebo pro diváka. Určitě tady není žádný čínský vliv.
 Velké zdobné nádoby v kamarském stylu, z Faistu, 1850-1750 před n. l. Kredit: C messier, Wikimedia Commons.
|
Menší pithos v kamarském stylu, ryby ulovené v síti. Faistos, 1800-1700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Místo literatury
Kategorie Kamares_style_pottery_in_AM_Herakleion na Wikimedia Commons.
Kategorie Cave of Kamares na Wikimedia Commons.
Nejpodrobnější a nejspolehlivější volně dostupný popis tohoto stylu keramiky je na německé Wikipedii.
Diskuze:
Jan Moravec,2020-12-21 19:07:37
Stále si v duši „oprašuju“ dojmy z mínojské keramiky v Heraklejském museu. Je to přesně tak, jak se o tom psalo ve starých knížkách: mínojci byli mimořádní estéti, všechny ty vázy, hrnce, fresky... jsou prostě nádherné, vyzařuje z nich jemnost a ušlechtilost. Že chybí nálezy zbraní, to už bylo korigováno. Ale stejně překvapí, že na dochovaných výjevech chybí jakékoliv násilí. Srovnejme to s čer(ve)nofigurovými vázami klasického Řecka, kde všude někdo někoho probodává mečem nebo oštěpem (třeba ženu – Penthesileu). Nebo s reliéfy assyrskými, Supí stélou, nubijskými zajatci před faraonem... Na Krétě jsou místo toho chobotnice a akrobatické hry s býky (nezdá se, že jim bylo ubližováno jako při rodeu). Nikde žádný triumfující despota...
Je mi jasné, že vysvětlení se nedopátráme. Kréta jako (doslova) ostrov positivní deviace. Je příjemné pomyšlení, že i to se občas přihodí. I přes těch pár vykopaných mečů a dýk si to můžeme myslet.
Ale abych se jen nerozplýval, zpět k vázám. Zaujaly mě tam dvojité džbány, je jich tam spousta, dosti běžná záležitost:
http://www.etf.cuni.cz/moravec/fotky/ht0215-v.html
Spojené, jeden zcela uzavřený, druhý s normálním ústím nebo se sítem. Chtěl jsem si o tom něco načíst, ale pak jsme museli spěchat z musea pryč. Na webu je o mínojské keramice řada obsáhlých stránek, ale o tomto jevu nic nenacházím. Nevíte, k čemu to bylo? Nebo nějaký odkaz?
Díky!
Re:
Zdeněk Kratochvíl,2020-12-21 23:54:23
Musím Vás zklamat. S tím dojmem samozřejmě souhlasím, to je jasně vidět. Dokonce i ty rozdíly vůči Řecku, natož pak třeba vůči Asýrii, toho se lekali i Řekové. Opravdu pohoda! Jenže to dvojí zklamání:
1. Když kolem 2000 před n. l. dobyli Kyklady, tak jen někde pokračovala moc zajímavá směsná kultura (Akrotiri, Mélos), dokonce prý ušetřili posvátný Délos, pokud je to pravda, ale na řadě významných ostrovů (v čele s Naxem) je to na skoro tisíc let málem konečná, jen s pár minojskými štacemi a jakýmsi přežíváním. Asi si za to "mohli" ti Kyklaďáci, kteří důvěřovali své síle a bránili se. A pak pokus o podrobení řecké pevniny, ten není jen řeckou legendou.
2. Ty dvojité nádoby mě samozřejmě taky moc zaujaly, ale nic kloudného jsem se nedozvěděl, ani když jsem se ptal. Něco prý můžou být rhyta, když byla i vícečetná, tak klidně i dvojčetná. Ale ty s uzavřenou druhou částí, to je věc asi leda k fantazii typu překápavaného kafe, což je samozřejmě blbost. Kosi z archeologů mi tvrdil, že to bylo k jakémusi důmyslném přelévání, ale buď jsem to nepochopil, nebo si dělal srandu.
Re:
Zdeněk Kratochvíl,2020-12-22 00:00:37
Díky za odkaz na fotku. Je tuze pěkná a ty další taky. Zvlášť ti brouci a ty hlavičky. Vyfotil jste je líp než já a nejspíš i líp než řada slovutných muzejních fotografů. Nenabídnul byste pár z nich do WIkimedia Commons? Něco jsem tam, myslím, od Vás už potkal, ale nevybavuju si zrovna tyhle. Omlouvámn se, pokud se pletu, těch muzejních fotek jsou desítky tisíc.
Znalosti
Zicho Trenčiansky,2020-12-17 19:49:44
Dobrý deň
dobre sa "počúvajú" vaše články (keď čítam, priradím si nejaký hlas a znie to dobre :))
Normálne mám chuť vypraviť sa do tých končín.
O náboženstve a mýtoch som tiež uvažoval v tom zmysle, že z dobre mienenej rady sa stala časom dogma, resp. že ľudia dobre mienené radu nebrali vážne a tak z nej musela autorita (vtedy náboženská) spraviť príkaz boha ... toho sa ľudia už báli.
Ktovie ako vznikol zákaz jedenia vepřového v Islame? Prečo sú kravy posvätné v Indií? Myslím si, že na začiatku bolo niečo praktické, napr. prasačia chrípka a krava čoby obživa mliekom (namiesto mäsa).
Vy mi nato asi poviete, že toto je predsa spomínané v tej a tej literatúre ;)
Neprednášate?
Re: Znalosti
Zdeněk Kratochvíl,2020-12-17 20:51:34
Děkuju. Je to nějak tak podobně, jak píšete.
Přednáším na Přírodovědě a na Filosofii v Praze. Ale momentálně prostřednictvím zoom.
Například záznamy kurzu Antická filosofie a věda (pro přírodovědce) jsou na webu:
https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=MS720P49
V letním semestru tam mám mít Úvod do religionistiky (pro nerereligionisty a nefilosofy) a na FF kurz Předsokraticky klasické doby (pro filosofy a religionisty).
K tomu Úvodu do religionistiky mám část prezenťáků volně ke stažení na svém webu fysis.cz:
http://www.fysis.cz/PrF/17/Uvrel.html
Re: Re: Znalosti
Zicho Trenčiansky,2020-12-17 22:51:03
Ešte ma napadlo, že ak človek chce po sebe zanechať niečo, čo prežije tisícročia, mal by vyrobiť nejakú zaujímavú keramiku a umiestniť ju niekde do jaskyne.
Možno raz za pár tisíc rokov, po nejakých globálnych kataklizmách, alebo proste len až sa súčasná prítomnosť stratí v hĺbke dejin, nájde niekto túto keramiku a bude premýšlať nad tým, prečo a ako sa tam dostala a na čo slúžila.
Mohla by sa ozvlásťniť QR kódmi a gramo-audiostopou s posolstvom ;)
Asi nad tým začnem uvažovať ;)
Člověk se neubrání
Tomáš Novák,2020-12-17 09:00:05
...myšlence, jaká asi byla filozofie a světonázor tvůrců této keramiky? Víme o tom prosím něco? A jaký názor na tento kulturní okruh měla klasická antika (pokud o ní už tehdy věděli)? Děkuji!
Re: Člověk se neubrání
Zdeněk Kratochvíl,2020-12-17 13:18:06
Písmo téhle kultury (lineární A) není rozluštěné, takže těžko mít úplnou jistotu. Nicméně je skoro jisté, že v téhle době se o nějaké filosofii (a stejně tak vědě) ještě nedá mluvit. Meli "jen" kvantum mýtů a řemeslnických znalostí a dovedností.
Mýty nebývaly nějaké hlouposti. Kdyby nebyly dobře sladěné s přírodními i sociálními podmínkami, tak by žádná etnika dlouhodobě nepřežila. Dneska to vnímáme třeba jako opatření estetická nebo hygienická, např. nemočit do studánky, nekálet na cestu, mýt se, vyhnout se incestu... Blbostí a brzdou se mýty stávají po větších změnách okolí, ve společnosti nebo v myšlení. Pak nejsou sladěné a nepomáhají, nýbrž vadí. Ty minojské známe jen v chabé řecké reinterpretaci, plus z toho, co snad dedukujeme z dochovaných uměleckých zobrazení. Byla tam úcta k bohyni jako matce, která život dává i bere, tím pádem i k zemi. Taky nějaký bůh, který zemi opdlodňuje.
Řekové klasické doby si (díky ústní tradici z konce bronzové doby, zapsané v rané archaické době) na Minojce vzpomínali jako na dávné nepřátele, které v pozdní době bronzové porazili, ale přitom je hodně ctili jako kulturu moudrou a krajně šikovnou, zvláště v řemeslech, umění a mořeplavbě. Vedle moudrosti jim ovšem připisovali i vášnivost a kouzla, trochu jako později Římané Etruskům. Možná se v tom trefovali, ale kdo ví. Přeso jim připisovali i velice rozvinutý smysl pro pořádek, zvláště sociální a ekonomický.
Re: Re: Člověk se neubrání
Tomáš Novák,2020-12-18 16:16:40
A jaký měli prosím vztah k erotice? Názory na pederastii, homosexualitu apod.? Řekové už byli v tomto velmi otevření (tuším, že se tomu říkalo hedónistická kultura, nebo tak nějak)? Děkuji!
Re: Re: Re: Člověk se neubrání
Zdeněk Kratochvíl,2020-12-18 20:43:12
Jejich písmo není rozluštěné. U Řeků měly krétské ženy pověst vášnivých milenek. Soudě dle obrázků (ještě nějaké ukážu), byli jen o málo prudérnější než Řekové, tedy hodně málo, navíc rovnoměrněji rozloženo mezi muže a ženy. Paiderastii ve známé podobě zavedli na Krétě až dórští Řekové, zhruba v 9. století před n. l., dokonce hodně fest. Před tím nevím. Hedonistická kultura to nejspíš byla, ale o detaily se přou i znalci.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
