Tým kanadských a britských onkologů a epidemiologů, pod vedením Timothy P Hanna, si položil otázku, jaký bude mít dopad na úmrtnost zpoždění léčby u sedmi hlavních typů rakoviny, pokud se u nich zahájení léčby oddálí. Aby se dobrali co nejobjektivnějšího odhadu, kromě svých zkušeností, dali na hromadu všechny dostupné práce, které oddálení chirurgické léčby v nějakých souvislostech zmiňovaly, nebo takové údaje uváděly do spojitosti se systémovou léčbou (chemo a radioterapie).

Timothy P Hanna, kanadský onkolog a epidemiolog: Čtyřtýdenní zpoždění léčby je spojeno se zvýšením úmrtnosti u všech běžných forem léčby rakoviny, přičemž delší zpoždění je stále škodlivější.“ Kredit. OICR (Ontario Institute for Cancer Research).

Desetičlenný tým si dal práci a zrevidoval studie zveřejněné od roku 2000 do dubna 2020 se zaměřením na mortalitu u rakoviny močového měchýře, prsu, tlustého střeva, konečníku, plic, děložního čípku a hlavy a krku. Získali tak soubor dávající z celosvětového měřítka, přehled 44 % všech případů rakovin. Ve 34 studiích našli údaje, které se ke stanovení rizika daly využít. Pro představu,  na počet to znamená, že závěry jejich metaanalýzy vycházejí ze souboru čítajícího více než 1,2 milionu pacientů, u nichž z nějakého důvodu došlo ke zpoždění léčby. Ze 17 indikací byla pro 13 z nich zvýšená úmrtnost statisticky významná.

Budiž vedení BMJ ku cti, že se rozhodli výsledky studie zpřístupnit všem. Ke stažení zde.

Ve strohé řeči čísel to znamená následující: U chirurgických zákroků se čtyřtýdenní zpoždění léčby podepisuje zvýšeným rizikem úmrtí (mortality) o 6 - 8 %. U radioterapie a systémové léčby 9 %. Zdaleka nejhůř na tom jsou pacienti s radioterapií hlavy a krku a adjuvantní systémovou léčbou kolorektálního karcinomu (13 %).

Ženám se případné zpoždění kontrol na mamografu rovněž vymstí. V případě osmitýdenního zpoždění operativního zákroku u diagnostikované rakoviny prsu lze počítat se zvýšeným rizikem úmrtí o 17 % a u dvanácti týdenní zpoždění o 26 %.

Čísla k nimž autoři studie došli, se dají aplikovat na zvýšenou úmrtnost na úrovni populace a udělat si představu o následcích „lockdownů“. Tak například zpoždění chirurgického zákroku o 12 týdnů u všech žen (míněno u těch u nichž lze počítat, že se v průběhu roku rakovina diagnostikuje) by představovalo ve Velké Británii 1400 zbytečných úmrtí. V USA 6100, v Kanadě 700 a v Austrálii 500. Za předpokladu, že chirurgický zákrok by byl první léčbou u 83 % případů, a úmrtnost bez prodlení zákroku na obvyklých 12 %.

Z komentářů, které se k závěrům studie začínají v odborných kruzích objevovat lze usoudit, že uvedené kalkulace jsou více než střízlivé. Studie totiž nebere v úvahu vliv zvýšených přímých nákladů na péči pacientů, kteří se prodlevou dostávají do horších stavů, což zvyšuje jejich nemocnost,…Nejsmutnějším na tom asi je, že ke zpožďování prevence a léčby, ač už jsou důvody jakékoliv, se podepíše nejen na předčasné úmrtnosti nejednoho z nás, ale že i v těch lepších případech se zpožděná léčba ráda projevuje na míře utrpení a kvalitě zbytku života.

Závěr

I když s dopady lockdownu na zpoždění léčby a z toho plynoucí důsledky pro pacienty operovala řada praktiků, chyběly jim argumenty. Nynější analýza dává představu o tom, jak se zpoždění doby od diagnózy po zahájení léčby promítá do úmrtnosti. Kvantifikuje to, co rozhodovacímu procesu, v němž se má volit ze dvou zel toho menší, chybělo.

Doporučené video od Tomáše Fürsta: