Kykladské bronzové nářadí a obsidiánová ostří z ostrova Keru, 2800 až 2300 př. n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Začátkem rané doby bronzové se egejská oblast dostává na technologickou úroveň nejvyspělejších civilizací své doby, tedy maloasijských kultur, protodynastického Egypta, kultur Levantu a Mezopotámie, Indie (Harappa v dnešním Pákistánu) a Číny. Egejské poměry jsou však specifické svou rozdrobeností a titěrností. Jeden z vrcholů egejských kultur reprezentuje souostroví Kyklad. Kykladská civilizace rané doby bronzové (3200 až 2000 před n. l.) je na poměrně malém prostoru souostroví – zhruba 140 krát 200 km plus enklávy na okolních pobřežích – rozrůzněná přímo fraktálně, podobně jako kykladská hornatá ostrovní krajina. Rozdrobenost a malý celkový počet obyvatel přináší specifické problémy s centralizací, dělbou práce a specializací. Nenajdeme zde majestátné paláce, zato řadu diverzifikovaných a velice působivých výtvarných stylů, viz Kykladské idoly. Nejspíš proto tady nenajdeme ani skutečné písmo, které se objevuje v Mezopotámii a Egyptě, a snad už i v Číně, ale pouze jednoduché mnemotechnické znaky, jaké jsou obvyklé leckde. To je spolu s absencí obřích staveb „vadou“ Kyklad. Leccos je zde jinak. Malá a vnitřně rozdrobená civilizace má jiné rozvrstvení příležitostí a potřeb než masivní říše, přesto s nimi drží krok a většinou není závislá na jednostranném přijímání.

Model kykladské lodi z hrobu u Drakatis na Naxu, 2800 až 2300 př. n. l. Olovo, délka 40,3 cm. Opravdická loď byla samozřejmě dřevěná. Ashmolean Museum v Oxfordu, AN1929.26. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Jako zde není nouze o lahůdky, ale spíš o základní potraviny, tak ani zdejší malá sídla nemívají problém s naprosto špičkovým zvládáním tradičních „kamenných“ technologií a s jejich lokálními inovacemi, dokonce si rychle osvojují novinky velkého světa, tedy lepší keramiku a metalurgii barevných kovů, ale o nějakém „těžkém průmyslu“ nemůže být řeč. Charakteristické je tu spojení vypiplaných tradičních postupů a důvtipné inovativnosti. (Ve srovnání s dobovým Egyptem nebo Mezopotámií se Kyklady podobají spíš tradičnímu Švýcarsku než Porúří či Donbasu.)

Rekonstrukce raně kykladského nářadí s obsidiánovými čepelemi, ty jsou originální, 2800-2300 před n. l. Muzeum hornictví na Mélu (Milos Mining Museum). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Přírodní zdroje

Kyklady jsou velice pestré také geologicky. Tím pádem nabízejí i pestrou škálu materiálů, většinou ale v nevelkém množství.

Na začátku slávy Kyklad v mezolitu a neolitu stál obsidián, tedy jeho těžba a zpracování, včetně mohutného exportu, viz článek Obsidián – dávná materiálová inovace. Díky dokonalému zpracování dokázal tento zvláštní materiál poměrně dlouho úspěšně konkurovat bronzu, pro specifické účely později dokonce oceli. Z obsidiánu dokázali vyrobit všechno možné, od zemědělského nářadí po jemné chirurgické nástroje. Obsidiánovou břitvou starou 5 i více tisíc let se lze i dnes úspěšně oholit, četná pořezání jsou pouze důsledkem povšechné nešikovnosti a nezvyku na tento mimořádně ostrý nástroj.

Azurit a keramické nádobky na něj a na další pigmenty, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Museum kykladského umění v Athénách, G 223. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Pro metalurgii rané doby bronzové poskytují Kyklady zdroje olova, v malém množství i mědi a stříbra, dostupný je taky arzen. Metalurgie si brzo všineme blíže. Není jasné, jestli už byly využívané zdroje zlata na ostrově Sifnu, později tak slavné v řecké antice.

K typickým rysům Kyklad patří dokonalá práce s kvalitním kamenem. Příroda zde nabízí značnou škálu tvrdostí: steatit (ušlechtilá forma mastku), samozřejmě mramor, sopečné tufy, trachyt („mlýnský kámen“), různě tvrdé břidlice, diority, žuly, až po smirky a křišťál i jiné polodrahokamy. Z tvrdých minerálů vyrobil kulový mlýnek brusivo. Některé kykladské ostrovy oplývají mimořádně kvalitními mramory, zvláště Naxos a Paros, které později bohatě využije i řecké sochařství, ale nějaký mramor se tu najde skoro všude. Jako běžný stavební kámen se používá mramor, rozličné břidlice, nejčastěji amfibolické, a granodiorit.

Na lepší keramiku a pro rozličná zdobení tu je kaolín a různé barevné hlinky. Rozličné barevné minerály s oblibou drtili na prášek, kterým malovali sebe i své nebožtíky, ty většinou červeně. Některé pigmenty také importovali.

Významná jsou ložiska síry. Z Mélu (Milosu) se síra vyvážela i v antice, a v průmyslovém měřítku dokonce ještě v 20. století.

Keramické masky používané na Naxu při metalurgii olova a olověné úchytky používané k opravě rozbitých keramických váz, kolem 2500 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 6163 a 13311. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Metalurgie

Pokud pomineme zlato, které se nachází kovové, tak na začátku výroby a zpracování kovů se obvykle potkává metalurgie mědi, tvrzené spíš jen přirozenými příměsky, vlastně nečistotami. Pro Kyklady není zvykem používat termín „doba měděná“ (chalkolit), jeho roli zde má závěr neolitu a pak hlavně první vrstva (3200-2800 před n. l.) rané doby bronzové.

Významná je zde metalurgie olova. Výrobky z něj mají užití technické (spony, úchyty) i dekorační. Zajímavé jsou nálezy několika keramických ochranných masek. Nejprve byly považovány za kultovní masky, jenže ty na zachovaných skalních rytinách vypadají jinak, nejspíš byly kožené, tyhle by byly k tanci moc těžké. (Jsou to takové staronaxijské roušky pro drsňáky.) Nedávno se analýzou zjistilo, že povrch jejich čelní strany byl opakovaně vystavovaný poměrně vysokým teplotám, a že byl za horka prosycený olovem. Výrobky z olova se ostatně našly v jejich blízkosti.

Keramická pícka, spíše ne kuchyňská, ale nevím, 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum na Mélu (Milosu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Dost dlouho byl problém s vhodným složením bronzu, hlavně tedy s cínem, a to nejen na Kykladách. Nejprve se používal arzenový bronz, tedy měď s příměsí arzenu. Některé rudy vedou k tomuto výsledku přirozeně, často však byl arzen záměrně přidáván. Výsledek je mechanicky i chemicky vzato horší než cínový bronz, ale tavba sama je prý snazší, protože arzen působí jako odkysličující činidlo. Hlavně se tím však obcházel špatně dostupný cín.

Část depozitu nástrojů ze slitiny mědi tvrzené arzenem („arzenový bronz“), pravděpodobně ke zpracování dřeva. Naxos, 2800–2200 př. n. l. Britské muzeum, GR 1969.12-31.1-8. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nástroje a zbraně

Nářadí z arzenového bronzu postupně vytlačilo obsidián do oblastí rituálu a chirurgie. Zvlášť zajímavé jsou sady nástrojů určených ke zpracování dřeva, které se našly na Naxu.

.

Bronzové nářadí a zbraně z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Samozřejmě nemohou chybět ani zbraně. Oproti pozdějším, byť třeba taky ještě bronzovým, např. z mykénské kultury, jsou charakteristické menšími rozměry a lehčí konstrukcí.

Obojí je dána nejspíš tím, že ještě nebyly určené ke konfrontaci s brněním, a že způsob vedení boje zatím připomínal spíš lov nebo partyzánské přepady.

Část těch zbraní je možná lovecká. Bojové (nebo rituální?) použití však měl např. krátký lehký meč.

Bronzové zbraně a nářadí z jihovýchodu Naxu, 2800 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum v Apeiranthu na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .

Krátký meč, bronz, asi arzénový. Kykladská raná doba bronzová. Naxos, 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kamenná industrie

K obsidiánu se už vracet nebudeme a běžné kamenné nádoby pojednám jindy, asi společně s keramickými. V kontextu nářadí však stojí za zmínku pomůcky k roztírání hlinek a pigmentů. Nacházejí se hojně.

Miska z bílého mramoru a tlouk na drcení měkkého barviva, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Museum kykladského umění v Athénách, G 223. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Droboučká naběračka pro rituální (?) užití, zelený kámen, nález z naxijského venkova, asi 2800 až 2300 před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

U některých drobných výrobků z ušlechtilého kamene zase nevíme, k čemu sloužily. Třeba malinká naběračka. Patřila k obřadu nebo do lékárny?

Literatura

Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.

Z. Kratochvíl: Památky kykladské rané doby bronzové v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.

Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek raně kykladského nářadí podle muzeí, v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons:

Muzeum hornictví na Mélu (Milos Mining Museum)

V Archeologickém muzeu na Naxu (v Naxijské Chóře)

V Archeologickém muzeu v Apeiranthu na Naxu

V archeologickém muzeu na Syru

V Národním archeologickém muzeu v Athénách

V Britském muzeu