Tranzit Venuše na snímku z paluby ISS. Kredit: NASA/Earth Observatory.

Ve svém širokém okolí objevujeme jednu exoplanetu za druhou. Už jsme jich spolehlivě potvrdili přes 4 tisícovky. Některé jsou podobné planetám Sluneční soustavy, jiné jsou bláznivě odlišné. Nejvíce jsme jich přitom našli tranzitní metodou, tedy pozorováním nepatrných změn jasnosti vybrané hvězdy, které mohou být způsobené tím, že přes její kotouč z našeho pohledu přechází planeta.

Lisa Kaltenegger. Kredit: Cornell University.

Lisa Kaltenegger z amerického institutu Carl Sagan Institute a Joshua Pepper z americké Lehigh University si položili jednoduchou otázku. Když vidíme my je, mohou vidět oni nás? Měli při tom na mysli hvězdné systémy, z jejichž planet by měli cizí pozorovatelé takový „výhled“ na Sluneční soustavu, že by, teoreticky, mohli pomocí tranzitní metody detekovat Zemi.

Pustili se do toho s vervou, přičemž se zaměřili na hvězdy hlavní posloupnosti, tedy stručně řečeno hvězdy bez extrémů. Jejich pozoruhodné úsilí je nakonec dovedlo k 1004 takovým hvězdám, které se nacházejí do vzdálenosti 300 světelných let od nás. Což je docela slušné, i když je to jen zlomek ze všech hvězd v této části vesmíru. Kalteneggerová s Pepperem pomyslně otočili směr, v jakém jsme zvyklí pozorovat cizí planety. Podívali se na Sluneční soustavu cizíma očima.

Joshua Pepper. Kredit: Lehigh University.

Jak uvádí Kalteneggerová, při pozorování tranzitu Země by cizí badatelé mohli nejen naši planetu detekovat, ale také si všimnout, že její chemické složení je poměrně zvláštní. Právě pozorování exoplanet při jejich přechodu přes kotouč hvězdy, je prozatím naší nejlepší příležitostí pátrat po exoplanetách oplývajících životem. Už teď je ale jasné, že to bude docela oříšek. Určit pozorovatelné chemické signatury přítomnosti života, kterými by se cizí život přesvědčivě prozradil, je o dost totiž těžší, než jsme si původně mysleli. Astronomové jsou připraveni zahájit intenzivní průzkum obyvatelnosti planet, až se na orbitu dostane toužebně očekávaný vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST).

Jak badatelé dotyčné hvězdy vytipovali? Klíčové pro ně bylo uspořádání Sluneční soustavy, především rovina ekliptiky, čili rovina, v níž Země obíhá kolem Slunce. Pokud se bude případný pozorovatel nacházet v rovině ekliptiky, má šanci uvidět, jak záře Slunce pohasne při průchodu Země přes jeho kotouč.

Zatím není jasné, kolik se v dotyčných 1004 hvězdných systémech vyskytuje exoplanet, natož kolik jich je v obyvatelné zóně. Uvedený postup také mlčky předpokládá, že by tam mohli být pozorovatelé, kteří se zajímají o okolní vesmír, mají podobné smysly jako my a uvažují podobně jako my. Což pochopitelně nemusí platit. Ale i tak, přinejmenším víme, že Zemi je možné ze zhruba tisícovky exoplanet objevit stejnými metodami, jaké používáme k hledání exoplanet my.

Video: Earth visible from distant exoplanets

Literatura

Cornell Chronicle 21. 10. 2020.

MNRAS Letters 499: L111–L1115.