Diagram zobrazující lebky několika exemplářů druhu T. rex z různých ontogenetických stadií jeho vývoje. Slavná „Sue“ byla s 28 roky věku nejstarším s jistotou známým exemplářem, ještě větší „Scotty“ byl naopak jedním z nejmladších dospělců. Celková velikost tedy u tohoto druhu přesně nekoreluje s věkem. Kredit: Thomas D. Carr; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

O růstu a ontogenezi nejslavnějšího dravého dinosaura již bylo na tomto blogu pojednáno víckrát. Ušetřena nezůstala ani podoba čerstvě vylíhnutého tyranosaura, rychlost jeho růstu, rekordní rozměry dospělců a mnoho dalších aspektů. Tento trend odpovídá rychlosti publikování nových studií, vydaných právě o druhu Tyrannosaurus rex, která se v posledních letech extrémně zvyšuje.[1] Jakousi pomyslnou korunu těmto snahám o lepší pochopení slavného dinosaura nasadil nyní americký paleontolog Thomas D. Carr, který vydal odbornou práci o ontogenezi a růstových stadiích tyranosaura v periodiku PeerJ.[2] Nejedná se o zcela inovativní výzkum, ale spíše o dosud nejobsáhlejší studii založenou na zdaleka největším počtu vzorků (fosilních exemplářů) i množství morfologických znaků. Konkrétně Carr prozkoumal 44 fosilních jedinců druhu T. rex v různém stupni kompletnosti a zohlednil masivní vzorek 1850 morfologických znaků na jejich kostrách. Výsledkem je dosud nejpřesnější „mapa“ vývojových stadií a růstu tyranosaura, a dále i zjištění, jak růst probíhal, kdy tyranosauři dospívali a umírali, zda existoval „Tyrannosaurus X“ a problematický druh Nanotyrannus lancensis i množství dalších zajímavostí. Která zjištění jsou tedy nejvýznamnější a mění naše představy o 66 milionů let starém obřím predátorovi? Tak například je zřejmé, že holotyp (fosilní exemplář, podle kterého byl tento druh stanoven) je skutečně plně dospělým zvířetem a jeho statut typového jedince tak není ohrožen. To je důležité, protože všechny ostatní kostry druhu T. rex bývají poměřovány a porovnávány právě s tímto historicky prvním „identifikovaným“ tyranosaurem. Jedná se o známý exemplář CM 9380, objevený Barnumen Brownem v Montaně roku 1902 a nyní se nacházející v Carnegieho muzeu dějin přírody v Pittsburghu. T. rex z Pittsburghu splňuje i první typický znak či charakteristiku druhu – obří velikost, dosaženou v dospělém věku. Další domnělé anatomické znaky druhu, stanovené v roce 1905, už nejsou diagnostické – jedná se například o údajný „dlouhý humerus“ (kost pažní) nebo absenci tělního pancíře (ta byla rozšířená u všech tyranosauridů).[3] Počátek historie objevů tohoto druhu je také poněkud ovlivněna stanovením dnes již neplatného taxonu Dynamosaurus imperiosus. Ale zpět k nové studii, která po 115 letech od formálního popisu tyranosaura uvádí mnohé věci na pravou míru.

Díky prudkým růstovým změnám, které se odehrávaly zejména v průběhu 15. až 18. roku života tyranosaurů, se tento obr změnil z původně několik kilogramů vážícího čestvě vylíhnutého mláděte v devítitunového dospělého obra. Ilustrace Vladimíra Rimbaly z knihy autora blogu Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Kredit: Vladimír Rimbala, Legenda jménem Tyrannosaurus rex (Pavel Mervart, 2019)

Carr například potvrzuje, že Tyrannosaurus rex měl vůbec nejmenší počet zubů v dolní čelisti ze všech známých tyranosauridů (12), což platí patrně i pro horní čelist (u exempláře LACM 23844 pouze 11). Ze všech Osbornem uváděných diagnostických znaků druhu T. rex už dnes platí jen tři – obří rozměry, nízký počet zubů v čelistní kosti a extrémní mohutnost (tloušťka) zubů. Carr dále konstatuje, že individuální variabilita, tedy tvarová rozmanitost, se u tyranosaurů s věkem zvětšuje a dospělí jedinci proto mohou mít různé proporce jednotlivých částí těla i celkovou velikost. Toto zjištění je zcela v rozporu s dřívějšími naivními předpoklady, že dospělí jedinci si budou velmi podobní. Exemplář FMNH PR2081 („Sue“) je ve zkoumaném vzorku nejstarším a nejdospělejším jedincem, a to i přesto, že mírně větším tyranosaurem mohl být RSM 2523.8 („Scotty“) z kanadské Alberty.[4] Carr zde vyvrací předpoklad, že se jednalo o nejstaršího známého jedince právě na základě jeho velikosti. Ve skutečnosti šlo spíše o mladého dospělce ve věku 23 až 27 let, který poněkud velikostně překonává svoje ontogenetické stadium. Rozměry tyranosaurů byly tedy variabilní v rámci věku a nelze podle nich spolehlivě usuzovat na vývojové stadium daného jedince. Carr rozdělil ontogenezi tyranosaura do 21 stadií a pěti růstových kategorií (mládě, subadult (nedospělý exemplář), mladý dospělec, dospělec a „starší“ jedinec). Pohlavní dospělosti dosahovali tyranosauři už ve věku 13 až 15 let, dlouho před dosažením plné velikosti. Nejvýznamnější znak dospělosti, kterým je masivní, na bázi široká lebka, se vyvinula v průběhu pouhých dvou let a mezi 15. a 18. rokem věku tyranosauři výrazně „vyskočili“ ze statistických kolejnic pro velikost a hmotnost v rámci tyranosauridů.[5] Jinými slovy, oproti svým příbuzným začali v tomto věku nebývale přibývat na velikosti. Díky tomu se tento druh stal jedním z největších známých dravých tvorů, chodících po suché zemi.[6] V období dospělosti u těchto obřích teropodů výrazně ubývalo změn v rychlosti růstu a ten se také celkově zpomaloval. A v neposlední řadě, podle Carra neexistují žádné pádné důkazy pro existenci „Tyrannosaura X“ a stejně tak pro druh Nanotyrannus lancensis, který je podle jeho zjištění pouze subadultním exemplářem druhu T. rex. Nová studie představuje velmi potřebný a užitečný rámec, podle kterého budou nyní všechny další objevené exempláře nejslavnějšího dravého dinosaura hodnoceny.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: A new study of growth series of the famous T. rex, based on the examination of 44 fossil specimens and 1,850 features from the entire skeleton, finds that size and weight doesn’t determine the age of Tyrannosaurus rex. It also provides us with many other important informations about the ontogeny and growth of this interesting theropod species.

Odkazy:

Odkaz na vědeckou studii.

Odkaz na interview s Thomasem D. Carrem.

Odkaz na web Carthage College, domovské instituce autora studie.

[1] Stephen L. Brusatte, Mark A. Norell, Thomas D. Carr, Gregory M. Erickson, John R. Hutchinson, Amy M. Balanoff, Gabe S. Bever, Jonah N. Choiniere, Peter J. Makovicky, and Xing Xu (2010). Tyrannosaur Paleobiology: New Research on Ancient Exemplar Organisms. Science. 329 (5998): 1481-1485. doi: 10.1126/science.1193304

[2] Carr, T. D. (2020). A high-resolution growth series of Tyrannosaurus rex obtained from multiple lines of evidence. PeerJ, 8: e9192. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.9192

[3] Osborn, H. F. (1905). Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs. Bulletin of the American Museum of Natural History 21: 259–265.

[4] W. Scott Persons, Philip J. Currie & Gregory M. Erickson (2019). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24118

[5] Erickson, G. M.; Makovicky, P. J.; Currie, P. J.; Norell, M. A.; Yerby, S. A.; Brochu, C. A. (2004). „Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs“. Nature. 430 (7001): 772–775. doi: 10.1038/nature02699

[6] Hutchinson, J. R.; Bates, K. T.; Molnar, J.; Allen, V.; Makovicky, P. J. (2011). „A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth“. PLOS One. 6 (10): e26037. doi: 10.1371/journal.pone.0026037