Aby rouška plnila svou funkci, musí na tvář přiléhat velmi těsně. Zrcadlo hodně pomůže….. (Kredit. M. Staymates / N. Hanáček / NIST)

Podobně ve sterilní/aseptické farmaceutické výrobě například očních a nosních kapek, injekcí či infúzních roztoků jsou operátoři proškoleni, jak roušky nosit a jak s nimi manipulovat. Garantuji vám, že žádný výrobce by si porušení těchto pravidel nedovolil. SUKL tuto praxi nejméně jednou za 2 roky kontroluje a pokud by bylo zjištěno pochybení, v extrémním případě by mohla hrozit i ztráta licence na výrobu léčiv. Všechna sterilní léčiva, která jako pacienti užíváte, byla vyrobena personálem s rouškami nebo dokonce respirátory.

Schlierová metoda (analýza) vizualizace proudění vzduchu (plynů a aerosolu)

Německý fyzik August Töpler již v roce 1864 přišel na způsob, jak zachytit na fotografii a pak i na videu šokové vlny a proudící vzduch. Z německého slova schlier (pruh) vznikl i název metody – schlierová metoda. Jako první objevil, jak lidské tělo ohřívá okolní vzduch (tedy, pokud je jeho teplota nižší, než je teplota lidského těla) a též, jak se mění proudění vzduchu při nasazení roušky či masky. Vytvořil základ pro použití roušek v medicíně, protože jeho metoda zcela zřetelně prokázala, že smyslem použití roušky, je ZPOMALENÍ PROUDĚNÍ vydechovaného vzduchu, a to opravdu velmi dramaticky.

Recyklace

Roušky se v medicíně a farmaceutickém průmyslu obvykle nosí hodinu až osm a nikdy se nerecyklují, vždy se použijí nové. To se netýká roušek speciálních.

Většinu roušek lze opatrně znovu použít, pokud se například namočí do vroucí vody a pak vysuší a po vysušení přežehlí. V nouzi lze roušku jen přežehlit.

Po sundání použité roušky si nikdy nezapomeňte umýt ruce mýdlem a ještě lepší je ruce i vydezinfikovat.