Co jsou zač? Kredit: Norris et al. (2020).

Ve vesmíru jsme už našli roztodivné věci. Některé až k neuvěření. Přesto se ale v teleskopech či radioteleskopech stále objevují nové pozoruhodnosti, které člověku vyrazí dech. Přesně takový je nejnovější úlovek radioastronomů, kterým se tentokrát poštěstilo narazit na něco skutečně záhadného.

Ray Norris. Kredit: CSIRO.

Těmi šťastlivci je mezinárodní tým astrofyzika Raye Norrise z australské Western Sydney University. Objevili óercéčka (ORC, podle anglického „Odd Radio Circles“), čili „divné rádiové kroužky“. Jsou to doopravdy divné kroužky. Našli celkem čtyři. Všechny mají kruhový tvar a tři z nich mají nápadně jasný okraj, jako by to byly nějaké prstence.

Jak uvádějí badatelé, na radioastronomických snímcích nejsou kruhové útvary zase tak výjimečné. Obvykle se tak projevují kulovité objekty, jako jsou třeba pozůstatky supernov, „planetární“ mlhoviny či protoplanetární disky z určitého úhlu. Rovněž by mohlo jít o chyby při zobrazování signálů, dané problémy při kalibraci nebo něčím podobným. „Divné rádiové kroužky“ ale podle všeho neodpovídají žádným známým objektům či artefaktům pozorování, s nimiž se vědci zatím setkali. Je to něco nového.

Óercéčka byla poprvé spatřena v datech prohlídky oblohy Pilot Survey of the Evolutionary Map of the Universe (EMU) ze sklonku roku 2019, kterou uskutečnila jedna z nejcitlivějších soustav radioteleskopů světa, Australian Square Kilometre Array Pathfinder (ASKAP). Nejdřív našli jeden divný kroužek a mysleli si, že je to chyba. Podívali se znovu – a stále tam byl. Pak našli druhý, pak třetí. A bylo jasné, že mají problém, v tom nejlepším smyslu slova.

Australian Square Kilometre Array Pathfinder. Kredit: Ant Schinckel, CSIRO.

Nejdřív byla ve hře možnost, i když nepravděpodobná, že jde o chybu na konkrétní soustavě radioteleskopů, čili na ASKAPu. Záhy ale tato možnost padla, když bylo ve starší datech indické soustavy Giant MetreWave Radio Telescope z roku 2013 objeveno již čtvrté óercéčko. Další potvrzení reálné existence těchto objektů přinesla pozorování objektů ORC 1 a ORC 2 jinou soustavou radioteleskopů, tentokrát Australia Telescope Compact Array.

ORC objekty jsou divné. Velice. Nacházejí se ve vysokých galaktických šířkách. Na obloze mají velikosti cca 1 obloukové minuty, což jsou asi tak 3 procenta velikosti Měsíce v úplňku. Moc to ale neznamená, protože netušíme, jak jsou daleko. Všechny čtyři ORC objekty jsou viditelné pouze v rádiové oblasti. Žádné rentgenové záření, viditelné světlo nebo infračervené vlnové délky. Nic. Mohly by být spojené s nějakou aktivitou galaxií, jisté to ale není.

Co jsou tedy óercéčka zač? Norris a spol. se domnívají, že jde o jevy, k nimž došlo za hranicemi Mléčné dráhy. Připomínají jim třeba gigantické kulovité rázové vlny nějaké divoké a pořádně masivní události. Původcem takové rázové vlny by snad mohly být události spojené s rychlými rádiovými záblesky, gama záblesky či splynutím neutronových hvězd. Tomu zase ale příliš neodpovídá velikost objevených kroužků. Jsou příliš velké, takže by původní zdroj musel být neobyčejně daleko.

Další možností prý je, že jde o novou kategorii již známých fenoménů, jako jsou např. výtrysky rádiové galaxie či blazaru. U podobných objevů také bývá ve hře možnost, že příčin je ve skutečnosti více různých. Brzy bychom měli vědět víc. Norris s kolegy na tom intenzivně pracují a prý už mají šest dalších, slaběji zářících ORC kandidátů. Uvidíme, co z tohoto zvláštního objevu nakonec vypadne.

Literatura

Science Alert 9. 7. 2020.

arXiv:2006.14805.