Jaderný pták Aquiline. Kredit: CIA.

Studená válka sice nikdy nepřerostla v horké střetnutí velmocí, její účastníci to ale i tak brali velmi vážně a intenzivně pracovali na řadě pozoruhodných projektů, které mohly změnit poměr sil. Některé projekty byly dotaženy do konce, u jiných se to nakonec nepodařilo. Právě to je případ fascinujícího amerického projektu Aquiline, který nedávno odtajnila CIA.

U-2 Dragon Lady. Kredit: US Air Force.

Nedílnou součástí horkých operací Studené války byly výzvědné mise. Za tímto účelem vznikly úžasné letouny, jako je rychlý Lockheed SR-71 Blackbird anebo velmi vysoko létající Lockheed U-2 Dragon Lady. Tyto stroje jsou dodnes považovány za technické zázraky.

Ve stínu slavných výzvědných letounů vznikal i americký projekt Aquiline, jeden z nejneobvyklejších a nejvíce komplikovaných špionážních projektů Studené války. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit flotilu dvanácti dronů, které by tvarem a velikostí co nejvíce připomínaly ptáky. Drony Aquiline měly mít jaderný pohon, který by zajistil, že by mohly nepřetržitě letět po neuvěřitelnou dobu jednoho měsíce. Tyto drony měly sloužit jako bezpilotní průzkumné letouny a také transportní letouny pro tajné náklady menších velikostí. Projekt Aquiline ale nebyl nikdy dokončen.

Aquiline s maskovacím „opeřením“. Kredit: CIA.

Americká CIA počítala s drony Aquiline jako s první bezpilotní výzvědnou leteckou technologií. Design dronu navrhla společnost McDonnell Douglas a byl velmi odlišný od stíhacích letounů, jimiž je tato společnost známá. Aquiline byl relativně malý dron, aby se blížil ptákovi, jak jen to bylo možné. Na délku měřil cca 1,5 metru, křídla měl o rozpětí asi 2,3 metru a jeho hmotnost při vzletu byla asi 38 kilogramů. Klasický motor o výkonu 2,6 kW poskytoval dronu rychlost 87 až 148 kilometrů za hodinu. Dron měl mít výdrž ve vzduchu 50 hodin, dolet asi 1 930 km a měl dosahovat výšek až 6 kilometrů.

CIA ale navrhovala použít speciální radioizotopový pohon, který by využíval přeměnu tepla, uvolněného rozpadem vhodných radioizotopů, na elektřinu. Podobné zdroje energie mají dnes například některé meziplanetární sondy. S radioizotopovým pohonem by Aquiline mohl letět po dobu 1 měsíce anebo urazit úctyhodnou vzdálenost 58 tisíc kilometrů.

Aquiline měl nést fotografické a špionážní vybavení. Mohl by se dostat k cílům mnohem blíže nežli například letoun U-2. Cíle by pak vyfotil a mohl by i detekovat elektronické signály rozmanitých vojenských zařízení, které by následně analyzovali odborníci. Jaderný pták také mohl nést tajný náklad, jako například pokročilé senzory, které by během mise vypustil v cílové oblasti.

SR-71 Blackbird. Kredit: USAF / Judson Brohmer.

Klíčovým trikem dronu Aquiline bylo, že si jej obsluhy protivníkových radarů i lidští pozorovatelé měli plést s pravým ptákem. Dokonce měl být pomalovaný tak, aby vypadal jako pták pokrytý peřím. Drony Aquiline měly obsluhovat mobilní týmy, které by operovaly z oblastí sousedících s tehdejším Sovětským svazem nebo Čínou. Během misí by drony Aquiline vysílaly získaná data do poblíž letících letounů s lidskou posádkou, pravděpodobně letounů U-2. Tím pádem by nemusely být vybaveny záznamníky dat, které byly za Studené války těžké a neforemné.

Program Aquiline byl tak tajný, že bylo doporučeno, aby příslušní specialisté byli najímáni s dvouletým předstihem, kvůli absolvování všech nezbytných bezpečnostních prověrek a testů. Vývoj dronu měl probíhat ve slavné Area 51, kde by možná vyvolal pozoruhodné konspirační blouzniviny. Vlastně není úplně jasné, proč byl program zrušen. Možná byl až příliš technologicky komplikovaný. Nebo se mu stala osudnou přílišná závislost na momentu překvapení. Jakmile by totiž protivníci zjistili, o co jde, tak mohli pomalu letící jaderné ptáky relativně snadno sestřelovat.

Literatura

CiA Library

Popular Mechanics 11. 8. 2020.