Jak už bylo mnohokrát řečeno, vodíková energetika by byla skvělá. Kdo by nechtěl fungovat s palivem, jehož spalováním vzniká voda? Jen k tomu musíme sehnat dostatečné množství levného vodíku. Bohužel, na rozdíl od fosilních paliv se nikde poblíž nenacházejí vodíková naleziště. Pomineme-li Slunce, které je v tomto ohledu poněkud nepraktické.
Vodíku je ve skutečnosti všude kolem nás spousta. Je ale vázaný ve vodě a dalších molekulách, z nichž je velmi obtížné ho dostat. Proto se v dnešních době naprostá většina používaného vodíku získává jako vedlejší produkt při zpracování fosilních paliv, což je z řady důvodů poněkud nepříjemné. Další možností jsou třeba solární generátory vodíku, které jsou ale zase závislé na dostatku slunečního záření. Co s tím?
Se zajímavým řešením nedávno přišli tvůrci nových kompaktních a modulárních jaderných reaktorů NuScale Power. Podle jejich analýz by jediný malý jaderný modul NuScale Power Module (NPM) mohl ekonomicky výhodně produkovat téměř 50 tun vodíku denně. Podle této studie, vypracované odborníky americké Idaho National Laboratory, by použití modulárních jaderných reaktorů, které mohou poskytnout spoustu energie, rovněž zajistilo o 20 procent efektivnější zpracování vody na vodík, než u dosavadních technologií.
Podle NuScale jeden jejich jaderný modul NPM generuje 77 MW elektřiny nebo 250 MW tepla. U modulární technologie tohoto typu je skvělé, že je možné instalovat jeden, dva, pět nebo třeba tucet modulů, podle potřeby, prakticky kdekoliv.
Modul NuScale vyrábí vodík s využitím elektřiny, z přehřáté páry. Malý jaderný reaktor nejprve zahřeje vodu na 300 °C, přičemž teplota páry dalšími kroky zvýší až na 860 °C. K tomu využije cca 2 procenta výkonu reaktoru (kolem 1,8 MW). Přehřátá pára putuje do systému vysokoteplotní parní elektrolýzy, který funguje jako palivový článek naruby. Díky termální energii se v tomto systému molekuly vody rozkládají na vodík a kyslík.
Podle NuScale je tento proces ekonomicky životaschopný. Podle potřeby bude možné u modulárního reaktoru výrobu vodíku zapínat nebo vypínat. NuScale rovněž odhadují, že jediný jejich reaktor může za jeden rok provozu tímto způsobem ušetřit asi 168 tisíc tun emisí oxidu uhličitého. Společnost přímo nevysvětluje, proč by měl být malý modulární reaktor pro výrobu vodíku lepší, než řekněme klasický velký jaderný reaktor. Ale ekonomicky je to uvěřitelné a malé reaktory jsou z mnoha důvodů praktičtější, než ty velké.
Video: NuScale Test Facility Tours
Literatura
Jaderné reaktory IV. generace využívající roztavené soli
Autor: Vladimír Wagner (10.06.2010)
Experiment KRUSTY: NASA úspěšně otestovala kapesní štěpný reaktor Kilopower
Autor: Stanislav Mihulka (03.05.2018)
Začnou se ve vesmíru konečně využívat jaderné reaktory?
Autor: Vladimír Wagner (05.05.2018)
Jaké jsou ceny za reaktory III+ generace?
Autor: Vladimír Wagner (09.08.2018)
Americká armáda vyvíjí mobilní reaktory pro elektřinu do válečných zón
Autor: Stanislav Mihulka (22.09.2018)
Konečně se alespoň v Číně reaktory budují bez zpoždění
Autor: Vladimír Wagner (31.05.2019)
Jádro vrací úder: Startup NuScale vyvíjí převratný malý reaktor
Autor: Stanislav Mihulka (16.12.2019)
Diskuze:
Ztráty vodíku do vesmíru.
Radim Polášek,2020-12-20 06:19:17
U vodíkových technologií vidím jeden, i když asi jen teoretický problém. Pokud přistoupíme k tomu, že v technologických aparaturách bude docházet k únikům vodíku, může být tento vodík pro zeměkouli ztracen. Vodík je totiž příliš lehký a gravitační síla Země a následně úniková rychlost ze Země je příliš nízká. Vodík volně vypuštěný do atmosféry tak bude během určité doby let opouštět atmosféru Země a unikat do vesmíru. Vodík by tak byl na zemi v podstatě neobnovitelný zdroj, protože by se časem, skrz ty úniky do ovzduší a pak vesmíru vyčerpával.
Myslím , že vodík rozptýlený do ovzduší není žádnými vlivy, třeba ozónem nebo zářením atd iniciován k oxidaci neboli slučování s kyslíkem na vodu, takže zůstává ve formě plynných molekul H2, které se takhle mohou ztrácet.
Mohl by to někdo upřesnit, jestli ty ztráty jsou nebo nejsou zanedbatelné?
Svatý grál bezuhlíkaté ekonomiky.
Radim Polášek,2020-12-20 05:48:20
Jinak ale není pochyb, že levná a spolehlivá produkce vysokopotencionálního tepla je svatý grál bezuhlíkaté energetiky, celého bezuhlíkatého průmyslu a nakonec bezuhlíkaté ekonomiky. Jakmile je k dispozici vysokopotencionální teplo v rozmezí od takových 600 po takových 1000 stupňů C, Je možné vedle výroby vodíku levně a snadno provádět spousty jinak obtížně dostupných chemických syntéz.
Například proces Power Gas se stane dostupný a ekonomicky konkurenceschopný. Takže bude možné kolem jednoho jaderného reaktoru jednak postavit jednotku na výrobu vodíku, jednak s pomocí levné elektřiny získávat ze vzduchu CO2 a z toho potom procesem Power Gas vyrábět libovolný jednoduchý uhlovodík. Od metanu přes třeba propan a butan jako palivo, oktan jakožto umělý benzín pro spalovací motory až po vyšší uhlovodíky jako palivo pro diesely nebo až oleje a parafíny pro mazání a jiné speciální účely. A to všechno v podstatně vyšší čistotě než může poskytnou klasická výroba těchto produktů z ropy.
Nebo je možné například snadno vyrábět etylén pro produkci plastů a pro další chemické syntézy.
Zdroj takového tepla by ale taky například umožnil bezuhlíkatý průmysl výroby skla a keramiky stejně jako bezuhlíkaté stavebnictví beuhlíkatou výrobou pálených stavebních materiálů, cementu, izolačních skelných a kamenných vláken atd. A kdyby se šlo s výstupní teplotou ještě výš, do 1500, do 2000 st C, dosáhlo by se na metalurgické a jiné vysokoteplotní procesy.
Troufám si tvrdit, že pokud by se taková teplota stala průmyslově běžně dostupná, podnítilo by to vývoj nových materiálů na bázi keramiky či obecně oxidů, které by mohly v mnohých ohledech časem nahražovat i kovové materiály. Mohly by být výrazně vylepšeny nevhodné vlastnosti dnešních takových materiálů, jako je křehkost, snadné rozbití, nedostatek pružnosti a plastičnosti a zkombinovány s jejich dobrými vlastnostmi, jako je velmi vysoká tvrdost, odolnost proti vysokým teplotám a stálost v různých prostředích atd. Byly by tak k dispozici materiály pro technické aplikace s takovými vnitřními podmínkami, na které dnes technici nemůžou ani pomyslet, protože s dnešními známými materiály by došlo k okamžitým haváriím takových zařízení.
To je ale záležitost, která se bude naplňovat až za mnoho dalších desítek let soustavného výzkumu a vývoje.
A to jen za předpokladu, že zelená ideologie a zelené nesmysly nezpůsobí plošné zchudnutí obyvatel a tím následně i plošné zchudnutí celých ekonomik, takže na takový, dá se říct základní výzkum by nezbyly prostředky. Případně jestli působení zelené ideologie nevrhne veškeré kapacity výzkumu a vývoje na nesmysly a slepé uličky, jako se částečně jeví OZE nebo i elektromobilita a nezpůsobí tak kolaps výzkumu a a vývoje zelenou ideologí nepreferovaných či dokonce zatracovaných a ostrakizovaných oborů a směrů. Což může nakonec vyústit i v kolaps lidské společnosti na zemi.
NuScale zatím nemá nic.
Radim Polášek,2020-12-20 05:30:35
Zatím je tato výroba vodíku jen fantazmagorie.
NuScale zatím nemá, co je mně známo, ani funkční vzorek nejjednoduššího jaderného zdroje neboli zdroje běžného tepla a elektřiny coby kogenerační elektrárnu pro nějaké město.
Upravit ten reaktor jako zdroj vysokopotencionálního tepla pro výrobu vodíku bude ještě znamenat obrovskou práci ve vývoji a výzkumu.
Teprve až NuScale vytvoří funkční jaderný reaktor pro běžnou nízkopotencionální výrobu tepla a pro výrobu elektřiny a ověří příslušné technologické uzly této JE ho v provozu, může na tom postavit úpravu JE na zdroj vysokopotencionálního tepla. A AŽ POTOM může vyvíjet ony jednotky pro výrobu vodíku.
Vodíková naleziště
Marek Zelenka,2020-12-19 20:17:44
"Bohužel, na rozdíl od fosilních paliv se nikde poblíž nenacházejí vodíková naleziště. Pomineme-li Slunce, které je v tomto ohledu poněkud nepraktické."
Jak to, že ne? :-)
https://phys.org/news/2017-11-huge-hydrogen-earth-core-mantle-boundary.html
Mimo jiné, vodíková jezera např. na Sibiři jsou celkem známá, jedno vedle druhého...
Něco mi nesedí
Jarda Ticháček,2020-12-16 19:42:10
Padesát tun vodíku denně. To je kolik? 150 Kubíků vody za den? Myslím tím vodu, která bude chybět v chladícím systému. Popravdě řečeno, to bude asi maličkost v celkové spotřebě. Ale co s tím zbytkem? Destilku tam nikdo lít nebude, takže imrvére čistit a pucovat filtry, zbavovat se všeho toho, co v té vodě bylo rozpuštěno, a první z ekologických aktivistů, který něco takového podpoří bude tím prvním, který to u bude házet klacky pod nohy.
Re: Něco mi nesedí
Josef Skramusky,2020-12-17 07:22:24
Dobrý den,
tak jsem si to zkusil porovnat. Ze stranek CEZ : "Jaderná elektrárna Dukovany v loňském roce spotřebovala 54 481 m3 pitné vody, a oproti 56 685 m3 v roce 2018 tak dosáhla 3,9% úspory této nejcennější tekutiny. Ke snížení spotřeby došlo také u surové vody používané pro chlazení. Loňských 55,6 milionu m3 je o 3,1 % méně než 57,4 milionu kubíků v roce 2018." Tedy na den zhruba 150 m3 pitné a 150 000 m3 surové vody při zhruba 20 násobném výkonu.
Re: Něco mi nesedí
Radim Polášek,2020-12-20 06:07:25
50 tun vodíku denně je za normálního tlaku asi 560 000 kubických metrů vodíku (koule o průměru asi 51 metrů). Stlačeno na 200 barů, což je tlak běžně dosahovaný ve vysokotlakých technických lahvích, to je asi 2800 kubických metrů (koule o průměru asi 8.75 metrů).
Vodík
Josef Šoltes,2020-12-16 16:22:41
Aneb, jak se svézt na zelené vlně a nalákat investory, aby mi nepohřbili projekt jaderného reaktoru. Musím říct, že víra spousty průmyslníků ve vodík je dost neotřesitelná a vážně nechápu, kde se bere.
Martin Zeithaml,2020-12-16 13:46:17
Už dnes s ekoteroristům nelíbí že spalovací motory produkují oxidy dusíku motory spalující vodík je budou produkovat taky možná ještě ve větší míře , nebo budeme tankovat i ten kyslík? Anebo zcela novou daň?
Re:
Pavel Nedbal,2020-12-16 15:05:25
Vážený pane Zeithamle,
máte pravdu, kdyby zůstala koncepce spalováku jak je, oxidy dusíku by tam ve zplodinách byly. Ale šlo by je účinněji než dnes odstraňovat v katalyzátoru, kam by se přidávalo trocha vodíku - ten si kyslík vezme i vázaný na dusíku. Ale jiná koncepce používá palivové články spolupracující s el. akumulátorem, zde by se dosáhlo lepší účinnosti. Ale s kyslíkem ze vzduchu by byl zase jiný problém - vzduch obsahuje i ošklivé katalytické jedy, které by palivový článek znehodnocovaly, bohužel nevím, zda existuje účinný filtr vzduchu pro tento účel.
Re: Re:
Martin Zeithaml,2020-12-17 17:58:54
Když vezmu teoreticky auto s nejběžnějším palivovým článkem, bude třeba přibližně 10kW/48V + akumulátor. Je třeba 50g - 60g Platiny nebo Paladia jako katalyzátoru, pominu-li cenu která by ještě s větším využitím brutálně narostla, na kolik takových aut by asi zásoby stačily? Dále je nutné ze vzduchu odstranit jak říkáte katalytické jedy (CO) ale i CO2 ten zase likviduje elektrolyt ( KOH ), nebo tankovat i Kyslík.
Když jsem viděl požár Tesly, tak si ani nedokážu něco takového představit na silnici.
Re: Re: Re:
Pavel Nedbal,2020-12-17 20:06:41
Vážený pane Zeithamle,
máte naprostou pravdu. Tolik vzácných materiálů prostě nemáme. Obávám se, že i když odhlédneme, odkud se elektrika pro elktromotory aut bere, nebudeme mít ani tolik neodymu na jejich magnety. Jediné, co bych u auta na vodík oproti čistě bateriovému viděl, je dle mne nižší požární nebezpečí. Lehoučký vodík půjde nahoru a nebude ho tak moc.
Re: Re: Re:
Radim Polášek,2020-12-20 06:32:15
Hlavně ale to ještě není ani vyvinuto do funkčního dlouhodobě použitelného stavu. Na rozdíl od třeba elektromobilů.
Nebo ano?
Jsou už nějací výrobci palivových článků, kteří sériově produkují tyto články, které se jen do auta zabudují a fungují tam aspoň pár let a nějakou stovku tisíc kilometrů, po minimání dobu životnosti auta?
Pokud jsem tomu dobře porozuměl,
František Kalva,2020-12-16 09:55:41
Výroba vodíku by byla něco jako regulační prvek v době energetického sedla, tedy antišpičky. Inu myšlenka špatná to asi není, ale ty konce! Zatím vcelku nedořešené ekonomicky přijatelné potíže s dopravou a skladováním vodíku, přesto se bude u MMR budovat fabrika vlastně na prd. Jakkoliv MMR fandím, protože to je jeden z mála perspektivních cílů do budoucna, tohle je elementární hloupost: proč dopravovat potenciálně výbušný plyn, když je snazší a prakticky již hotová cesta pro vyrobenou elektřinu s možností potenciální elektrolýzy na místě spotřeby, třeba u té tankovací stanice ?
Re: Pokud jsem tomu dobře porozuměl,
Alexandr Nedvedicky,2020-12-16 11:59:53
Jestli jsem clanek pochopil spravne, tak vyroba vodiku lepe vyuzije teplo ziskane reaktorem. Pri elektrolyze v miste spotreby se vzdame vyuziti tepla stepne reakce.
Re: Pokud jsem tomu dobře porozuměl,
Vojtěch Běhunčík,2020-12-16 16:37:50
Právě na dopravu a skladování H2 jsem se chtěl zeptat.
Je něco převratně nového od doby uveřejnění série článků "Transport a skladování vodíku" v roce 2007 (viz zde)?:
https://www.hytep.cz/cs/vodik/informace-o-vodiku/transport-a-skladovani-vodiku
Jako v kocourkově
Jan Novák9,2020-12-16 09:24:32
Budeme používat nespolehlivé zdroje energie na konzumní a výrobní účely s tím že se pro to musí vybudovat extrémě drahé skladovací kapacity, a na druhé straně budou spolehlivé zdroje které jedou stabilně 24/7 použité na výrobu vodíku.
Re: Jako v kocourkově
František Kalva,2020-12-16 10:08:32
Netřeba býti pesimistou, ti jsou sice, jak známo, překvapeni pouze příjemně, ale rozvodné síti je zcela fuk, jaké to zdroje ji krmí. Ergo, až bude trh či odběr zcela saturován těmito původně záložními zdroji, ani dotace do tzv. čistých zdrojů jim život nezachrání, už teď je jasné, že fotovoltaika je možná hezká, ale pro naše klimatické podmínky na nic v masovém měřítku a čím dál víc lidí protestuje proti fofrníkům, jejich ekologické a klimatické dopady jsou markantní, jen se o nich nesmí mluvit.
Re: Re: Jako v kocourkově
Jan Novák9,2020-12-16 16:39:12
Síti není jedno jaké zdroje ji krmí. Rozvodnou síť stabilizují velké a těžké mechanické turbogenerátory a destabilizuje hodně malých rychle se vypínajících elektronických střídačů.
Postavit velké zdroje trvá dlouho, energetická politika nepočítá s elektromobily ani s vývozem a uhelné elektrárny dobíhají...
Jenom málo čechů si může dovolit platit to co průměrný němec. Jednotný trh zaručuje jednotné ceny...
A pak do toho přijde že se má jádrem vyrábět vodík který by šel vyrábět OZE protože při elektrolýze nevadí přerušení.
Re: Re: Re: Jako v kocourkově
Josef Skramusky,2020-12-17 07:55:34
Dobrý den, je prosím někde dobře popsána problematika stabilizace sítě z velkých a malých zdrojů? Docela by mě zajímali použitá řešení a jejich problémy. V telekomunikacích jsme schopni synchronizovat velká množství zařízení, tak mne napadá, zda by nešly podobné technologie aplikovat při stabilizaci el. sítě.
Jinak dvě poznámky
1/ "NuScale plant could produce reliable clean electricity for the grid while allocating one or more modules to economically produce hydrogen when electricity demand is low." Tedy, že se počítá s využitím v době snížených požadavků na energii.
2/ Další důležité číslo je 250 MWt vs 77MWe - takové teplo "navíc" jaksi u nyní používaných OZE úplně není, tedy by se při použití stejného principu výroby musela nejříve už "hotová" elektřina (vysoce ceněná energie) převést na teplo (ne tak moc ceněná energie - zvlášť v létě ;) .
Re: Re: Re: Re: Jako v kocourkově
Radim Polášek,2020-12-20 06:44:18
Ono to je dvousečná věc. Když se to bude využívat jen v době nadbytku elektřiny, tak bude ten provoz prodražený právě kvůli tomu, protože stárnutí zařízení i účetní odpisy budou probíhat i v době, kdy se vodík produkovat nebude.
Navíc vysokotepelná zařízení, 300 a 800 st C mají velké problémy s pravidelným vypínáním a zapínáním. Nejméně se opotřebovávají tehdy, pokud jsou při těch vysokých teplotách trvale. Jenže pokud budou při těch vysokých n teplotách trvale, tak zase budou problémy s vysokými úniky tepelné energie a tím neekonomickém provozu takového reaktoru.
Zkrátka ekonomicky mnohem lépe by vycházelo, kdyby takové vysokoteplotní provozy běžely nepřetržite v režimu 24/7.
Když už, jestli nebude ekonomicky podstatně výhodnější dobu nadbytku elektřiny vykrývat produkcí nízkopotencionálního tepla, třeba pro všelijaké produkce ovoce, zeleniny, ryb v nějakých uzavřených prostorech v nějakých kulturách nebo pro sušení při přípravě potravin a krmic nebo pro pekárny atd.
Re: Re: Re: Jako v kocourkově
František Kalva,2020-12-18 12:55:42
Omlouvám se, vyjádřil jsem se blbě, síti to samozřejmě jedno není, jedno je to spotřebiteli, s ostatním ať si poradí energetici. Ovšem pozor na ně! Trochu mi to připomíná bolševickou definici gynekologů : Potměšilí intelektuálové vyhledávající potíže tam, kde nachází dělnická třída potěšení. Za hlavní problém vidím politický tlak, že o takto odborných záležitostech rozhodují laici maximálně s humanitárním vzděláním (ne, že by bylo špatné) navíc pyšnící se tím, jak nenávidí matematiku a fyziku.
...a teď o sněhurce...
Milan Vnouček,2020-12-16 08:50:14
Teplota vody 300 st - teplota páry 800 st.... hmmm asi někdo od zeleného stolu rozhodl, že to tak bude tak proč né.
add1) Materiál pro teplotu do 500 st stojí majlant a cpou se do něj prvky, které v jaderném reaktoru nemají co dělat
add2) Vykřikuje se tu o teplotách 800 st a prostředí s atomárním vodíkem to žádný "normální" materiál nevydrží a ten "nenormální" pouze po omezenou dobu + bezpečně budou problémy s jeho "integrací" do normální konstrukce
add3) existují lepší projekty vysokoteplotních reaktorů pro produkci vodíku, ale chcípají na stejné věci... "problém s vývojem materiálů"
závěr nelze stavět na něčích slibech... už mi to začíná připomínat politiku
Re: ...a teď o sněhurce...
František Kalva,2020-12-16 10:13:37
Už jsem psal níže : oddělte produkci vodíku a ejhle máte životaschopný zdroj, spolehlivě a bezpečně produkující mlno možná až desítky let. A jistě, máte recht, ona to politika je, je to politika, jak otupit a priori negativní konotace jaderných zdrojů u některých mdlejších myslitelů.
Re: ...a teď o sněhurce...přidám trpaslíky
Pavel Nedbal,2020-12-16 15:27:05
Kromě reaktorku, pardon, Sněhurky, i když je jako pápěrka lehoučká, musí být ještě spousta trpaslíků, namátkou:
jeden musí hlídat, co z primáru odchází jako odplyn stejně, jako u velkého, je to např. vodík, tricium, jód, xenon, případně nějaké ošklivosti další, co prolezou z palivových tyčí a musí je pochytat (J, T) a zabezpečit, nebo komínem vypustit do luftu (Kr, Xe),
druhý bude hlídat, zda je výměník primár/sekundár těsný, a dělat radiační kontrolu,
třetí trpaslík se musí postarat, aby vždy byla k dispozici elektrika za všech okolností (viď Fukušimo),
čtvrtý, aby byla vždy k dispozici chladicí voda včetně havarijní,
pátý trpaslík se musí postarat o to, aby výkon byl vždy někam odveden,
šestý musí mít přehled o regulaci a zasáhnout ručně, kdyby něco nefungovalo dobře, koneckonců proto v elektrárně sedějí lidé na velíně, i když by tam třeba klidně i měsíc vůbec nemuseli být!
a sedmý trpaslík bude muset být ozbrojen a dokázat to celé odstřežit, i kdyby šlo jen o sprejery, kteří se tam chtějí podepsat.
Proto provoz malého reaktoru bude skoro stejný, jako velkého.
Hezké, hezké
Vlasta Holeček,2020-12-16 01:29:39
Prohlášení, výpočty, analýzy,...
Článek je sepsán jakoby se jednalo o současný stav, ale tak tomu není. Zatím to vypadá, že by první reaktor této firmy mohl být spuštěn v roce 2029. A to by byl u takových projektů spíš zázrak, než realita. Takže do postavení prvního zdroje a jeho ověření jsou všechno plány, byť hezké.
Re: Hezké, hezké
Mirda Tušer,2020-12-16 01:50:08
Zaplať pánbůh i za to, jak říkáme my ateisté. Možná jsou malé reaktory méně ekonomické, než ty velké, ale situace vyvolaná stávající krizí způsobí, že na velké stavby zkrátka nebudou peníze. Je proto moc dobře, že se na tom začíná vážně pracovat. S těmi daty to bude asi tak, že který provozovatel by rozkryl karty před vlastní realizací. Snad ještě tak akcionářům. Ale pokud bych si mohl koupit akcie takových firem, udělal bych to. Je to menší riziko, než to nechávat v bance. I kdyby neuspěli, budou mit alespoň částečné know-how v řadě oblastí a ty se také dají zpeněžit. Že nějaký z výrobců malých modulárnbích reaktorů uspěje, je troufám si říci dnes už jisté. A covidová krize jim v tom jde na ruku.
Re: Re: Hezké, hezké
Jan Novák9,2020-12-16 09:17:26
Nemyslete si že vy jako akcionář byste dostal cokoliv zpátky v případě neúspěchu. Všechno co se dá zpeněžit půjde na úhradu dluhů a akcionář je až poslední v řadě kdyby náhodou něco zbylo.
Re: Re: Re: Hezké, hezké
Radim Polášek,2020-12-20 06:54:50
Pletete si akcionáře s investorem.
Akcionáři v případě neúspěchu vždy zbudou akorát akcie, včera za jmění, dnes za pár šupů a pokud firma zbankrotuje a zanikne, tak ani to ne. Kdyby ještě fungovaly papírové akcie, tak aspoň by si jimi akcionář mohl například vytapetovat svůj pokoj, dnes v době elektronické nejde ani toto.
Investor má s firmou individuální smlouvu, oplátkou za půjčku oněch investovaných prostředků musí firma plnit určité podmínky. Pokud firma podmínky ve smlouvě nesplnila, investor se může soudit a může něco vysoudit i když firma je neúspěšná a krachuje.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
