V boji proti nádorům se stále více uplatňují rozmanité nanočástice. Singapurští odborníci nedávno vytvořili nové pozoruhodné „trojské“ nanočástice, které úspěšně zasahují proti nádorům, jak v buněčných kulturách, tak i u pokusných myší. Osvědčená antická taktika nese plody i po déle než třech tisíciletích.
Dalton Tay z Nanyang Technological University, Singapore (NTU Singapore) a jeho kolegové udělali trojskou nanočástici tak, že ji navlékli do molekul aminokyseliny L-fenylalaninu. To je jedna z takzvaných esenciálních aminokyselin, které si lidské tělo nedokáže samo syntetizovat, ale nutně je potřebuje. Proto musíme fenylalanin přijímat v potravě, obvykle z masa nebo mléčných produktů.
Fenylalanin potřebují i nádorové buňky. A Tay s kolegy toho vtipně využili. Vzali nanočástice z oxidu křemičitého, které americká agentury FDA hodnotí jako bezpečné pro medicínu. Tyto nanočástice ověsili molekulami fenylalaninu – a v experimentech zjistili, že trojské nanočástice převlečené za aminokyselinu fungují. Nejlepší přitom je, že léčí bez léku. Nenesou žádný medikament proti rakovině. Ony sami jsou tím lékem. Dovedou totiž sabotovat nádorovou buňku do té míry, že spáchá sebevraždu.
Tayův tým vytvořil terapeutické nanočástice, jejichž velikost je pouhých 30 nanometrů. Jsou tedy zhruba 30tisíckrát menší než průměr lidského vlasu. Tvůrci je pojmenovali zvukomalebně „Nano-pPAAM“, podle anglického „Nanoscopic phenylalanine Porous Amino Acid Mimic“. Jejich studii publikoval odborný časopis s příznačným názvem Small.
Jak uvádí Tay, jejich trojské nanočástice fungují samy o sobě. Cílí pouze na buňky nádoru, jsou slušně smrtící, a zároveň je není nutné aktivovat nějakým vnějším podnětem. Díky tomu, že nanočástice Nano-pPAAM nenese žádné speciální léčivo, je příprava takové léčby mnohem jednodušší. To znamená, že by taková léčba měla být podstatně levnější a dostupnější.
Trojské nanočástioce Nano-pPAAM vstupují do buňky aminokyselinovým transportérem LAT1. Když se dostanou dovnitř, tak rozpoutají produkci velkého množství kyslíkových radikálů, jednoduchých a zároveň velmi reaktivních molekul. Nádorová buňka poté spáchá sebevraždu.
Badatelé již trojské nanočástice otestovali v experimentech. Ukázalo se, že Nano-pPAAM zlikvidují kolem 80 procent buněk nádorů prsu, kůže a žaludku. To je účinnost srovnatelná s konvenčními protinádorovými prostředky, jako je např. cisplatina. Při experimentu na myších nanočástice Nano-pPAAM úspěšně potlačovaly růst agresivního lidského nádoru prsu. Vývoj trojských nanočástic dále pokračuje. Do budoucna by se z nich mohla stát platforma pro léčbu celé řady nádorů.
Video: NTU Singapore scientists devise ‘Trojan horse’ approach
Literatura
Nanočástice zabijáky kmenových buněk nádorů
Autor: Stanislav Mihulka (17.06.2015)
Parádní trik: Genetici editovali nádorové buňky, aby bojovaly za nás
Autor: Stanislav Mihulka (15.07.2018)
Ochočené salmonely pašují do nádoru léčivé nanočástice
Autor: Stanislav Mihulka (30.12.2018)
Diskuze:
Zacílení
Vít Výmola,2020-09-25 00:17:42
Jak můžou Nano-pPAAM cílit pouze na buňky nádoru, když danou aminokyselinu potřebují a tudíž vstřebávají i jiné buňky v těle? Není to ve skutečnosti stejné jako s klasickou chemoterapií, která působí na všechny buňky, ale ty rakovinné zabíjí rychleji kvůli jejich vysoké spotřebě?
Re: Zacílení
Vojtěch Kocián,2020-09-25 08:45:56
Vypadá to tak. Otázkou je, jak účinná může být snaha saturovat zdravé buňky nadbytkem dané aminokyseliny a pak teprve vypustit tu s nanočásticemi. Pokud budou zdravé buňky syté a rakovinové ještě hladové, mohlo by to omezit vedlejší účinky. A trochu asi i ty léčebné, takže si dovedu představit, že namíchat správný poměr může být pěkná alchymie na míru pacientovi.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce