Fosilní vejce malého teropodního dinosaura (oodruh Himeoolithus murakamii), žijícího v období pozdní rané křídy (asi před 110 miliony let) na území dnešního jihozápadního Japonska. Vajíčko s rozměry 4,5 krát 2 centimetry je v současnosti nejmenším známým fosilním vejcem druhohorního dinosaura na světě. Kredit: University of Tsukuba and Museum of Nature and Human Activities, Hyogo.

Ačkoliv již dobře známe i mnohé malé druhy dinosaurů, stále je počtem výrazně převyšují druhy větší, od velikosti ovce až po lokomotivu. Tato skutečnost je důsledkem toho, že křehké zkameněliny trpasličích druhů se ve fosilním záznamu obvykle nemají šanci dochovat a v průměru je jich objeveno mnohem méně než mohutnějších fosilních kostí velkých dinosaurů. I proto je objev fosilií malinkých dinosaurů vždy vzácný a cenný. K takovým nálezům patří kosterní fosilie drobných teropodů o velikosti vrány ze severovýchodní Číny[1] nebo třeba malé otisky stop dlouhé jen kolem 1,5 centimetru, objevené v Jižní Koreji[2]. Nově se k takovým objevům přidává i fascinující nález drobných vajec neznámých teropodů z Japonska. Lokalitu objevili vědci už v roce 2015 na území prefektury Hjógo na jihozápadě této ostrovní země. Dali jí název Kamitaki Egg Quarry, tedy „lom vajec v Kamitaki“ a o objevu publikovali letos studii v periodiku Cretaceous Research.[3] Fosilie se nacházely v jílovcích červenohnědé barvy, náležejících do geologického souvrství Ohjamašimo. Toto souvrství uchovává fosilie staré asi 110 milionů let a pochází tak z období geologického věku alb, tedy z pozdní spodní křídy. Jen několik metrů nad příslušnou geologickou vrstvou byly mimochodem objeveny také fosilie ocasních obratlů a čelistních kostí sauropodního dinosaura, formálně popsaného v roce 2014 pod jménem Tambatitanis amicitiae.[4] V té době se zde nacházela rozsáhlá záplavová nížina, kde sídlila rozmanitá dinosauří komunita s pestrou druhovou rozmanitostí. Právě objev dinosauřích vajíček je významným indikátorem smutného faktu, že skutečná původní biodiverzita nám zůstává skryta. Kosterní fosilie jsou totiž obvykle příliš vzácné a málo početné na to, aby nám ukázaly původní rozmanitost dinosaurů na daném území a v dané době. Díky objevu otisků stop nebo fosilních vajec tak máme lepší představu o někdejší pestrosti dinosauří megafauny. Japonští paleontologové pracovali na lokalitě v období zimy roku 2019 a vyprostili z horniny fantastický počet asi 1300 fosilních vajec. Většina jich sice představovala jen úlomky skořápky, několik exemplářů ale bylo neporušených a téměř kompletních. Fosilie zkoumal profesor Kóhei Tanaka z Univerzity v Cukubě, jehož mezinárodní paleontologický tým mimo jiné určil, že objevená hnízda byla uložena in-situ a nebyla tedy transportována například vodou. Tomu odpovídala zejména konfigurace nakladených vajíček, které by v případě transportu vykazovala jiný charakter uložení.

Rekonstrukce vzezření sauropodního dinosaura druhu Euhelopus zdanskyi. Podobně nejspíš vypadal i jeho evoluční příbuzný, euhelopodidní sauropod Tambatitanis amicitiae, jehož fosilie byly objeveny nedaleko vrstrvy s nejmenšími dinosauřími vajíčky světa. Tento asi 14 metrů dlouhý a několik tun vážící titanosauriform byl tedy nejspíš přímým současníkem jejich původců. Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Většina objevených vajec, která nepatřila ve všech případech jedinému druhu dinosaura, obdržela nové vědecké jméno Himeoolithus murakamii. Jejich nejzajímavější charakteristikou jsou miniaturní rozměry, které z nich činí možná nejmenší známá zkamenělá dinosauří vejce vůbec. Podle přesných odhadů vážila tato vajíčka v průměru asi jen 9,9 gramu a měřila na délku asi 4,5 centimetru, na šířku pak 2 centimetry. Nebyla tedy o nic větší, než například vajíčka současné křepelky. Zajímavým porovnáním je pak představa naopak největších známých dinosauřích vajec, která v období pozdní křídy nakladli jacísi neznámí oviraptorosauři na území Číny. Nejdelší exemplář oodruhu Macroelongatoolithus xixianensis totiž měřil na délku celých 61 centimetrů![5] Skutečně ohromující rozdíl, když uvážíme, že se jedná v obou případech o vajíčka vývojově vyspělých neptačích teropodů. Zajímavé je v této souvislosti také to, že malinká vajíčka z Japonska mají podlouhlý oválný tvar, podobně jako právě obří vejce z různých částí světa – naproti tomu jiná malá dinosauří vajíčka jsou podle dosud učiněných fosilních objevů spíše kulatá. Kromě zmíněného oodruhu Himeoolithus murakamii (96 % všech fosilií) bylo na lokalitě Kamitaki objeveno pět dalších fosilních typů vajec, patřících ve všech případech malým teropodům. Jedním z nich je i další nově popsaný oodruh, Subtiliolithus hyogoensis. To dokazuje, že i na jediné lokalitě se mohlo v druhohorách vyskytovat hned několik podobně velkých dravých dinosaurů, a že tedy celková druhová rozmanitost dinosaurů byla celosvětově a v rámci všech geologických období ve skutečnosti pravděpodobně mnohem větší. Možná známe skutečně jen zlomek kdysi existujících druhů a nikoliv celé desítky procent, jak se domnívají někteří optimističtí badatelé.[6] To ale není jediný přínos fosilních hnízdišť a vajec z lokality Kamitaki. Zdejší objevy rovněž poskytují lepší představu o podobě hnízdění a péče o snůšky u drobných teropodů, což je dosud značně neprozkoumaná oblast dinosauřích výzkumů. Zatím byly totiž objevovány spíše hnízdiště větších dinosaurů z jiných skupin – zejména kachnozobých dinosaurů, sauropodů a středně velkých teropodů (například dromeosauridů a oviraptorosaurů).[7] Fosilní vajíčka z Japonska jsou tak velmi cenným příspěvkem do problematiky dinosauří reprodukce, paleoekologie i biodiverzity.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Possibly smallest dinosaur eggs ever found were discovered in southwestern Japan. About 110 million years old fossils of 1300 eggshell fragments were excavated in 2019 in the strata of Ohyamashimo Formation, located in Hyogo prefecture. Smallest fossilized eggs, which measure just 4.5 x 2 cm, belonged to an unknown „dwarf“ theropod species.

Odkazy:

https://phys.org/news/2020-06-tiny-japanese-dinosaur-eggs-unscramble.html

https://www.sciencedaily.com/releases/2020/06/200626114821.htm

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2020/07/02/tiny-dinosaur-eggs-from-japan-reveal-small-theropods.html

https://paleontologyworld.com/paleontologists-curiosities/tiny-japanese-dinosaur-eggs-help-unscramble-cretaceous-ecosystem

http://www.tsukuba.ac.jp/en/research-list/p202006251105

[1] Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329

[2] Kim, K. S., Lim, J. D., Lockley, M. G. et al. (2018). Smallest known raptor tracks suggest microraptorine activity in lakeshore setting. Scientific Reports, 8. 16908 (2018). doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-35289-4

[3] Kohei Tanaka, et al. (2020). Exceptionally small theropod eggs from the Lower Cretaceous Ohyamashimo Formation of Tamba, Hyogo Prefecture, Japan. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104519

[4] Saegusa, H.; Ikeda, T. (2014). „A new titanosauriform sauropod (Dinosauria: Saurischia) from the Lower Cretaceous of Hyogo, Japan“. Zootaxa. 3848 (1): 1–66. doi: 10.11646/zootaxa.3848.1.1

[5] Simon, D. J. (2014). „Giant Dinosaur (theropod) Eggs of the Oogenus Macroelongatoolithus (Elongatoolithidae) from Southeastern Idaho: Taxonomic, Paleobiogeographic, and Reproductive Implications.“ (Doctoral dissertation, Montana State University, Bozeman).

[6] Jonathan P. Tennant, Alfio Alessandro Chiarenza & Matthew Baron (2018). How has our knowledge of dinosaur diversity through geologic time changed through research history? PeerJ 6:e4417. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4417

[7] Clark, J. M., Norell, M. A., & Chiappe, L. M. (1999). „An oviraptorid skeleton from the Late Cretaceous of Ukhaa Tolgod, Mongolia, preserved in an avianlike brooding position over an oviraptorid nest.“ American Museum Novitates, 3265: 36 pp., 15 figs.; (American Museum of Natural History) New York.