Děti a covid – stále mnoho otazníků. Kredit: Kris Snibbe/Harvard Staff Photographer.

Ani se tomu nechce věřit, ale ještě neuplynul ani rok od chvíle, co si první lidé na Západě všimli podivných úmrtí v čínském Wuhanu. Tahle pandemie se neustále vyvíjí a stejně tak naše znalosti o koronaviru SARS-CoV-2, který to všechno způsobil. Přes veškeré a doslova celosvětové úsilí toho stále mnoho nevíme. Vědcům a lékařům to snad ani není možné mít za zlé. Času je opravdu málo a tohle děláme v bojových podmínkách.

Jednou z hlavních otázek, které stále zůstávají nezodpovězené ohledně epidemiologie koronaviru, a vůbec celé pandemie je, jaká je vlastně role dětí v šíření této neblahé infekce. Zároveň je to zjevně velmi citlivé téma, ať už ekonomicky, politicky nebo prostě lidsky – což ale výzkumu a hledání odpovědí ani trochu neprospívá. Je to jasné. Všichni milují své děti a všichni by raději měli ve škole. Platí to samozřejmě pro ekonomy, politiky, vědce i lékaře. Také mají nepochybně pravdu ti, podle nichž je domácí online výuka komplikací pro budoucí vzdělání dětí a tím i pro společnost.

To vytváří nemalý tlak na výzkum a především na interpretaci výsledků. V podobných situacích je normální, že se objevují různé názory. V době pandemie se ale těmto názorům, i když jsou třeba nezralé a neprošly důkladným ověřováním, přikládá značná váha. A dělají se podle nich závažná rozhodnutí, která mají dopad na nespočet lidských životů. Přesně v této situaci je i výzkum role dětí v šíření pandemické infekce. Objevují se studie, které označují roli dětí a také roli škol v pandemii jako vedlejší, či přímo nevýznamnou. A pak se také objevují studie, na první pohled minimálně podobně věrohodné, které tvrdí přesný opak.

Itai Dattner. Kredit: 360° Data Science.

V srpnu, zhruba v době, kdy naše vláda odmítla opětovné široké zavedení roušek, se objevila první verze preprintu izraelských badatelů, které vedl Itai Dattner z University of Haifa.V pozoruhodné studii sledovali roli dětí v šíření covidu-19 v celkem 637 domácnostech izraelského města Bnei Brak, v nichž testovali PCR testy všechny jejich členy. Výzkum potvrdil dosavadní představy, že děti jsou sice méně často nakažené a že jsou o něco méně infekční (cca 63 % infekčnosti oproti dospělým), ale rozhodně nejsou zcela imunní ani neinfekční, jak si lidé bohužel stále ještě občas myslí.

Právě Izrael se stal v první polovině léta zemí, kterou ostře sledoval celý svět kvůli nečekané „druhé vlně“, či spíše opětovnému vzedmutí pandemické infekce. Mezi odborníky v Izraeli a ve světě přitom panuje shoda, že v této události hrálo zásadní roli nezvládnuté znovuotevření škol, k němuž v Izraeli došlo po uklidnění jarní situace 17. května. Během dvou týdnů od tohoto dne měli v Izraeli desítky uzavřených škol a tisíce studentů i pedagogů v karanténě. A to byl teprve začátek. Na přelomu července a srpna se v Izraeli objevovalo kolem 2 tisícovek nových případů denně.

V Izraeli ovšem neváhali a uzavřeli zemi do poměrně přísného lockdownu. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Protestovala opozice, protestovali lidé, Izrael má už tak dost svých problémů. Přesto přišel lockdown, včetně uzavření škol. A podle všeho fungoval velmi dobře. Počet nově nakažených začal po 3 týdnech klesat.

Zhruba ve stejné době, tedy ve druhé polovině srpna publikoval časopis Journal of Pediatrics dnes často zmiňovanou studii týmu v čele s Lael Yonkerovou, šéfkou 3 center Massachusetts General Hospital. Studovali 192 dětí/mladých ve věku 0-22 let, z nichž bylo 49 pozitivně testovaných na covid-19. Šokovalo je, že u dětí všech věkových skupin odhalili velmi velkou nálož viru, především v prvních dnech po nakažení, bez ohledu na to, jak závažná jejich nemoc byla. Yonkerová tvrdí, že kolem ní chodili zdravě vypadající děti, které v sobě měli výrazně více viru, než hospitalizovaní pacienti s těžkým průběhem covidu-19.

Badatelé týmu Massachusetts General Hospital naléhavě upozorňují, že děti zjevně nejsou imunní vůči covidu, jak šíří někteří politici a bohužel i odborníci, a že jejich symptomy často neodpovídají virové náloži a infekčnosti. Zároveň vysvětlují, že vědci a lékaři během pandemie testují a sledují především symptomatické pacienty. To jsou většinou dospělí, což vede mnohé lidi, včetně odborníků, k chybnému závěru, že děti jsou v pandemii úplně v pohodě. Nejsou. Dokonce vzácně i umírají. Zásadní je ale to, že mohou být podstatnou a zároveň bohužel opomíjenou skupinou šiřitelů nemoci. Nelze než souhlasit s autory této studie, že nesmíme děti v pandemii blahosklonně přehlížet.

Lael Yonker. Kredit: Massachusetts General Hospital.

Badatelé se také vyjadřují k populární hypotéze, podle které jsou děti, zvláště ty mladší, méně ohrožené pandemií a méně infekční, protože mají méně receptorů ACE2, které koronavirus využívá při vstupu do lidské buňky. Podle jejich výsledků totiž není s nižším počtem receptorů ACE2 spojená nižší virová nálož u těchto dětí. A právě virová nálož hraje významnou roli v šíření infekce a zřejmě i v závažnosti průběhu nemoci po nakažení. Jinak řečeno, nižší počet receptorů ACE2 u dětí zřejmě bohužel není tolik relevantní, jak by se zdálo.

Je to stále živý, právě teď probíhající výzkum. Ať je ale blíže pravdě jedna či druhá strana, měli bychom si uvědomit, že to ve skutečnosti není ani tak akademický spor, jako boj o lidské životy. A proto, ač se nám to nemusí vždy líbit, bychom měli v případě pochybností – a ty ohledně role dětí v pandemií zjevně panují – vždy počítat s tou horší možností a zařídit se podle toho. Tedy počítat s tím, že děti mohou významně šířit covid, a že by otevření škol mohlo přinést spoustu dalších nemocných, nemluvě o značném ohrožení pedagogů. Právě v tuto chvíli tisíce lékařů a sester bojují s neuvěřitelným nasazením o pacienty, ale i o své životy, které jsou v sázce. I bez otevřených škol je čeká peklo. Měli bychom pro ně udělat maximum, což je v tomto případě ochota zvládnout naše ratolesti ještě pár týdnů doma.

Literatura

Harvard Gazette 20. 8. 2020.

Dattner et al. (2020) medRxiv.

Yonker et al. (2020) Journal of Pediatrics online 19. 8. 2020.