V článku na konci září jsem psal o tom, že i kvůli kampaní, která zlehčovala rizika a brojila proti opatřením omezujícím šíření epidemie, se Česko vydalo na cestu nekontrolovaného šíření epidemie COVID-19. I pod tímto článkem se objevily příspěvky, kde se bagatelizují rizika epidemie a také reálné počty nakažených, nemocných i mrtvých. V takové bagatelizaci pokračují někteří i v době, kdy počet úmrtí s nemocí COVID-19 u nás navýšil denní počet mrtvých zhruba o třetinu. Příkladem může sloužit Jan Hnízdil, Roman Šmucler a Institut Václava Klause, kteří patří k těm, kteří volají pro zrušení všech omezení proti šíření epidemie a volnému promořování.

Podívejme se, jak je to s jednotlivými čísly, které průběh epidemie charakterizují, a jejich vývojem v prozatímním průběhu druhé vlny epidemie u nás. Už z průběhu první vlny v zahraničí bylo možné vidět rizika, která vlastnosti koronaviru přinášejí, a že nelze dopustit bez dramatických dopadů nekontrolované šíření infekce. V článku o zkušenostech z první vlny je ukázáno na srovnání různých strategií, že včasná a efektivní omezení zamezí nekontrolovanému šíření a po dostatečnému snížení nálože infekce lze relativně snesitelnými omezeními udržet průběh epidemie pod kontrolou. Už v tomto článku jsem vyjádřil obavu, že rychlé zrušení všech omezení by mohlo přinést značné problémy. To se bohužel projevilo. Neochota velké části společnosti a předvolební boj, který se stal prioritou všech politických subjektů, pak způsobil, že se opatření proti šíření epidemie zavedla velice pozdě a značně laxním způsobem. Navíc nebyla hlavně zpočátku většinou společnosti přijata a respektována.

Průběh růstu počtu infikovaných

I to je důvod, proč dosáhla nálož infekce v populaci takového rozsahu, že se šíří nekontrolovaně. I denní počet identifikovaných infikovaných stále roste exponenciálně. Určené počty infikovaných jsou zjišťovány pomocí PCR testů. Ty pochopitelně mají své nejistoty. Jsou dány jejich sensitivitou i specificitou a pochopitelně i výběrem testovaných a výskytu infikovaných v populaci. Podrobněji jsou pravděpodobnostní aspekty spojené s nejistotami u testování popsány v nedávném článku. Takže při velmi nízkém výskytu infikovaných v populaci a preventivních testováních velkého počtu bezpříznakových může být počet identifikovaných infikovaných navýšen o falešnou pozitivitu. Tak tomu bylo v červnu a v červenci, kdy byl podíl pozitivních testů blízko 0,5 % a denní počet identifikovaných pozitivních byl okolo 50.

Naopak v současné době, kdy se nestíhá trasovat a testovat, takže se testují dominantně příznakoví lidé, podíl pozitivně testovaných stále roste a je již okolo 30 %. Denní počet identifikovaných infikovaných je již u hodnot 15 000. Na jedné straně sice roste počet testů, ale větší vliv má to, že se dostáváme na limitu schopnosti systému testování. Z uvedeného a daných čísel je jasné, že stále větší počet infikovaných uniká identifikaci. To znamená, že uvedená čísla jsou podhodnocením a podhodnocený je i exponenciální nárůst denního počtu infikovaných. Zároveň se v křivce jasně projevuje i fakt, že o víkendu se vždy testuje méně.

Vývoj denního počtu identifikovaných infikovaných má exponenciální průběh. Převzato ze stránek ÚZIS.

Z grafu denního počtu nově identifikovaných infikovaných je vidět, že stále dochází k jejich exponenciálnímu růstu. Zatím není pozorováno žádné jeho zpomalení. Pravděpodobně hlavně kvůli velmi silné náloži infekce v populaci a poměrně omezenému respektování epidemických opatření se vliv vyhlášených omezení zatím neprojevil. Zásadní informací je tak, že dramatický exponenciální růst infikovaných v populaci stále roste.

Růst počtu hospitalizovaných pacientů (modrá) a pacientů potřebujících intenzivní péči (červená) má také exponenciální průběh. Data pochází ze stránek ÚZIS.

Růst počtu hospitalizovaných

Exponenciální růst počtu infikovaných se pak se zpožděním projevuje v exponenciálním růstu počtu hospitalizovaných a následně s dalším zpožděním i v exponenciálním růstu počtu pacientů potřebujících intenzivní péči. Tato čísla jsou pak daleko méně ovlivněna nejistotami a zde je příslušný exponenciální růst v grafu velice dobře pozorovatelný. Jistou dobu trvá, než se infekce rozvine tak, že je nutná hospitalizace a další dny pak uplynou, než začne být potřeba intenzivní péče. U každého pacienta jde o různou dobu, ovšem poměrně rozumným odhadem je týden pro hospitalizaci a další pak pro zhoršení vyžadující intenzivní péči. Zároveň lze z porovnání těchto křivek vyvodit, že intenzivní péči vyžaduje mezi 20 - 30 % hospitalizovaných. To odpovídá zkušenostem z první vlny u nás.

Podle těchto zkušeností z první vlny se uvádí, že medián pobytu v nemocnici u hospitalizovaných je okolo 11 dnů. Medián potřeby intenzivní péče je u těch, které se nakonec podaří zachránit, okolo 22 dní. Medián potřeby lůžka u těch, kteří nakonec nepřežijí je pak 8 dní. Je tak vidět, že bude značnou dobu trvat, než se ve větší míře začnou lůžka od pacientů z masivní vlny v současné době přijímaných uvolňovat.

Je tak jasné, že nejméně jeden až dva týdny se budou do nemocnic dostávat pacienti, kteří jsou již nyní infikovaní a nastoupený exponenciální růst bude pokračovat. Je tak jasné, že 1. 11. lze čekat 10 000 hospitalizovaných a 1500 z nich bude potřebovat intenzivní péči. Za další týden bude 8. 11. už 16 000 hospitalizovaných a 2400 bude potřebovat intenzivní péči. A to už opravdu testuje limity našeho zdravotního systému, hlavně pak jeho personálního zajištění. A je třeba připomenout, že lze předpokládat ještě větší podíl nemocných v řadách zdravotnického personálu. Pokud se podíváme na data ÚZIS nebo třeba na rozhovor s primářkou infekčního oddělení pražské Nemocnice na Bulovce Hanou Roháčovou, která se snaží nalévat optimismus, je vidět, že při těchto číslech bude zabránění zahlcení zdravotního systému extrémně náročné. Rád bych věřil, že to čeští šéfové nemocnic zvládnou, jak prohlašovali a prohlašují. Moc jim držím palce, ale přesto mám značné obavy.

Exponenciální charakter má i růst denního počtu mrtvých s COVID-19. Data převzata ze stránek ÚZIS.

Růst počtu obětí

Exponenciální růst lze pozorovat i u denního počtu mrtvých s COVID-19. V současné době už dosáhl hodnoty 100 zemřelých denně. Připomeňme, že tak již máme navýšení denního počtu mrtvých, který je normálně okolo 300, o jednu třetinu. Křivka růstu počtu mrtvých má ještě větší časové zpoždění oproti křivce počtu infikovaných, než je tomu u hospitalizací. Než infikovaný dospěje k hospitalizaci, potom k potřebě intenzivní péče, kde o něj bojují lékaři ještě zhruba zmíněných osm dní, uplynou dva až tři týdny.

Je tak jasné, že ještě nejméně dva až tři týdny bude mít křivka růstu denního počtu mrtvých nastoupený exponenciální průběh. Znamená to, že 1. 11. budeme mít denně okolo 230 mrtvých s COVID-19, 8. 11. to pak bude okolo 400 mrtvých denně a 15. 11. okolo 700 mrtvých denně. A to už jsou násobky denních počtů úmrtí za normálních okolností. A připomínám, že zde jde už o dnes infikované a s těmito čísly se už nedá bohužel nic dělat.

