Edmontosaurus patří mezi nejznámější a nejrozšířenější rody kachnozobých dinosaurů. Tento severoamerický hadrosaurid byl natolik běžným dinosaurem, že si vysloužil přezdívku „křídový karibu“ (tedy sob polární).
Dnes rozeznáváme dva druhy tohoto rodu. E. annectens a E. regalis, žijící na území Laramidie (západu Severní Ameriky) v období pozdní křídy, asi před 73 až 66 miliony let.[1] Edmontosauři se tedy objevili v období končícího geologického věku kampán a přežili až do samotného konce věku maastricht, a tedy i do samotného konce křídové periody druhohorní éry, o sedm milionů let později.[2] S takovým časovým rozpětím své existence se nepochybně jednalo o jeden z nejdéle existujících a nejúspěšnějších dinosauřích rodů. A jako by to nestačilo, jednalo se také o jeden z geograficky nejrozšířenějších dinosaurů. Fosilie edmontosaurů dnes totiž známe téměř z celého západu severoamerického kontinentu, od Aljašky na severu přinejmenším až po Colorado na jihu.[3] Oblast rozšíření edmontosaurů tak zabírá asi 30 stupňů současné zeměpisné šířky a klene se přes celé tisíce kilometrů. Někteří paleontologové se domnívají, že populace těchto hadrosauridů možná dokázaly migrovat na velké vzdálenosti a urazit tisíce kilometrů migračních tras po svých, nově se ale zdá, že v každé oblasti existovaly samostatné populace edmontosaurů, které se přesouvaly řádově jen desítky až několik málo stovek kilometrů. Rozšíření edmontosaurů se nyní ještě výrazně zvětšilo díky novému výzkumu, publikovanému v periodiku PLoS ONE mezinárodním týmem paleontologů z Perotova muzea přírody a vědy v Dallasu a Univerzitou v Hokkaidu.[4]
Paleontologové se totiž znovu zaměřili na výzkum fosilií domnělého nového druhu hadrosaurida, formálně popsaného roku 2015 a pojmenovaného Ugrunaaluk kuukpikensis.[5] Tento aljašský „severský“ druh kachnozobého dinosaura byl původně považován za samostatný rod a druh hadrosaurida, ačkoliv jeho identifikaci stěžoval fakt, že typový materiál pocházel ze subadultních (dosud nedospělých) jedinců. Fosilie byly objeveny v lokalitě Liscomb Bonebed na Severním aljašském svahu v sedimentech souvrství Prince Creek (střední maastricht, stáří zhruba 69,2 milionu let).[6]
Nově provedený výzkum fosilií druhu U. kuukpikensis na základě anatomických porovnání a fylogenetických analýz ukázal, že se ve skutečnosti jedná o zkameněliny rodu Edmontosaurus a předchozí vědecké jméno je tak jeho mladším synonymem. Tento výzkum také doložil, že edmontosauři museli být potravní oportunisté a dokázali se nejspíš adaptovat na široké spektrum druhů potravy a klimatických i zeměpisných podmínek. Jejich nejseverněji se vyskytující fosilie byly dosud známé z jižní Alberty, tedy kanadské provincie sousedící se severní hranicí Spojených států amerických, přibližně na 53. rovnoběžce. Nový objev posouvá hranici tohoto rozšíření až k 70. stupni současné severní šířky (ačkoliv v pozdní křídě byla tato oblast na 83° severní šířky).[7] Naproti tomu nejjižnější výskyt tohoto rodu byl zatím zaznamenán na severu Colorada, což je 40. stupeň severní šířky. Rozpětí výskytu edmontosaurů je tedy více než úctyhodné. Autoři studie navíc konstatují, že severoamerický rod tvořil spolu s vloni popsaným japonským druhem Kamuysaurus japonicus společný klad Edmontosaurini, představující velmi úspěšnou vývojovou skupinu hadrosauridů, obývajících na konci křídy severní cirkumpacifickou oblast.[8]
Je možné, že edmontosaurini se vyvinuli v Severní Americe a ta část jejich populace, která v ní zůstala, se vyvinula v rod Edmontosaurus. Edmontosaurini, kteří migrovali přes pevninský pruh v oblasti Beringovy úžiny do východní Asie, se dále vyvíjeli a jedna skupina dala před 72 až 70 miliony let vzniknout i japonským kamuysaurům. Dalšími východoasijskými edmontosauriny byly pravděpodobně rody Shantungosaurus a Laiyangosaurus z Číny a dále Kundurosaurus a Kerberosaurus z ruského Dálného Východu.[9] Paleontolog Ronald S. Tykoski, který byl jedním z vedoucích výzkumu, podotýká, že je nebezpečné stanovovat ukvapeně nové rody a druhy dinosaurů na základě fosilií juvenilních jedinců. Právě případ rodu Ugrunaaluk podle něho dokládá, že s pojmenováváním domnělých nových dinosaurů by se mělo zacházet velice opatrně, abychom se vyhnuli zbytečným budoucím zmatkům a nejasnostem v jejich systematice.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: New findings reinforce the thought that the large and abundant Late Cretaceous duck-billed dinosaur Edmontosaurus had an extremely wide geographical distribution, spanning from present day Alaska all the way down to Colorado.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ugrunaaluk
https://en.wikipedia.org/wiki/Edmontosaurus
https://www.sciencedaily.com/releases/2020/05/200527105023.htm
https://www.arctictoday.com/arctic-fossils-suggest-dinosaurs-migrated-across-the-bering-land-bridge/
[1] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2011). „Cranial Growth and Variation in Edmontosaurs (Dinosauria: Hadrosauridae): Implications for Latest Cretaceous Megaherbivore Diversity in North America“. PLOS One. 6 (9): e25186. doi: 10.1371/journal.pone.0025186
[2] Lehman, Thomas M. (2001). „Late Cretaceous dinosaur provinciality“. In Tanke, Darren; Carpenter, Kenneth (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. pp. 310–328. ISBN 978-0-253-33907-2.
[3] Weishampel, David B.; Barrett, Paul M.; Coria, Rodolfo A.; Le Loueff, Jean; Xu Xing; Zhao Xijin; Sahni, Ashok; Gomani, Elizabeth M.P.; Noto, Christopher N. (2004). „Dinosaur distribution“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 517–606. ISBN 978-0-520-24209-8.
[4] Takasaki, Fiorillo, Tykoski, Kobayashi, Ryuji, Anthony R., Ronald S., and Yoshitsugu (2020). „Re-examination of the cranial osteology of the Arctic Alaskan hadrosaurine with implications for its taxonomic status“. PLoS ONE. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0232410
[5] Mori, Hirotsugu; Druckenmiller, Patrick S. & Erickson, Gregory M. (2015). „A new Arctic hadrosaurid from the Prince Creek Formation (lower Maastrichtian) of northern Alaska“. Acta Palaeontologica Polonica. 61. doi: 10.4202/app.00152.2015
[6] Xing, H.; Mallon, J. C.; Currie, M. L. (2017). „Supplementary cranial description of the types of Edmontosaurus regalis (Ornithischia: Hadrosauridae), with comments on the phylogenetics and biogeography of Hadrosaurinae“. PLoS ONE. 12 (4): e0175253. doi: 10.1371/journal.pone.0175253
[7] Flaig, P. P.; McCarthy, P. J.; Fiorillo, A. R. (2013). „Anatomy, Evolution, and Paleoenvironmental Interpretation of an Ancient Arctic Coastal Plain: Integrated Paleopedology and Palynology from the Upper Cretaceous (Maastrichtian) Prince Creek Formation, North Slope, Alaska, USA“. In Driese, S. G.; Nordt, L. C. (eds.). New Frontiers in Paleopedology and Terrestrial Paleoclimatology: Paleosols and Soil Surface Analog Systems. SEPM Special Publication. 104. pp. 179–230. doi: 10.2110/sepmsp.104.14.
[8] Sakurai, Kazuhiko; Sato, Tamaki; Chinzorig, Tsogtbaatar; Tanaka, Kohei; Fiorillo, Anthony R.; Chiba, Kentaro; Takasaki, Ryuji; Nishimura, Tomohiro; Kobayashi, Yoshitsugu (2019). „A New Hadrosaurine (Dinosauria: Hadrosauridae) from the Marine Deposits of the Late Cretaceous Hakobuchi Formation, Yezo Group, Japan“. Scientific Reports. 9 (1): 12389. doi: 10.1038/s41598-019-48607-1
[9] Godefroit, P.; Bolotsky, Y. L.; Lauters, P. (2012). Joger, Ulrich (ed.). „A New Saurolophine Dinosaur from the Latest Cretaceous of Far Eastern Russia“. PLoS ONE. 7 (5): e36849. doi: 10.1371/journal.pone.0036849
Diskuze:
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
