Tým IAEA zkoumá areál jaderné elektrárny ve Fukušimě. Kredit: Greg Webb / IAEA.

Od zemětřesení, vln tsunami a následné jaderné pohromy v japonské Fukušimě uplynulo už téměř 9 let. Situace se tam postupně vyvíjí, některé věci se zlepšují, některé spíše naopak. Mimo jiné se tam hromadí radioaktivní voda. V tuto chvíli je ve Fukušimě uskladněno asi 1,2 milionu tun vody kontaminované radioaktivními látkami. Japonská vláda v následujících týdnech pravděpodobně schválí plán, jak s touto nebezpečnou vodou naložit. Stručně řečeno, vypustí ji do Pacifiku.

Francis Livens. Kredit: University of Manchester.

Voda, o níž je řeč, je umístěna ve zhruba tisícovce nádrží, v okolí dnes již bývalé jaderné elektrárny Fukušima. Její množství přitom narůstá každým dnem. Do místa jaderné havárie totiž neustále proniká dešťová a podzemní voda, která se tam pak spolehlivě kontaminuje. Během minulého roku museli ve Fukušimě uskladnit zhruba 160 tun nové radioaktivní vody denně. Experti odhadují, že v polovině roku 2022 by měla být naplněna momentální kapacita areálu pro uložení této vody.

To je riziko, které musí Japonsko nějak vyřešit. Jejich administrativa se rozhodla, že nejlepší bude vodu z Fukušimy postupně vypustit do oceánu. Vypouštění by mělo být zahájeno v roce 2022 a mělo by trvat celá desetiletí. Asi není nutné zdůrazňovat, že tento plán vzbudil hlasité protesty. Kromě tradičně protijaderných environmentálních aktivistů se ozývají hlavně rybáři. Čína se nechala slyšet, že by mohla zakázat dovážet japonské plody moře. Otázkou je, zda jsou tyto protesty a obavy z vypuštění fukušimské vody do Pacifiku na místě.

Na první pohled to vypadá jako šílenství fanoušků Godzilly. Nicméně. Naprostá většina uložené vody již byla pečlivě profiltrována a bylo z ní odstraněno více než 60 různých radioaktivních kontaminantů. Jak uvádí japonská vláda a provozovatel Fukušimy TEPCO, ve zmíněné vodě teď zbývá z radionuklidů především tritium. Podle Francise Livense z britské University of Manchester je tritium velmi těžké odstranit, protože jde o těžký izotop vodíku a je součástí samotných molekul vody. Existují sice příslušné technologie, ty ale fungují jen při výrazně vyšších koncentracích tritia ve vodě.

Pascal Bailly du Bois. Kredit: P. Bailly du Bois.

Tritium je lehké, takže se dobře šíří v oceánech. Zároveň je ale relativně neškodné pro živé organismy, protože je to jen minimálně nebezpečný beta zářič. Jeho záření zastaví již několik milimetrů vzduchu. Ve fukušimské vodě jsou nebezpečnější další radionuklidy, jako je stroncium-90 a jód-129. Je jich tam méně než tritia, protože jejich obsah významně snižují zmíněná filtrování. Ale nějaké tam jsou.

Přesto, jak uvádí například radioekolog Pascal Bailly du Bois z francouzské laboratoře Cherbourg-Octeville Radioecology Laboratory, ve skutečnosti se nemusíme vypouštění vody z Fukušimy nijak zásadně obávat. Dopad záření na rybaření i mořský život jako takový bude velmi malý. Ve skutečnosti bude prakticky stejný, jako když jaderná elektrárna Fukušima normálně pracovala a štěpila jádro.

Simon Boxall z britské University of Southampton k tomu dodává, že jisté riziko hrozí především škeblím a podobným organismům v příbřežních oblastech, protože by se v nich mohly hromadit radionuklidy. Toto nebezpečí však považuje za nízké a důkladným monitoringem lze mít situaci pod kontrolou. Ve větších hloubkách Pacifiku a ve větší vzdálenosti od Fukušimy již bude riziko radioaktivity z fukušimské vody extrémně mizivé.

Asi všem je jasné, že vypuštění radioaktivní vody z Fukušimy do Pacifiku není ideálním řešením. Nikdo z toho nemá velkou radost. Mezi odborníky ale panuje shoda na tom, že lepší řešení zřejmě v tuto chvíli neexistuje. Poločas rozpadu tritia je sice jen 15 let, i to je ale dost dlouhá doba na skladování velkého množství kontaminované vody. Navíc v oblasti, kde jsou častá zemětřesení. Zdá se, že fukušimská voda opravdu skončí v oceánu.

Literatura

NewScientist 23. 10. 2020.