Na můj článek, kde jsem publikoval několik predikcí a varování, byly i velmi ostré reakce nejen v diskuzi, ale také v polemikách na Neviditelném psovi. Jeden z reagujících byl ekonom Miroslav Singer. Ten zpochybnil předpověď růstu počtu úmrtí s COVID-19, cituji:

„Autor udává, že prvního listopadu už budeme mít kolem 230 mrtvých za den a celkem 3600 obětí. Je to za čtyři dny, tento text píši na státní svátek. Poslední finální čísla z předvčerejška, z pondělí 26.10., jsou 139 úmrtí a 2449 obětí celkem. Tak uvidíme, ale nějak mi to dohromady na těch šest dnů a exponenciálu s koncem na 230 obětech denně nesedí…“

Než se podíváme na daná nedělní čísla, tak bych ještě upozornil na jednu nepřesnost, které se Miroslav Singer dopouští. Konečná čísla pro 26. 10. byla 150 úmrtí s COVID-19 a celkově pak 2501. Rozdíl je dán tím, že hlášení řady úmrtí přicházejí i se zpožděním několik dní. Pro konečná přesná čísla je potřeba několik dní počkat. Jaká tedy nakonec byla? V neděli bylo nakonec 190 zemřelých s COVID-19, celkově pak 3604 úmrtí. V daný den tak bylo méně úmrtí oproti předpovědi, ale dosažený celkový počet předpověď přesně naplnil. Denní počet úmrtí přes 230 se pak dosáhl jen o dva dny později. Je tak vidět, že kritika pana Singra týkající se hlavně možnosti dosažení celkového počtu úmrtí 3600, byla neoprávněná. Podrobněji se na průběh křivky a vývoj podíváme za chvíli.

Připomeňme ještě jednu předpověď pana Singra, která mu nevyšla. V článku na Neviditelném psovi 5. října v době, kdy byl rozběh epidemie na datech jasně viditelný, usoudil, cituji:

„Situace s covidem se, nepochybně v důsledku toho, že mnoho jednotlivců i institucí změnilo své chování, stabilizuje. Počty identifikovaných případů covidu v porovnání se stejným dnem minulého týdne v průměru stagnují. Počet aktuálně nakažených přestal stoupat i v Praze. Vláda se zřejmě v době, kdy píši tento text, rozhodne vyhlásit stav nouze (stalo se tak minulou středu s platností od dneška – pozn. red.), aby přírůstky případů covidu stlačila ještě níže. Další restriktivní opatření tedy budou následovat, od středních škol výše se bude učit distančně, na nějakou dobu je konec s víkendovými kolektivními aktivitami. Pravděpodobně zbytečně, přírůstky případů covidu budou klesat i bez toho.“

Připomeňme, že v té době jsme měli mezi dvěma až třemi tisíci identifikovaných nakažených denně a hlavní nárůst nás teprve čekal. Dnes už máme přes deset tisíc identifikovaný denně, a teprve díky vyhlášení zmiňovaného stavu nouze a s ním spojených opatřeních se snad konečně podařilo růst počtu infikovaných zastavit a situaci částečně stabilizovat.

Spíše ideologické reakce pak na článek měli Tomáš Guttmann a Václav Klaus, na ně asi nemá příliš cenu reagovat. Každý si odkazované texty může srovnat sám a vytvořit si vlastní názor. Spíše se podívejme, jak se situace vyvíjí po zavedení dalších zpřísnění protiepidemických opatření.

Vývoj denního počtu identifikovaných infikovaných má exponenciální průběh. Převzato ze stránek ÚZIS (použitá logaritmická stupnice na ose y).

Jak to vypadá nyní?

Podívejme se tedy, jak se grafy, které byly uvedeny v předchozím přehledu. Použijeme stejné grafy, jen do nich doplníme data za další týden. Předpovědi necháme v původní podobě. Jen bych připomenul, že grafy jsou v semilogaritmickém měřítku Na jedné ose, která ukazuje běh času je tak normální měřítko a na ose, která ukazuje počet případů, je měřítko logaritmické. Exponenciální funkce zobrazená v logaritmickém měřítku v semilogaritmickém grafu má lineární průběh. Hlavně v diskuzi pod článkem na Neviditelném psovi se ukázalo, že řada kritiků toto nevěděla a nepochopila. To, že si rychlost exponenciálního nárůstu v případě geometrické řady laici, a dokonce i odborníci jako je pan Singer, nedokáží představit a překvapí je, popisuje pěkně pan Veselý.

Jak se dalo očekávat, počet infikovaných konečně ovlivnila opatření, která přijala vláda, ale hlavně to, že je lidé začali sami více respektovat. V minulých dnech jsem byl několikrát pracovně v Praze a nošení roušek i snaha o udržování rozestupů je evidentní. Stejně tak je tomu u nás na vesnicí, kde dokáží velice dobře lidé reflektovat to, že venku při dostatečných odstupech, nejsou roušky potřeba, ale při blízkých kontaktech a v uzavřených prostorech je nezbytné je použít. Stejně tak je vidět, že se lidé snaží zbytečné kontakty omezit. Doufal jsem, že to bude dříve, ale nyní se konečně zdá, že se růst počtu infikovaných zbrzdil. Je to velice dobře. Jak bude toto zbrzdění výrazné a jak je ovlivní příchod chladného počasí, uvidíme v příštích dnech.

Pokud jde o počet hospitalizovaných pacientů s nemocí COVID-19 a těch z nich, kteří potřebují intenzivní péči, tak v tomto případě došlo ke zpomalení růstu. Je otázkou, do jaké míry je to způsobeno zpomalením přírůstku pacientu v odpovídajícím stavu, nebo spíše reorganizací přístupu nemocnic, které se takto v minulých dvou týdnech připravovaly na příliv pacientů. Snažili se tak uvolnit lůžka, a proto zpřísnili kritéria na přijetí pacientů na daný typ lůžka a snažili se propustit či přesunout ty, kteří dané lůžko nutně nepotřebovali. Vliv takových případů daná extrapolace pochopitelně nezahrnuje. V každém případě, pokud toto přispěje k tomu, že se podaří nápor nemocnicím ustát tak, že nedojde k dramatičtějším dopadům na kvalitu nemocniční péče, bude to moc dobře. Uvidíme, jak bude probíhat vývoj v následujících týdnech, kdy by se i zde mohlo navíc projevit zastavení a snížení počtu nových infikovaných.

V případě razantnějších opatření pochopitelně přestává platit jednoduchý exponenciální růst a extrapolace předchozího vývoje. Nyní je tak potřeba využívat komplexnější epidemiologické modely, jaké vytváří například ÚZIS nebo René Levinský z centra IDEA.

Růst počtu hospitalizovaných pacientů (modrá) a pacientů potřebujících intenzivní péči (červená) má také exponenciální průběh. Data pochází ze stránek ÚZIS. (Využita logaritmická stupnice na ose y).

Úmrtí s COVID-19 či na COVID-19

Nejméně různé vlivy mimo přírodní zákonitosti ovlivňují počet úmrtí. Ten zároveň sleduje křivku nakažených s nejdelším časovým zpožděním. Zde tak vidíme, že za uplynulé období více než týden počet úmrtí velice přesně sleduje předpověď. V posledních dnech se sice objevilo za sebou několik hodnot, které jsou pod předpovědí, teprve budoucnost však ukáže, zda jde jen o statistickou fluktuaci nebo reálné zpomalení růstu. Zde se může uplatňovat i to, že počty úmrtí v daném dni se ještě řadu dní doplňují. Teprve dodatečně přicházejí informace o úmrtích doma a upřesnění i z nemocnic. Počty úmrtí v daném dní tak ještě řadu dní postupně rostou. Jak je vidět z grafu i tabulky, až téměř do již zmiňované neděle 1. listopadu reálná data velice dobře sledovala předpověď.

Hlavní námitkou většinu diskutujících pod článkem na Oslovi i na Neviditelném psovi bylo, že lidé neumírají na COVID-19, ale pouze s ním na jiné příčiny. Podle nich by se tak neměl počet úmrtí evidovaných jako s COVID-19 projevit v celkové statistice úmrtí, protože tito by na jiné vážné choroby umřeli stejně. Odhlédněme, od nesmyslných tvrzení ve stylu, že se do statistiky COVID-19 zemřelých dostane oběť automobilové nehody. Úmrtní listy vypisuje lékař a jsou pro to stanovena pravidla. Je však přirozené, že opravdu existují případy, kdy se pacient s chorobou v posledním stadiu nakazí koronavirem a i bez nemoci COVID-19 by v této době zemřel. Na druhé straně budou i případy, kdy byla příčinou zhoršení stabilizovaného stavu pacienta, který by mohl i řadu let žít, právě COVID-19. Test se však nedělal a pacient není zapsán do kolonky COVID-19 úmrtí. Zároveň může navýšení počtu úmrtí v dané době způsobit i zhoršená péče o všechny pacienty vlivem přetížení nemocnic a celého zdravotního systému právě probíhající epidemií. A to i v případě, kdy nedojde přímo k jejich kolapsu.

Tabulka úmrtí od doby, která navazuje na graf v předchozím článku. Ukazuje srovnání mezi předpovědí a realitou.

Pochopitelně může být velice dlouhá diskuze o tom, který z daných vlivů převládne. Přesnou realitu se dozvíme na začátku příštího roku, kdy Český statistický úřad publikuje konečný přehled úmrtí v jednotlivých dnech v těchto měsících. Připomenul bych však důvody, proč považuji za jasné, že vliv epidemie bude v těchto datech jasně viditelný. V současnosti už denní počet úmrtí s nemocí COVID-19 přesahuje 200, přičemž průměrný denní počet úmrtí je v Česku v normální situaci okolo 300. To, že by všichni infikovaní umřeli na jiné choroby a neprojevily se ty 2/3 v celkovém počtu úmrtí, je těžko uvěřitelné. Už v přehledu poučení z první vlny epidemie jsem zmínil, že Švédsko mělo v období mezi 15. březnem a 24. květnem 2020 zhruba o 4500 úmrtí více než ve stejné době v předchozích letech. Zároveň pak v tomto období ohlásilo 4000 úmrtí s COVID-19. Je vidět, že tato čísla byla ve shodě, naopak přebytek úmrtí byl ještě o něco vyšší, než počet úmrtí s COVID-19. A podobně tomu bylo i u jiných států, které první epidemii nemoci COVID-19 nezvládly. Jen těžko se lze domnívat, že Česko na tom bude u nezvládnuté druhé vlny epidemie jinak. První vlnu Česko zvládlo, takže není divu, že se u nás v úmrtnosti neprojevila. Naopak naše statistická data ukazují, že opatření proti epidemii, která ji zastaví, k žádnému znatelnému navýšení úmrtí nevedou. Navíc se objevují první předběžná data z podzimu. Podle nich byl druhý týden v říjnu počet úmrtí o 14 % vyšší, než je dlouhodobý průměr. Pokud budeme předpokládat už zmíněných 300 úmrtí za den, pak uvedených 14 % znamená navíc 42 úmrtí denně. Pokud se to týká týdne od 5. do 11. října, tak pak by počet úmrtí s COVID-19 dobře odpovídal počtu zemřelých navíc.

Exponenciální charakter má i růst denního počtu mrtvých s COVID-19. Data převzata ze stránek ÚZIS (využita logaritmická stupnice).

Stále diskutované Švédsko

Ještě stále se v diskuzi objevovaly názory, jak epidemii dobře zvládlo bez omezení Švédsko, jak se tam podařilo promoření, a jak tam druhá vlna nebude, protože už mají kolektivní imunitu. Ani jedno z toho ovšem nemá moc společného s realitou. I ve Švédsku během první vlny byl značný počet omezení, i když jich velká část byla postavena na dobrovolné bázi. Ovšem po velkém počtu úmrtí, který způsobilo proniknutí epidemie do seniorské populace, velký počet Švédů dobrovolně řadu omezení realizoval. Spolu s intenzivním zapojením Švédska do mezinárodní spolupráce to pak vedlo k tomu, že Švédsko na zvolené strategii přístupu k epidemii nijak ekonomicky nezískalo. Ukázalo pouze, že se při vysoké míře infikovaných v populaci nedá pravděpodobně zabránit jejímu proniknutí k rizikovým skupinám. Což se nyní potvrzuje i u nás. Po zkušenostech z první vlny pak i v létě zůstalo povinné omezení hromadných akcí a dobrovolné dodržování řady omezení švédským obyvatelstvem. A právě to pomohlo tomu, že se Švédsku podařilo nástup druhé vlny oddálit.

I epidemiologické studie ukázaly, že ve Švédsku opravdu k promoření a dosažení kolektivní imunity nedošlo. Potvrzuje to i současný rychlý nárůst počtu infikovaných i hospitalizovaných s těžkými příznaky. Nárůst počtu mrtvých je za infikovanými o několik týdnu zpožděný, to je tak důvodem toho, proč je zatím ve Švédsku v druhé vlně malý. Ani Švédsko tak není příkladem, jak lze volným promořením snížit ekonomické ztráty vlivem pandemie, právě naopak. Zatím se nikde nepodařilo kolektivní imunity dosáhnout, a stále tak zůstává otázkou, zda je to vůbec možné. Švédsko se tak stává spíše špatným příkladem zvládání epidemie. Zatím neexistuje stát, který by dokázal epidemii překonat bez omezujících opatření. Nekontrolované šíření vždy vedlo k hrozbě kolapsu zdravotního systému. Kde tedy jsou dobré příklady toho, jak epidemii zvládnou s co nejmenšími ztrátami životů i těmi ekonomickými?

Jak dosáhnout nejmenších ekonomických ztrát i ztrát životů?

Na to, jak lze úspěšně čelit epidemii s maximálním omezením ztrát životů i ekonomických dopadů ukazují Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Tchaj-wan, Japonsko a další státy, včetně třeba i Číny, která epidemii čelila jako první. Ukazuje se, že včasnými poměrně jednoduchými epidemickými opatřeními, jako jsou roušky a omezení těch nejrizikovějších aktivit, lze udržet epidemii pod kontrolou a pokud se zajistí hromadné testování, trasování a fungující chytrá karanténa, tak společnost funguje téměř normálně s minimálními ekonomickými dopady. Ovšem efektivní chytrá karanténa znamená, že všichni dobrovolně (nuceně) respektují elektronické prostředky umožňující identifikaci kontaktu s pozitivními a dobrovolně (nuceně) realizují izolaci v případě rizika vlastní infekce. To se dokonale povedlo právě na Tchaj-wanu či v Jižní Koreji, které se tak do značné míry dokázaly vyhnout dramatickému zamrznutí ekonomiky.

Pokud se nepodaří zabránit chytrou karanténou nekontrolovanému nárůstu počtu infikovaných, protože jejich počet je tak vysoký, že testování a trasování nestíhá, je nutné realizovat efektivní zamrznutí, které sníží počty kontaktů. Je vhodné, aby bylo spíše co nejrozsáhlejší, aby umožnilo rychlé snížení počtu nakažených. Je třeba dosáhnout toho, že se nepřetíží nemocnice a znovu se pomoci testování a trasování dostane šíření epidemie pod kontrolu. Čím dříve se toho dosáhne a čím dříve je pak možné omezení mírnit, tím jsou ekonomické dopady menší. Velmi dobrým příkladem, že tvrdé zamrznutí vede k rychlému utlumení vlny epidemie a umožňuje snížit ekonomické dopady a návrat k ekonomickému rozvoji při dodržování poměrně malých omezení, je i Austrálie. Velice pěkný popis toho, jak to probíhalo je v článku naší krajanky z této země. Austrálie se vypořádala i s druhou vlnou velice dobře. Nyní se může koncentrovat všemi prostředky na rychlou identifikaci ohnisek a jejich likvidaci. Díky tomu, že jde o jeden stát na jednom kontinentu, může, stejně jako Nový Zéland nebo Tchaj-wan, v principu dosáhnout stavu, kdy u sebe infekci téměř zlikviduje a brání se jen jejímu zavlečení ze zahraničí. A to je možné poměrně jednoduchými opatřeními, testy a karanténou, při příjezdu možné. Výhodou Austrálie je nyní i to, že zde bude začínat léto.

Václav Klaus ve svém článku píše, že by mělo být cílem minimalizovat ztráty na lidských životech a zároveň minimalizace ekonomických ztrát. V tom se s ním shodnu. Ovšem on nepředkládá žádnou cestu k tomu, jak to realizovat, pouze volá po neuplatňování opatření proti šíření epidemie, a to včetně i obyčejných roušek. Zmíněné státy ukazují, že lze epidemii překonat s minimem ztrát na životech i s minimem ekonomických dopadů. Naopak, nikde se zatím nepodařilo ukázat, že by bylo možné nekontrolovaným průchodem epidemie koronovairu dosáhnout kolektivní imunity. Naopak, nikdy se pokus o takový přístup neobešel bez velkých ztrát na životech a obrovských ekonomických škod. Ukazuje se tak, že ekonomika je naopak plně v souladu se záchranou životů.

Závěr

Zatím jsem uváděl fakta, teď vyjádřím své osobní názory. Při současné epidemii je důležitý jeden společenský aspekt, který ovlivňuje to, jak ji dokážeme čelit. Hlavně pro politiky je velmi těžké realizovat nutná opatření v případě, kdy jsou následující dvě možnosti. Při první dojde rychle k zavedení opatření s relativně nízkými ale nezanedbatelnými ekonomickými náklady. Při druhém se opatření odloží, ale pak jsou ekonomické náklady a dopady nesrovnatelně vyšší. Většinou dojde k tomu, že se potřebná opatření odkládají tak dlouho, že se nakonec problém řeší s enormními náklady a dopady. Problém je, že rychlé řešení potřebuje nepopulární opatření, strategickou dlouhodobější vizi a je velice lehce napadnutelné tím, že má své náklady a vždy lze zlehčovat přicházející hrozbu. Pokud se úspěšně realizuje, jsou viditelné pouze ty náklady, a ne to, čemu se podařilo zabránit. Velice dobře to vidíme na průběhu první vlny u nás.

Politik tak v tomto případě realizací správného řešení s nejmenšími ekonomickými náklady i ztrátami na životech s největší pravděpodobností politické body a popularitu ztratí. Takže se nedivím, že ani u nás správná řešení nejsou schopni politici vybrat a prosadit. Nejhorší je pro takovou situaci období vyhrocené předvolební kampaně, kdy se snižuje možnost koordinovaného a konsensuálního postupu. Zároveň právě prosazování nepopulárních opatření umožňuje velice snadno napadnout politického protivníka. To jsme viděli u nás, a jde o jeden z významných momentů, které vedly k současné katastrofální situaci. Stejnou roli to sehrálo ve Spojených státech, které jsou i kvůli tomu státem, který je epidemií postižen nejvíce.

U politiků mě značně krátkozraký pohled příliš neudivuje, jejich prioritou je většinou bohužel čistě politický boj o moc. Daleko více mě v tomto směru zklamali klíčoví ekonomové. Nejen známá popekonomka Markéta Šichtářová, či Institut Václava Klause, který je spíše politickou institucí, ale i seriózní ekonomové, jako je i zmiňovaný pan Singer, nedokázali srovnat rozdíl mezi náklady rychlých a efektivních opatření, které umožní rychlý návrat a kontrolu šíření epidemie, a dlouhého odkládání opatření, které povede k přetížení nemocnic, velkému počtu mrtvých a stejně nezabrání v konečném důsledku ještě dramatičtějším omezením a mnohem dlouhodobějším a větším ekonomickým dopadům. Právě hlasy řady známých ekonomů, kteří epidemii zlehčovali a napadali protiepidemická opatření, přispěly také k současnému stavu.

Nedostatek strategického uvažování a schopnosti srovnat menší náklady a rizika v současnosti s velmi vysokými náklady a riziky při odkladu řešení však pozoruji u velké části našich ekonomů i v energetice. Postavit jaderný blok v současnosti znamená vysoké investiční náklady nyní, ovšem v dlouhodobém horizontu jde o velmi efektivní řešení s nízkými náklady. I v energetice však bohužel funguje stejný jev, který jsem před chvílí popsal. A také zde se tak bohužel řítíme k velkým problémům. Je dokonce možné, že budou ještě dramatičtější.

V rozboru na počátku druhé vlny u nás jsem napsal, že jsme nejspíše za možnost odhození roušek, pořádání hromadných akcí a otevřených barů, které navštěvovali hromadně Němci, u nichž byli tyto zavřeny, vyměnili možnost mít na podzim otevřené školy. Tato předpověď se ukázala být realitou. Jak je vidět i z vývoje v okolních státech v Evropě, bez dalších opatření bychom se asi neobešli. Pokud bychom však přes léto zachovali a dodržovali základní hygienická opatření včetně roušek v uzavřených prostorách, zachovali některá omezení na hromadné akce, a hlavně neotevřeli bary, a také posílili kapacity pro testování a hygieny pro trasování, mohli jsme nyní bez dramatického průběhu druhé vlny s velkou pravděpodobností udržet alespoň základní školy, kde jsou dopady na vzdělávání i společnost největší a největší jsou i problémy s výukou na dálku.

Na závěr ještě jeden povzdech. Vždycky jsem měl dojem, že pravicová konzervativní politika je založena na obhajobě tradičních hodnot, rodinné soudržnosti a sounáležitosti, úcty k životu každého jednotlivce a respektu ke stáří. Bohužel se mě reakce na můj článek i epidemii hlavně na Neviditelném psovi v již zmíněných příspěvcích i v reakcích v diskuzi snaží přesvědčit, že to je jinak. Podle nich bych soudil, že konzervativní pravicový názor je tím autentičtější, čím lehčeji obětuje své rodiče a prarodiče ekonomickému rozvoji.