Supermasivní černá díra opředená pavučinou plynu. Kredit: ESO/L. Calçada.

Soustava teleskopů Very Large Telescope Evropské jižní observatoře ESO si připsala pozoruhodný úlovek. Ve vesmíru mladším než 1 miliardu let objevila supermasivní černou díru, která sedí jako mrzutý gravitační pavouk uprostřed veliké pavučiny, upředené z kosmického plynu. A v této pavučině uvízlo 6 galaxií, jakoby je supermasivní černá díra vysávala.

Very Large Telescope v Chile. Kredit: ESO / Wikimedia Commons.

Jde o supermasivní černou díru v motoru kvasaru SDSS J1030+0524 ze souhvězdí Sextantu, o hmotnosti asi 1 miliardy Sluncí, která se svou pavučinou představuje nejstarší známý útvar tohoto typu ve vesmíru. Objev silně podpořil teorii, která vysvětluje rychlý růst černých děr uvnitř pavučin kosmického plynu. Taková pavučina může obsahovat nesmírné množství hmoty, která přiživuje růst dotyčné supermasivní černé díry.

Vedoucí výzkumu Marco Mignoli National Institute for Astrophysics (INAF) prozradil, že motivem k těmto pozorováním byla samotná existence supermasivních černých děr ve velmi mladém vesmíru. Až doposud totiž nemáme rozumné vysvětlení, jak vlastně tato gravitační monstra mohla vzniknout – tak velká v tak krátkém čase.

Poloha kvasaru SDSS J1030+0524 v souhvězdí Sextantu. Kredit: ESO, IAU and Sky & Telescope.

Supermasivní černou díru kvasaru SDSS J1030+0524 obklopuje pavučina plynu, jejíž velikost více než 300krát přesahuje velikost Mléčné dráhy. Tato pavučina napájí hmotou jak šestici „polapených“ galaxií, tak i centrální supermasivní černou díru. To by mohlo být hledaným vysvětlením přítomnosti obrovitých černých děr ve velmi mladém vesmíru.

Kde se ale vzala pavučina plynu, opředená kolem kvasaru? Podle astronomů by původcem mohla být masivní hala temné hmoty. Ta sice není vidět, ale její gravitace by byla schopná k sobě v raném vesmíru přitáhnout ohromné spousty kosmického plynu. Veliká hala temné hmoty mohla vytvořit pavučiny, jakou pozorujeme kolem kvasaru SDSS J1030+0524.

Badatelé jsou přesvědčeni, že takové struktury byly v raném vesmíru poměrně běžné. My jsme je zatím nepozorovali, protože je to pro naše zařízení téměř nemožné. Objev pavučiny kvasaru SDSS J1030+0524 a galaxií, která v ní uvízly, byl na samé hranici možností našich nejlepších přístrojů. Zároveň je to nejspíš jen špička ledovce. Dotyčné galaxie náležejí k těm nejméně svítivým, co jsme zatím viděli. Samotná pozorování zabrala několik hodin. Po podobných černoděrových pavučinách bude pátrat i nově budovaný Extremely Large Telescope na vrcholky chilské hory Cerro Armazones.

Video: Animation of the web of the supermassive black hole

Video: Zooming in on the web of the supermassive black hole

Literatura

ESO 1. 10. 2020.

Astronomy & Astrophysics 642: L1.