Zároveň to jsou však čísla pro skvěle fungující nezahlcený zdravotní systém. Pokud se systém zahltí, smrtnost na COVID-19 může i dramaticky vzrůst. Stejně tak se projeví, pokud se infekce ještě dramatičtěji dostane do sociálních zařízení a nemocnic a zvýší se tak podíl rizikových skupina. Při zahlceném zdravotním systému se zvýší i úmrtnost na jiné choroby či zranění, která potřebují urgentní intenzivní péči.

Při bagatelizaci smrtnosti na COVID-19 se často využívá toho, že nárůst počtu úmrtí je významně zpožděn oproti nárůstu počtu infikovaných. Pokud se tak srovnává současný celkový počet mrtvých a současný celkový počet infikovaných, chybí nám významná část mrtvých, o jejichž život stále ještě lékaři bojují. Pokud tak započteme příslušné dvou až třítýdenní zpoždění u křivky úmrtí, dostáváme smrtnost mezi 1 – 2 %, což je ve shodě s výsledky kvalitních nezahlcených zdravotních systémů v první vlně.

Pokud tedy náš zdravotní systém situaci excelentně ustojí a nedojde k jeho zahlcení, budeme mít 1. 11. okolo 3600 obětí s COVID-19, dne 8. 11. už však zhruba 6000 mrtvých s COVID-19 a 15. 11. už dosáhneme 10 000 obětí. To je v případě, že pak už v následujícím týdnu přestanou počty infikovaných růst a epidemie se dostane pod kontrolu. To je ovšem extrémně nepravděpodobné. Takže těch deset tisíc obětí je minimum, které bude s vysokou pravděpodobností překročeno. To, jak velkým způsobem, je velmi silně závislé na chování každého z nás.

Smrtnost na nemoc COVID-19 v jednotlivých věkových kategoriích podle odhadů amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci vycházející z dosavadních dat o epidemii. Vzhledem k nejistotám jsou ukázány tři série odhadů (nejlepší, nejpravděpodobnější a nejhorší).

Do dnešní doby bylo identifikováno 246 tisíc infikovaných. Pokud budeme uvažovat dvoutýdenní zpoždění úmrtí a popsaný exponenciální průběh křivky denního počtu obětí, dostaneme smrtnost 2,4 %, při započtení třítýdenního počtu úmrtí pak smrtnost 4 %. Vyšší hodnota, než zmiňované 1 až 2 %, je dána popsaným podceněním rychlosti růstu infikovaných zahlcením systému testování, a také tím, že doba mezi infekcí a úmrtím je pouze zjednodušený odhad.

Odhad počtu úmrtí v případě projití infekce celou českou populací s využitím smrtnosti z odhadů amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC). Počty obyvatel v České republice v jednotlivých věkových kategoriích byly převzaty z dat Českého statistického úřadu.

Kolik bude celkový počet obětí?

Například Roman Šmucler zlehčuje následky epidemie zdůrazňování malé smrtnosti pro mladší ročníky a odkazuje na rozbor dat z amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC). Pokud však vezmeme tato data a uplatníme je na věkovou strukturu v Česku, kterou například udává Český statistický úřad, dostaneme pro projití epidemie celou populací počty mrtvých mezi 48 až 160 tisíci s nejpravděpodobnější hodnotou okolo 90 tisíc. Vzhledem k vysoké infekčnosti a rychlému průběhu infekce to však znamená, že realizace volného promoření podle scénáře Romana Šmuclera a jemu podobných by vedla ke zdvojnásobení počtu mrtvých v daném roce. A to v případě, že nedojde k zahlcení zdravotního systému, což vede k dramatickému zvýšení smrtnosti nejen na COVID-19, ale i jiných nemocí a úrazů. Pro případné zajištění kolektivní imunity, pokud je toto u nemoci COVID-19 možné, by mohlo stačit 70 %, možná i jen 50 % infikovaných. I tak to však znamená několik desítek tisíc obětí i při nezahlcení zdravotního systému. Ještě bych připomenul, že vůbec zatím není jasné, jestli a na jak dlouho se získá proděláním infekce imunita. Zároveň i u nás přibývají případy, kdy lidé, kteří byli infikovaní v první vlně, dostanou nemoc COVID-19 opakovaně. Navíc není vyloučeno, že volný průchod viru populací povede k mutacím, které se zaměří na mladší ročníky a smrtnost i u nich bude růst.

Jak je vidět, z průběhu epidemie u nás je jasné, že počet úmrtí s COVID-19 přesáhne hodnotu 10 000 a pokud se nezačneme opravdu snažit dostat u nás epidemii pod kontrolu, bude v řádu desítek tisíc. Dramaticky vzroste, pokud dojde k zahlcení zdravotního systému a úmrtím vyžadujícím urgentní péči, která nebude k dispozici. A taková situace opravdu není vyloučena. Je také třeba připomenout, že následky epidemie nejsou pouze úmrtí, ale i trvalé a dočasné zdravotní dopady.

Je jasné, že exponenciální růst trvá v každém případě omezenou dobu a v budoucnu se zlomí v každém případě. Mělo by však být v našem zájmu, aby se exponenciální křivka zlomila co nejdříve a podařilo se omezit počet obětí a dopady epidemie. Jak jsem psal už několikrát, nelze při vysoké infekčnosti viru bez efektivních opatření zabránit dopadům, které vedou k zamrznutí ekonomiky a vysokému počtu obětí. Bohužel jsme zatím nebyli schopni a ochotni taková opatření, která fungují například na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji či v Japonsku, ale i jiných zemích, přijmout a akceptovat. Velice často se objevují u lidí, kteří epidemii bagatelizují, doporučení, aby se chránily rizikové skupiny. Ovšem nikdo z nich neuvádí konkrétní metodu, jak to udělat. Jak je vidět v praxi i u nás, při vysoké promořenosti společnosti se nedají ochránit ani izolovaná sociální zařízení, kde by to teoreticky mělo být nejjednodušší. O tom, že to není možné, jsem podrobněji psal v nedávném článku na Neviditelném psovi.

Právě zmíněné příklady Tchaj-wanu, Jižní Koreji a Japonska ukazují, že lze epidemii čelit s minimalizací ekonomických dopadů i počtu obětí a velikosti zdravotních dopadů. Naopak USA i Česká republika při druhé vlně ukazují, že bagatelizace epidemie a nadřazení politického boje vede k velkým počtům obětí, zdravotním dopadům i ekonomickým škodám. Doufám, že předložená čísla povedou k zamyšlení hlavně u lidí, kteří epidemii a její dopady bagatelizují a bojují proti opatřením, které by umožnily jí čelit.

Průběh týdenního počtu úmrtí ve městě New York ukazuje, jak dopadne situace, když dojde vlivem nekontrolovaného průběhu epidemie COVID-19 ke kolapsu zdravotního systému. Umírají pak lidé nejen na COVID-19, ale i na jinak banální nemoci a úrazy jen proto, že se už na ně nedostane urgentní péče. Týdenní počet úmrtí vzrostl až na osminásobek normálního počtu. Obrázek je převzat z již zmíněného amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci.

Stejná čísla vzbuzují obavy nejen u mě, ale i u lidí, kteří evoluci i virům a dalším parazitům velice dobře rozumí a jsou v této oblasti fundovaní. Dovolím si tak dát nakonec odkaz na povídání Jardy Flégra, se kterým se znám z redakční rady časopisu Vesmír. Ten dokáže vysvětlit věci tak, že tomu rozumí i Micík, tak se nám snad podaří přesvědčit co nejvíce lidí, že je opravdu třeba vzít epidemii vážně:

Stejně tak varuje před zlehčováním epidemie imunolog Václav Hořejší: