Začátkem rané doby bronzové se egejská oblast dostává na technologickou úroveň nejvyspělejších civilizací své doby, tedy maloasijských kultur, protodynastického Egypta, kultur Levantu a Mezopotámie, Indie (Harappa v dnešním Pákistánu) a Číny. Egejské poměry jsou však specifické svou rozdrobeností a titěrností. Jeden z vrcholů egejských kultur reprezentuje souostroví Kyklad. Kykladská civilizace rané doby bronzové (3200 až 2000 před n. l.) je na poměrně malém prostoru souostroví – zhruba 140 krát 200 km plus enklávy na okolních pobřežích – rozrůzněná přímo fraktálně, podobně jako kykladská hornatá ostrovní krajina. Rozdrobenost a malý celkový počet obyvatel přináší specifické problémy s centralizací, dělbou práce a specializací. Nenajdeme zde majestátné paláce, zato řadu diverzifikovaných a velice působivých výtvarných stylů, viz Kykladské idoly. Nejspíš proto tady nenajdeme ani skutečné písmo, které se objevuje v Mezopotámii a Egyptě, a snad už i v Číně, ale pouze jednoduché mnemotechnické znaky, jaké jsou obvyklé leckde. To je spolu s absencí obřích staveb „vadou“ Kyklad. Leccos je zde jinak. Malá a vnitřně rozdrobená civilizace má jiné rozvrstvení příležitostí a potřeb než masivní říše, přesto s nimi drží krok a většinou není závislá na jednostranném přijímání.
Jako zde není nouze o lahůdky, ale spíš o základní potraviny, tak ani zdejší malá sídla nemívají problém s naprosto špičkovým zvládáním tradičních „kamenných“ technologií a s jejich lokálními inovacemi, dokonce si rychle osvojují novinky velkého světa, tedy lepší keramiku a metalurgii barevných kovů, ale o nějakém „těžkém průmyslu“ nemůže být řeč. Charakteristické je tu spojení vypiplaných tradičních postupů a důvtipné inovativnosti. (Ve srovnání s dobovým Egyptem nebo Mezopotámií se Kyklady podobají spíš tradičnímu Švýcarsku než Porúří či Donbasu.)
Přírodní zdroje
Kyklady jsou velice pestré také geologicky. Tím pádem nabízejí i pestrou škálu materiálů, většinou ale v nevelkém množství.
Na začátku slávy Kyklad v mezolitu a neolitu stál obsidián, tedy jeho těžba a zpracování, včetně mohutného exportu, viz článek Obsidián – dávná materiálová inovace. Díky dokonalému zpracování dokázal tento zvláštní materiál poměrně dlouho úspěšně konkurovat bronzu, pro specifické účely později dokonce oceli. Z obsidiánu dokázali vyrobit všechno možné, od zemědělského nářadí po jemné chirurgické nástroje. Obsidiánovou břitvou starou 5 i více tisíc let se lze i dnes úspěšně oholit, četná pořezání jsou pouze důsledkem povšechné nešikovnosti a nezvyku na tento mimořádně ostrý nástroj.
Pro metalurgii rané doby bronzové poskytují Kyklady zdroje olova, v malém množství i mědi a stříbra, dostupný je taky arzen. Metalurgie si brzo všineme blíže. Není jasné, jestli už byly využívané zdroje zlata na ostrově Sifnu, později tak slavné v řecké antice.
K typickým rysům Kyklad patří dokonalá práce s kvalitním kamenem. Příroda zde nabízí značnou škálu tvrdostí: steatit (ušlechtilá forma mastku), samozřejmě mramor, sopečné tufy, trachyt („mlýnský kámen“), různě tvrdé břidlice, diority, žuly, až po smirky a křišťál i jiné polodrahokamy. Z tvrdých minerálů vyrobil kulový mlýnek brusivo. Některé kykladské ostrovy oplývají mimořádně kvalitními mramory, zvláště Naxos a Paros, které později bohatě využije i řecké sochařství, ale nějaký mramor se tu najde skoro všude. Jako běžný stavební kámen se používá mramor, rozličné břidlice, nejčastěji amfibolické, a granodiorit.
Na lepší keramiku a pro rozličná zdobení tu je kaolín a různé barevné hlinky. Rozličné barevné minerály s oblibou drtili na prášek, kterým malovali sebe i své nebožtíky, ty většinou červeně. Některé pigmenty také importovali.
Významná jsou ložiska síry. Z Mélu (Milosu) se síra vyvážela i v antice, a v průmyslovém měřítku dokonce ještě v 20. století.
Metalurgie
Pokud pomineme zlato, které se nachází kovové, tak na začátku výroby a zpracování kovů se obvykle potkává metalurgie mědi, tvrzené spíš jen přirozenými příměsky, vlastně nečistotami. Pro Kyklady není zvykem používat termín „doba měděná“ (chalkolit), jeho roli zde má závěr neolitu a pak hlavně první vrstva (3200-2800 před n. l.) rané doby bronzové.
Významná je zde metalurgie olova. Výrobky z něj mají užití technické (spony, úchyty) i dekorační. Zajímavé jsou nálezy několika keramických ochranných masek. Nejprve byly považovány za kultovní masky, jenže ty na zachovaných skalních rytinách vypadají jinak, nejspíš byly kožené, tyhle by byly k tanci moc těžké. (Jsou to takové staronaxijské roušky pro drsňáky.) Nedávno se analýzou zjistilo, že povrch jejich čelní strany byl opakovaně vystavovaný poměrně vysokým teplotám, a že byl za horka prosycený olovem. Výrobky z olova se ostatně našly v jejich blízkosti.
Dost dlouho byl problém s vhodným složením bronzu, hlavně tedy s cínem, a to nejen na Kykladách. Nejprve se používal arzenový bronz, tedy měď s příměsí arzenu. Některé rudy vedou k tomuto výsledku přirozeně, často však byl arzen záměrně přidáván. Výsledek je mechanicky i chemicky vzato horší než cínový bronz, ale tavba sama je prý snazší, protože arzen působí jako odkysličující činidlo. Hlavně se tím však obcházel špatně dostupný cín.
Nástroje a zbraně
Nářadí z arzenového bronzu postupně vytlačilo obsidián do oblastí rituálu a chirurgie. Zvlášť zajímavé jsou sady nástrojů určených ke zpracování dřeva, které se našly na Naxu.
.
Samozřejmě nemohou chybět ani zbraně. Oproti pozdějším, byť třeba taky ještě bronzovým, např. z mykénské kultury, jsou charakteristické menšími rozměry a lehčí konstrukcí.
Obojí je dána nejspíš tím, že ještě nebyly určené ke konfrontaci s brněním, a že způsob vedení boje zatím připomínal spíš lov nebo partyzánské přepady.
Část těch zbraní je možná lovecká. Bojové (nebo rituální?) použití však měl např. krátký lehký meč.
Bronzové zbraně a nářadí z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
|
Krátký meč, bronz, asi arzénový. Kykladská raná doba bronzová. Naxos, 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Kamenná industrie
K obsidiánu se už vracet nebudeme a běžné kamenné nádoby pojednám jindy, asi společně s keramickými. V kontextu nářadí však stojí za zmínku pomůcky k roztírání hlinek a pigmentů. Nacházejí se hojně.
Miska z bílého mramoru a tlouk na drcení měkkého barviva, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Museum kykladského umění v Athénách, G 223. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
Droboučká naběračka pro rituální (?) užití, zelený kámen, nález z naxijského venkova, asi 2800 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
|
U některých drobných výrobků z ušlechtilého kamene zase nevíme, k čemu sloužily. Třeba malinká naběračka. Patřila k obřadu nebo do lékárny?
Literatura
Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.
Z. Kratochvíl: Památky kykladské rané doby bronzové v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.
Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek raně kykladského nářadí podle muzeí, v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons:
Muzeum hornictví na Mélu (Milos Mining Museum)
V Archeologickém muzeu na Naxu (v Naxijské Chóře)
V Archeologickém muzeu v Apeiranthu na Naxu
V archeologickém muzeu na Syru
Diskuze:
