Obrazová rekonstrukce hlavy dosud nevylíhnutého sauropodího embrya. Tak nějak vypadal ještě nenarozený titanosaurní sauropod, který se zhruba před 80 miliony lety chystal k prvním krůčkům po nebezpečných křídových pevninách tehdejší Patagonie. Délka hlavy činí asi jen 2 centimetry, nápadný je rohovitý výrůstek na nosní části lebky, který po vylíhnutí pravděpodobně zakrněl a postupně zmizel. Autorem ilustrace je Vladimír Rimbala, použito s jeho svolením.

Pro zájemce o dinosauří paleontologii už dávno není tajemstvím, že jedním z velmi úspěšných a celosvětově uznávaných badatelů na poli „dinosauřího“ výzkumu je slovenský paleontolog Martin Kundrát, který už mnoho let provádí výzkum a podepisuje se pod odborné studie o dinosauřích embryích a ichnofosiliích, zkamenělých vejcích, o terizinosaurech, „praptáku“ archeopteryxovi a mnohém dalším.[1] Jeho práce už byly publikovány v nejprestižnějších vědeckých periodikách, což je pro mě, jako člověka narozeného ještě v bývalém Československu, zdrojem jisté pyšnosti. Bez zajímavosti pak není ani fakt, že Kundrátův krajan a spolupracovník Vladimír Rimbala, žijící dlouhodobě v České republice, je autorem mnoha obrazových rekonstrukcí k jeho studiím. Vlado je coby zručný paleo-výtvarník zároveň mým blízkým spolupracovníkem a autorem ilustrací k několika mým knihám, což mne těší o to více. Zmíněné skutečnosti jsou navíc zcela aktuální pro novou vědeckou studii, pod níž se oba pánové ze Slovenska opět podepsali.[2] Nejedná se přitom o nic menšího než o historicky první popis vzezření lebky sauropodího embrya, tedy „tváře“ dosud nevylíhnutého dlouhokrkého giganta z období svrchní křídy. Nález je o to cennější, že lebky sauropodů – a to i těch dospělých – se ve fosilním záznamu dochovávají velmi vzácně. Tvoří je totiž poměrně lehké a nepříliš odolné kosti, na poměry velikosti dinosaura značně křehké. Objevy kompletních lebek sauropodů jsou pak ještě mnohem vzácnější a úplně dochovaná lebka sauropodího embrya nebyla dosud známá vůbec. Původ fosilního embrya je zahalen tajemstvím, protože se bohužel jedná o zkamenělinu ilegálně propašovanou z Argentiny. Právě na argentinské lokalitě Auca Mahuevo přitom bylo v polovině 90. let minulého století objeveno jedno z největších hnízdišť sauropodních dinosaurů vůbec.[3] Zkoumané embryo se ale od embryí z této patagonské lokality odlišuje a je tedy možné, že se jedná o zástupce dosud neznámého druhu titanosaurního sauropoda. Lebka malého dinosaura, pocházející rovněž odkudsi z Patagonie, měří na délku asi 2 centimetry a patřila patrně jakémusi menšímu až středně velkému sauropodovi.

Jedním z možných původců kostřičky embrya je také menší titanosaurní sauropod Neuquensaurus australis, jehož fosilie byly formálně popsány pod rodovým jménem Titanosaurus již roku 1893. Tento patagonský zástupce čeledi Saltasauridae dosahoval v dospělosti délky nanejvýš 15 metrů a hmotnosti asi 10 000 kg, podle jiných odhadů pak dokonce jen 7,5 metru a zhruba 1800 kilogramů, což by z něj činilo jednoho z nejmenších známých titanosaurních sauropodů vůbec. Žil na území současné provincie Neuquén v době před asi 80 miliony let, není ale jisté, zda popsané embryo patřilo právě tomuto druhu. Kredit: Slate Weasel, Wikipedie (volné dílo)

Nejzajímavějším anatomickým znakem na lebce je výrůstek v nasální části lebky, který v podobě jakéhosi růžku sloužil snad k rozbití skořápky v době líhnutí. Tento výrůstek měl možná funkci tzv. vaječného zubu, známého například u současných krokodýlů.[4] Dalšími zajímavými znaky jsou stočené nozdry a očnice otočené směrem dopředu, do pozice pro binokulární (stereoskopické) vidění. To vše jsou zcela nečekané anatomické znaky, které ukazují, že lebka sauropodích embryí i mláďat byla do značné míry tvarově a strukturálně plastická a v průběhu ontogeneze se výrazně proměňovala. Embrya sauropodů měla zkrátka vysoce adaptovanou lebku pro účel vylíhnutí a nejspíš i úspěšné zvládnutí prvních týdnů života.[5] Binokulární vidění a monocerotická (jedním rohem vybavená) lebka jsou znaky, které dosud u embryí sauropodů nikdo neočekával. První pohled do tváře dávného dinosauřího drobečka umožnil výzkum pomocí moderních zobrazovacích technik z laboratoří PaleoBioImaging Lab při Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Metodou synchrotronové mikrotomografie byl prováděn výzkum vnitřní stavby kostí, který odhalil například malé zoubky usazené v jamkách čelistí, částečně kalcifikované kůstky vyvíjející se mozkovny a dokonce i jakési pozůstatky svalstva z temenní části lebky. Díky tomu bylo možné provést vůbec první kompletní trojrozměrnou rekonstrukci embryonální lebky u sauropodomorfního dinosaura. Obrazovou rekonstrukci pro studii doplnil již zmíněný Vladimír Rimbala. Fosilie byla ze Spojených států později vrácena zpět do země původu a nyní je uložena ve sbírkách instituce Museo Municipal Carmen Funes ve městě Plaza Huincul pod dohledem paleontologa Rodolfa Corii. Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu vydá tato fosilie ještě další svědectví o svém dávném dinosauřím původci.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.

Short Summary in English: First 3D reconstruction of the skull of embryonic sauropod dinosaur was announced. The fossil was found in Argentinian Patagonia, but it is not known where exactly (as it was illegally exported from the country). The fossil skull was examined by Slovak paleontologist Martin Kundrát and the international team of experts.

Odkazy:

https://phys.org/…tml

https://www.sciencealert.com/…orn

https://www.express.co.uk/…del

https://ct24.ceskatelevize.cz/…rat

https://cib-center.org/…hd/

[1] Pu, H.; Zelenitsky, D. K.; Lü, J.; Currie, P. J.; Carpenter, K.; Xu, L.; Koppelhus, E. B.; Jia, S.; Xiao, L.; Chuang, H.; Li, T.; Kundrát, M.; Shen, C. (2017). „Perinate and eggs of a giant caenagnathid dinosaur from the Late Cretaceous of central China“. Nature Communications. 8: 14952. doi: 10.1038/ncomms14952

[2] Martin Kundrát, Rodolfo A. Coria, Terry W. Manning, Daniel Snitting, Luis M. Chiappe, John Nudds & Per E. Ahlberg (2020). Specialized Craniofacial Anatomy of a Titanosaurian Embryo from Argentina. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.07.091

[3] Chiappe, L. M., and Coria, R. A. (2004). Auca Mahuevo, un extraordinario sitio de nidificatión de dinosaurios saurópodos del Cretácio Tardío, Neuquén, Argentina. Ameghiniana, 41: 591–596.

[4] H. Bandali, M. Buchtova, J. M. Richman y A. S. Tucker (2007). Egg Tooth Development in the Snake (PDF). European Cells and Materials, 14: p. 134.

[5] Myers, T. S.; Fiorillo, A. R. (2009). „Evidence for gregarious behavior and age segregation in sauropod dinosaurs“. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 274 (1–2): 96–104. doi: 10.1016/j.palaeo.2009.01.002