Většina kontinentů a světadílů měla své obří druhohorní teropody. V Severní Americe kdysi dominoval Tyrannosaurus rex[1] a před ním Acrocanthosaurus atokensis[2]. V Jižní Americe byli postrachem jiní obří karcharodontosauridi, jako byl Giganotosaurus carolinii a Mapusaurus roseae.[3] Afrika se pyšnila dalším obřím karcharodontosauridem druhu Carcharodontosaurus saharicus[4] a samozřejmě i „obojživelným“ velikánem druhu Spinosaurus aegyptiacus[5]. Evropa měla svého pozdně jurského portugalského pořízka druhu Torvosaurus gurneyi[6] a východní Asie například zase tyranosauridy druhů Tarbosaurus bataar a Zhuchengtyrannus magnus[7], ve starších obdobích pak třeba ještě megalosaurida druhu Yangchuanosaurus magnus[8]. Všichni tito draví giganti dosahovali délky přes 10 metrů a hmotnosti minimálně 3 tuny, někteří z nich byli dokonce ještě podstatně větší.[9] Donedávna však chyběly fosilní doklady o podobně obřích teropodech právě z Austrálie.
Ačkoliv tento nejmenší kontinent má k tomuto datu započítáno již 23 oficiálně popsaných druhů neptačích druhohorních dinosaurů, největší dosud známý australský teropod (jako byl druh Australovenator wintonensis) zřejmě nepřesahoval délku 6 až 8 metrů a hmotnost 1 tuny.[10] Vypadalo to zkrátka tak, jako by se skutečně obří teropodi území současné Austrálie vyhýbali. To platilo až do letošního jara, kdy byla publikována odborná práce popisující velké tříprsté otisky stop neznámých jurských teropodů z jižního Queenslandu. Tyto fosilní stopy analyzoval paleontolog Anthony Romilio a jeho tým z Univerzity v Queenslandu a popsal je v periodiku Historical Biology.[11] Fosilie pocházejí z období střední až svrchní jury (věky callov až tithon), tedy z doby asi před 165 až 151 miliony let. Právě velikost některých z těchto zmíněných stop dává tušit, že ani Austrálie (která byla v té době součástí jižního pevninského celku Gondwany) nebyla ochuzena o přítomnost kolosálních dinosauřích predátorů. Nejedná se tedy o identifikaci na základě kosterních fosilií, nicméně i velikost stop dokládá poměrně přesně rozměry svých původců.
Zkamenělé otisky stop byly vytvořeny obřími teropody, kteří se procházeli bažinatými pralesy na území Queenslandu v době, kdy většina dobře známých teropodích obrů dosud neexistovala. Obří karcharodontosauři a zejména tyranosauridi se totiž objevili až o celé desítky milionů let později.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Three-toed footprints found near Oakey in Queensland represent the ichnofossils of the largest theropods found in Australia so far. The largest footprint measures about 80 cm long and was created by a large theropod close to 3 meters tall and 10 meters long.
Odkazy:
https://phys.org/news/2020-06-gigantic-australian-carnivorous-dinosaurs-footprints.html
http://www.sci-news.com/paleontology/carnivorous-dinosaurs-jurassic-australia-08557.html
https://www.sciencedaily.com/releases/2020/06/200617100432.htm
https://scitechdaily.com/tracking-gigantic-carnivorous-dinosaurs-from-australias-jurassic-park/
https://phys.org/news/2020-01-fossils-largest-theropod-date-australia.html
———
[1] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). „The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs“. Scientific Reports. 6: 20252. doi: 10.1038/srep20252
[2] Farlow, James O. (2001). „Acrocanthosaurus and the maker of Comanchean large-theropod footprints“. In Tanke, Darren; Carpenter, Ken (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Bloomington: Indiana University Press. pp. 408–427. ISBN 978-0-253-33907-2.
[3] Novas, Fernando E. (2013). „Evolution of the carnivorous dinosaurs during the Cretaceous: The evidence from Patagonia“. Cretaceous Research. 45: 174–215. doi: 10.1016/j.cretres.2013.04.001
[4] Ibrahim, N.; Sereno, P. C.; Varricchio, D. J.; Martill, D. M.; Dutheil, D. B.; Unwin, D. M.; Baidder, L.; Larsson, H. C. E.; Zouhri, S.; Kaoukaya, A. (2020). „Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco“. ZooKeys. 928: 1–216. doi: 10.3897/zookeys.928.47517
[5] Sereno, P. C.; Dutheil, D. B.; Iarochene, M.; Larsson, H. C. E.; Lyon, G. H.; Magwene, P. M.; Sidor, C. A.; Varricchio, D. J.; Wilson, J. A. (1996). „Predatory dinosaurs from the Sahara and Late Cretaceous faunal differentiation“. Science. 272 (5264): 986–991. doi: 10.1126/science.272.5264.986
[6] Hendrickx, C.; Mateus, O. (2014). Evans, Alistair Robert (ed.). „Torvosaurus gurneyi n. sp., the Largest Terrestrial Predator from Europe, and a Proposed Terminology of the Maxilla Anatomy in Nonavian Theropods“. PLoS ONE. 9 (3): e88905. doi: 10.1371/journal.pone.0088905
[7] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, D. C. (ed.). „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420
[8] Paul, Gregory S. (1988). „Eustreptospondylids and Metriacanthosaurs„. Predatory Dinosaurs of the World. Simon & Schuster. pp. 286–93. ISBN 0-671-61946-2.
[9] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). „An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex„. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118
[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, pp. 98-99.
[11] Anthony Romilio; et al. (2020). Footprints of large theropod dinosaurs in the Middle–Upper Jurassic (lower Callovian–lower Tithonian) Walloon Coal Measures of southern Queensland, Australia. Historical Biology (2020). doi: 10.1080/08912963.2020.1772252
[12] Lockley, M. G.; Li, J.; Li, R.; Matsukawa, M.; Harris, J. D. and Xing, L. (2013). A review of the tetrapod track record in China, with special reference to type ichnospecies: implications for ichnotaxonomy and paleobiology. Acta Geologica Sinica, 87(1): 1-20.
[13] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos, 3(3): 213-218.
[14] Boutakiout M., Hadri H., Nouri J., Díaz-Martínez I., Pérez-Lorente F. (2009). Rastrilladas de icnitas terópodas gigantes del Jurásico Superior (sinclinal de Iouaridène, Marruecos). Revista Española de Paleontología, 24: 31–46.
Diskuze: