Zkoumáním 360 vzorků odebraných ze šesti částí těla (stěr nasofaryngeální/orofaryngeální, ústní dutiny, vzorky slin, výkalů, moče a krve) od 60 pacientů zjistili, že virová zátěž asymptomatických (bezpříznakových) pacientů byla významně vyšší (p = 0,0141) ve srovnání se symptomatickými pacienty. Virová zátěž měla s rostoucím věkem významný negativní trend. V krvi pacientů nebyla nalezena žádná pozitivita PCR. Pouze jeden asymptomatický pacient měl pozitivní výsledek PCR pro vzorek moči.

Významné snížení virové zátěže bylo pozorováno se zvyšující se závažností onemocnění.

Oproti očekávání se ukázalo, že asymptomatičtí pacienti mají vyšší virovou zátěž SARSCoV-2 než symptomatičtí pacienti a na rozdíl od několika studií v literatuře bylo pozorováno významné snížení virové zátěže nasofaryngeálních/orofaryngeálních vzorků se zvyšující se závažností onemocnění. Bylo též zjištěno, že faktory spojené se špatnou prognózou vývoje nemoci významně korelují s nízkou virovou zátěží.

Asymptomatičtí pacienti byli detekováni sledováním kontaktů a byli přijati do nemocnice k pozorování. Sledování kontaktů provedl specializovaný personál podle pokynů tureckého ministerstva zdravotnictví. Za kontakt bylo považováno žít na stejném místě a pracovat na stejném pracovišti s pacientem pozitivním na COVID-19 během posledních dvou týdnů, další kontakty byly určeny prostřednictvím podrobných rozhovorů s pacienty. Žádný z nich neprojevoval příznaky po přijetí, všichni zůstali během sledování asymptomatičtí.

Autoři článku se nepokusili příčinu překvapujících výsledků objasnit. Omezili se tím, že ukázali jeden z jejích důsledků. Totiž to, že patrně vidíme jen špičku šíření nákazy, která probíhá převážně bezpříznakově, přičemž právě bezpříznakový stav pacienta umožňuje, aby byl nositelem větší resp. velké virové zátěže. Naznačuje to, že za určitých podmínek (ve zklidněném stavu) na náš virus nemusí imunitní systém člověka reagovat, tj. že se náš imunitní systém se základním kmenem SARS-CoV-2 doslova sžil. Je to sice jen jedna z možných interpretací objevu, ale ta nejpřirozenější. Z hlediska teorie evolučních her by to znamenalo, že virus je velmi blízko své evolučně stabilní strategii. To umožňuje zaměřit pozornost na identifikování příčin změn v jeho chování, které vyvolávají reakci imunitního systému.

Výše uvedená interpretace odpovídá též důležité pozorované vlastnosti současné epidemie, totiž její „supersetrvačnosti" (kde je předpona "super" chápána v tom smyslu, že epidemie vykazuje větší míru setrvačnosti, než běžná). Každá epidemie je setrvačná tím, že nově nakažení se sami stávají zdrojem další nákazy. To může vést k jejímu velmi rychlému (dočasně i exponenciálnímu) šíření. V našem případě má průběh nákazy řadu odlišností. Existuje mnohem delší časová prodleva mezi protiepidemickými opatřeními a vývojem epidemie. Epidemie v různých lokalitách probíhají výrazně odlišně. Od počátku pandemie existují kontroverzní názory na infekčnost asymptomatických pacientů. Uvádí se, že přibližně 40–45 % pacientů infikovaných SARS-CoV-2 zůstane bez příznaků. Tato studie přidává další zvláštnost - virová zátěž asymptomatických pacientů je významně vyšší. Slovy autorů studie: „Stále toho o našem viru víme příliš málo“.

Literatura

Hasanoglu, I., Korukluoglu, G., Asilturk, D. et al. Higher viral loads in asymptomatic COVID-19 patients might be the invisible part of the iceberg. Infection (2020). https://doi.org/10.1007/s15010-020-01548-8