Keramická válcová pyxis s víčkem, rytý „rybí“ dekor, asi 15 cm. Nález z ostrova Antiparu, 3200 - 2800 před n. l. Britské muzeum, GR 1889.12-12.3, BM Cat Vases A311. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kykladská civilizace rané doby bronzové se vyznačovala mistrnou prací s kamenem, a to už v rané fázi, tedy v letech 3200 až 2800 před n. l., zatímco keramika zůstávala poněkud ve stínu. Najde se však několik pěkných kousků. Specifická je situace na ostrově Mélu (Milosu), kde není dostatečně kvalitní kámen. Těžko říct, do jaké míry je upřednostňování kamene pře keramikou spíše výběrovým efektem zachování. Do hrobů se častěji ukládaly kamenné nádoby, měly větší prestiž.

Kykladská keramika z Mélu analogická kamenným nádobám, 3200 - 2800 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Hrnčířství se však vyvíjí rychleji než kamenictví. Od roku 2800 před n. l. roste kvalita keramické produkce skoro na všech ostrovech. Většinu ustálených tvarů nádob potkáváme v obojím provedení. Těžko říct, co byl originál a co nápodoba, asi jak u čeho. Nebudu tady znovu obtěžovat tvaroslovím nádob, představil jsem je v článku Krásné kamenné nádoby z Kyklad rané doby bronzové.

V období 2800 až 2300 před n. l. se objevují také tvary keramických nádob, které v kamenném provedení téměř neznáme. Především různé džbány, vysoké tak 15 až 30 cm. To nesouvisí jen se snadností výroby, ale také s funkčností. Sebelepší víno v sebelepším mramoru značně utrpí, a ten mramor časem taky. A nejspíš nejen víno. Na podobný problém naráží i mnohem pozdější Petroniova latinská satira Hostina u Trimalchiona z 1. století n. l., kde se římský zbohatlík omlouvá svým hostům, že víno a vzácné lahůdky nabízí v něčem jen o něco dražším než keramika, totiž ve skle (zrovna podstatně zlevnilo); a ne v nádobách ze stříbra, které by ovšem kazily chuť. V horském městysu Apeiranthos uprostřed Naxu mají v jednom z pěti muzeí keramický servis k pití vína pro 12 osob, džbán a kalíšky, z doby kolem 2500 před n. l. (Popisují jej i Colin Renfrew a Fotini Zafiropolou, leč moc mých patronů „zdola z města“, z Chóry Naxijských, zde nezapůsobila až takovým dojmem, abych jej mohl fotografovat.)

Malovaný džbán z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Sférická pyxis s jednoduchým malovaným dekorem, z jihovýchodu Naxu, 2800 - 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Keramika se samozřejmě také maluje, i když zatím dost jednoduše. Krom řady typů džbánů se malují i nádoby tradičních tvarů, známých spíše z kamenných verzí. Zvláště malované pyxidy mohou svou elegancí směle soupeřit s kamennými.

Malý osmičetný kernos ze Syru 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 6185. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Keramika pro náboženské obřady

Keramika se etablovala i jako materiál nádob určených k sakrálním účelům. Nechávám teď stranou krásné a tajemné „kykladské pánvičky“ (Frying pans, ale nesmažilo se na nich), protože ty stojí za samostatné pojednání. Představím kerny a rhyta, tedy obětní nádoby.

Z keramiky se servíruje také bohům, tedy asi hlavně bohyni. K tomu slouží kerny. Některé mají podobu veliké zdobené mísy; častější jsou menší vícečetné kerny, tedy nádobky spojené v jednom „tělě“ (podobně jako kamenné), které umožňují pečlivě volenou kombinaci nabídky plodin, téměř výstavku nabízené hojnosti.

Spíše pro opačný směr komunikace, tedy směrem od božské dimenze k lidem, slouží rhyta. Nejčastější jsou rhyta v podobě medvěda, možná medvíděte. Někdy máme problém je rozlišit od prasátka, ale když se v jejich dutině najdou stopy po medu, jako v tom malovaném z ostrova Syru, tak je to snad jasné.

Rhyton, vlastně drobná terakota zvířete, možná prasátka, podle jiných medvěda. Asi z ostrova Mélu, 2700-2200 před n. l. Britské muzeum, GR 1929.11-12.1. Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Rhyton v podobě medvěda z ostrova Syru, 2800 - 2300 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 6176. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Můžeme si jen domýšlet, jestli obřadním ucucáváním zředěného medu z nádobky tvaru medvídka se „přijímající“ identifikoval s ním, posiloval se jako medvěd, nebo skrze medvěda se silami přírody, nebo zda to sloužilo k úlitbám, třeba na hrobech. Medvědi bývají oblíbeným zvířetem Velké bohyně. (V Řecku zdědí medvědy Artemis – a ještě děvčátka z řad athénské aristokracie se budou v atické svatyni v Braurónu identifikovat jako „medvíďata“, dcery a družky Artemidy.)

Přenosná svítilna z jihovýchodu Naxu, 2800 - 2300 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Keramické nástroje a pomůcky

Ochranné masky pro metalurgii olova jsem představil už v článku Industrie kykladské rané doby bronzové. Zbývá ještě ukázat aspoň jednu z četných přenosných svítilen.

Importy a vlivy

Občas se na Kykladách projeví také vlivy okolních kultur.

Zeštíhlený „omáčkovník“ z ostrova Syru, 2800 - 2300 před n. l. Archeologické muzeum na Syru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

V období 2800 až 2300 před n. l. jsou to importy keramiky z dost vzdáleného ostrova Lemnu na severovýchodě Egeidy, který kulturně patřil spíš k oblasti maloasijské Troji.

Kromě toho potkáváme vliv tvarů nádob, jaké jsou v té době obvyklé na jihu řecké pevniny v tzv. raně heladské kultuře (kromě místa však ještě nemá nic společného s Řeky). Jako příklad nabízím nádobu tvarově odvozenou od tzv. „omáčkovníku“ (sauceboat), je z kykladského ostrova Syru.

Labutí píseň

Koncem 3. tisíciletí se kykladský kulturní prostor zásadně mění.

Keramická láhev („flaška“) z Mélu, 2500 - 2000 před n. l. Archeologické muzeum na Mélu, kat. č. B 912. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Slábne vliv tradičních center, mnohá upadají a dokonce zanikají, přinejmenším zčásti je to už projev expanze minojské Kréty.Na některých ostrovech se však objevují novinky všeho druhu, včetně keramiky. Nenápadným příkladem může být keramická láhev (flask, „flaška“).

Nápadná je proměna řady tvarů směrem k „barokizaci“, je to už jiný vkus. Příkladem mohou být baňaté džbány zvané „kachní vázy“ (duc kvase), jejichž tvar připomene ještě i řecký askos (nádoba typu „měch“).

Askos „kachního“ tvaru z Mélu, Fylakopi I, 2300 - 2000 př. n. l. Britské muzeum, GR 1865.12-14.39 BM Cat Vases A330. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nejnápadněji reprezentují nový vkus velké a zdobné mnohočetné kerny z ostrova Mélu.

Tyto proměny už předznamenávají následující střední dobu bronzovou, kdy bude jižní části egejského prostoru dominovat minojská Kréta. Je pozoruhodné, že právě ostrov Mélos (Milos) si podržel tradici kvalitní keramiky od začátku doby bronzové do současnosti, tedy přes 5 tisíc let téměř kontinuálně, navzdory střídáním nejméně tří zásadně různých etnik a bezpočtu politických režimů.

Mnohočetný kernos (a další kykladská keramika) z Mélu, Fylakopi I., 2300 - 2000 př. n. l. Britské muzeum, GR 1865.12-14.1 BM Cat Vases A344. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Literatura

Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.

Z. Kratochvíl: Kykladská keramika rané doby bronzové v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.

Fotogalerie Kykladská keramika rané doby bronzové v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons

Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek starokykladské keramiky podle muzeí:

Národní archeologické muzeum v Athénách

Archeologické muzeum na Mélu

Archeologické muzeum na Syru

Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu

Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře)

Britské muzeum v Londýně

Ashmolean Museum v Oxfordu