Máme za humny singularitu? Kredit: NASA/ESA and G. Bacon (STScI).

V Sluneční soustavě je momentálně osm známých planet. Někteří lidí se s tím ale nehodlají smířit a pátrají po dalších planetách, které by se mohly nespatřené pohybovat ve stínech a mrazu, na periferii Sluneční soustavy. Momentálně je populární hledat Devítku, velkou planetu daleko od Slunce, která by mohla vysvětlit poněkud nejasné pohyby řady těles za oběžnou dráhou Neptunu. Ve hře je ale také možnost, že Devítka vlastně není planeta. Podle některých spekulací by to mohla být primordiální černá díra o hmotnosti planety a naprosto titěrné velikosti.

Avi Loeb. Kredit: Harvard & Smithsonian CfA.

Vědci americké Harvard University a iniciativy Black Hole Initiative (BHI). Vymysleli novou metodu, s jejíž pomocí bude možné detekovat černé díry ve vnějších oblastech Sluneční soustavy. Zároveň by mohla, jednou provždy, určit skutečnou povahu Devítky, pokud ovšem doopravdy existuje. Populární astrofyzik Avi Loeb a student Amir Siraj se rozhodli využít plánovaného programu Legacy Survey of Space and Time (LSST) k pozorování případných záblesků vyvolaných akrecí hmoty v bezprostřední blízkosti černé díry. Tímto způsobem by bylo možné řešit, zda je Devítka planeta nebo něco mnohem menšího a fyzikálně šílenějšího.

Desetiletý program Legacy Survey of Space and Time plánují spustit na připravovaném dalekohledu Vera C. Rubin Observatory (dříve Large Synoptic Survey Telescope, LSST). Ten vyrůstá na hoře El Peñón v Chile a do plného provozu by měl být uvedený v roce 2023. Bude to největší dalekohled schopný průzkumu celé oblohy na světě. Podle Loeba se Sirajem tento dalekohled zachytí záblesky pohlcované hmoty, kdyby do nenápadné černé díry ve Sluneční soustavě narážely drobné objekty z Oortova mračna.

Oortovo mračno, logaritmická škála. Kredit: NASA / JPL-Caltech.

Jak uvádí Siraj, když se nějaký malý objekt dostane do blízkosti černé díry, tak se vzápětí roztaví, protože u černé díry bude horko kvůli pohlcování plynu z okolního kosmického prostoru. Roztavená hmota malého tělesa se poté dostane do malého akrečního disku a nakonec ji zhltne singularita černé díry. Během celé této anabáze tělesa, které by mělo tu smůlu, že se srazilo s černou dírou, jeho hmota září. Černé díry jsou nejčernější objekty ve vesmíru a podobné záření je vlastně velmi dobrá příležitost, jak takovou černou díru, obzvláště malou, odhalit.

Badatelé jsou přesvědčeni, že jejich metoda dokáže detekovat černé díry hmotnosti planet, až k vnějšnímu okraji Oortova mračna, čili do vzdálenosti kolem 100 tisíc AU. Anebo s velkou mírou přesvědčivosti vyloučí jejich přítomnost. Taková pozorování by mohla zásadně přispět k pátrání po primordiálních černých dírách, které by mohly existovat ve vesmíru od doby těsně po Velkém třesku. Pokud existují, tak by mohly představovat přinejmenším část temné hmoty ve vesmíru.

Video: Is Planet 9 a Black Hole? With Dr. Jakub Scholtz and Dr. James Unwin

Literatura

Harvard & Smithsonian CfA 9. 7. 2020.