Rekonstrukce vzezření druhu Parvicursor remotus, alvarezsaurida blízce příbuzného nově popsanému druhu Trierarchuncus prairiensis. Na ilustraci je zobrazen opeřený dospělec, sedící na mechem vystlaném hnízdě. Parvikurzoři žili v období končícího věku kampán (asi před 72 miliony let) na území dnešního Mongolska. Byli tedy asi o 5 až 6 milionů let starší než jejich severoameričtí příbuzní. Při odhadované délce těla kolem 39 cm a hmotnosti asi 162 gramů patří také k nejmenším známým neptačím dinosaurům vůbec. Kredit: PaleoEquii, Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Geologické souvrství Hell Creek už zde bylo mnohokrát pojednáno, a to včetně jeho dinosauří megafauny. Dlouho už přitom žádný nový druh nebyl popsán, což se změnilo teprve před několika týdny. Již dříve paleontologové věděli o přítomnosti fosilií „záhadných“ alvarezsauridů, tedy příslušníků menších opeřených hmyzožravých teropodů, v sedimentech tohoto pozdně křídového souvrství, až letos však dostal původce fosilií své jméno a byl formálně popsán v periodiku Cretaceous Research.[1] Nově představený dinosaurus nese podivné jméno Trierarchuncus prairiensis a v médiích byl jeho objev oznámen 10. července. Autorem popisu je paleontolog Denver Fowler (v současnosti působící v instituci Badlands Dinosaur Museum), se kterým jsem měl tu čest vykopávat dinosauří fosilie v Montaně během sezóny 2009. Fowler spolu s pěti kolegy, mezi kterými nechyběla jeho manželka Elizabeth A. Freedman-Fowlerová a slavný paleontolog John R. Horner (s nimiž jsem se v Montaně rovněž setkal), provedli podrobnou analýzu trojice fosilních drápů z přední končetiny dosud neznámého dinosaura. Zjistili, že se svým tvarem a proporcemi nejvíce podobají drápům zástupců skupiny Alvarezsauridae, jejichž fosilie jsou na území Severní Ameriky poměrně vzácné.[2] Trojice fosilií objevených v sedimentech souvrství Hell Creek na území Montany patřila jedincům různého stáří, proto bylo možné sledovat také růst drápů těchto dinosaurů – od štíhlých s jemným povrchem po mohutné s hrubým povrchem a mnohem hlouběji posazenou rýhou či kanálkem pro cévní zásobení. Zajímavé přitom je, že vědci v rámci výzkumu odhalili výskyt anatomických zvláštností, které nebyly dány taxonomickou odlišností, ale spíše věkovým stadiem původce. Jinými slovy, některé dříve popsané druhy alvarezsauridů nemusejí být vědecky platné a mohou ve skutečnosti představovat jen jiné vývojové stadium již dříve popsaných druhů. Jejich domnělé odlišné diagnostické znaky jsou totiž důsledkem vývojových změn u juvenilních exemplářů. Trierarchuncus je každopádně nejmladším a možná i posledním známým alvarezsauridem vůbec – žil totiž v době před asi 67 až 66 miliony let (přesněji asi před 66,2 až 66,0 miliony let), tedy zhruba v posledním milionu let druhohorní křídy.[3] Podivný hmyzožravý střízlík se tedy doslova motal pod nohama obřích tyranosaurů, triceratopsů nebo edmontosaurů. Pochybný taxon „Ornithomimus“ minutus mohl být také alvarezsauridem ze souvrství Hell Creek[4], Fowler a jeho kolegové jej ale ve své práci do rodu Trierarchuncus nezařadili.

Rodové jméno nového dinosaura znamená doslova „triarchův hák“, což je odkaz na velitele starověkých válečných lodí z dob antického Řecka. Smyslem je vykouzlit výraz „Kapitán Hook/Hák“, což je známá postava z díla Petr Pan. Druhové prairiensis zase odkazuje k charakteru krajiny, ve kterém byly fosilie objeveny – tedy k prériím a pustinám Badlands (resp. ke konkrétní oblasti American Prairie Reserve). Doslova by se tedy celé jméno nového alvarezsaurida dalo přeložit jako „Kapitán Hook/Hák z prérie“, což je vcelku nápadité a vtipné.

Obrazový přehled dosud známé (především dinosauří) fauny, objevené v sedimentech geologického souvrství Hell Creek. Trierarchuncus, který je zde vyobrazen jako světle fialová silueta zcela vpravo, patřil již na první pohled k méně impozantním obratlovcům své doby. Žil doslova pod nohama obrů, jako byl teropod Tyrannosaurus rex, rohatí triceratopsi nebo kachnozobí edmontosauři. Kredit: PaleoNeolitic; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Jedním z nejvýraznějších anatomických znaků alvarezsauridů byly totiž právě jejich „hákovité“ drápy, v případě některých druhů byl počet prstů s drápy redukován na jediný. Trierarchuncus navíc díky skvělé kvalitě dochování fosilního drápu ukázal, že spáry těchto teropodů byly zahnuté více, než dříve paleontologové předpokládali. To mohlo mít význam při získávání potravy, protože podobně tvarovaným drápem mohl teropod snáze a účinněji rýt do trouchnivějícího dřeva při pátrání po larvách, provádět úspěšnější „nájezdy“ na hnízda s vejci jiných dinosaurů a případně i aktivně lovit menší obratlovce.[5] Kromě zmíněných tří drápů byly objeveny také dvě kosti končetin – fragmentární metatarzál a distální konec vřetenní kosti, které jsou k druhu T. prairiensis rovněž přiřazeny. Všechny fosilie se nacházejí v depozitářích Museum of the Rockies v Montaně a Badlands Dinosaur Museum v Severní Dakotě. Zeměpisné rozšíření malého dinosaura však bylo ještě větší, pravděpodobně zahrnovalo území současných států Montana, Severní a Jižní Dakota i Wyoming, případně pak ještě několika dalších. Celkově si tohoto teropoda můžeme představit přibližně jako dnešního pštrosa, ovšem s dlouhým ocasem a krátkými robustními předními končetinami s jediným mohutným drápem na každé z nich. Pokud měl hlavu tvarovanou podobně jako jeho příbuzní, pak byla štíhlá a protáhlá, možná vybavená dlouhým a úzkým jazykem. Délka dochovaných drápů činí asi 2 až 4 centimetry a odhadovaná celková délka těla zhruba tři metry. Hmotnost dinosaura pak pravděpodobně nepřesahovala několik desítek kilogramů. Podle jiných odhadů však byl mnohem menší – měl dosahovat délky jen asi 80 až 100 centimetrů a výšky v kyčlích kolem 30 cm. V prvním případě by byl severoamerický druh jedním z největších známých zástupců své skupiny, některé druhy alvarezsauridů totiž nepřesahovaly délku 60 centimetrů.[6] Jak se asi žilo těmto malým průvodcům svých slavnějších průvodcům svých slavnějších příbuzných? O tom nám snad prozradí více budoucí objevy v souvrství Hell Creek.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Newly discovered theropod dinosaur Trierarchuncus prairiensis was perhaps the last living member of Alvarezsauridae – small feathered dinosaurs with long legs and short arms with huge hypertrophied claw at the end.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Trierarchuncus

http://dickinsonmuseumcenter.com/badlands_research-2020newalvarezsaurid/

http://www.sci-news.com/paleontology/trierarchuncus-prairiensis-08629.html

https://www.sciencealert.com/paleontologists-have-unearthed-one-of-the-last-non-avian-dinosaurs

http://novataxa.blogspot.com/2020/07/trierarchuncus.html

[1] Denver W. Fowler; John P. Wilson; Elizabeth A. Freedman Fowler; Christopher R. Noto; Daniel Anduza; John R. Horner (2020). „Trierarchuncus prairiensis gen. et sp. nov., the last alvarezsaurid: Hell Creek Formation (uppermost Maastrichtian), Montana“. Cretaceous Research. Article 104560. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104560

[2] Hutchinson J. R.; Chiappe, L. (1998). „The first known alvarezsaurid (Theropoda: Aves) from North America“. Journal of Vertebrate Paleontology. 18 (3): 447–450. doi: 10.1080/02724634.1998.10011073

[3] Renne; et al. (2013). „Time Scales of Critical Events Around the Cretaceous-Paleogene Boundary“. Science. 339 (6120): 684–7. doi: 10.1126/science.1230492

[4] Pearson, D. A.; Schaeffer, T.; Johnson, K. R.; Nichols, D. J. and Hunter, J. P. (2002). The Hell Creek Formation and the Cretaceous-Tertiary boundary in the northern Great Plains: An integrated continental record of the end of the Cretaceous. Vertebrate Biostratigraphy of the Hell Creek Formation in Southwestern North Dakota and Northwestern South Dakota, Geological Society of America Special Paper 361. 145–167.

[5] Lü, J. C.; Xu, L.; Chang, H. L.; Jia, S. H.; Zhang, J. M.; Gao, D. S.; Zhang, Y. Y.; Zhang, C. J.; Ding, F. (2018). „A new alvarezsaurid dinosaur from the Late Cretaceous Qiupa Formation of Luanchuan, Henan Province, central China“. China Geology. 1: 28–35. doi: 10.31035/cg2018005

[6] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 12-13). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.