Občas se lidé chtějí zdobit, někdy i magickým talismanem, navíc tím zdůrazňují svůj sociální statut, dokonce se ho tím pokoušejí zvýšit. V sérii článků o Kykladské civilizaci rané doby bronzové jsem šperky nepojednal. Chci je teď použít jako oslí můstek k budoucímu představování dalších kulturních okruhů egejského prostoru: minojské Kréty a pak hlavně různých vrstev řecké kultury, pokud tomu budou bohové a Osel nakloněni.
Jak rozlišit šperk od amuletu, tedy magického předmětu? Vždyť hranice mezi nimi není úplně ostrá ani v naší době, a ve starších dobách můžeme očekávat ještě mnohem plynulejší pojetí. Šperky se nejspíš vyvinuly z amuletů „ochladnutím“ jejich apotropaické a ochranné funkce, přitom s uchováním zdobnosti a vzácnosti. Pokud by tomu tak bylo, což hodně interpretů předpokládá, tak by šperky představovaly typický produkt zatím ne zcela dokončeného přechodu od sakrálního pojetí hodnot k civilnímu, včetně zhodnocení sociálního statutu. S tím může souviset i otázka, zda se přitom proměňuje také rozlišení mezi převážně zdobnou funkcí a rolí sociálního statutu (či dokonce investice), např. bižuterie nebo zlacení – versus originální dílo z velice drahých materiálů. Místo odpovědí nabídnu chronologickou přehlídku muzejních exponátů z egejské oblasti a nakonec i z Říma.
Obvyklé jsou náhrdelníky, někdy možná spíše pektorály. Pektorál má primárně chránit nebo zdobit hruď, i když je většinou zavěšený na krku. Výčet šperků je však mnohem širší: čelenky, náramky, prsteny, jehlice…
Velká potíž je, že drahé kovy a drahokamy se v průběhu času hojně recyklují, používají se na nové šperky. Je to přímo vzor ekologických postupů, který nám ale znepřístupňuje starší předměty. O nevyloupené hroby je nouze a o nevyloupené obětní dary na svatých místech tím spíš. Tohle platí snad ve všech kulturních vrstvách
Téma lze příhodně začít ukázkou z výstavy „Vanity, 7 tisíciletí šperku na Kykladách“, kterou roku 2017 nabízelo Archeologické muzeum na Mykonu. Na tomto ostrově není o drahé šperky nouze ani nyní, ba i potřeba ochranných amuletů před „turistickou“ a mafiánkou devastací je zde ještě mnohem akutnější než v centru Prahy
Začátku expozice vévodil kykladský neolit, například kamenný antropomorfní přívěsek z ostrůvku Saliago u Paru (Parosu) z doby kolem 5 tisíc let před n. l. Je to šperk nebo rituální předmět? Nevíme. Dokonce nevíme, jak by takové rozlišení bylo v dané kultuře chápané.
Z podobné nebo o něco pozdější doby pochází taky asi 6 cm velký zlatý plíšek s dírkami, nalezený v sakrální jeskyni hory Zás na Naxu a vystavovaný v Naxijské Chóře, na který tady pouze odkazuji, protože na něm není mnoho vidět.
Pak přijde kykladská raná doba bronzová. Civilizace je to velmi pokročilá, ale maličká až titěrná, takže nemůžeme očekávat velké honosné šperky. Ve srovnání s mohutnějšími kulturami té doby, např. s raně dynastickým Egyptem, působí zdejší šperky poněkud venkovským dojmem, takové „malé, ale naše“. Za ukázku stojí například droboučká stříbrná jehlice s hlavičkou ve tvaru beránka.
Minojský šperk z Kréty
Minojská civilizace na Krétě se rozvíjí už v rané době bronzové, ale pomyslného vrcholu dosahuje ve střední době bronzové, kdy její vliv expanduje i mimo Krétu. V průběhu pozdní doby bronzové je naopak postupně překrývána řeckou mykénskou (achájskou) kulturou. Protože jí hodlám brzy věnovat několik článků, tak se teď omezím na jedinou ukázku slavného šperku ze střední doby bronzové, tzv. včelího ornamentu (i když není jasné, jestli to opravdu jsou včely). Navíc tady hned ukážu achájské šperky, které budou těm minojským velice podobné.
Objevují se i šperky dělané speciálně jen pro pohřební nebo votivní účely. Ty často vypadají jinak, bývají menší a tenčí. Přes velké bohatství se na mrtvých občas začíná trochu šetřit.
Minojská pečetítka a prsteny, převážně ze začátku pozdní doby bronzové, např. Minoův prsten, jsem už ukazoval v článku Optika z mínójské Kréty doby bronzové?.
Mykény
Lovecká scéna na zlatém prstenu z Mykén (hrob IV v okruhu A), 1600 až 1500/1400 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleon). Kredit: Schuppi, Wikimedia Commons.
|
Zlatý prsten s reliéfem: Sedící bohyně a procesí mořských koníků. Mykénská pozdní doba bronzová. Tiryns, 1500-1400 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 6208. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Výtvarný projev nejstarší známé řecké kultury, mykénské neboli achájské, je velice nápadně ovlivněný minojskou Krétou. Historicky i myticky sice Minojci představují zdatné protivníky, nad nimiž Řekové nakonec zvítězili, ale kulturně se Řekové pozdní doby bronzové stali v mnoha ohledech jejich pokračovateli. Na šperku je to zvláště nápadné. Například zlaté prsteny, ryté s neuvěřitelnou přesností.
Samostatnou kapitolou by mohly být šperky z mykénských hrobů. Některé na mrtvých zlatem nijak nešetří. Na jiných je však vidět, že jsou zhotovené pro pohřební účely, totiž z tenkých plátků zlata, i když pořád honosně velkých. Jejich porovnání s „normálními“ masivnějšími zlatými šperky nabízím v tomto odkazu.
Řecká raně geometrická doba
Po pádu Mykén a analogických center koncem doby bronzové následují „temná staletí“ (11. a 10. před n. l.) a pak už nastupuje zcela jinak konfigurovaná řecká výtvarnost tzv. geometrického stylu, pojmenovaného podle způsobu zdobení keramiky. (Pomíjím šperky z okrajových oblastí řeckého světa, i když jsou mnohdy zajímavé, ale zavedly by nás jinam.)
Řecká archaická doba
Řeckou kulturu 7. a 6. století označujeme jako archaickou.
Vyznačuje se kvantem soch a krásné keramiky, navíc i rozsáhlou literaturou, ale šperků se dochovalo jen málo. To může mít dva výklady, nejspíš oba pravdivé. První: Podle dobové literatury na sebe Řekové nevěší zlato a kamení tak kvantitativně jako barbaři. Druhý: Masivní recyklace drahých materiálů v pozdějších dobách. Ze stejných důvodů se zachovalo i tak málo šperků z jinak tuze slavné klasické doby (5. a většina 4. století n. l.), že jsem ani nenašel vhodnou ukázku.
Za ukázku stojí zvláštní šperk z archaické doby, zachovaný jenom namalovaný na keramice: náušnice zakotvená také piercingem ve tváři. Je to ovšem specialita Kyklad, takových maleb na keramice je tam hodně, dokonce i plastické zobrazení na fragmentu sochy, ale odjinud je neznám. Není jasné, jestli jde jen o místní módu nebo o odraz specifické kultovní záležitosti. (Více obrázků viz komparace Dívka s náušnicí.)
Z helénistické doby
Zlatý amulet z helénistického Egypta, 332 před n. l. až 392 n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. CCASA 4.0
|
Síťka do vlasů s reliéfem Afrodity, Fana a Eróta. Zlato, granáty a smalt, 3. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. CCASA 4.0
|
Od pozdního 4. století před n. l. šperků opět silně přibývá. Zčásti to může být menší časovou propastí, ale roli nepochybně hraje i vliv velice zdobných a mnohem magičtěji exponovaných orientálních kultur. Řeky to ovlivňuje podobně jako dobový import astrologie, numerologie a nových typů pověr, navzdory velkému rozmachu vědy.
Římská doba
Z římské doby (na západě Řecka začíná už v 2. století před n. l., na východě až v 1. století n. l.) ukážu napřed řecké práce. Zčásti navazují na helénistickou tradici.
Po obrázcích převážně z athénských muzeí teď ukážu předměty z expozice Umění starověku pod patronací Národní galerie v paláci Kinských v Praze, protože ilustrují téma velice reprezentativně a měli jsme to doma. (Měla to být od slavná stálá expozice z antických sbírek několika pražských institucí, od roku 2010 byla chvílemi občas otevřená, roku 2015 byla definitivně zrušena, prý z ekonomických důvodů. Viz fotogalerie.)
Charakteristické jsou náušnice a prsteny. Může jít o jednoduchý, leč dokonale provedený drobný zlatý šperk, nebo o drahé kameny zasazené ve filigránovém rámci.
Nejprve jsem představil pravděpodobně řecké práce a nejspíš z řeckého území. Specifický žánr ovšem představují římské prsteny, nezávisle na tom, zda je na římskou objednávku dělali latinští zlatníci (ovlivnění etruskou a řeckou tradicí), nebo Řekové. Krom vsazených kamenů (nebo někdy zlatých uzlíků či miniaturních plastik) se v nich uplatňují také plasticky ryté polodrahokamy. Říká se jim kameje (konvexně ryté) a gemy (ryté konkávně).
Pár náušnic.
Zlato a syrský granát, 1. až 2. století n. l. Národní muzeum v Praze, HM10 745-746. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Prsten, zlato se vsazeným kamenem. Římská práce. Národní muzeum v Praze, HM10 754. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Zlatý prsten zdobený achátem nebo sardonyxem s rytou figurou Minervy, 2. století n. l. Národní muzeum v Praze, HM10 747. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Literatura
Tentokrát ji suplují muzejní popisky. Velice ilustrativní je prý monografie Britského muzea, které má úžasnou sbírku dávných šperků: Jewellery through 7000 years. British Museum Publications, řada vydání od 1976.
Diskuze:
Amulety
Tomáš Novák,2020-09-10 09:07:31
V poušti Gobi byly objeveny fosilní skořápky dinosauřích vajec s navrtanými otvory - možná sloužily jako amulety či talismany tamnějším obyvatelům už někdy od mezolitu...
Zajímavé by také bylo rozvážit, od kdy už neplnily tyto předměty svoji magickou funkci a stávaly se převážně vizuální ozdobou...
Re: Amulety
Zdeněk Kratochvíl,2020-09-10 10:39:18
Problém je, že mezi magickou a zdobnou nebo sociální rolí je ostrý rozdíl jenom v případě extrémů: krajní pověrčivost versus investiční šperk. Krása i bohatství snadno mají jakousi kvazi-magickou roli, která se v některých kulturách, u některých lidí nebo v určitých situacích snadno akcentuje jako magická. Nevím, že by se to někomu podařilo opravdu disjunktně rozčlenit, viz třeba snubní prstýnky, i když nějak škálovat se to dá. Třeba podle toho, jaká z rolí je prioritní. Z tohoto hlediska vidíme prioritu zdobné a sociální role před magickou až v ařecké archaické době, což ale neznamená, že nemohola být i dříve, jenom to těžko dokladovat. Naopak u řady hodně starých předmětů je nasnadě priorita apotropaické nebo ochranné role, vypadají tak, zvláště pektorály. To se pak kupodivu vrací v talismanech helénistické a hlavně římské doby. Ta možná má vedle sebe prstýnky a náušnice v našem smyslu slova - i výrazně magické talismany.
Re: vosy
Zdeněk Kratochvíl,2020-09-10 10:32:41
Chairetismata episés, kdesi jsem četl, že to snad jsou jakési zvláštní mouchy, ale nevím, v populárnější literatuře se tomu říká včely, i když znalci prý mají silné pochybnosti. Možná taky nějaký archeolog pochopil informaci o vosičkách jako "zvláštní mouchy".
Technologie
Josef Waters,2020-09-10 07:13:14
Ano, je to krásná jemná práce. Co ale nechápu, to je výroba tenkých drátů (kruhového průřezu). Vykovat je tak rovnoměrně je nemožné, to snad už používali jako dnes tažení? Válcování plíšků si umím představit, ale tažení snad přes nějaké přesné průvlaky (vyvrtané kruhové dírky) v kameni, to musela být hi-tech technologie :-)
Re: Technologie
Zdeněk Kratochvíl,2020-09-10 10:29:21
Omlouvám se, že nejsem znalec starého šperku. Chtěl jsem jenom ukázat obrázky pěkných a dokonce nečekaných věcí, plus nadhodit skoro neřešitelnou otázku po jejich různých rolích.
Nerad bych dělal chytrého použitím ad hoc nalezených a neověřených údajů.
Nicméně, křišťál a podobné kamínky dokázali jemně vrtat už v době bronzové. Jestli to pak využili k tažení zlatých drátků, to nevím, ale spíš bych se divil, kdyby ne. Třeba minojský šperk prý vykazuje řadu technologických postupů, které se pak držely až do Byzance, a jimž se přišlo na kloub až ve zcela nové době. Ale tohle mám jen z třetí ruky.
Re: Technologie
Milan Štětina,2020-09-10 11:25:01
To je celkem časté, že se z dřívější doby zachovaly věci, které dnes umíme udělat jen pomocí hi-tech technologií. Namátkou třeba kyklopské zdivo, mechanismus z Antikythéry nebo římský beton. Ono i vyrobit ještě v 19. století náramkové/kapesní mechanické hodinky je pro mě trochu zázrak.
K tomu tenkému drátku: lze to podle mě vyrábět tažením i bez dírky; stačí silnější (třeba i hranatý) drát nahřát uprostřed a zatáhnout za konce. Pomatuju se, že jsme na střední škole takto vyráběly ze skleněné trubky kapiláry - s kovem/drátem to myslím půjde také.
A takto to bude pravděpodobně se vším ostatním, stačí znát nějaký prostý trik (u těch hodinek asi více triků) a jde to i bez hi-tech nástrojů.
Re: Re: Technologie
Josef Waters,2020-09-10 12:41:57
To tažení trubičky/vlákna jsem jako plastikový modelář praktikoval z plastů, stejně jako u skla. Ale kovy tak táhnout nepůjde.
Re: Re: Re: Technologie
Pavel Brož,2020-09-10 22:18:59
Nedělám si iluzi, že bych snad mohl přijít na tajemství výroby těch drátků, a také nevím až jak tenké je uměli dělat, soudě okem podle těch fotografií mě přijdou tenké kolem jednoho milimetru či i mírně méně. Nicméně čistě teoreticky - proud kapaliny se při svém pádu zrychluje a tím i zužuje, v určitém okamžiku se tento proud začne trhat na kapičky, takže jde o to najít maximální výšku, při které se ten proud ještě netrhá. Nevím kolik by to mohlo být u tekutého zlata, ale dost možná by umělo udržet spojitý i celkem tenký pramínek. Pokud by se to roztavené zlato nechalo vytékat pramínkem z výšky několika metrů do velkého sudu s vodou, který by optimálně ještě mohl rotovat, aby se ten v něm se nořící chladnoucí drátek nešmodrchal, tak bych si uměl představit, že by to jít mohlo. Samozřejmě je to jen spekulace, ale jak už tady zaznělo, nějaký gryf jistě měli.
Otázka je také, jestli řečtí zlatníci znali amalgámy, to by jim totiž výrazně usnadnilo práci, z amalgámu by se drátek udělal v tekuté podobě mnohem snadněji a pak by se ta rtuť žíháním odpařila a zbylo by čisté zlato. Případné nepravidelnosti ve tvaru by se také daly poopravit žíháním do polotekuta. Nicméně, jak už jsem zmínil, nedělám si iluzi, že jsem přišel na to jak to dělali.
Re: Re: Re: Re: Technologie
Zdeněk Kratochvíl,2020-09-11 00:05:52
Možná tak, nevím. Některé jsou pod půl milimetru.
Řečtí a římští zlatníci amalgám snad znali, ale ověřené to nemám.
Problém je se starší dobou, některé mykénské a dokonce už minojské šperky mají taky podobné drátky, i když méně často.
Ještě větší problém je prý s jakousi technikou množství pospojovaných maličkých dutých granulí, která snad má kontinuitu od Minojců po Byzanc a Benátčany, pak zmizela a dneska je prý na to potřeba málem high-tech. Ale tohle mám taky jenom z druhé ruky, leč něco na tom snad bude, je to v řadě příruček, bohužel bez detailů.
Re: Re: Re: Re: Technologie
Josef Waters,2020-09-11 09:25:31
Za tajemství bych to nepovažoval, určitě šlo o protahování původně vykované tyčky, nebo proužku odříznutého z plechu, skrz sadu postupně se zmenšujících otvorů, nejspíš v hladkém kameni. Ale na tu dobu to muselo být tehdejší high-tech řemeslo/umění. Z těch pásků vznikaly i trubičky.
Trochu jsem pohledal po těch internetech a našel hezké video z Metropolitního muzea umění: https://www.youtube.com/watch?v=0niF2nbHeew
Tady taky něco k tažení drátků: https://link.springer.com/content/pdf/10.1007/BF03215438.pdf
Zlato a střibro mají výhodu, že mezi jednotlivými tahy se nemusí žíhat, Jiné kovy se tažením zpevní a trhaly by se. Vytahování z taveniny, jako u skla nebo plastů, by u kovů nefungovalo, mají asi v tekutém stavu příliš malou vazkost. Metalurg by věděl víc.
poděkování
Pavel Brož,2020-09-09 23:31:45
Děkuji za článek! Fascinuje mě ta řemeslná preciznost, které už v tak rané době byli schopni.
Re: poděkování
Zdeněk Kratochvíl,2020-09-10 10:24:33
Rádo se stalo a děkuju za vstřícnost. Některé technologie byly opravdu nečekaně dokonalé. Třeba ty mykénské prsteny z pozdní doby bronzové jsou sice na poměry prstýnků dost velé, zdobený terč měří přes 2 cm, jenže jsou ryté s přesností 12 až 20 mikronů. Ty prstýnky z římské doby už připomínají kvalitní zlatnickou práci našeho tradičního novověku, jsou malé, a opět naprosto přesně udělané, včetně jakéhosi pájení, umně zaretušovaného.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
