Ačkoliv o komercionalizaci paleontologie píšu jen nerad, nyní musím udělat výjimku, a to v souvislosti s neuvěřitelným výsledkem dražby slavného kosterního exempláře druhu Tyrannosaurus rex, známého pod přezdívkou „Stan“. Tento dospělý jedinec populárního dravého dinosaura byl objeven na území Jižní Dakoty v roce 1987, a to amatérským sběratelem fosilií Stanem Sacrisonem, od něhož teropodí kostra získala také svoji přezdívku. Fosilie pak vykopal a vypreparoval tým komerčního sběratele Petera Larsona, známého také jako jednoho z objevitelů ještě proslulejšího jedince tyranosaura s přezdívkou „Sue“. Larson se svojí společností Black Hills Institute of Geological Research prodává repliky kostry Stana muzeím i soukromým zájemcům již tři desetiletí, nyní ale šla do dražby originální kostra samotná. Osobně neznám pozadí této aukce, ani se o ni příliš nezajímám (ostatně dá se o ní více dozvědět z jiných dostupných zdrojů), omezím se tedy spíše jen na komentář k samotnému výsledku dražby pro paleontologii. Jak už je dobře známo, fosilie byla dne 6. října vydražena londýnskou aukční síní Christie’s v New Yorku za rekordních a takřka dech beroucích 31,8 milionu dolarů, tedy zhruba 733 milionů Kč. Touto neuvěřitelnou sumou překonal „Stan“ dosud rekordní „Sue“ několikanásobně, ačkoliv přímé porovnání není přesné. „Sue“ byla totiž vydražena za 8,36 milionu dolarů již před dlouhými 23 lety, tedy v roce 1997. Milovníky tyranosaura možná potěší, že rekordní zápis pro nejdražší fosilii stále zůstává v zakrnělých „prackách“ druhu T. rex, jinak nám ale tato událost nedává velký důvod k radosti. Zjednodušeně řečeno, tento vědecky nesmírně cenný exemplář byl nejspíš ztracen pro vědu i veřejnost, která se mohla těšit z pohledu na něj v některé z veřejných muzejních institucí. Namísto toho pravděpodobně skončí jako potěcha pro oko několika vyvolených, velmi bohatých lidí, kteří si mohli dovolit zaplatit za něj zmíněnou astronomickou částku. Může se samozřejmě stát, že nový majitel poskytne fosilii vědcům k výzkumu nebo dokonce propůjčí některému z muzeí k dočasné či permanentní exhibici, prozatím ale předpokládejme, že tomu tak nebude. Jak už víme, situace se „Sue“ byla zcela jiná – za pomoci společností Disney, McDonald’s a některých dalších byla kontroverzní kostra zakoupena pro Field Museum of Natural History v Chicagu, kde je od roku 2000 v trvalé expozici a přístupná pro jakýkoliv druh vědeckého výzkumu. Jak ale dodává odborník na tyranosauridy Thomas Carr, je tu ještě jedna velmi nepříjemná okolnost – zatímco „Sue“ byla v době dražby prakticky neprozkoumaná, „Stan“ už se za dobu 33 let od svého objevení stal předmětem asi 48 vědeckých studií.
Tento fakt může na první pohled působit naopak jako šťastná okolnost – pokud „Stan“ již byl takto intenzivně prozkoumán a poznán, nebude už přece jeho ztráta pro vědu tolik bolestná. Opak je bohužel pravdou, a to z důvodu jistých formalit při vědecké práci s cennými fosilními exempláři. Mimo jiné je totiž vyžadováno, aby předmět výzkumu byl stále k dispozici pro ověření údajů ve vědeckých pracích obsažených (měření délky a obvodu či objemu jednotlivých kostí; odebírání vzorků pro histologické, chemické, radiometrické a další analýzy, apod.). Pokud již „Stan“ nebude v tomto smyslu k dispozici, vědci nejen nemohou provádět další výzkumy, ale znehodnoceny budou i výsledky mnoha studií, které již byly v minulosti formálně publikovány! To může mít poměrně výrazný negativní dopad na další výzkum druhu T. rex i teropodních dinosaurů obecně. Mimochodem, „Stan“ není v tomto směru prvním exemplářem tyranosaura, podobný osud měl v roce 2009 také jedinec s přezdívkou „Samson“.
Ten byl ve zmíněném roce prodán soukromému zájemci a v současné době se má údajně nacházet v sídle jakési korporace na území Spojených států amerických – nepřístupný vědcům i široké veřejnosti. Již zmíněný paleontolog Thomas Carr osobně odmítá studovat exempláře vlastněné v soukromých sbírkách, a to i přesto, že někteří majitelé by mu přístup k nim povolili. Carr nejedná jen ze zásadových pohnutek, jeho pozice je i praktická – výzkum privátně vlastněných fosilií skýtá značné nebezpečí v tom, že přístup k nim může být doslova ze dne na den přerušen vůli majitele a náročný výzkum tak může být snadno zmařen. Navíc podmínky uložení fosilií mohou být nevyhovující nebo dokonce neakceptovatelné pro vědeckou práci – fosilie například mohou být nevhodně smontovány, upraveny či poškozeny apod. Privátně vlastněné kostry jsou zkrátka pro vědu velmi nejistým a potenciálně nebezpečným či nepřesným zdrojem informací. Jistý etický aspekt spočívá i v prosté skutečnosti, že zkameněliny jsou historickou přírodní památkou, která by měla sloužit vzdělávacím účelům a těšit se z nich má i široká veřejnost, nikoliv pouze několik vyvolených s takřka neomezenými finančními rozpočty. Sběr fosilií za účelem komerčního zisku je tedy přinejmenším morálně problematický. Dovolím si zde nicméně drobnou poznámku – musíme rozlišovat mezi „lajdáky“ a naopak zkušenými komerčními sběrateli fosilií, kteří jsou schopní cenné nálezy odborně vykopat a zrestaurovat. Zachovají přitom i všechny podstatné informace o nálezových podmínkách, nezbytných pro vědecké ocenění nálezu. Takoví sběratelé – zvláště pokud jsou ochotní poskytnout fosilie pro vědecký výzkum – jistě mají nárok na určité ocenění a respekt ze strany paleontologické komunity.
Je totiž smutnou pravdou, že nebýt lidí, jako je Peter Larson, tisíce cenných zkamenělin by navždy zmizely z povrchu zemského. Nebyly by totiž včas nebo vůbec objeveny a eroze by je nakonec zničila. Je stále lepší variantou mít k dispozici alespoň „problematický“ objev, než objev žádný. Sbírání dinosauřích zkamenělin se ale nesmí proměnit v prvoplánově komerční záležitost, poskytující živobytí nepříliš pečlivým pátračům po vzácných částech dinosauřích koster. Takoví lidé jsou schopni vysekat z horniny jen dobře dochovanou lebku tyranosaura, triceratopse nebo třeba alosaura a zbytek kostry ponechat „ladem“ (což se rovná naprosté likvidaci fosilie z hlediska jejího vědeckého významu). Dalším nepříznivým aspektem těchto okolností je jakési přenesení dosud výsostné funkce muzeí pro konzervaci a péči o cenné fosilie, jelikož v posledních letech přibývá kompletních dinosauřích koster umístěných (naoko s odbornou preparací a fundovanou instalací) v soukromých budovách, palácích nebo rezidencích soukromých korporací, firem a bohatých jednotlivců.
Co je však ještě horší, poslední dobou dochází k nenapravitelnému porušení křehké rovnováhy a tiché spolupráce mezi paleontology a majiteli soukromých pozemků, umožňujících paleontologům provádět výzkum. To se týká zejména západu Spojených států, ale i některých oblastí v Evropě. Ruku na srdce – nechali byste vy, jako relativně chudí rančeři v Montaně nebo Wyomingu, zcela zdarma či jen za symbolický poplatek vykopat a odvézt dinosauří kostru, jejíž cena se může vyšplhat až na miliony dolarů? Vědecký tým z některého z muzeí či univerzit by vám mohl nabídnout až několik tisíc dolarů, rozhodně ale ne miliony, které by perfektní kostra přinesla majiteli v dražbě. Hrozí tedy, že výzkum na soukromých pozemcích v USA bude jejich majiteli přednostně svěřován komerčním sběratelům, kteří jim nabídnou podstatně zajímavější sumu peněz za potenciálně cenné nálezy. Někdo by mohl namítnout, že „dinosauří černý trh“ a pašování fosilií je jen okrajový jev a týká se spíše zemí, jako je Mongolsko a Čína, ale tak tomu není. Už začátkem roku 2015, tedy před bezmála šesti lety, existovalo jen v rámci tyranosauroidů 15 exemplářů, prodaných za nemalé peníze ve veřejné dražbě. Kromě známých případů, jako je „Sue“ nebo „dinosauří duelanti z Montany“, je to například také holandský exemplář s přezdívkou „Trix“, zakoupený nedávno za sumu 5 milionů eur. A to je jen špička ledovce, bohužel. Některé prodané tyranosauří exempláře jsou přitom mladými, nedospělými jedinci, což je ještě smutnější skutečnost, protože se tak ztrácejí nesmírně cenná data o ontogenezi, morfologických variacích růstu a mnoha dalších aspektech paleobiologie tyranosauridů. Jak tedy celou úvahu uzavřít? Nevzdávejme se naděje na budoucí nápravu alespoň některých okolností tohoto neblahého trendu a doufejme, že kouzlo objevování dávno zaniklých světů nebude v čím dál větší míře podrobováno myšlence komerčního profitu.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English: Recently, a specimen of Tyrannosaurus rex nicknamed „Stan“ has literally shattered a record for the most expensive fossil ever sold; it was bought by an anonymous private person for nearly 32 million dollars. That makes it by far the most expensive dinosaur fossil ever sold at a public auction.
Odkazy
https://www.bbc.com/news/science-environment-54448994
https://www.livescience.com/stan-tyrnanosaurus-rex-dinosaur-auction.html
https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2020/10/the-disaster-of-our-own-making.html
https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2015/02/tyrannoethics-4-naturalis-t-rex-t-rex.html
Diskuze:
